Otázka: Finanční gramotnost České republiky
Předmět: Ekonomie / Finance
Přidal(a): Anna Petržálková
Finanční gramotnost České republiky
Finanční gramotnost se obecně definuje jako soubor znalostí, dovedností a hodnotových postojů občana, nezbytných k tomu, aby finančně zabezpečil sebe a svou rodinu, případně aktivně vystupoval na trhu finančních produktů a služeb. Finanční gramotnost je součástí ekonomické gramotnosti, kam se řadí například i schopnost zajistit si příjem, uplatnit se na trhu pracovních míst apod. Finanční gramotnost jako správa osobních nebo rodinných financí zahrnuje tři základní složky: peněžní gramotnost ( správa peněz), cenovou gramotnost( porozumění cenám), rozpočtovou gramotnost ( schopnost vést osobní nebo rodinný rozpočet).
Finanční gramotnost z pohledu uvedených hledisek a v prostředí tržní ekonomiky se v České republice začala postupně vyvíjet od roku 1990 spolu s politickými přeměnami společnosti. Totalitní režim komunistického typu do té doby běžnému občanu sice nedovolil prakticky žádnou aktivitu na peněžním trhu, protože ten ani neexistoval, ale na straně druhé byly na finanční gramotnost běžného občana kladeny minimální požadavky a případné omyly plynoucí z nedostatku finanční gramotnosti neměly fatální důsledky, jako je tomu nyní ( exekuce, ztráta zaměstnání, rozpad rodiny apod.). Občan nebyl v podstatě vystaven žádným nebezpečím trhu včetně trhu s finančními produkty. Ceny všeho byly unifikované a finanční trh půjčky, úvěry, pojištění, spoření apod. byl naprosto jednoduchý a přehledný. Systém byl nakonec nastaven tak, aby se žádný občan nedostal do podstatných finančních a existenčních potíží, protože by se to neslučovalo s ideologií komunismu a bylo by to politicky nepřijatelné.
Politické změny v roce 1989 přinesly mimo jiné prostředí tržního hospodářství, svobody podnikání včetně finančního trhu a ekonomické prostředí se pro běžného občana stalo v podstatě ze dne na den nesrozumitelné a každý se s touto změnou nevypořádal dostatečně. Pokud se ohlédne od jedinců, kteří se naopak dokázali zorientovat velmi rychle a dobře a dobrali se, mnohdy v rozporu se zákonem, nebývalých majetků a získali pozice na trhu, které si drží dodnes, pak většina občanské společnosti spíše představovala naivní oběti, které se stávali ( a stávají) snadným úlovkem těchto ekonomických predátorů. S postupem času se sice určitá část občanské společnosti stávala na poli finanční gramotnosti zkušenější, ale i nyní nelze vyslovit s finanční gramotností většiny obyvatelstva úplnou spokojenost.
Podle mého názoru si stojí nejlépe finanční gramotnost peněžní představující schopnost provádět hotovostní a bezhotovostní platby a používat k tomu různé nástroje jako jsou účty, platební karty, příkazy k platbám apod. Přispívá k tomu mimo jiné i to, že mzda je poukazována zaměstnancům na účet.
Gramotnost cenová je na tom hůře. Občané se již naučili využívat různých slevových akcí a vyhledávat je, ale někdy se stanou spíše obětí takové akce, protože nakoupí zboží jen proto, že je tkzv. „v akci“, i když jej nepotřebují. Neumí ani sledovat dlouhodobý vývoj cen, například energií apod. a nebo zvážit celkovou cenu zboží, pokud se tato cena skládá z více položek. Obtížné je to zejména na finančním trhu, kde se nabízí různé půjčky, úvěry, pojistky a spoření, kde určit konečný finanční efekt je často poměrně složité a pokulhává i aktivita občanů dát si práci s porovnáním více konkurenčních produktů a občan tak „ sáhne“ po tom prvním a nejjednodušším řešení.
Nejhůře je na tom gramotnost rozpočtová, která také klade na dotyčného největší nároky. Současná domácnost je zatížena jak velkým množstvím aktiv, tak zejména závazků. Obě oblasti je třeba spravovat souběžně a vzájemně. V České republice tak dochází zcela pravidelně k tomu, že občan nedocení svá aktiva, respektive je nezvažuje do budoucnosti vzhledem k závazkům, které na sebe bere a nezvažuje, zda jsou tyto závazky pro něho vůbec z hlediska jeho příjmů potřebné. Zpravidla jde o krátkozraké hodnocení okamžitého efektu – dispozice s půjčenou částkou bez zohlednění zpravidla déle trvajícího závazku půjčku splácet. Mnohdy občan přehlíží i další již existující závazky a přijme tak další závazek, který by jinak pro něho nebyl problematický, ale neúnosným se stává spolu s dalšími závazky.
Chyby při nakládaní s vlastními finančními prostředky, ať už aktivy nebo pasivy má pak v ČR pro občany důsledky nejen ekonomické, ale i sociální. Roste počet exekucí a úpadků, které ve znamenají pro občana fatální následky, které jej mohou poznamenat na celý život. Protože roste počet těchto případů, stává se z toho i problém politický a roste napětí ve společnosti. Mnoho občanů kruté důsledky své malé finanční gramotnosti dává pak za vinu státu a společnosti.
Stát ovšem nemůže na straně druhé stát v této otázce zcela stranou a liberálně ponechat občanu trhu s heslem“ ať si každý poradí jak umí“ a „ každý se má tak, jak si to zařídil“. Takový postoj státu by byl zcela asociální. Úlohou státu je proto především zajistit kvalitní právní prostředí, ve které se trh realizuje (například práva spotřebitelů, boj proti tkzv šmejdům apod.) a věnovat se i zvyšování finanční gramotnosti, například již v rámci školní výuky nebo i osvěty ve sdělovacích prostředích apod. Tak tomu je i v praxi a stát začíná finančnímu vzdělávání obyvatelstva věnovat pozornost.
