Management – maturitní otázka (7)

Proč je zakázané kopírování? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu

 

Otázka: Management

Předmět: Ekonomiehod

Přidal(a): sidney

 

MANAGEMENT = ucelený soubor ověřených přístupů, názorů, zkušeností, doporučení a metod, které vedoucí pracovníci (manažeři) využívají ke zvládnutí specifických činností, jež jsou nezbytné k dosažení soustavy manažerských cílů

 

MANAŽER

  • je zodpovědný za dosahování cílů jemu svěřených jednotek
  • ke své práci využívá kolektiv spolupracovníků
  • všechny činnosti, které manažer vykonává můžeme rozdělit do čtyř základních funkcí managementu
    • plánování
    • organizování
    • vedení lidí
    • kontrola
  • role manažera
    • charakterizuje osobu manažera a jeho postavení v organizaci
  • funkce manažera
    • zachycuje manažera při jeho řídících činnostech

 

1) role manažera podle stylu řízení

Autokratický styl řízení

  • manažer rozhoduje sám
  • přikazuje podřízeným
  • nebere ohled na návrh a podněty spolupracovníků
  • detailně a systematicky kontroluje
  • + Úspěšný tam, kde podřízení nemají zájem, snaží se práci vyhnout nebo v situacích, které vyžadují rychlé rozhodování (není čas porady)
  • – nedostatečná motivace

 

Demokratický styl řízení

  • bere ohled na názory podřízených, diskutuje o problémech
  • konečné rozhodnutí ale dělá sám a kontroluje jeho splnění
  • vhodný pokud mají podřízení zájem o práci, přemýšlí , a snaží se zlepšit
  • Uplatňuje se při tvůrčích pracích – projektování, marketingové činnosti

 

Liberální styl řízení

  • Vedoucí neužívá přímých řídících příkazů, má roli spíše konzultanta
  • Vhodné pro organizace  tvůrčími pracovníky s vysokoškolským vzděláním
  • Pracovníci mají vnitřní motivaci k práci, prostor pro seberealizaci
  • Úkolem vedoucího je
    • vytváření podmínek pro práci
    • organizovat týmovou spolupráci
    • směřování kolegů k naplnění podnikových cílů

 

Rozdíl mezi manažerem a podnikatelem

  • 1) nemá rozdíl v malých firmách – vlastník firmy je současně ředitelem
  • 2) rozdíl ve středních a nižších managementech, u řídících manažerů (top management)
    • manažeři nenesou riziko podnikání x podnikatel nese podnikatelské riziko

 

2) Rozdělení manažerů podle úrovně řízení

 1) Nejnižší management (= manažer první linie) 

  • řadíme sem manažery na nejnižším stupni řízeni, kteří jsou nadřízeni pouze výkonným pracovníkům (mistr, předák, třídní učitel…)

 

2) Střední management

  • patří sem vedoucí útvarů a oddělení (vedoucí nákupu, účtárny…), jejich řídící působení má kratší časový dopad (sestavování krátkodobých plánů), vytváří motivační programy, konkrétní cíle atd.

 

3) Nejvyšší management (= vrcholový TOP management)

  • patří sem ředitelé, prezidenti společnosti atd.
  • určují celkovou hospodářskou politiku podniku, sestavují dlouhodobé (strategické) plány

 

MANAGERSKÉ FUNKCE

1) Plánování

  • proces stanovení cílů a vhodných cest a prostředků k jejich dosažení
  • tomu předchází SWOT analýza (S – W analýza – analýza vnitřních faktorů, S = silné stránky, to v čem jsme lepší než konkurence (kvalifikovaní zaměstnanci, dobrá finanční situace…), W = slabé stránky O – T analýza – analýza vnějších faktorů, O = příležitosti – žádná konkurence, T = hrozby)
  • výsledkem je sestavení plánu

 

Postup tvorby plánu:

  • stanovení cíle
  • vymezení cesty (varianty řešení)
  • vybrání optimální varianty
  • plán

 

Rozdělení plánu:

  • strategické plány (dlouhodobé) – mají časový horizont 5 a více let, řeší se na úrovni TOP managementu. Například: Stanovení cílů organizace, poslání firmy, určení předmětu podnikání, strategií atd.
  • taktické (střednědobé) – 1 – 5 let, řeší se na úrovni středního managementu, konkretizují podrobněji cíle organizace pro určitou etapu jejího rozvoje (spočívá například v zajištění finančních, pracovních, technických prostředků atd.)
  • operativní (krátkodobé) – do jednoho roku, řeší se na úrovni nejnižšího managementu. Tyto plány reagují na změny podmínek v okolí organizace a vytvářejí předpoklady k tomu, aby firma mohla se svými disponibilními a potencionálními zdroji mohla průběžně své stanovené cíle plnit.

 

2) Organizování

  • posláním je zajistit dosažení stanovených cílů pomocí procesů specializace a návazné a nezbytné koordinace prací a lidí. Dále vymezení pravomoci a zodpovědnosti.

 

Proces organizování:

  • identifikace činností: co je potřeba udělat k zajištění naplánovaných úkolů
  • seskupení vymezených činností: dle určitých kritérií, například činnosti spojené s výrobou, účetnictvím atd.
  • stanovení a přiřazení rolí lidí: stanovíme, kolik lidí budeme potřebovat a zadáme jim konkrétní úkoly
  • > výsledkem organizačního procesu je vytvoření organizační struktury – souhrn prvků (útvarů) a vazem mezi nimi.

 

Třídění organizačních struktur

  • 2.1) HLEDISKO FORMÁLNOSTI
    • a) formální organizační struktura
      • oficiální organizační struktura, vychází z organizačního řádu firmy, jsou jasně dány vztahy nadřízenosti a podřízenosti, činnosti, odpovědnosti a pravomoci jednotlivých vedoucích a celých útvarů
    • b) neformální organizační struktura
      • vzniká ve firmě spontánně, je tvořena skupinkami lidí společných zájmů, vedoucí není nikým jmenován, ale jde často o uznávanou autoritu, vedoucí osobnost
  • 2.2) HLEDISKO MÍRY CENTRALIZACE
    • A) centralizovaná – pravomoci a odpovědnosti jsou soustředěny centrálně v rukou omezeného okruhu vedoucích
    • B) decentralizovaná – pravomoci a odpovědnosti jsou delegovány na větší okruh vedoucích a vrcholové vedení přebírá především funkci kontrolní a koordinační
  • 2.3) hledisko počtu řídících úrovní
    • A) ploché – každý vedoucí má velké rozpětí řízení (hodně podřízených), organizační struktura má široké a ploché pyramidy
    • B) úzké – každý vedoucí má málo podřízených, úzká a vysoká pyramida
  • 2.4) hledisko časového trvání
    • A) trvalé – platí v organizaci trvale, nejčastěji liniově štábní struktury
    • B) dočasné – jsou vytvořeny dočasně (určité projekty, krátkodobé programy…)
  • 2.5) hledisko rozhodovací pravomoci
    • A) liniové struktury – jsou založeny na principu jediného vedoucího (pracovník se zodpovídá za svou práci jedinému konkrétnímu vedoucímu) a na přímé odpovědnosti a pravomoci
    • B) liniově štábní struktura – štáby – jsou útvary, které nemají žádnou rozhodovací a řídící pravomoc, jsou pouze pomocníky pro liniovou strukturu (např. sekretářka ředitele – tato struktura je liniová, doplněná štáby
    • rozhodující řídící pravomoci zůstávají na liniovém řízení
  • C) funkcionální organizační struktura- organizace je rozdělená na funkční specializované útvary (každý má svého vedoucího), pracovníci mají několik nadřízených což může vést ke křížení příkazů
  • D) divizní organizační struktura – divize – jsou organizační jednotky, které mají pravomoci a odpovědnosti, mohou být vytvořeny například dle území, nebo dle výrobků, ústřendní záležitosti nadále řeší vrcholové vedení.

 

3) Vedení

  • hlavním úkolem je
  • vedení zahrnuje motivaci
  • pracovní motivace je procesem vzbuzení respektive podnícení pracovní aktivity a jejího usměrňování
  • motivační nástroje:
    • a) hmotné odměnypřímé odměny (mzda nebo plat, prémie, odměny, osobní ohodnocení, podíly na zisku
      • nepřímé odměny (příplatky na dovolenou, příspěvky na stravování, zapůjčení firemního vozu, důchodové připojištění, zboží a služby zdarma či za snížené ceny…)
    • b) nehmotné odměny – ocenění před kolektivem, odborný růst, individuální pracovní doba atd.
    • c) sankce – jsou důležitými motivačními nástroji, např.: pokárání ZC, odebrání prémií, osobního ohodnocení

 

Teorie vedení – teorie XY

  • a) teorie X – vychází z předpokladu, že průměrný pracovník nerad pracuje a pokud může, práci se vyhýbá.
    • Nemá zvláštní ambice, nechce být odpovědný. Hlavním motivem jsou peníze. Doporučuje se autokratické (direktivní) řízení, kdy vedoucí stále pracovníka kontroluje, popohání, hrozí mu sankcemi atd.
  • b) teorie Y – pracovník má přirozený sklon k práci, chce se seberealizovat, má sklon k odpovědnosti, aktivně se účastní na práci a řízení.
    • Doporučuje se demokratický až liberální styl řízení, každý člověk je jiný, a proto je třeba u každého najít potřebnou míru skloubení teorie X a Y současně.

 

KONTROLA

  • proces sledování, rozboru a přijetí závěrů v souvislosti s odchylkami od stanovených cílů. Odchylky mohou být významné (je třeba na ně reagovat) nebo nevýznamné (nevyžadují reakci)

 

ČLENĚNÍ KONTROLY

  • a) dle místa – provádí se na pracovišti, například inventura
  • b) dle časového hlediska
    • a) předběžná – kontrola variant plánu
    • b) průběžná – dispečink výroby
    • c) následná – revize, rozbor hospodaření atd.
  • c) dle doby trvání
    • a) nepřímá – kontrola technických procesů
    • b) občasná pravidelná – inventarizace
    • c) občasná nepravidelná – přepadová kontrola
  • d) dle rozsahu
    • a) komplexní – roční rozbor hospodaření firmy
    • b) dílčí – rozbor výrobní kapacity
  • e) dle způsobu hodnocení
    • a) slovní – hodnocení pracovníka
    • b) hmotná– výroba v ks, tunách atd.
    • c) hodnotná

 

Etika v organizaci

  • etický kodex – pravidla slušného chování (získáváme ze společnosti, rodiny, školka, …)


Další podobné materiály na webu: