Evidence podnikání fyzických osob, daňová evidence, podvojné účetnictví – účetnictví

 

Otázka: Evidence podnikání FO, daňová evidence, podvojné účetnictví

Předmět: Účetnictví

Přidal(a): Tereza P.

 

 

 

PODNIKÁNÍ FYZICKÝCH OSOB
• podnikání = soustavná výdělečná činnost provozována živnostenským nebo obdobným způsobem, samostatně, na vlastní účet a odpovědnost, za účelem dosažení zisku
– základním právním předpisem, který upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy a další vztahy s podnikáním související, je občanský zákoník
– podnikatelem mohou být jak právnické, tak i fyzické osoby
– FO podnikají nejčastěji na základě živnostenského oprávnění, které vydává místně příslušný živnostenský úřad, a to po splnění podmínek uvedených v živnostenském zákoně (dosažení věku 18 let – novinkou je, že může podnikat i nezletilý; způsobilost k právním úkonům; bezúhonnost; odborná způsobilost)
PO, jsou vždy účetními jednotkami, u FO to být nemusí, určení kdy je FO účetní jednotkou je stanoveno v ZoÚ a jedná se zejména o: FO, které jsou jako podnikatelé zapsány v OR; ostatní FO, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat přesáhl za předcházející kalendářní rok 25 mil. Kč; ostatní FO, které vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí
FO, jejichž obrat nepřekročí za předcházející kalendářní rok 25 mil. Kč, nebudou ze zákona účetními jednotkami (ale mohou se jimi dobrovolně stát) – nebude se na ně vztahovat zákon o účetnictví -> nepovedou účetnictví, ale budou podléhat daňové evidenci příjmů a výdajů dle ZDP
FO, jejichž obrat překročí za předcházející kalendářní rok 25. Mil Kč, budou účetními jednotkami od prvního dne následujícího kalendářního roku -> účetnictví povedou povinně až od prvního dne účetního období následujícího po kalendářním roce, ve kterém se staly účetní jednotkou

 

DAŇOVÁ EVIDENCE PŘÍJMŮ A VÝDAJŮ
– podnikatele (FO), které se nestanou účetními jednotkami, povedou daňovou evidenci příjmů a výdajů
– podstatou evidence zůstává stejná jako v dříve používaném jednoduchém účetnictví, pouze je upravena daňovými předpisy

 

– musí zajišťovat zjištění základu daně z příjmů a bude obsahovat údaje o :
a) příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně
b) pohledávkách a závazcích
nejdůležitější knihou v daňové evidenci je deník příjmů a výdajů, ve kterém se v průběhu kalendářního roku zapisují údaje o hospodářských operacích, které vyjadřují příjem nebo vydání peněžních prostředků

 

– zapisování v této knize si klade určité cíle:
a) zajistit údaje pro zjištění daňového základu
b) zajistit evidenci o peněžních prostředcích v pokladně a na BÚ
c) poskytnout podklady pro podrobnější analýzu výdajů a příjmů pro potřeby řízení a kontroly hospodárnosti
– forma, způsob a technika vedení deníku příjmů a výdajů není předepsána – podnikatel si ho vede takovým způsobem a formou, aby v deníku byly v časové posloupnosti zaznamenány všechny hospodářské operace příjmů a výdajů peněz, které při podnikání nastaly a jsou podloženy průkazným dokladem

– tento deník splňuje požadavky stanovené ZDP – je z něj možné zjistit základ daně
• zapisování do deníku příjmů a výdajů
– probíhá vždy minimálně „dvoustranně“ – tedy na dvou položkách deníků (na jedné straně hospodářská operace bude příjmem nebo výdajem peněžních prostředků, na druhé straně se tato hospodářská operace dotkne jednotlivých příjmů a výdajů zahrnovaných nebo nezahrnovaných do základu daně z příjmů
-> zapisování příjmů: nejprve rozlišujeme, zda se jedná o příjem peněz v hotovosti nebo na účtu, potom musíme určit, zda se jedná o daňový nebo nedaňový příjem
–  daňový příjem: zapisuje se do sloupce 7 = příjmy zahrnované do ZD
–  nedaňový příjem: zapisuje se do sloupce 9 = příjmy nezahrnované do ZD
-> zapisování výdajů: obdobně jako u příjmů nejprve rozlišujeme, zda se jedná o platbu v hotovosti nebo z běžného účtu, dále určujeme, zda se jedná o daňový nebo nedaňový výdaj
– daňový výdaj: zapisuje se do sloupce 8 = výdaje odčitatelné od ZD
– nedaňový výdaj: zapisuje se do sloupce 10 = výdaje neodčitatelné od ZD

 

• DPH a její zaznamenávání do deníku příjmů s výdajů
a) zapisování DPH u neplátců – u neplátců se DPH automaticky stává součástí celkové účtované částky bez nutnosti jejího rozlišení v deníku příjmů a výdajů, tzn. že se daň z přidané hodnoty stává na vstupu součástí pořizovací ceny majetku a služeb.
-> Podnikatel neplátce nemá v případě příjmů povinnost evidovat a platit DPH –  na druhé straně nemá nárok na vstupu na odpočet daně a její uplatnění vůči státnímu rozpočtu
b) zapisování a evidence DPH u plátců – o dani z přidané hodnoty se v deníku příjmů a výdajů zapisuje až v okamžiku proběhnutí platby, ale z hlediska evidence DPH je rozhodující datum uskutečnění zdanitelného plnění
– kompletní přehled podkladů pro stanovení daně z přidané hodnoty, který by vyhovoval daňovým předpisům, nelze vést v deníku příjmů a výdajů – o DPH se proto musí vést evidence v tzv. pomocných knihách
– pokud podnikatel plátce uplatnil nárok na odpočet daně na vstupu, DPH není součástí ocenění majetku

 

• zapisování částečné úhrady pohledávky do deníku příjmů a výdajů
a) v deníku se přednostně vypořádá s pohledávkou či závazkem z titulu DPH a až zbylá část se zapíše do příslušného sloupce příjmů či výdajů
b) částečná úhrada se zaznamená přednostně jako platba s vlivem na zisk a až nakonec se vypořádá DPH

 

• kniha pohledávek a závazků
– slouží podnikateli k přehledu o tom, kdo a kolik dluží jemu a komu a kolik dluží on – podrobnost zvolené evidence se odvíjí od rozsahu a složitosti podnikatelské činnosti
-> kniha faktur vydaných a přijatých:
– v ní je soustředěna evidence pohledávek a závazků z běžných dodavatelsko-odběratelských vztahů mezi podnikateli
– musí obsahovat:
a) oddělené sledování jednotlivých pohledávek a závazků podložených účetními doklady podle jednotlivých dlužníků a věřitelů
b) označení dokladů
c) datum vzniku pohledávky, závazku
d) částku
e) datum splatnosti a způsob úhrady
f) identifikační údaje pro spárování pohledávky či závazku a platby
g) doklady, na základě kterých zapisujeme do knihy pohledávek a závazků jsou to tedy zejména faktury, výpisy z účtů u peněžních ústavů a příjmové i výdajové pokladní doklady při úhradách v hotovosti
– dále je možno doplnit předmět dodávky či služby nebo doplnit poznámku o kurzech

 

-> ostatní pohledávky a závazky:
– zejména pro neobchodní pohledávky a závazky – jedná se tedy o evidenci:
– poskytnutých a přijatých bankovních úvěrů
– závazků, popř. pohledávek k finančním úřadům z titulu platby daní a záloh na daně
– pohledávek k zaměstnancům z titulu poskytnutých záloh na služební cesty, za výdeje cenin, za manka a škody
– závazky z titulu zaměstnávání pracovníků, např. zúčtované hrubé mzdy, závazky ke zdravotní pojišťovně a správě sociálního zabezpečení, závazky k finančnímu úřadu z povinnosti odvodu daně ze mzdy apod.

 

• výpočet základu daně
– rozdíl daňových příjmů a výdajů zapsaných v deníku musí být upraven o nepeněžní operace dle ZDP
– nepeněžními operacemi se rozumí skutečnosti, které ovlivní základ daně, ale nevyvolají pohyb peněz
-> vybrané nepeněžní operace upravující základ daně z příjmů:
a) roční odpisy dlouhodobého majetku
b) zůstatková cena vyřazeného dlouhodobého majetku
c) poměrná část nájemného z finančního leasingu
d) tvorba a čerpání zákonných rezerv
– rozhodnutí, zda tyto operace podnikatel doplní do deníku příjmů a výdajů na konci roku nebo o ně upraví základ daně v rámci daňového přiznání, je plně v kompetenci podnikatele
-> základ daně z podnikatelské činnosti: FO mají ještě jednu možnost, jak stanovit svůj ZDP – mohou vést pouze evidenci svých příjmů zahrnovaných do ZD a k nim pak uplatnit tzv. paušál – procento z příjmů stanovené v ZDP
– jedná se o tyto paušály:
a) příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství – 80%
b) příjmy z řemeslných živností – 80%
c) příjmy z ostatních živností – 60%
d) příjmy z jiného podnikání, podle zvláštních právních předpisů (daňový poradci, advokáti) – 40%
e) příjmy z pronájmu majetku zařazeného v obchodním majetku – 30%
– pro výpočet daňové povinnosti podnikatele takto vyčíslený ZD bude ještě upravován o příslušné nezdanitelné částky a odečitatelné položky, na které má nárok dle ZDP
1) nezdanitelné části: odpočet úroků z úvěru ze stavebního spoření nebo z hypotečního úvěru, částky zaplacené na penzijní připojištění a soukromé životní pojištění
2) odečitatelné položky: ztráta z minulých let
– takto upravený základ se dále zdaňuje 15% sazbou
– vypočtená daň se dále snižuje o slevy na dani: na poplatníka, manželku, na vlastní invaliditu, na vyživované děti, na studenta

 

PODVOJNÉ ÚČETNICTVÍ
– pro toto účetnictví je charakteristické, že se na majetek dívá ze dvou hledisek:
a) z hlediska konkrétního druhu majetku, s nímž podnik hospodaří
b) z hlediska zdrojů, z jakých byl majetek pořízen
– majetek podniku uspořádaný podle složení se nazývá AKTIVA – zahrnují zejména peněžní prostředky, dlouhodobý majetek, zásoby a pohledávky
– majetek uspořádaný podle toho, z jakých finančních zdrojů byl pořízen, se nazývá PASIVA– zahrnují zejména vlastní kapitál podnikatele, úvěry a závazky

 

-> jde tedy o dva úhly pohledu na majetek, které vyjadřují skutečnost, že každý druh majetku, s nímž podnik hospodaří, musel být financován z určitého finančního zdroje
součet aktiv se musí rovnat součtu pasiv, protože jde o tentýž předmět, u něhož zjišťujeme složení i jeho zdroje

 

• Rozvaha
– přehled o aktivech a pasivech podniku k určitému okamžiku, uspořádaných vhodným způsobem
– jednou z možných forem rozvahy je tzv. T-forma, tabulka, v jejíž levé části se uvádějí aktiva a v pravé části pasiva
– rozvaha se sestavuje na podkladě informací čerpaných z účetnictví
-> druhy rozvahy:
– podle časového okamžiku, k němuž se rozvaha sestavuje, rozeznáváme:
a) zahajovací rozvahu – sestavuje se při založení podniku,
b) počáteční rozvahu – sestavuje se k počátku období,
c) konečnou rozvahu – sestavuje se na konci účetního období
– počáteční rozvaha představuje majetek, který může podnik v následujícím období při své činnosti používat a měnit svoji formu
– konečná rozvaha vyjadřuje stav majetku po uskutečnění hospodářské činnosti v daném účetním období
-> funkce rozvahy:
– základní funkcí rozvahy je přehledně uspořádat majetek podniku (v peněžním vyjádření) a jeho zdroje financování a poskytnout tak základ pro zhodnocení finanční situace podniku
– kromě vyjádření stavu majetku a zdrojů financování má rozvaha další funkci, a ta umožňuje zjistit hospodářský výsledek (zisk nebo ztrátu)
-> směrná účtová osnova a účtový rozvrh:
– aby byly účetní výkazy jednotlivých účetních jednotek srovnatelné, musí být sjednoceny základní stránky účtování, které je dáno povinnou účtovou osnovou
– slouží pro vyplňování rozvahy a správnosti zaúčtování jednotlivých účetních případů

 

• směrná účtová osnova
– je to seznam účtových tříd a účtových skupin, v rámci kterých si dále účetní jednotka stanoví potřebné syntetické a analytické účty
– vydává MF
– podle ní účtují zejména: obchodní společnosti, družstva a FO, které jsou účetní jednotkou
-> konstrukce směrné účtové osnovy: zahrnuje 10 účtových tříd (0 – 9), které se dále člení na účtové třídy
-> názvy účtových tříd: 0 – dlouhodobý majetek, 1 – zásoby, 2 – krátkodobý finanční majetek a krátkodobé bankovní úvěry, 3 – zúčtovací vztahy, 4 – kapitálové účty a dlouhodobé závazky, 5 – náklady, 6 – výnosy, 7 – závěrkové a podrozvahové účty
– účtové třídy 8 a 9 jsou vyhrazeny pro vnitropodnikové účetnictví, jehož členění je plně v pravomoci účetní jednotky

 

• druhy účtových osnov
– účtová osnova pro podnikatele, účtová osnova pro banky, účtová osnova pro pojišťovny, účtová osnova pro rozpočtové a příspěvkové organizace a obce, účtová osnova pro politické strany, hnutí, občanská sdružení, sdružení právnických osob, nadace, církve a náboženské společnosti

 

• účtový rozvrh
– na podkladě směrné účtové osnovy sestavuje účetní jednotka účtový rozvrh – je to seznam všech syntetických a analytických účtů, které bude v účetním období používat
– sestavují pro každé účetní období – v průběhu období je možné účtový rozvrh doplňovat

a) syntetické účty: jednotlivé účtové skupiny se dále dělí na syntetické účty – konkrétní úprava závisí na rozhodnutí účetní jednotky s tím, že musí vycházet ze závazné směrné účtové osnovy
– první číslice v trojčíslí označuje účtovou třídu, druhá číslice účtovou skupinu uvnitř dané účtové třídy a třetí číslice udává pořadí účtu v příslušné účtové skupině
511: 5 – účtová třída (náklady) 0 – 9; 51 – účtová skupina (služby); 511 – účet (opravy a udržování)
b) analytické účty: účetní jednotky v rámci syntetických účtů mohou vytvářet účty analytické, které zajišťují podrobnější členění, například podle potřeb daňových předpisů, potřeb účetní závěrky a dalších potřeb účetní jednotky
– častým důvodem analytického členění je rozlišování jednotlivých hospodářských středisek
– při používání těchto účtů se doplňuje za trojmístné číselné označení navíc další dvě číslice
– například u DPH: 343 21
343 15             počet procent při počítání DPH






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: