Otázka: Hospodářská politika
Předmět: Ekonomie
Přidal(a): Christines
Charakteristika hospodářské politiky
- Hospodářská politika je souhrn cílů, nástrojů, rozhodovacích procesů a opatření státu zaměřených na kontrolu a ovlivňování ekonomického vývoje.
Cíle hospodářské politiky:
- ekonomický růst, růstu HDP,
- vysoká zaměstnanost a nízká nezaměstnanost,
- stabilita cenové hladiny,
- vyrovnaná bilance zahraničního obchodu.
Nástroje HP:
- 1. Monetární politika – stát reguluje množství peněz v oběhu (nositelem je Česká národní banka – ČNB).
- 2. Fiskální politika – rozpočtová, týká se státního rozpočtu (systém veřejných rozpočtů, státní rozpočet navrhuje vláda a schvaluje parlament).
- 3. Důchodová politika (regulace mezd, regulace cen, nositelem je vláda, zprostředkovaně ČNB – hlídá inflaci; cílem je, aby mzdy a platy nerostly rychleji než výroba – zamezení inflace).
- 4. Vnější obchodní a měnová politika (celní politika – vláda, kurzová politika – ČNB, stanovení dovozních a vývozních kvót apod.).
Rozhodovací procesy – například legislativní proces návrhu zákonů a jeho schválení parlamentem, rozhodovací procesy vlády, jednotlivých ministerstev, úřadu pro hospodářskou soutěž a dalších institucí.
Opatření – stát je v moderní společnosti demokratickou institucí, ze svých činů se musí zodpovídat a musí prokazovat, že jedná v souladu s platnou legislativou. Proto veškerá opatření státu mají písemnou podobu a podle významu je můžeme členit na zákony, podzákonná opatření, vyhlášky, metodické pokyny apod.
Nositeli (subjekty) HP rozumíme instituce, které ji vytvářejí a uskutečňují.
- a) stát a jeho orgány → parlament – poslanecká sněmovna a senát, projednává a schvaluje zákony; vláda – nejvyšší výkonný orgán státu, vypracovává návrhy zákonů, v HP hlavní roli, na každý rok předkládá parlamentu návrh státního rozpočtu a po schválení zajišťuje jeho plnění; ČNB – úkolem je pečovat o stabilitu měny; Krajské úřady – zabývají se řízením vybraných činností v kraji (např. zdravotnictví, kultura, školství, dopravy atd.), hospodaří na základě samostatných rozpočtů,
- b) mezinárodní organizace (mezinárodní měnový fond, …),
- c) nadnárodní organizace (MC´Donald, obchodní řetězce, Shell, …).
Cíle hospodářské politiky
Čtyři základní cíle (tzv. magický čtyřúhelník):
- 1. Vysoká úroveň a dynamika produktu tzn. ekonomický růst, ukazatel HDP, ideální nárůst je meziroční 3-5 % (roční tempo růstu HDP).
- 2. Vysoká zaměstnanost a nízká nezaměstnanost, udržet míru nezaměstnanosti na výši alespoň předcházejícího roku, spíše snížit (průměrná roční míra nezaměstnanosti).
- 3. Stabilita cenové hladiny, udržet měnu na stabilní úrovni, nesmí narůstat inflace, uspokojivý nárůst do 2 % (průměrná roční míra inflace).
- 4. Vyrovnaná bilance zahraničního obchodu, kladná (aktivní) bilance zahraničního obchodu, je nutné udržovat v rovnováze dovozy i vývozy, (saldo obchodní bilance – viz maturitní okruh zahraniční obchod).
Magický čtyřúhelník
- pro snadnější představu o vývoji ekonomiky se údaje základních ukazatelů nanášejí do grafu Þ vzniká čtyřúhelník, o němž můžeme říci, že čím je větší jeho plocha, tím úspěšnější byl vývoj ekonomiky státu, není možné současně dosáhnout pozitivního vývoje všech ukazatelů Þ proto se nazývá magický,
- graficky zobrazuje úroveň ekonomiky, úspěšnost zásahů státu do ekonomiky (4 cíle)
- sledujeme:
- velikost a tempo růstu celkového produktu – ukazatel: hrubý domácí produkt (HDP),
- stabilita cen – ukazatel: míra inflace,
- vyrovnanost vývozů a dovozů – ukazatel: bilance zahraničního obchodu,
- velikost a struktura nezaměstnanosti – ukazatel: míra nezaměstnanosti.
Nástroje hospodářské politiky
Fiskální politika
Cíle fiskální politiky:
- udržovat ekonomický růst a vysokou zaměstnanost;
- napomáhat zachování cenové stability,
- utlumit výkyvy hospodářského cyklu.
Expanzivní fiskální politika: snižování míry zdanění a zvyšování vládních výdajů ® navrhuje se schodkový státní rozpočet a očekává se růst poptávky.
Restriktivní fiskální politika: spočívá ve zvyšování míry zdanění a snižování vládních výdajů ® vytváří se přebytkový státní rozpočet.
Soustava veřejných rozpočtů
Státní rozpočet (dál SR):
- nejdůležitější centralizovaný peněžní fond, který vytváří stát k plnění svých funkcí,
- SR má podobu zákona,
- návrh předkládá Poslanecké sněmovně vláda, návrh rozpočtu je připomínkován, projednán a schválen (nebo také ne) Poslaneckou sněmovnou,
- rozpočtový rok je u nás kalendářní rok,
- vyrovnaný rozpočet (příjmy = výdaje),
- přebytkový rozpočet (příjmy vyšší než výdaje),
- schodkový (deficitní) rozpočet (příjmy nižší než výdaje = dluh) ® ke krytí schodku rozpočtu jsou často vydávány státní dluhopisy (státní cenné papíry), dále úvěry ze zahraničí. Schodkovým rozpočtem se vytváří státní dluh.
Struktura SR
Příjmy státního rozpočtu
Zahrnuje tyto části:
- daně (přímé i nepřímé),
- pojistné sociálního zabezpečení,
- cla a ostatní nedaňové příjmy (poplatky, pokuty).
Výdaje státního rozpočtu
Tvoří je dvě skupiny výdajů:
1. transferové platby – peníze určené jako platby obyvatelstvu formou sociálních dávek, důchodů, podpor v nezaměstnanosti atd.
2. vládní výdaje – peníze na chod státních institucí, veřejného školství, zdravotnictví, obrany státu, vládní investice (např. výstavba dálnic), vládní dotační programy (dotace podnikům
a organizacím, dotace krajům, obcím a státním fondům).
Nástroje fiskální politiky:
- vestavěné stabilizátory (prvky, které stabilně napomáhají státnímu rozpočtu),
působí v hospodářství dlouhodobě a automaticky jako stabilizující prvky. Patří sem zejména princip pojištění v nezaměstnanosti a sociální transfery, existence subvencí do zemědělství, atd. - záměrná opatření – konkrétní jednorázová nebo krátkodobá opatření vyžadující schválení parlamentem. Tvoří doplněk k vestavěným stabilizátorům. Patří sem zejména veřejné práce, konkrétní změny míry zdanění fyzických a právnických osob, konkrétní výše sociálních dávek a transferových výdajů, změny ve výši výdajů na státní správu apod.
Monetární politika
- čili peněžní (měnová) a úvěrová politika,
- je součástí a nástrojem hospodářské politiky,
- je souhrnem opatření a zásad, které mají prostřednictvím měnových nástrojů prosazovat plnění měnových cílů,
- monetární politika je nástroj v rukou centrální banky a jejím základním cílem je hlídání
a aktivní ovlivňování míry znehodnocení peněz – inflace.
Centrální banka se zaměřuje především na:
- kontrolu množství peněz v ekonomice,
- regulaci úrokových sazeb -> prostřednictvím svých úroků ovlivňuje úroky obchodních bank,
- stanovení podmínek úvěrování.
Funkce centrální banky:
- viz tematický celek bankovnictví
Monetární politika může být:
- Restriktivní – snižování nabídky peněz v ekonomice → snížení poptávky, snížení hospodářského růstu, zvýšení nezaměstnanosti, zvýšení úroků, snížení inflace.
- Restriktivní politika nastupuje, když roste míra inflace. Centrální banka proto usiluje o snížení množství peněz v oběhu. Začne stahovat peníze a omezovat úvěrování. V důsledku toho je méně prostředků na investování nebo se investování méně vyplatí, což vede ke snížení výroby, a tím ke snížení HDP. Pokles HDP vyvolá zvýšení nezaměstnanosti a pravděpodobně také snížení vývozu, což má negativní vliv na saldo obchodní bilance.
- Expanzivní – zvyšování nabídky peněz v ekonomice → opačná reakce u restriktivní.
- Jestliže se zhoršují ukazatele HDP a míry nezaměstnanosti (popř. přímo hrozí či probíhá recese), je třeba opačný přístup. Proto centrální banka zvyšuje množství peněz v oběhu a více zpřístupní úvěry. To mívá za následek růst investování, a tím růst produkce a HDP. V důsledku růstu HDP klesne nezaměstnanost, což může příznivě ovlivnit saldo obchodní bilance.
Nástroje centrální banky – dělí se na přímé nástroje a nepřímé nástroje.
1. Přímé nástroje centrální banky
- jsou většinou administrativními nařízeními omezující volný bankovní trh,
- jsou méně časté a bývají používány na přechodnou dobu,
- zařadíme sem především:
- pravidla likvidity
- uvěrové regulace (kontingenty) – určení limitů úvěrů, úvěrových stropů. Jeden z nejtvrdších přímých nástrojů.
- povinné vklady – povinné vedení běžných účtů státních institucí u centrální banky (např. účty celní správy, účty finančních úřadů, atd.).
2. Nepřímé nástroje
- působí plošně na všech subjekty finančního trhu,
- zařadíme sem především:
- Diskontní sazba – využívána jako základní úroková sazba, za kterou si obchodní banky půjčují peníze od centrální banky.
- Zvýšením diskontu dochází ke zdražení peněz, obchodní banky si půjčují méně, zpomalení oběhu peněz – protiinflační restriktivní monetární politika.
- Snížením diskontu zlevňují peníze, dochází k nárůstu úvěrů, načerpávání peněz do ekonomiky, zrychlení oběhu peněz – expanzivní monetární politika.
- Operace na volném trhu – Centrální banka nakupuje a prodává na volném peněžním trhu státní cenné papíry (převážně státní pokladniční poukázky, popř. státní dluhopisy). Obchodní banky si také mohou půjčit u centrální banky peníze tím, že jí prodají své cenné papíry a dohodnou se na budoucím zpětném odkupu (repo obchod), nebo může jít o obchod bez budoucích ujednání (promptní obchod).
- Centrální banka prodává státní cenné papíry, dochází k odčerpávání peněz z obchodních bank, a tím i z ekonomiky, zpomalení oběhu peněz – protiinflační restriktivní monetární politika.
- Centrální banka nakupuje státní cenné papíry, dochází k načerpání peněz do obchodních bank, a tím i do ekonomiky, zrychlení oběhu peněz – expanzivní politika.
- Minimální povinné rezervy obchodních bank – centrální banka nařizuje obchodním bankám, že mají povinnost určité procento primárních vkladů uložit u centrální banky jako rezervu. Tím centrální banka omezuje úvěrovou schopnost obchodních bank.
- Zvýšení PMR dochází ke zdražení peněz, zpomalení oběhu peněz – protiinflační restriktivní monetární politika.
- Snížení PMR dochází ke zlevnění peněz, zrychlení oběhu peněz – expanzivní monetární politika.
- Lombardní sazba – obchodní banky si mohou půjčit u centrální banky peníze oproti zástavě cenných papírů (lombardní úvěr). Lombardní sazba bývá nejvyšší – vyšší než diskontní sazba i repo sazba.
- Zvýšením lombardní sazby dochází ke zdražení peněz, obchodní banky si půjčují méně, zpomalení oběhu peněz – protiinflační restriktivní monetární politika.
- Snížením lombardní sazby zlevňují peníze, dochází k nárůstu úvěrů, načerpávání peněz do ekonomiky, zrychlení oběhu peněz – expanzivní monetární politika.
- Diskontní sazba – využívána jako základní úroková sazba, za kterou si obchodní banky půjčují peníze od centrální banky.
Všechny uvedené nástroje působí na obdobném principu
- 1. zvýšením úrokových sazeb, povinných minimálních rezerv a prodejem cenných papírů či deviz centrální bankou dochází k odčerpávání peněz z ekonomiky, zpomalení oběhu peněz – protiinflační restriktivní monetární politika.
- 2. snížením úrokových sazeb, povinných minimálních rezerv a nákupem cenných papírů či deviz centrální bankou dochází k načerpávání peněz do ekonomiky, zrychlení oběhu peněz – expanzivní politika.
Důchodová a sociální politika
1. Důchodová politika
- důchodovou politikou stát působí na ceny VF, zejména na mzdy, má vliv na ceny výrobků a služeb,
- uskutečňuje se formou mzdové a cenové politiky,
- své záměry může stát prosazovat administrativní kontrolou mezd (stanovení horní
a dolní hranice mezd) a cen některých druhů zboží. - využívá se tehdy, jestliže inflace se dostane mimo kontrolu, stát hledá cestu jak stabilizovat ceny.
Vláda má v rukou následující nástroje důchodové a cenové politiky:
- regulace mezd (např. stanovení minimální mzdy 8 000 Kč)
- regulace cen – administrativním nařízením může stát stanovit u vybraných druhů zboží a služeb cenové stropy (elektřina, plyn, nájemné v bytech, voda, apod.)
2. Sociální politika
- patří sem celá široká škála opatření, od poskytování nemocenských dávek, pomoci v nezaměstnanosti, starobních důchodů až po pomoc v tísnivých životních situacích Þ dávky sociálního zabezpečení (část se poskytuje všem a část dle výše příjmů).
Vnější obchodní a měnová politika
1. Vnější obchodní politika
- stát reguluje dovozy výrobků a služeb a podporuje vývozy,
- k regulaci používá tyto nástroje:
- kvóty (určují maximální objem zboží, které lze za určitý časový úsek dovézt do země),
- clo,
- stanovení kurzů,
- zvýhodněné úvěrování vývozců.
2. Vnější měnová politika
- stát reguluje měnové kurzy a tak působí na toky výrobků a služeb i na příliv a odliv kapitálu.
- Vnější obchodní a měnová politika je zaměřena především na dlouhodobou rovnováhu ve vztahu k zahraničí.
Další podobné materiály na webu:
