Otázka: Baťův systém řízení (seminární práce)
Předmět: Management, Ekonomie, Podnikání
Přidal(a): nena
Historie Tomáše Bati
Tomáš Baťa se narodil 3. dubna 1876 ve Zlíně a zemřel 12. července 1932 v Otrokovicích. Byl třetí dítě otce Antonína Bati. Po smrti matky se přestěhovali do Uherského Hradiště.
Pocházel z rodiny, která se po staletí zabývala ševcovstvím, proto se už od raného věku začal zajímat o řemeslo. A to nejen boty vyrábět, ale taky jak je co nejlépe prodat. Ve svých 12 letech ovládal vše, co mu k živnosti ševce postačilo. O dva roky později odešel proti vůli otce pracovat do Prostějova k firmě Faber, vyrábějící ševcovské stroje. Brzy však dostal výpověď a po hádce s otcem odjel za svou sestrou Annou do Vídně, kde si otevřel vlastní dílnu. Živnost záhy byla ukončena z důvodů neznalostí tamějšího trhu. Proto se vrátil do otcovy dílny, kde se stal obchodníkem.
V roce 1894 se nechali Tomáš, bratr Antonín a sestra Anna, vyplatit svým otcem z rodinného podniku. Od své zesnulé matky dostali 800 zlatých, se kterým ve Zlíně založili obuvnickou živnost, ohlášenou na nejstarších sourozence Antonína Baťu ml. Podle tehdejších norem ještě nebyl Tomáš plnoletý. Zpočátku vyráběli valašskou prošívanou houněnou obuv. Při jejich práci využívali především práce domácích dělníků. Zaměstnávali okolo 10 lidí, kteří museli pracovat fixní pracovní dobu za kterou dostávali pravidelnou týdenní mzdu. Tento způsob řízení podniku na tu dobu velice neobvyklý, ale také velmi průkopnický. V roce 1895 přišla krize a Baťovi zjistili, že jsou na dně. Po odchodu Antonína na vojnu se vedení firmy ujal Tomáš. Do léta 1896 se zbavil dluhů, jenže firma Koditsch a spol., kde měli uloženy veškeré směnky, zkrachovala. Tomáš to ovšem nechtěl vzdát a začali šít boty z plátna. Bylo levnější a dostupnější, než pravá kůže. O tzv. ,,Baťovky“ začal být díky reklamě obrovský zájem. Výroba se rozjížděla ve velkém, proto Baťa zakoupil v Německu první šicí stroje s ručním pohonem. V roce 1879 byly všechny dluhy zaplaceny a v Otrokovicích postavil první výrobní halu. Zaměstnal okolo 40 dělníků a 20 šiček. Postupem času odkoupil další pozemky na území města Zlín, kam začal rozšiřovat firemní infrastrukturu. Firma byla v rozkvětu. Antonín Baťa vážně onemocněl, proto hlavou a vlastníkem firmy se stal Tomáš Baťa, který dne 1.8.1900 přejmenoval T. & A. Baťa. Hlavní činnost byla výroba plátěné a houněné obuvi. Jeho sestra se zasloužila o prosperitu firmy převzala ekonomiku a svým přístupem neumožnila zbytečnému plýtvání či nekoncepčnímu rozhazování získaných finančních prostředků.
V roce 1904 přenechal Tomáš Baťa řízení podniku účetnímu Štěpánkovi a rozhodl se odjet do Ameriky, získat nové zkušenosti se způsoby řízení organizace práce, výplaty zaměstnanců, uskladnění polotovarů pro výrobu obuvi. Za necelý rok se vrátil a přivezl s sebou nejen nové plány výstavby továrních budov, ale i nadšení pro americký směr managementu. Objednal nové výkonnější stroje přímo s USA. Po smrti bratra Antonína a svatbě sestry Anny, Tomáš definitivně zakotvil v čele firmy. Hlavním cílem se stala výroba Baťovek. V podniku bylo zaměstnáno 350 dělníků, denně se vyrobilo více než 3000 párů bot. S rostoucím objemem produkce se zvyšovala také imigrace nových pracovních míst. Nastal problém ubytování dělníků. Proto Baťa začal s výstavbou Baťových domků, z typických červených pálených cihel. Ty dnes tvoří charakteristickou architekturu celého města Zlína. V roce 1912 přešly obuvnické dílny na výrobu celokožené obuvi. V témže roce se oženil s Marií Menčíkovou a o dva roky později se mu narodil jediný syn Tomáš II. Hned na začátku první světové války dostala firma na výrobu 50 000 párů vojenských bot. Počet pracovníků i denních pracovní výkon rychle rostly. Na konci války byla zřízena vlastní koželužna a zakoupeny velkostatky pro zásobování dřevem a potravinami pro zaměstnance. Vlastní výrobou surovin firma ušetřila na nákladech. Ze stejného důvodu začala otevírat vlastní prodejny nejen ve Zlíně, ale po celém světě: v Praze, v Liberci, ve Vídni, v Plzni a dalších městech. Bezprostředně po skončení války byla firma postižena odbytovou, výrobní a finanční krizí. Tovární sklady byly zaplněny zbožím a tak Baťa snížil ceny obuvi až o 50 procent. Poloviční ceny byly magnetem pro zákazníky. Tímto opatřením porazil krizové sevření a jeho levné boty začaly ovládat trh. Čtyři písmena BAŤA se staly všudypřítomným symbolem odvážného a úspěšného podnikání.
Samospráva dílen
Další revoluční inovací bylo vytvoření hospodářských jednotek, které měly vlastní účet zisků a ztrát. Tyto samosprávné dílny tvořily základní buňku celého podniku. V čele stál mistr, který za vše nesl zodpovědnost. Každé oddělení a každá dílna, v pravém smyslu slova, kupovala ve výrobním procesu od předcházejícího oddělení zboží, které po zpracování zase prodávala následujícímu oddělení. Přitom si musela pečlivě polotovary překontrolovat a převzít. Jak je jednou převzala, tak za kvalitu také neodvolatelně odpovídala. Tím ušetřili na kontrolorech a přitom vyráběl ve špičkové kvalitě. Na tento systém navazoval systém právních budov, který fungoval na podobném principu.
Typická je Baťova cena, která skoro vždy končila devítkou. Jednoduše 999 Kč vypadá opticky lákavěji, než 1000 Kč, přitom jde o rozdíl pouhé jedné korun.
Vzdělávání zaměstnanců
Školení prodavačů probíhá formou kurzů v délce 2-3 týdnů. Učilo se teoretickým poznatkům a praktickým dovednostem prodeje, provádění inventur, účetnictví, zpracování objednávek a výkazů.
Školení nových zaměstnanců – probíhá výukou dovedností a pracovních návyků v délce 6 – 8 dnů. Provádělo se školní dílně u strojů pod vedením instruktorů. Bylo doplněno teoretickou výukou po práci v délce 1 hodiny po dobu školení.
Závodní odborné školy – výchova a vzdělání vlastního dorostu, od roku 1925 vychovává a vzdělává podnikové zaměstnance.
Studijní ústav Tomáše Bati – založení v roce 1935 za účelem rozšíření vzdělání zaměstnanců technickým směrem. Zastupoval tak odborné školství na úrovni technické i obchodní. Studijní osnovy se orientovaly na funkci inovační, rozšiřující a specializační.
Škola umění – vzniká snahou o kulturní povznesení města a jednak potřebou Baťových závodů. Bylo nutno řešit otázku průmyslového designu vlastními silami.
Odměňování
Bylo stanoveno 8 tarifních tříd pro montážní dílny a tříd pro šicí dílny. Každá práce byla zúkolována s přihlédnutím časové a odborné náročnosti. V případě nekvalitní práce, byla uplatňována srážka se mzdy. Všichni zaměstnanci měli sepsanou pracovní smlouvu, kde byla vypsána výše mzdy a jeho podmínky a povinnosti. V případě režijních zaměstnanců tzn. Údržbáři, mistři, vedení, nákupčí, referenti nákupu, dostávali fixní plat a účast na zisku. Tomáš Baťa užíval čtyři základní druhy mezd:
- Pevná mzda – pobírali technicko – hospodářství a administrativní pracovníci.
- Individuální úkolová mzda – dostávali dělníci a na některých speciálních postech.
- Kolektivní úkolová mzda – pro dělníky v dílnách.
- Mzda účasti na zisku – pobírali někteří vedoucí pracovních úseků.
Expanze, plánování
Noví zaměstnanci, kteří do Zlína přicházeli ve dvacátých a třicátých letech 20. století za prací, byli většinou zařazeni na stavby železnic a silnic v okolí Zlína. Zpravidla za stravu a ubytování. Pokud se osvědčili, byli okamžitě přijati na pracovní smlouvu do hlavní výroby, případně nastoupili dle vlastní specializace – stavaři, elektrikáři, chemici, atd. Do dalších nově tvořících se provozu firmy. Ti nejlepší z celého podniku měli možnost po pracovní době navštěvovat Baťovu školu práce k získání vyšší kvalifikace, vyšší odbornosti, mohli se věnovat výuce cizích jazyků. Baťa se začal v roce 1924 orientovat na zahraniční obchod. V zahraničí budoval obchodní síť prodejen. Prodával za ceny pod úrovni konkurence, čímž jí dokázal likvidovat. Výroba vzrůstala, na konci roku 1925 pracovalo v Baťově koncernu 5 200 zaměstnanců. V prvním sestaveném desetiletém plánu předpovídal denní výrobu 100 000 párů bot, ale tento plán byl po roce překonán o dvojnásobek. Proto se začaly tvořit roční plány, které v sobě zahrnovaly plány veškerých oddělení výroby. Ty byly dále rozděleny na týdenní plány a ty pak na denní programy. Tudíž na každý den byl stanoven přesný obrat, kterého muselo být dosaženo. V letech 1926 – 1928 vzrostl export obuvi a firma Baťa ovládala více než polovinu československého vývozu. Ve firmě došlo k zavedení pasové výroby, která byla používaná v závodech Henryho Forda. Tím se zvýšila produktivita práce o 75 procent a počet zaměstnanců vzrostl o 35 procent. Čistý obrat firmy činil 1,9 miliardy Kčs. Roku 1928 firma vlastní 30 továrních budov a začal růst dalších sfér hospodářství / gumárenský, chemický, textilní, dřevařský průmysl/. V roce 1931 se rodinný podnik změnil na akciovou společnost se základním kapitálem 135 milionů Kčs. A začaly vznikat dceřiné společnosti po celém světě, továrny v Německu, Anglii, Nizozemsku, Polsku, a mnoha dalších zemích. Ve Zlíně vzniklo vlastní filmové studio, které se zabývalo natáčením reklam na obuvnické výrobky. Ve Zlíně vznikají další významné stavby např: velké kino, hotel, domov mládeže, dům umění, tzv. Baťova kanálu, rozšíření a prodloužení vodní cesty až do Otrokovic s částečným využitím i řeky Moravy, každý den na této stavbě pracovalo na 800 dělníků, prováděly se práce ručně bez použití mechanizace, výstavba rodinných domků pro zaměstnance. Další významná stavba Baťův mrakodrap, byl správním a administrativním centrem podniku Baťa.
