Makroekonomie – otázka z ekonomie

 

Otázka: Makroekonomie

Předmět: Ekonomie

Přidal(a): Mortez

 

Ekonomie

– zkoumá, jak různé společnosti užívají vzácné zdroje k výrobě užitečných komodit a jak je rozdělují mezi různé skupiny.

– věda o nejobecnějších souvislostech v ekonomickém životě společnosti, viděných v jejich celku.

– vědní disciplína stará přes 2 století, 1776 – Adam Smith : Bohatství národů

 

Členění

– makroekonomie : popisuje chování ekonomie jako celku,

– mikroekonomie : popisuje chování jednotlivých ekonom. subjektů na trzích,

– mezinárodní ekonomie – zkoumá mezinárodní ekonomické souvislosti,

– pozitivní ekonomie – analyzuje fakta ekonomického života,

– normativní ekonomie – zahrnuje etiku a hodnotové soudy.

 

Základní problémy ekonomické organizace

– každá společnost musí řešit 3 základní ekonomické problémy

 

Co, jak a pro koho vyrábět ?

1. Jaké statky se mají vyrábět a v jakém množství ?

2. Jakým způsobem tyto statky vyrábět ?

3. Pro koho budou tyto statky vyráběny ?

 

Řešení těchto problémů :

1. zvyková ekonomika,

2. příkazová ekonomika,

3. tržní ekonomika.

 

Neexistuje v současnosti čistě vyhraněný typ.

 

Makroekonomické veličiny

– zkoumá rozhodující tendence ve vývoji národního hospodářství,

– rozhodující veličiny, podle nichž určujeme na makroekonomickou výkonnost :

produkt – tržní hodnota všech statků a služeb, které byly vytvořeny během určitého časového období :

1. nominální produkt – skutečné tržní ceny

2. reálný produkt – konstantní a neměnné ceny,

3. potenciální produkt – ideální stav využití ekonomiky (dlouhodobě udržitelný) = hranice produkčních možností

zaměstnanost – míra nezaměstnanosti,

stabilní cenová hladina – nejběžnějším prostředkem  měření = index spotřebitelských cen

(CPI)= pevně stanovený koš statků (potraviny, bydlení, oděvy, sociální a zdravotní pojištění)

nakupovaný typickým městským obyvatelstvem, celková cenová hladina P –

inflace = zvyšování cen

deflace = snižování cen

zahraniční hospodářská politika – saldo obchodní bilance = rozdíl mezi vývozem a dovozem zboží, měnové kursy = cena domácí měny vyjádřena v měnách jiných zemí.

 

Cíle makroekonomická politiky –

1. vysoká a rostoucí úroveň reálného produktu,

2. vysoká zaměstnanost, vytváření vhodných pracovních příležitostí s vysokou zaměstnaností pro ty, kteří chtějí pracovat,

3. stabilní nebo mírně se zvyšující cenová hladina s cenami a mzdami stanovenými na volných trzích,

4. zahraniční ekonomické vztahy, které se vyznačují stabilním měnovým kursem a vyrovnanou platební bilancí.

 

Nástroje hospodářské politiky –    

1.fiskální politika – úroveň daní a výdajů státního rozpočtu,

2.monetární politika – regulace peněz, úvěrů a bankovní soustavy země její centrální bankou,

3.zahraniční styky

a) obchodní politika – cla, kvóty a další nástroje, které omezují nebo podporují vývozy a dovozy,

b) regulace měnového trhu – volný nebo pevný měnový kurs.

4.důchodová politika – mzdová a cenová politika.

 

Makroekonomická rovnováha = bod, v němž se protíná křivka agregátní poptávky a agregátní nabídky = rovnovážná hodnota cenové hladiny a množství národního produktu.

Agregátní nabídka = celková nabídka všech statků a služeb národního hospodářství v peněžní podobě.

Agregátní poptávka = celkové výdaje domácností, firem, vlády případně zahraničních subjektů v ekonomice na nákupy statků a služeb.

 

Výkonnost národního hospodářství

– veličiny :

1. toky – změna stavu za určité časové období – HDP, HNP (GNP), tempo růstu NH, míra nezaměstnanosti, míra inflace, vývoj obchodní a platební bilance,

2. stavy – velikost zdrojů, které má ekonomika v daném čase k dispozici – NB, NJ.

                               HDP (Evropa) – celková peněžní hodnota služeb  a statků, vytvořených za dané období VF v NH bez ohledu na to, jsou-li ve vlastnictví občanů státu nebo cizinců                                                              (území).

                               HNP (USA) – hodnota statků a služeb, vytvořených za dané období VF ve vlastnictví občanů příslušné země, ať tyto statky byly vyrobeny na území dané země nebo v zahraničí (vlastník).

 

Metody zjišťování HDP                  

1. produktová (HDP) = zbožová – hodnota všech finálních statků a služeb, které firmy prodaly za určité období domácnostem – platby domácností firmám,

2. důchodová (HND) = nákladová – souhrn důchodů, které jsou náklady při výrobě finálních produktů + zisky firem – platby firem domácnostem.

 

 

Hlavní složky tvořící HDP –             1. osobní výdaje na spotřebu – C

2. hrubé soukromé domácí investice – I

HDP = C+I+G+X                                 3. vládní výdaje na nákup statků a služeb – G

4. saldo obchodní bilance – čisté vývozy – X

Hlavní složky tvořící HND –            důchody či náklady na nákup výrobních činitelů :

1. mzdy a platy – W

2. renta – R

3. čistý úrok – INT

HND = W+R+INT+P+D+IBT             4. zisky – P

položky, které nemají povahu důchodů výrobních činitelů :

5. odpisy ze znehodnocení kapitálu – D (a-amortizace)

6. nepřímé daně z podnikání – IBT

 

                HDP = HND

Při měření těchto veličin dochází k určitým komplikacím

1. mezistatky či meziprodukt

2. kapitálové statky

 

Řešení = metoda přidané hodnoty – rozdíl mezi tržbami z prodeje statků a služeb a výdaji firmy na pořizování materiálů, polotovarů a služeb od jiných firem = vlastní čisté náklady.

Nikdy nelze změřit přesný stav velikosti vytvořeného produktu – stínová ekonomika, znečišťování životního prostředí atd.

 

Další ekonomické veličiny :

národní důchod ND = HND – a (odpisy) = čistý národní důchod NDP

HDP na jednoho obyvatele

ND na jednoho obyvatele

osobní důchod = všechny důchody, které získávají domácnosti

disponibilní důchod = od osobního důchodu odečteme daně z osobních příjmů

                nominální HDP – představuje celkovou peněžní hodnotu statků a služeb vyrobených v daném roce v vyjádřených v tržních cenách

                reálný HDP – upravuje nominální HDP tak, že oceňuje produkt v cenách výchozího roku, neboli ve stálých cenách

 

                               

reálný HDP = (nominální HDP/ deflátor HDP) * 100  

                                                              

deflátor HDP       = cenový index k odstranění inflace

– odráží změny všech statků a služeb na trhu

 

Hospodářský růst

Proces, jímž se zvyšuje schopnost národního hospodářství vyrábět statky a služby. Tento proces má dlouhodobou povahu , určuje základní vývojovou tendenci NH, kolem níž dochází ke krátkodobým kolísáním. Hospodářský růst musíme porovnávat s vývojem počtu obyvatel a zvyšováním životní úrovně obyvatelstva.

Hospodářský růst – se definuje jako přírůstek reálného HDP na jednoho obyvatele.

– je úzce spjat se zvyšováním produktivity práce = efektivnost transformace určitého vstupu na určitý výstup.

 

Zdroje hospodářského růstu     

1. přírůstek nabídky pracovních sil – růst populace, imigrace, zdraví obyvatelstva,

2. přírůstek fyzického kapitálu – lepší vybavenost práce kapitálem, vyšší produktivita práce,

3. zvyšování investic do lidského kapitálu – vzdělání, kvalifikace,

4. technický pokrok – nové technologie,

5. řízení a organizace výroby – vědecké metody řízení,

6. úspory z rozsahu výroby a ze specializace,

7. vybavenost ekonomiky přírodními zdroji – schopnost lidí tyto  zdroje využívat,

8. hospodářská politika státu,

9. rozvoj infrastruktury.

 

Hospodářský růst nevede vždy ke zvyšování kvality života, může být doprovázen nadměrným znečišťováním životního prostředí a neúměrným vyčerpáváním neobnovitelných přírodních zdrojů, v sociálním oblasti pak může být doprovázen zvyšováním mezi bohatými a chudými vrstvami obyvatelstva. Proto není možné prosazovat dosahování maximálně možného tempa růstu, nýbrž takového tempa, které vytváří předpoklady pro zvyšování kvality života.

 

Hospodářské cykly

= opakující se nesoulad mezi potencionálním a skutečný produktem NH

– je-li reálný HDP nižší než potencionální = není využito ekonomických zdrojů – vysoká míra nedobrovolné nezaměstnanosti,

– je-li reálný HDP vyšší než potenciální = přetěžování disponibilních ekonomických zdrojů – zvyšování míry inflace.

– cyklické kolísání skutečného produktu okolo potenciálního má v jednotlivých ekonomikách specifické rysy , přesto lze určit pravidelnost ve střídání čtyř základních fází :

expanze (oživení, konjunktura),

vrchol (přehřátá konjunktura),

recese (deprese),

sedlo (krize).

V 19. a 20. století trval cyklus 8 -12 let, po druhé světové válce se cyklus pod vlivem státních zásahů do ekonomiky zkrátil a změnil se jeho charakter. Nezaměstnanost vyvolaná recesí se nazývá cyklická nezaměstnanost. ( Arthur Okun /1929-1979/ – poklesne – li HDP o 2 %, míranezaměstnanosti se zvýší o 1 %.)

 

Recese  = pokles reálného HDP ve dvou po sobě následujících čtvrtletích,

– pokles agregátní poptávky – doprovodné jevy =

– pokles spotřebitelských nákupů – zejména statků dlouhodobé spotřeby,

– pokles investic do budov a zařízení,

– omezování výroby,

– pokles reálného HDP,

– narůstají obtížně prodejné či neprodejné zásoby statků,

– zkracování pracovního dne, klesají mzdy, propouštění, nezaměstnanost,

– snižuje se poptávka po surovinách,

– klesají ceny mnoha komodit,

– prudce klesají zisky firem,

– pokles cen akcií,

– pokles úrokových měr,

– od 70. let provázeno spíše zpomaleným růstem mezd a cen.

V určitém bodě se recese zastavuje a dochází k vyrovnání agregátní poptávky a nabídky na nízké úrovni. Tento bod je označován jako sedlo či dolní bod obratu. Nastupuje postupné oživení ekonomiky.

 

Konjunktura

– růst agregátní poptávky,

– zvyšování zaměstnanosti, cen i zisků,

– typický je růst investic, který je založen na očekávání vysokých zisků.

Jakmile ekonomika spěje k vrcholu, nastává situace, kdy se zisková očekávání přestávají naplňovat. Mnohé firmy nejsou schopny při cenách uhrazujících náklady a zajišťujících přijatelný zisk vyrobenou produkci prodat. Odbyt začíná váznout a ekonomika postupně přichází do nové fáze recese.

 

Příčiny                 

donedávna se soudilo, že hospodářské cykly jsou způsobeny změnami agregátní poptávky, v posledních 20 letech změna – oblast nabídky

1. hladina potencionálního produktu – sucho = neúspěšné sklizně, malý růst produktivity,

2. velký růst cen ropy (74,80), výkyvy ve směnném kursu dolaru.

 

Teorie vysvětlující hospodářské cykly

1. primárně vnější – vně ekonomického systému – války, volby, revoluce, nové technologie, vědecké vynálezy, psychologické faktory – pesimistická očekávání, spořivost,

monetaristická teorie – tržní mechanismus je dostatečně efektivní a rovnovážný, vnějším zdrojem je nesprávná peněžní a úvěrová politika státu, nenadálé změny v nabídce peněz vedou k nezbytným přizpůsobovacím procesům v poptávce po penězích – výkyvy v HDP, zaměstnanosti, investicích atd.

2. primárně vnitřní – uvnitř ekonomiky, expanze plodí recesy,

keynesiánská teorie – výkyvy způsobuje kolísání agregátní poptávky, která následně vede ke kolísání HDP, zaměstnanosti atd., pokles agregátní poptávky je spojován s pesimistickým očekáváním, které podnikatele vede k omezování investiční aktivity






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: