Otázka: Ekonomická integrace
Předmět: Ekonomie a finance
Přidal(a): Ivanka
Světová hospodářská centra
Jedním z ekonomických centrem světa je Evropská unie. Dalším centrem se nachází v Severní Americe – USA – a v Asii – hlavně Čína a Japonsko.
Ekonomické centrum
- je místo, kde se koncentruje hospodářská aktivita
Ve všech ekonomických centrech převažují principy tržní ekonomiky, přesto má každé centrum svá specifika.
Význam center se liší i dalších ohledech, např. V jejich podílu na světovém obchodu
Rozdíly mezi centry částečně plynou i z odlišných modelů kapitalismu, které odráží postoje a hodnoty obyvatel (např. Tradice, normy)
Internacionalizace
- je proces, v něm se jev stává mezinárodním
Globalizace
- je z pohledu ekonomie proces, při němž dochází k propojování dílčích (národních, regionálních) trhů do jednoho celku (světového hospodářství)
- propojování může probíhat na trzích zboží a služeb, kapitálu i pracovní síly
- intenzita globalizace se mění v čase
Globální problémy
- jsou jevy, které negativně ovlivňují nebo mohou ovlivňovat celé lidstvo, a které jsou přitom takto vnímány
- mezi nejčastěji zmiňované současné globální problémy patří např. Nerovnoměrné rozdělení bohatství, ekologická situace a vyčerpání surovin
Typickým příkladem vyčerpání nerostných surovin je ropa.
Globální problémy vyžadují globální řešení. Na řešení některých problémů (např. Globální oteplování) spolupracují vlády. V řešení jiných (např. Nemoci jako je malárie) se výrazně podílejí i neziskové organizace (např. Lékaři bez hranic)
Ekonomická integrace
- označuje provázanost jednotlivých ekonomik
- ve světovém hospodářství existuje několik stupňů hospodářské integrace lišících se mírou propojenosti ekonomik, a to zóna volného obchodu, celní unie, společný trh, hospodářská, měnová, úplná ekonomika a politická unie.
S ekonomickou integrací se sami nejčastěji setkáme v podobě přeshraničních transakcí tržních subjektů. (vývoz a dovoz zboží či služeb z jedné země do druhé, přesuny kapitálu či migrace pracovníků)
Celní unie
- existuje společná celní politika vůdčí ostatním zemím
Ekonomická a politická unie
- sjednocení politického systému
- příkladem je vznik spojených státu amerických ve druhé polovině 18. století.
Mezinárodní ekonomické organizace
- jako sdružení zemí sledující určitý společný hospodářský cíl členíme podle šíře jejich působení:
Organizace celosvětové (např. Světová banka)
Organizace regionální (např. Evropské sdružení volného obchodu)
Některé organizace zahrnují téměř všechny země svět (např. Organizace světových národů – OSN), jiné mají výrazně užší členstvo (např. Evropská unie – EU)
Přímo na půdě OSN funguje řada organizací s ekonomických
Jednotlivé stupně mezinárodní ekonomické integrace:
- Pásmo volného obchodu (odstranění cel mezi státy, např. Dohoda o severoamerickém volném obchodu)
- Celní unie (odstranění cla + společná celní politika vůči třetím zemím, např. do roku 2004 celní unie mezi ČR a Slovenskem)
- Společný trh (celní unie + volný pohyb výrobních faktorů, např. Středoamerický společný trh)
- Hospodářská unie (společný trh + harmonizace národních ekonomik, např. Západoafrická hospodářská a měnová unie)
- Úplná ekonomická unie (hospodářská unie + politická integrace a společná měna, např. usiluje o ni Evropská unie)
Mezinárodní integrace může mít v zásadě dvě podoby:
Federalistická
- státy se sjednotí politicky a ekonomická integrace následuje po politické integraci
- tento proces byl typický pro USA
Funkcionalistická
- státy se propojují nejdříve ekonomickými vazbami a úplná politická integrace je završením toho ekonomického integračního procesu
- to je cesta, kterou se vydala Evropa
Evropská unie (EU)
Historie Evropské unie
1952
- založení Evropského sdružení uhlí a oceli (ESUO)
- zakladatelskými zeměmi byli Německo, Francie, Itálie, Belgie, Nizozemí a Lucembursko
1957
- Evropské hospodářské společenství (EHS)
- vzniká Euratom – Evropské společenství pro atomovou energii a jeho mírové využití
Důvody vzniku EHS
- ekonomický rozvoj, růst zaměstnanosti a životní úrovně
- kontrola průmyslových odvětví (zejména německých)
- protiváha USA, větší trh, hromadná produkce
1959
- Velká Británie zakládá „konkurenční“ společenství s názvem Evropské sdružení volného obchodu (ESVO)
- zákládajícími členy byli kromě Velké Británie také Rakousko, Dánsko, Norsko, Portugalsko, Švédsko a Švýcarsko
1967
- dochází k sjednocování ESUO, EHS a Euratom pod názvem Evropské společenství (ES)
Oživení integračních snah dochází v 70 letech. V roce 1971 vypukla světová měnová krize a 1973 přichází světové ropné šoky a významná evropská odvětví se dostávají do krizí (ocel, textil)
1973
- vstupují Velká Británie, Dánsko a Irsko do ES (nejsou členy ESVO)
1978
- podepsána dohoda o Evropském měnovém systému
- byla zavedena měnová jednotka ECU (používala se k mezinárodnímu bezhotovostnímu styku)
1979
- vzniká Evropský parlament
1981
- k ES přistupuje Řecko
1986
- k ES přistupuje Portugalsko a Španělsko
1987
- Jednotný evropský pakt – dokončení vytvoření jednotného trhu EHS, zajišťujícího volný pohyb osob, zboží a kapitálu
1991
- podepsány asociační dohody mezi ES a tehdejší ČSFR, Polskem a Maďarskem
1992
- Maastrichtská dohoda – smlouva o Evropské unii je klíčovou smlouvou na cestě k jednotné Evropě
- zde už byla vytyčena pravidla hospodářské unie a učiněny první kroky k úplné ekonomické unii, včetně rozhodnutí o zavedení jednotné měny eura
Evropská unie má tři pilíře:
- hospodářská a měnová unie – zavedení společné měny eura (základem toho pilíře jsou již dříve zmíněná tři společenství ESUO, EHS a Euratom) pilíř
- spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí – větší autorita a vliv Evropského parlamentu, výzkum, vývoj, vzdělání, zdravotnictví, občanství EU pilíř
- společná zahraniční a bezpečnostní politika pilíř
Nejvyšší stupeň nadstátního regulování
- společná obchodní politika (společné celní a zahraničně obchodní politiky vůdčí nečlenským zemím)
- společná politika v oblasti zemědělství a rybolovu (je silně dotováno z EU)
- společná politika v oblasti dopravy
Konvergenční kritéria
- míra inflace nesmí překročit 1,5% nad průměr míry inflace tří nejlepších států EU
- celková zadluženost státu (veřejných rozpočtů) nesmí překročit 60% HDP země
- roční schodek veřejných rozpočtů nesmí překročit 3% HDP země
- dlouhodobá úroková míra se nesmí odchylovat o více než 2% od průměrné úrokové míry tří nejlepších států
1995
- členy EU se stávají Švédsko, Finsko a Rakousko
1997
- konference v Amsterdamu a v Lucemburku o dalším osudu EU, rozlišování EU o další členské státy
1998
- zřízena jediná centrální banka pro celou EU se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem
1999
- vznik jednotné měny euro
- Euro postupně nahradilo národní měny v zemích tzv. Evropské měnové unie (EMU), kterou tvořilo dvanáct členských zemí
1.3.2002
- euro jediná měna v těchto zemích i při hotovostním placením
Květen 2004
- členy EU se stávají ČR, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Estonsko, Slovinsko, Malta a Kypr
Červen 2004
- podepsání Ústavy EU představiteli 25 států EU
2007
- jsou členy EU Bulharsko a Rumunsko
21.12.2007
- je ČR součástí tzv. schengenského prostoru, kde je možný volný pohyb osob bez pasových hraničních kontrol
- v tomto prostoru bylo v roce 2009 25 států včetně Švýcarska, i když Švýcarsko není členem EU
2008
- přijalo euro Slovinsko, Kypr a Malta
2009
- přijalo euro Slovensko
2011
- poslední zemí, která zavedla euro bylo Estonsko
2013
- se připojilo Chorvatsko
Současnost Evropské unie
Evropská unie má v současnosti 28 členských států.
Evropská centrální banka (ECB)
- je centrální banka pro jednotnou evropskou měnu, euro.
- hlavním úkolem ECB je udržovat kupní sílu eura a tedy cenovou stabilitu v eurozóně.
- eurozóna sestává z 18 států Evropské unie, které od roku 1999 zavedly euro
Evropský parlament
- poslanci Evropského parlamentu, kteří v EU hájí zájmy občanů, se volí v přímých volbách na funkční období pěti let.
- parlament je vedle Rady Evropské unie jedním z hlavních orgánů EU, který přijímá právní předpisy
Má funkci:
- kontrolní
- rozpočtovou
- legislativní – zákonodárná funkce v EU
Sídlo:
- Štrasburk (plenární zasedání)
- Brusel (výbory)
- Lucemburk (Generální sekretariát)
Předseda: Martin Schulz (od roku 2012)
Evropská rada – nejvyšší politický orgán
- složená z nejvyšších představitelů států a vlád
- nemá vlastní legislativní pravomoci – dává Unii podněty a definuje základní politické směry EU
Sídlo:Brusel
Předseda: Herman Van Rompuy
Rada Evropské unie (Rada ministrů)
- řeší základní otázky zákonodárství EU
- jejich představitelé se pravidelně sejdou, ale pak se opět vrací na svá národní místa ve vládách, kde také pobírají plat
Sídlo: Brusel
Předsednictví: Itálie
Evropská komise – nejvyšší administrativní orgán
- komise se skládá z předsedy a členů (komisařů), které nominují členské státy, a schvaluje Evropský parlament pracující pro EU tzv. plný úvazek
- má velké pravomoci a spravuje 98% všech rozpočtových výdajů
Sídlo: Brusel
Předseda: Jean-Claude Juncker
Rozpočet unie
- každý členský stát odvádí do společného rozpočtu cca 1% HND (hrubý národní důchod), cla vybírána na vnějších hranicích EU a část odvodů daně z přidané hodnoty = příjmy rozpočtu EU
- u výdajů neplatí princip reciprocity (vzájemnost)
4 základní cíle:
- udržitelný růst
- ochrana a správné hospodaření s přírodními zdroji
- občanství, svoboda, bezpečnost a právo
- EU jako globální partner (zahraniční politika EU ve světě)
Zemědělství
- je velmi citlivou oblastí
- cena zemědělské produkce je tzv. intervenční cenou, která pokrývá náklady na výrobu i u nejméně výkonných rolníků
- společná zemědělská politika funguje na principu dovozních subvencí (při dovozu do EU je na levnější zemědělské produkty uvaleno vyrovnávací clo) a dotací při vývozu (chce-li výrobce své zboží vyvést mimo Unii, dostává dotaci, aby na světových trzích mohl prodávat za srovnatelnou cenu
Strukturální operace
- podpora rozvoje regionů, které výrazně zaostávají za ostatními
- podpora hospodářské a sociální konverze území postižených strukturálními problémy
- podpora adaptace a modernizace politik a systému vzdělávání, rekvalifikací a zaměstnaností
Společným znakem pro strukturální operace je tedy snaha, aby v Unii nebyly hospodářsky a sociálně zaostalé oblasti, které by byly potencionálním zdrojem problémů
