Otázka: Evidence podnikání FO, daňová evidence, podvojné účetnictví
Předmět: Účetnictví
Přidal(a): Tereza P.
PODNIKÁNÍ FYZICKÝCH OSOB
• podnikání = soustavná výdělečná činnost provozována živnostenským nebo obdobným způsobem, samostatně, na vlastní účet a odpovědnost, za účelem dosažení zisku
– základním právním předpisem, který upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy a další vztahy s podnikáním související, je občanský zákoník
– podnikatelem mohou být jak právnické, tak i fyzické osoby
– FO podnikají nejčastěji na základě živnostenského oprávnění, které vydává místně příslušný živnostenský úřad, a to po splnění podmínek uvedených v živnostenském zákoně (dosažení věku 18 let – novinkou je, že může podnikat i nezletilý; způsobilost k právním úkonům; bezúhonnost; odborná způsobilost)
– PO, jsou vždy účetními jednotkami, u FO to být nemusí, určení kdy je FO účetní jednotkou je stanoveno v ZoÚ a jedná se zejména o: FO, které jsou jako podnikatelé zapsány v OR; ostatní FO, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat přesáhl za předcházející kalendářní rok 25 mil. Kč; ostatní FO, které vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí
– FO, jejichž obrat nepřekročí za předcházející kalendářní rok 25 mil. Kč, nebudou ze zákona účetními jednotkami (ale mohou se jimi dobrovolně stát) – nebude se na ně vztahovat zákon o účetnictví -> nepovedou účetnictví, ale budou podléhat daňové evidenci příjmů a výdajů dle ZDP
– FO, jejichž obrat překročí za předcházející kalendářní rok 25. Mil Kč, budou účetními jednotkami od prvního dne následujícího kalendářního roku -> účetnictví povedou povinně až od prvního dne účetního období následujícího po kalendářním roce, ve kterém se staly účetní jednotkou
DAŇOVÁ EVIDENCE PŘÍJMŮ A VÝDAJŮ
– podnikatele (FO), které se nestanou účetními jednotkami, povedou daňovou evidenci příjmů a výdajů
– podstatou evidence zůstává stejná jako v dříve používaném jednoduchém účetnictví, pouze je upravena daňovými předpisy
– musí zajišťovat zjištění základu daně z příjmů a bude obsahovat údaje o :
a) příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně
b) pohledávkách a závazcích
– nejdůležitější knihou v daňové evidenci je deník příjmů a výdajů, ve kterém se v průběhu kalendářního roku zapisují údaje o hospodářských operacích, které vyjadřují příjem nebo vydání peněžních prostředků
– zapisování v této knize si klade určité cíle:
a) zajistit údaje pro zjištění daňového základu
b) zajistit evidenci o peněžních prostředcích v pokladně a na BÚ
c) poskytnout podklady pro podrobnější analýzu výdajů a příjmů pro potřeby řízení a kontroly hospodárnosti
– forma, způsob a technika vedení deníku příjmů a výdajů není předepsána – podnikatel si ho vede takovým způsobem a formou, aby v deníku byly v časové posloupnosti zaznamenány všechny hospodářské operace příjmů a výdajů peněz, které při podnikání nastaly a jsou podloženy průkazným dokladem
– tento deník splňuje požadavky stanovené ZDP – je z něj možné zjistit základ daně
• zapisování do deníku příjmů a výdajů
– probíhá vždy minimálně „dvoustranně“ – tedy na dvou položkách deníků (na jedné straně hospodářská operace bude příjmem nebo výdajem peněžních prostředků, na druhé straně se tato hospodářská operace dotkne jednotlivých příjmů a výdajů zahrnovaných nebo nezahrnovaných do základu daně z příjmů
-> zapisování příjmů: nejprve rozlišujeme, zda se jedná o příjem peněz v hotovosti nebo na účtu, potom musíme určit, zda se jedná o daňový nebo nedaňový příjem
– daňový příjem: zapisuje se do sloupce 7 = příjmy zahrnované do ZD
– nedaňový příjem: zapisuje se do sloupce 9 = příjmy nezahrnované do ZD
-> zapisování výdajů: obdobně jako u příjmů nejprve rozlišujeme, zda se jedná o platbu v hotovosti nebo z běžného účtu, dále určujeme, zda se jedná o daňový nebo nedaňový výdaj
– daňový výdaj: zapisuje se do sloupce 8 = výdaje odčitatelné od ZD
– nedaňový výdaj: zapisuje se do sloupce 10 = výdaje neodčitatelné od ZD
• DPH a její zaznamenávání do deníku příjmů s výdajů
a) zapisování DPH u neplátců – u neplátců se DPH automaticky stává součástí celkové účtované částky bez nutnosti jejího rozlišení v deníku příjmů a výdajů, tzn. že se daň z přidané hodnoty stává na vstupu součástí pořizovací ceny majetku a služeb.
-> Podnikatel neplátce nemá v případě příjmů povinnost evidovat a platit DPH – na druhé straně nemá nárok na vstupu na odpočet daně a její uplatnění vůči státnímu rozpočtu
b) zapisování a evidence DPH u plátců – o dani z přidané hodnoty se v deníku příjmů a výdajů zapisuje až v okamžiku proběhnutí platby, ale z hlediska evidence DPH je rozhodující datum uskutečnění zdanitelného plnění
– kompletní přehled podkladů pro stanovení daně z přidané hodnoty, který by vyhovoval daňovým předpisům, nelze vést v deníku příjmů a výdajů – o DPH se proto musí vést evidence v tzv. pomocných knihách
– pokud podnikatel plátce uplatnil nárok na odpočet daně na vstupu, DPH není součástí ocenění majetku
• zapisování částečné úhrady pohledávky do deníku příjmů a výdajů
a) v deníku se přednostně vypořádá s pohledávkou či závazkem z titulu DPH a až zbylá část se zapíše do příslušného sloupce příjmů či výdajů
b) částečná úhrada se zaznamená přednostně jako platba s vlivem na zisk a až nakonec se vypořádá DPH
• kniha pohledávek a závazků
– slouží podnikateli k přehledu o tom, kdo a kolik dluží jemu a komu a kolik dluží on – podrobnost zvolené evidence se odvíjí od rozsahu a složitosti podnikatelské činnosti
-> kniha faktur vydaných a přijatých:
– v ní je soustředěna evidence pohledávek a závazků z běžných dodavatelsko-odběratelských vztahů mezi podnikateli
– musí obsahovat:
a) oddělené sledování jednotlivých pohledávek a závazků podložených účetními doklady podle jednotlivých dlužníků a věřitelů
b) označení dokladů
c) datum vzniku pohledávky, závazku
d) částku
e) datum splatnosti a způsob úhrady
f) identifikační údaje pro spárování pohledávky či závazku a platby
g) doklady, na základě kterých zapisujeme do knihy pohledávek a závazků jsou to tedy zejména faktury, výpisy z účtů u peněžních ústavů a příjmové i výdajové pokladní doklady při úhradách v hotovosti
– dále je možno doplnit předmět dodávky či služby nebo doplnit poznámku o kurzech
-> ostatní pohledávky a závazky:
– zejména pro neobchodní pohledávky a závazky – jedná se tedy o evidenci:
– poskytnutých a přijatých bankovních úvěrů
– závazků, popř. pohledávek k finančním úřadům z titulu platby daní a záloh na daně
– pohledávek k zaměstnancům z titulu poskytnutých záloh na služební cesty, za výdeje cenin, za manka a škody
– závazky z titulu zaměstnávání pracovníků, např. zúčtované hrubé mzdy, závazky ke zdravotní pojišťovně a správě sociálního zabezpečení, závazky k finančnímu úřadu z povinnosti odvodu daně ze mzdy apod.
• výpočet základu daně
– rozdíl daňových příjmů a výdajů zapsaných v deníku musí být upraven o nepeněžní operace dle ZDP
– nepeněžními operacemi se rozumí skutečnosti, které ovlivní základ daně, ale nevyvolají pohyb peněz
-> vybrané nepeněžní operace upravující základ daně z příjmů:
a) roční odpisy dlouhodobého majetku
b) zůstatková cena vyřazeného dlouhodobého majetku
c) poměrná část nájemného z finančního leasingu
d) tvorba a čerpání zákonných rezerv
– rozhodnutí, zda tyto operace podnikatel doplní do deníku příjmů a výdajů na konci roku nebo o ně upraví základ daně v rámci daňového přiznání, je plně v kompetenci podnikatele
-> základ daně z podnikatelské činnosti: FO mají ještě jednu možnost, jak stanovit svůj ZDP – mohou vést pouze evidenci svých příjmů zahrnovaných do ZD a k nim pak uplatnit tzv. paušál – procento z příjmů stanovené v ZDP
– jedná se o tyto paušály:
a) příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství – 80%
b) příjmy z řemeslných živností – 80%
c) příjmy z ostatních živností – 60%
d) příjmy z jiného podnikání, podle zvláštních právních předpisů (daňový poradci, advokáti) – 40%
e) příjmy z pronájmu majetku zařazeného v obchodním majetku – 30%
– pro výpočet daňové povinnosti podnikatele takto vyčíslený ZD bude ještě upravován o příslušné nezdanitelné částky a odečitatelné položky, na které má nárok dle ZDP
1) nezdanitelné části: odpočet úroků z úvěru ze stavebního spoření nebo z hypotečního úvěru, částky zaplacené na penzijní připojištění a soukromé životní pojištění
2) odečitatelné položky: ztráta z minulých let
– takto upravený základ se dále zdaňuje 15% sazbou
– vypočtená daň se dále snižuje o slevy na dani: na poplatníka, manželku, na vlastní invaliditu, na vyživované děti, na studenta
PODVOJNÉ ÚČETNICTVÍ
– pro toto účetnictví je charakteristické, že se na majetek dívá ze dvou hledisek:
a) z hlediska konkrétního druhu majetku, s nímž podnik hospodaří
b) z hlediska zdrojů, z jakých byl majetek pořízen
– majetek podniku uspořádaný podle složení se nazývá AKTIVA – zahrnují zejména peněžní prostředky, dlouhodobý majetek, zásoby a pohledávky
– majetek uspořádaný podle toho, z jakých finančních zdrojů byl pořízen, se nazývá PASIVA– zahrnují zejména vlastní kapitál podnikatele, úvěry a závazky
-> jde tedy o dva úhly pohledu na majetek, které vyjadřují skutečnost, že každý druh majetku, s nímž podnik hospodaří, musel být financován z určitého finančního zdroje
– součet aktiv se musí rovnat součtu pasiv, protože jde o tentýž předmět, u něhož zjišťujeme složení i jeho zdroje
• Rozvaha
– přehled o aktivech a pasivech podniku k určitému okamžiku, uspořádaných vhodným způsobem
– jednou z možných forem rozvahy je tzv. T-forma, tabulka, v jejíž levé části se uvádějí aktiva a v pravé části pasiva
– rozvaha se sestavuje na podkladě informací čerpaných z účetnictví
-> druhy rozvahy:
– podle časového okamžiku, k němuž se rozvaha sestavuje, rozeznáváme:
a) zahajovací rozvahu – sestavuje se při založení podniku,
b) počáteční rozvahu – sestavuje se k počátku období,
c) konečnou rozvahu – sestavuje se na konci účetního období
– počáteční rozvaha představuje majetek, který může podnik v následujícím období při své činnosti používat a měnit svoji formu
– konečná rozvaha vyjadřuje stav majetku po uskutečnění hospodářské činnosti v daném účetním období
-> funkce rozvahy:
– základní funkcí rozvahy je přehledně uspořádat majetek podniku (v peněžním vyjádření) a jeho zdroje financování a poskytnout tak základ pro zhodnocení finanční situace podniku
– kromě vyjádření stavu majetku a zdrojů financování má rozvaha další funkci, a ta umožňuje zjistit hospodářský výsledek (zisk nebo ztrátu)
-> směrná účtová osnova a účtový rozvrh:
– aby byly účetní výkazy jednotlivých účetních jednotek srovnatelné, musí být sjednoceny základní stránky účtování, které je dáno povinnou účtovou osnovou
– slouží pro vyplňování rozvahy a správnosti zaúčtování jednotlivých účetních případů
• směrná účtová osnova
– je to seznam účtových tříd a účtových skupin, v rámci kterých si dále účetní jednotka stanoví potřebné syntetické a analytické účty
– vydává MF
– podle ní účtují zejména: obchodní společnosti, družstva a FO, které jsou účetní jednotkou
-> konstrukce směrné účtové osnovy: zahrnuje 10 účtových tříd (0 – 9), které se dále člení na účtové třídy
-> názvy účtových tříd: 0 – dlouhodobý majetek, 1 – zásoby, 2 – krátkodobý finanční majetek a krátkodobé bankovní úvěry, 3 – zúčtovací vztahy, 4 – kapitálové účty a dlouhodobé závazky, 5 – náklady, 6 – výnosy, 7 – závěrkové a podrozvahové účty
– účtové třídy 8 a 9 jsou vyhrazeny pro vnitropodnikové účetnictví, jehož členění je plně v pravomoci účetní jednotky
• druhy účtových osnov
– účtová osnova pro podnikatele, účtová osnova pro banky, účtová osnova pro pojišťovny, účtová osnova pro rozpočtové a příspěvkové organizace a obce, účtová osnova pro politické strany, hnutí, občanská sdružení, sdružení právnických osob, nadace, církve a náboženské společnosti
• účtový rozvrh
– na podkladě směrné účtové osnovy sestavuje účetní jednotka účtový rozvrh – je to seznam všech syntetických a analytických účtů, které bude v účetním období používat
– sestavují pro každé účetní období – v průběhu období je možné účtový rozvrh doplňovat
a) syntetické účty: jednotlivé účtové skupiny se dále dělí na syntetické účty – konkrétní úprava závisí na rozhodnutí účetní jednotky s tím, že musí vycházet ze závazné směrné účtové osnovy
– první číslice v trojčíslí označuje účtovou třídu, druhá číslice účtovou skupinu uvnitř dané účtové třídy a třetí číslice udává pořadí účtu v příslušné účtové skupině
511: 5 – účtová třída (náklady) 0 – 9; 51 – účtová skupina (služby); 511 – účet (opravy a udržování)
b) analytické účty: účetní jednotky v rámci syntetických účtů mohou vytvářet účty analytické, které zajišťují podrobnější členění, například podle potřeb daňových předpisů, potřeb účetní závěrky a dalších potřeb účetní jednotky
– častým důvodem analytického členění je rozlišování jednotlivých hospodářských středisek
– při používání těchto účtů se doplňuje za trojmístné číselné označení navíc další dvě číslice
– například u DPH: 343 21
343 15 počet procent při počítání DPH
