Ekonomické systémy – otázka z ekonomie

 

Otázka: Ekonomické systémy

Předmět: Ekonomie

Přidal(a): Simwne

 

Základní ekonomické problémy a jejich řešení

  1. Co?– Co budeme vyrábět.
  2. Jak? – Jak budeme vyrábět (know how, …).
  3. Pro koho? – Pro jakou vrstvu obyvatel, pro jaký sortiment klientů.

 

Ekonomika tyto otázky řeší prostřednictvím trhu a cen.

Druhy ekonomických systémů

1.       Zvyková ekonomika – Řeší co vyrábět, jakým způsobem a pro koho, a to na základě tradice a zvyků. Tento ekonomický systém je zcela ojedinělý.

2.       Centrálně nebo direktivně řízená ekonomika (příkazová) – Odpovědi na základní ekonomické otázky jsou určovány centrální institucí (stát).

 

Existují dva typy:

a) ekonomika se socialistickým hospodářstvím

b) ekonomika válečná

 

3.    Tržní ekonomika – Rozhoduje tržní mechanismus.

TRH – Místo setkání nabídky a poptávky (nákupu a prodeje)

Jakýkoli systém koupě a prodeje zboží, služeb a výrobních faktorů

 

Trh můžeme rozdělit z několika hledisek:

1.       Z HLEDISKA ÚZEMNÍHO

a)      trh místní – oblastní nebo regionální (jarmark, malé obchůdky)

b)      trh národní – vznikl na základě rozvoje dělby práce a také zvýšením dopravní dostupnosti

c)       trh světový – trh v mezinárodním měřítku, jehož výsledkem je mezinárodní obchod

 

2.       DĚLENÍ DLE POČTU ZBOŽÍ

a)      trh dílčí – trh, na kterém se prodává a kupuje jeden druh zboží

b)      trh agregátní – trh veškerého zboží

 

3.       DĚLENÍ DLE PŘEDMĚTU OBCHODU

a)      trh výrobků a služeb

b)      trh výrobních faktorů

c)       trh finanční (peněžní a kapitálový)

 

Národní hospodářství

1.       CHARAKTERISTIKA

–          Souhrn všech hospodářských činností ve státě (jsou to všechna zařízení a činnosti určené k cílevědomému uspokojování potřeb)

–          Složitý systém, tvořený strukturami, který se musí chovat podle platných právních norem ve státě

–          Tvořeno podnikatelskými subjekty, které se zabývají různorodými činnostmi

 

2.       ÚROVEŇ NÁRODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ A JEHO ČINITELÉ

–          Je míra, do které je národní hospodářství schopno uspokojovat potřeby společnosti (fyzické i právnické osoby)

 

Činitelé:

a)      Přírodní bohatství (nerostné suroviny, lesy na těžbu dřeva) – čím více nerostného bohatství, tím by měla být vyšší úroveň

b)      Národní bohatství – vše, co předchozí generace vybudovaly a přenechaly nám (školy, nemocnice)

c)       Obyvatelstvo

–          počet obyvatel – čím více obyvatel, tím více jich může pracovat; záleží také na HDP

–          struktura – předškolní a školní věk, dospělí, důchodci

–          vzdělanost lidí – čím vzdělanější, tím vyšší je životní úroveň státu

 

3.       STRUKTURA NÁRODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ

Strukturou NH rozumíme členění podle různých hledisek. Nejčastěji se dělí podle hospodářských odvětví, která jsou si podobná svými výkony, používáním podobných materiálů, poskytováním podobných služeb. Národní hospodářství můžeme rozdělit také na strukturu:

a)      sektorovou

–          primární (prvovýroba, těžební průmysl)

–          sekundární (zpracovatelský průmysl)

–          terciární (zdravotnictví, školství, doprava, obchod …)

–          kvartární (zahrnuje vědu a výzkum)

 

b)      odvětvovou

–          v čele odvětví stojí ministr vždy určitého ministerstva, kterého se odvětví týká

–          ústřední orgány = vláda, kancelář prezidenta republiky, kancelář parlamentu, Český statistický úřad

 

4.       SUBJEKTY NH

–          Stát, firmy, domácnosti

 

Podnik a národní hospodářství

VZTAH PODNIKU K MĚSTU (OBCI):

Městské či obecní úřady

– vydávají podnikatelům souhlas s umístěním provozovny na svém území. Tím ovlivňují rozsah i strukturu služeb ve své obci.

– podnikatelským subjektům by měly zajistit vhodné podmínky pro podnikání, např. veřejné osvětlení, bezpečnost obce, odvoz odpadků, údržbu silnic, zdravotní péči, …; tyto služby město hradí z daní a poplatků, které platí podnikatelé

– podnikatelé by v součinnosti s orgány obce měli pečovat o ochranu životního prostředí a nepoškozovat zájmy obce či města, ve kterém podnikají = povinnost pečovat o ochranu živ. prostředí ukládá podnikatelům řada právních norem (obchodní zákoník a živnostenský zákon).

 

Živnostenské úřady

udělují jednotlivým podnikatelům živnostenská oprávnění (živnostenské listy či koncesní listiny) a vedou živnostenský rejstřík (seznam živností v území jejich působnosti).                       – živnostenské úřady také kontrolují, zda živnostníci neporušují živnostenský zákon.

 

Úřady práce

pomáhají jednotlivým občanům hledat práci = registrují je, nabízejí nové pracovní příležitosti od podnikatelských subjektů, organizují rekvalifikační kurzy a vyplácejí podpory v nezaměstnanosti.

– podnikatelé by měli s ÚP spolupracovat a nabízet volná pracovní místa, ale není to jejich povinností

 

Správa sociálního zabezpečení – organizace, která vybírá sociální pojištění od podnikatelů a vyplácí dávky nemocenského pojištění, důchody a podpory v nezaměstnanosti

 

Zdravotní pojišťovny

organizace, které se zabývají zdravotním pojištěním

– zdrav. pojištění je druh zákonného pojištění a hradí se z něj částečně či plně zdravotní péče občanů (ambulantní péče, léky, doprava nemocných, lázeňská péče).

 

Finanční úřad

plní funkci správce daní a kontroluje, zda podnikatelé plní své daňové povinnosti. Každému podnikateli, který získá oprávnění k podnikatelské činnosti, vzniká tzv. registrační povinnost ke správci daně. To znamená, že se musí zaregistrovat u příslušného finančního úřadu k platbě určitých daní. Správce daně udělí každému podnikateli tzv. DIČ – daňové identifikační číslo. Tato čísla slouží pro další kontakty s finančním úřadem.

 

VZTAH PODNIKU K PENĚŽNÍM ÚSTAVŮM

Peněžní ústavy (banky, spořitelny) mají nezastupitelnou roli v podnikatelské sféře. Umožňují podnikatelům zhodnotit jejich finanční prostředky, usnadňují platební styk mezi obchodními partnery, poskytují bankovní úvěry podnikatelům při nedostatku finančních prostředků, vydávají platební karty, poskytují konzultační a odborné služby apod.

 

Zřízení účtu                                                                                                                                                                               

Na začátku podnikání si podnikatel zřizuje svůj podnikatelský účet, tzv. běžný účet. Banka při zřízení účtu vyžaduje doklady:

a)      FO – předloží občanský průkaz, živnostenské oprávnění

b)      PO – prokáže existenci výpisem z obchodního rejstříku; PO podnikající podle živnostenského zákona navíc předloží i živnostenské oprávnění

-FO i PO dle typu běžného účtu vloží minimální vklad a zřídí si u banky podpisový vzor, který ověřuje osoba disponující s prostředky na účtu. Banka oznámí podnikateli číslo jeho běžného účtu a směrový kód banky.

– Banka si dále s klientem dohodne způsob a podmínky předávání výpisů z běžného účtu (osobní převzetí v bance nebo zaslání poštou). Výpis z běžného účtu je doklad, který informuje jeho majitele o provedených peněžních operacích. Banka si za provedené služby účtuje určité poplatky (jejich výše je odlišná – podle typu banky i převáděné částky). Banka tedy vede klientovi účet, přijímá jeho vklady, provádí platební styk, poskytuje mu případné úvěry, vystavuje šeky, platební karty apod.

 

OKOLÍ PODNIKU

PŘÍMÉ – podnik = dodavatelé, odběratelé

– podnik = úřady, instituce

 

NEPŘÍMÉ – podnik = dodavatelé a odběratelé

= dodavatelů a odběratelů

 

např. PODNIK → OBCHOD → ZÁKAZNÍK






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: