Otázka: Hlavní činnost podniku
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): Lucka
HLAVNÍ ČINNOST PODNIKU
– Hlavní činností podniku nebo-li organizací rozumíme takovou činnost, na kterou má podnik živnostenské oprávnění nebo je zapsaná v obchodním rejstříku.
– Hlavní činnost – výroba; obchod; služby; neziskové činnosti.
VÝROBA, VÝROBNÍ PROCES, VÝROBNÍ FAKTORY
– Výrobou rozumíme dobývání nerostných surovin, zpracovatelský průmysl, výrobu a rozvod elektřiny, plynu a vody, stavebnictví, zemědělství a myslivost, lesní hospodářství, rybolov a chov ryb.
– Výrobním procesem rozumíme veškeré činnosti, které vedou k hotovému výrobku.
Řadí se do něj:
- základní procesy – zpracování materiálu na výrobek neboli ty procesy, které vlastně považujeme za výrobu;
- pomocné procesy – procesy, umožňující průběh výroby; údržba, výroba energie, výroba a úprava nářadí či čistírnu odpadních vod. Tyto činnosti lze také zabezpečit s pomocí externích dodavatelů;
- obslužné procesy – činnosti provázející základní procesy; manipulace s materiálem či hotovými výrobky. Jedná se o skladování, dopravu a také kontrolu.
Výrobní faktorem je:
- práce – cílevědomá lidská činnost, vynaložená k získání statků a služeb. Cena práce je vyjádřena platem nebo mzdou.
- přírodní zdroje – člověk je získává z přírody a přetváří na různé produkty (půda, nerostné bohatství, voda, vzduch atd.)
- jsou buď obnovitelné (ryby v mořích) nebo neobnovitelné (nerostné suroviny)
- kapitál = statky, které používáme k výrobě (mouka, sůl, pec, auto…)
TYPY VÝROBY
- kusová – většinou na zakázku, malý počet výrobků
– např. drobní podnikatelé (truhlář, krejčí atd.), výroba jeřábů, lanovek, kosmických lodí.
– v kusové výrobě se používají víceméně univerzální stroje, na kterých je možno zpracovat různé druhy výrobků.
– zaměstnanci jsou většinou vysoce kvalifikovaní a existuje mezi nimi jen malá specializace. Např. krejčová musí umět šít kalhoty, kostýmy, opravovat neobvyklá provedení šatů.
- sériová – opakovatelná produkce téměř stejných výrobků, vyrábí se menší počet druhů v různém počtu kusů, např. elektrické spotřebiče, motocykly, ledničky, obráběcí a textilní stroje
– výrobě velkosériová, středně sériová a malosériová
– lze využít i méně univerzální či jednoúčelová zařízení; to výrobu zrychluje.
– kvalifikovaní zaměstnanci pro obsluhu strojů, pomocné práce ve skladě, doprava materiálu, úklid;
- hromadná – výroba s úzkým sortimentem, kde se vyrábí mnoho kusů
– např. šrouby, ložiska, benzin, pivo, těžba uhlí
– vytváření výrobních linek, k automatizace, k zavádění robotů
– pracoviště jsou určena k jedné, stále se opakující operaci, a proto bývají vybavena vysoce výkonnými specializovanými jednoúčelovými stroji, např. svářecími automaty, balicími stroji
– špičkově kvalifikovaní zaměstnanci pro řízení a opravy těchto specializovaných zařízení, ale zároveň existuje řada prací, pro které je možné využít nekvalifikovaných zaměstnanců
VÝROBNÍ PROGRAM, PŘÍPRAVA VÝROBY
- VÝROBNÍ PROGRAM
– Zahrnuje všechny výrobky, které produkujeme.
– Je nutné neustále sledovat situaci na trhu a měnit výrobní program podle situace na něm
– Především je nutné sledovat:
a) nové technické trendy – např. rozmach tabletů;
b) změnu zájmu zákazníků – např. sílící zájem o vestavěné spotřebiče do kuchyňských linek na úkor standardních spotřebičů;
c) nabídku konkurence – její stávající a nové modely výrobků (opět typické u mobilních telefonů);
d) výnosnost jednotlivých výrobků – některé modely mohou být ztrátové, abychom pronikli na trh, to ale musí být vyrovnáno zisky z jiných modelů
- PŘÍPRAVA VÝROBY
– Přípravu výroby dělíme na technickou, ekonomickou a organizační přípravu.
Technická příprava výroby
– Začínáme výběrem námětů na nový výrobek. Ty vyplývají z okolností, které ovlivňují výrobní program. Na základě nich proběhne vývoj nového výrobku.
– Během vývoje vzniknou modely, zpracované na počítači. Podle modelů proběhne konstrukční příprava výroby, která se zabývá tím, jaké má mít výrobek vlastnosti, vzhled, tvar, rozměry apod.
– Výsledkem je dokumentace, která výrobek popisuje, např. výrobní výkres. Je-li třeba, vyrobí se prototyp, který se podrobí zkouškám. Podle výsledků zkoušek se provede úprava konstrukce a dokumentace. Zpracují se návody k obsluze, propagační materiály atd.
– Poté nastupuje technologická příprava výroby. Ta stanovuje výrobní postup, dílny a stroje, na kterých se bude vyrábět. Týž výrobek může být vyroben různými postupy, např. lisováním, obráběním, odléváním. Technolog se rozhodne pro tu metodu, která optimálně využije výrobní zařízení, suroviny, zaměstnance, a přitom vyvolává nejnižší náklady.
– Součástí technologické přípravy výroby je stanovení norem, zejména výkonových. Ty slouží ke stanovení potřebného času výroby pro účely plánování výroby a pro účely odměňování dělníků.
Ekonomická příprava výroby
– Při ní se stanovují náklady na výrobek, jeho cena a zjišťuje případný zisk.
1. Na základě výsledků předcházející technické přípravy výroby můžeme stanovit normy spotřeby materiálu a energie a již zmíněné výkonové normy.
2. Na základě norem stanovíme přímé náklady – spotřebu materiálu, energie, mzdové náklady.
3. Sestavíme kalkulaci ceny nového výrobku. Výsledkem bude cena, která bude základem pro jednání s odběrateli. Tu pak lze upravovat, jak jsme si to vysvětlili v marketingu. Cenu můžeme stanovit i marketingovými metodami a porovnat s cenou, kterou jsem stanovili kalkulací.
4. Sestavení rozpočtu – a to nákladů, výnosů a zisku podle odhadu vyrobených kusů (nebo podle plánu prodeje
Organizační příprava
– Výroba probíhá v jednotlivých dílnách, kde výrobní zařízení je určitým způsobem rozmístěno
USPOŘÁDÁNÍ VÝROBNÍHO PROCESU
- Technologické uspořádání – do jedné dílny se soustřeďují příbuzné stroje a zařízení (střižna, šicí dílna, žehlírna, balírna…). Výrobek prochází několika dílnami. Výhodou je snadná organizace práce, nevýhodou dlouhé cesty výrobku, a tím i delší doba výroby.
- Předmětné uspořádání – pracoviště jsou rozmístěna tak, aby výroba proběhla kompletně v jedné dílně. Výhodou je, že se zkracuje cesta výrobku, a tím i doba výroby, snižují se náklady na přepravu. Řízení je také přehlednější, vedoucí řídí své úseky kompletně v uzavřeném cyklu, čím je možné i lépe zaměstnance zainteresovat na kvalitě výsledného výrobku.
- Proudová výroba – Jde o předmětné uspořádání, kde se pracoviště řadí za sebou tak, jak následují jednotlivé operace (výrobní linka). Je vhodná pro velkosériovou a hromadnou výrobu.
PLÁNOVÁNÍ, ŘÍZENÍ VÝROBY – VÝROBNÍ KAPACITA
Plánování výroby
– Plán výroby určuje, které druhy z výrobního programu a v jakém množství budou v následujícím období vyráběny.
– V malých podnicích probíhá plánování a řízení výroby podle zkušenosti; provádí je mistr, majitel apod. Určují postup výroby, nákup a vyskladnění materiálu, nasazení strojů a zaměstnanců, termíny postupného zhotovování a provádějí kalkulace.
– Ve velkých korporacích je složitou a rozsáhlou činností, při které se využívají počítačové systémy.
Dostatečnost kapacity – jeli stávající kapacita dostatečná, můžeme začít řešit otázky, jak výrobu konkrétních druhů rozvrhnout v čase.
Pokud není dostatečná, můžeme to řešit:
– přesčasovou prací, kooperací s jinými výrobci, investicemi.
V případě nevyužité kapacity lze:
– přijímat zakázky na vedlejší výrobky, volnou kapacitu pronajmout.
Finanční zabezpečení výroby – zjišťujeme:
a) zda máme dostatek prostředků na to, abychom nakoupili materiál, skladovali ho, zpracovali ho na výrobek a abychom výrobek skladovali do doby jeho prodeje;
b) zda zakázka přinese dostatečný fin. efekt
– Operativní plán konkretizuje úkoly plánu výroby na čtvrtletí, měsíce, týdny i dny a stanoví, které závody, provozy, dílny budou výrobek vyrábět.
Řízení výroby
– má za úkol zajistit, aby výroba probíhala plynule a aby byly minimalizovány poruchy a zmetky.
– Kontroluje se, jak zpracované výrobky postupují výrobou, zda nehrozí zpoždění nebo zastavení některých operací.
– Na základě kontroly se pak přijímají operativní opatření – řeší se poruchy výrobních zařízení, případné zpomalení výroby atd.
PÉČE O JAKOST
– Jakost výrobku ovlivňuje veškerá činnost, tzn. nejen vlastní výroba, ale i konstrukce výrobku, použité materiály, pečlivost dělníků, způsob řízení podniku, skladování, způsob prodeje atd.
– kontrola průběhu výroby – vstupní kontrola materiálu, kontrola strojů, nástrojů; výrobní kontrola – již v průběhu výroby, aby mohla být zastavena práce na vadném výrobku a nevznikaly další zbytečné náklady. V sériové a hromadné výrobě kontrolní automaty samy vyřazují chybné kusy či zastavují stroje při odchylce od předepsaného rozměru; výstupní kontrola – ověřují se funkce a úplnost hotových výrobků, kompletnost, konečná úprava výrobku, označení. Provádějí se typové zkoušky.
– Někdy se výrobky třídí do jakostních tříd, např. ovoce se třídí podle zralosti, pomačkání či velikosti. Ty výrobky, které mají kvalitu nepřijatelnou, se označují jako zmetky. Některé zmetky jsou ještě opravitelné, což ovšem přináší dodatečné náklady.
– V Evropě se při péči o jakost nejčastěji uplatňuje systém norem. Firmy se snaží nejčastěji získat mezinárodně uznávaný certifikát, že splňují normy ISO rady 9000.
ÚSPORY Z ROZSAHU
= to, zda výroba probíhá jako kusová, sériová či hromadná, má bezprostřední vliv na náklady. Čím větší rozsah výroba má, tím může být levnější.
PRODUKTIVITA PRÁCE
– Produktivita práce ukazuje efektivnost práce, kdy vstupem je množství práce (odpracovaný čas nebo počet pracovníků) a výstupem množství vyprodukovaných statků nebo služeb.
– Produktivita práce udává, jaké množství statků (služeb) připadá na 1 pracovníka, 1 h práce.
… výstup/vstup
– Vyrábí-li podnik více druhů výrobků, je nutné vyjádřit množství statků (služeb) v Kč. Poté výsledek udává v Kč velikost produkce
– Faktory produktivity:
a) kvalifikace a schopnosti lidí
b) moderní technika
c) moderní technologie a organizace práce
EKOLOGICKÉ ASPEKTY VÝROBY
Obvykle se zavádějí tyto přístupy:
- maximálně se využívají suroviny a energie a snižuje se odpad, nepoužívají se toxické a nebezpečné materiály;
- produkt je navrhován tak, aby měl co nejmenší negativní vliv na život. prostředí;
- změny technologií a postupů tak, aby byly maximálně šetřeny vhodnou stimulací zaměstnanců.
– Zákon o odpadech ukládá podnikatelům povinnost vést evidenci odpadů a ohlašovat je. V oblasti obalů se povinně vytváří systém zpětného odběru obalů tak, aby spotřebitel mohl bezplatně a bez omezení vrátit použitý obal ve všech místech, kde se distribuuje. Část obalů se musí recyklovat. Firmy mohou tuto povinnost buď splnit samy, nebo finančně přispět do společného fondu kolektivního systému EKO-KOM.
TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ
= představuje další krok vpřed v ekologickém pohledu na svět.
= vychází se z toho, že život na naší planetě je založen na nepřetržité recyklaci hmoty a energie.
– Současná ekonomika ale tuto recyklaci narušuje, protože se vyčerpávají neobnovitelné zdroje (uhlí, ropa…) a vytváří se takový odpad, který se nedá přetvářet.
– Ekologicky řečeno narušuje se „udržitelnost“ života, spočívající v tom, že každý druh v síti života vrací v jiné formě tolik, kolik si bere.
– Každý odpad jednoho druhu života je zároveň potravou jinému.
– Smrt živočicha nebo rostliny je potravou bakteriím, houbám a plísním, které se zase stávají potravou živočichů a rostlin. Příroda nezná odpad.
= tzn., že trvale udržitelný rozvoj, tedy stálé zlepšování podmínek života pro další desetiletí a staletí, je možný jen tehdy, bude-li zlikvidován, lépe řečeno využit veškerý odpad.
