Hospodaření v rámci Evropská unie

Proč nejde kopírovat?  💾 Stáhnout materiál  ✖ Nahlásit chybu

 

Otázka: Hospodaření v rámci Evropská unie

Předmět: Účetnictví

Přidal(a): danny2845

 

Hospodářské sjednocení Evropy

  • Evropa ve 2. pol. 20. stol zaostává v dynamice ekonomického vývoje za svět. hospodář. centry (USA, Japonsko, JV Asie)
  • Rozdrobenost a zkostnatělost jednotlivých národních ekonomik ->od konce 2. Sv. války politické aktivity k hospodářskému sjednocení Evropy

 

Mezinárodní integrace

  • vzájemná spolupráce mezi státy, která vede k jejich vzájemné závislosti

Výhody:

  • rozšiřuje se trh, na kterém je možné nabízet výrobky a služby
  • v důsledku vyššího prodeje se zvýší výroba, a tím klesnou náklady na 1 ks
  • díky ostřejší konkurenci se zvyšuje kvalita a technická úroveň produktů => srovnává se cenová hladina jednotlivých států

 

Dvě podoby

  • Federalistická – státy se sjednotí politicky a ekonomická integrace následuje po politické (USA)
  • Funkcionalistická – státy se propojují nejprve ekonomickými vazbami a politická integrace je završením (cesta Evropy)

 

Jednotlivé stupně této mezinárodní ekonomické integrace:

  • Pásmo volného obchodu – odstranění cel mezi státy, mezi cizími státy
  • Celní unie – odstranění cla + společná celní politika vůči třetím zemím, nečlenské země
  • Společný trh – celní unie + volný pohyb výrobních faktorů
  • Hospodářská unie – společný trh + harmonizace národních ekonomik (přiblížení dvou ekonomik státu)
  • Úplná ekonomická unie – hospodářská unie + politická integrace a společná měna (17 států má propojení = společná měna – Euro)

 

Historie EU

  • 1952 – založeno Evropské společenství uhlí a oceli
  • 1957 – podpis tzv. Římských smluv o založení Evropského hospodářského společenství (EHS) a Evropského společenství pro atomovou energii (EURATOM) => zakladateli byly Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko
  • 1959 – Velká Británie zakládá konkurenční společenství – Evropské sdružení volného obchodu (ESVO)
  • 1967 – sjednocení ESVO, EHS a EUROATOM => přechod od pásma volného obchodu k celní unii ES pro průmyslovou oblast
  • 1985 – v německém městě Schengenu => podepsána smlouva o volném pohybu lidí (účinnost nabyla až v r. 1995)
  • 1987 – dokončení vytvoření jednotného trhu ES (volný pohyb osob, zboží, kapitálu) => společný trh
  • 1992 – podpis Maastrichtské smlouvy => smlouva o EU
  • 2009 – Lisabonská smlouva => rozdělení pravomocí mezi institucemi EU a členskými státy
  • EU má 27 členů, ČR členem EU v květnu 2004

 

Důvody vzniku EHS – Evropské hospodářské společenství:

  • Ekonomický rozvoj, růst zaměstnanosti a životní úrovně
  • Kontrola průmyslových odvětví (hl. Německých)
  • Protiváha USA, větší trh, hromadná produkce

 

Specifické důvody jednotlivých států:

  • Německo: politická rehabilitace, ekonomický přístup na trhy západní Evropy
  • Francie: politická snaha o bezpečnost v Evropě, ekonomický zájem na společném zemědělském trhu
  • 1959 Velká Británie zakládá konkurenční společenství – Evropské sdružení volného obchodu (ESVO) – VB, Rakousko, Dánsko, Norsko, Portugalsko, Švédsko, Švýcarsko
  • tato společenství fungovala na principu pásma volného obchodu – odstraňování překážek ve vzájemném obchodu

 

Společný trh EU

  • státy EU vystupují na trzích členských zemí jako jeden stát

 

Zakládá se na 4 svobodách

  • volný pohyb zboží – neexistuje clo, množstevní kvóty, neprovádějí se kontroly
  • volný pohyb služeb – je možné otevřít si bankovní účet v kterékoliv zemi a poskytovat služby kdekoliv
  • volný pohyb osob – volný cestovní ruch, možnost zaměstnání, …
  • volný pohyb kapitálu – lze podnikat kdekoliv

 

Vytyčena pravidla hospodářské unie

První kroky k úplné ekonomické unii, i zavedení jednotné měny eura

  • 1995 – Finsko, Rakousko, Švédsko
  • 2004 – ČR, SR, Polsko, Maďarsko, Slovinsko, Kypr, Malta, Estonsko, Litva, Lotyšsko
  • 2007- Bulharsko, Rumunsko

 

EU má tři pilíře:

  1. Hospodářská a měnová unie:
    • zavedení společné měny eura, základem tohoto pilíře
    • tři společenství ESUO, EHS, Euroatom
  2. Společná zahraniční a bezpečnostní politika
  3. Spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí – větší vliv Evropského parlamentu, výzkum, vývoj, vzdělávání, zdravotnictví

 

Politiky EU – společné politiky

Integrace nejen v ekonomické oblasti – oblast sociální, bezpečnostní, práva …..

  • v těchto oblastech členské státy zcela delegovaly své pravomoci na orgány EU
  • a) obchodní politika – společný celní sazebník vůči nečlenům EU
  • b) zemědělství a rybolovu – zemědělci mají určeno množství produktů, které bude od nich vykoupeno za předem zaručenou cenu (zemědělci dostávají dotace z rozpočtu EU)
  • c) měnová unie – státy EU používají jednotné předpisy pro nakládání s tuzemskou měnou a zahraničními měnami

 

Komunitární politiky

  • členské státy přenesly svou působnost na orgány EU/ES jen zčásti – např. politika soudržnosti
  • cílem je vyrovnávat životní úroveň zemí a oblastí EU => vytvořeny tzv. strukturální fondy

 

Další oblasti spolupráce států EU

  • bezpečnostní politika – ochrana před projevy mezinárodního terorismu
  • Spolupráce v justici a vnitřních věcech
    • sjednocování právních předpisů v jednotlivých zemích na základě evropských předpisů
    • uplatňování jednotných norem
    • zavedení evropského občanství
    • propojení zdravotního pojištění
    • propojení sociálních dávek
    • uznání vzdělání získaného v různých zemích EU

 

Maastrichtská smlouva – konvergenční kritéria:

  • Míra inflace nesmí překročit 1,5 % nad průměr míry inflace tří nejlepších států EU
  • Celková zadluženost státu (veřejných rozpočtů) nesmí překročit 60 % HDP země
  • Roční schodek veřejných rozpočtů nesmí překročit 3 % HDP země
  • Úroková míra se nesmí odchylovat o více než 2 % od průměrné úrokové míry tří nejlepších států

Země, která se chce stát členem měnové unie musí minimálně dva roky před vstupem prokázat měnovou stabilitu a nesmí devalvovat svou měnu (oficiálním aktem snížit její kurz k ostatním cizím měnám)

 

Etapy přechodu na EURO:

  • 1998 – ECP – Frankfurt n. Mohanem
  • Od 1.1.1999 – zúčastněné země EMU – souběžně používaly k národním měnám zúčtovací euro (bezhotovostní platební styk)
  • 1.2002 – 28.2.2002 – do oběhu bankovky a mince EURA a zároveň stahovány z oběhu národní měny
  • Od 1.3.2002 – EURO jediná měna ve 12 zemích (VB, Dánsko a Švédsko – NE) Nyní + Slovinsko, Malta, Kypr, Slovensko, Estonsko
  • Další státy – Monako, San marino, Vatikán, Andora, Kosovo a Černá Hora

 

Rozpočet EU:

  • 3 základní cíle
    • Reforma zemědělské politiky
    • Regionální politika
    • Strukturální politika
  • Schvalován – vyrovnaný – na 7 let

 

Příjmy:

  • 40 % DPH z členských zemí (států)
  • 40 % příspěvky z členských zemí (clo, HDP)
  • 20 % ostatní (dávky ze zemědělských produktů dovážených z nečlenských zemí)

 

Výdaje:

  • 40 % na zemědělství
  • 36 % na zmenšování rozdílů mezi regiony EU, řešení strukturálních problémů, (opatření proti nezaměstnanosti)
  • věda, technika, administrativa, působení navenek (pomoc rozvojovým zemím)
  • prostředky rozpočtu – rozděleny pomocí strukturálních fondů (soustředěné prostředky, které EU určila na dané účely -> do Národního fondu dané země (na konkrétní projekty a programy)
  • dotace

 

Evropské instituce

  • svěřování pravomocí, které byly dříve v kompetenci členských států, na evropské instituce
  • = ,,INSTITUCIONÁLNÍ TROJÚHELNÍK“ 1.) Rada Evropské unie 2.) Evropská komise 3.) Evropský parlament

 

Evropská rada:

  • vrcholným politickým orgánem
  • skládá se z nejvyšších představitelů jednotlivých zemí (hlav států, předsedů vlád členských států, předsedů vlád členských států, ministrů zahraničí a představitelů Evropské komise)
  • rozhoduje o nejzávažnějších politických a ekonomických otázkách
  • vymezuje směry, kterými se má Unie ubírat

 

Rada Evropské unie (,,Rada ministrů“):

  • rozhodující orgán EU
  • zastupuje zájmy členských států na evropské úrovní
  • nejvlivnější orgán EU
  • má pravomoc vydávat právní normy EU (společně s Evropským parlamentem)
  • skládá se z ministrů členských zemí
  • projednávají např. problémy zemědělství, financí, zahraničních věcí
  • funkce stálého předsedy (tzv. europrezidenta) – volen na 2,5 roku
  • jednání v Bruselu a Lucemburku – každý půlrok předsedá Radě jiná země EU. Hlavní úkoly předsedající země = organizovat setkání Rady a reprezentovat EU navenek

 

Evropský parlament

  • kontrolní a poradní orgán EU
  • skládá se z poslanců volených přímo v členských státech
  • schvaluje složení Evropské komise, právo kontrolovat její činnost
  • podílí se na tvorbě zákonů
  • vyslovuje souhlas s mezinárodními smlouvami a přijímáním nových členů
  • pravomoci v oblasti společného rozpočtu EU
  • sídlo Štrasburk, zasedá i v Bruselu a Lucemburku

 

Evropská komise:

  • sleduje zájmy EU jako celku
  • největší pravomoci má v oblasti 1. pilíře, má právo iniciovat návrhy zákonů a dohlíží na dodržování přijatých smluv
  • vypracovává návrh rozpočtu EU, provádí kontrolu jeho plnění
  • zastupuje EU při mezinárodních jednáních
  • právo sjednávat s třetími státy dohody
  • významné pravomoci při přijímání nových členů do EU
  • zajišťuje kontakty s nečlenskými státy EU
  • Brusel

 

Evropská centrální banka

  • hlavním cílem je udržovat cenovou stabilitu v rámci Evropského měnového systému
  • právo povolání na emisi nových bankovek

 

Předpisy EU

  • nařízení – závazná pro všechny státy EU, stávají se součástí právního řádu ihned po schválení evropskými institucemi
  • směrnice – závazné pro všechny státy EU, ale každý stát je zapracuje do svého práva cestou, kterou považuje za nejvhodnější (jsou závazné od okamžiku, kdy jsou zapracovány do národního práva)
  • rozhodnutí – závazné, ale ne pro všechny členy (týkají se pouze na adresně určené členy)
  • doporučení a stanoviska – nejsou závazné, ukazují cestu řešení – závisí na každém státu, zda se jimi bude řídit

 

Nadnárodní společnosti

  • stupeň internacionalizace => proces, kdy velké korporace rozšiřují své podnikání bez ohledu na hranice státu – mohou přesouvat své aktivity do zemí s výhodnějšími podmínkami (ovlivňují legislativu, domácí i zahraniční politiku)
  • holding – sdružení několika obchodních společností, v němž mateřská společnost ovládá společnosti dceřiné


Další podobné materiály na webu:

💾 Stáhnout materiál   🎓 Online kurzy