Management – maturitní otázka (7)

 

   Otázka: Management

   Předmět: Ekonomie

   Přidal(a): sidney

 

MANAGEMENT = ucelený soubor ověřených přístupů, názorů, zkušeností, doporučení a metod, které vedoucí pracovníci (manažeři) využívají ke zvládnutí specifických činností, jež jsou nezbytné k dosažení soustavy manažerských cílů

 

MANAŽER

-je zodpovědný za dosahování cílů jemu svěřených jednotek

-ke své práci využívá kolektiv spolupracovníků

-všechny činnosti, které manažer vykonává můžeme rozdělit do čtyř základních funkcÍ managementu

  • plánovánÍ
  • organizování
  • vedení lidí
  • kontrola

 

role manažera

charakterizuje osobu manažera a jeho postavení v organizaci

 

funkce manažera

zachycuje manažera při jeho řídících činnostech

 

rolema nažera podle úrovně řízení

 

role manažera podle stylu řízení

Autokratický styl řízení

-manažer rozhoduje sám

přikazuje podřízeným

nemere ohled na návrh a podněty spolupracovníků

dtailně a systematicky kontroluje

+Úspěšný tam, kde podřízení nemají zájem, snaží se práci vyhnout nebo v situacích, které vyžadují rychlé rozhodování (není čas porady)

-nedostatečná motivace

 

Demokraticý styl řízení

bere ohled na názory podřízených, diskutuje o problémech

konečné rozhodnutí ale dělá sám a kontroluje jeho splnění

vhodný pokud mají podřízení zájem o práci, přemíšlí , a snaží se zlepšit

Uplatňuje se při tvůrčích pracích- projedtování, marketingové činnosti

 

Liberárná styl řízení

Vedoucí neužívá přímích řídících příkazů, má roli spíše konzultanta

Vhodné pro organizace  tvůrčími pracovníky s vsokoškolským vzděláním

pracovníci mají vnitřní motivaci k práci, prostor pro seberealizaci

Úkolem vedoucího je

vtváření podmínek pro práci

organizovat týmovou spolupráci

směřování kolegů k naplnění podnikových cílů

 

rozdíl mezi manažerem a podnikatelem

1)nená rozdíl v malých firmách . vlastník firmy je součastně ředitelem

2)rozdíl ve středních a nižších managementech

-manažeři nenesou riziko ponikání x podnikatel nese podnikatelské riziko

-u řídících manažerů ( top management)

 

ROZDĚLENÍ MANAŽERŮ DLE ÚROVNĚ ŘÍZENÍ

 1) Nejnižší management (= manažer první linie) 

– řadíme sem manažery na nejnižším stupni řízeni, kteří jsou nadřízeni pouze výkonným pracovníkům (mistr, předák, třídní učitel…)

 

2) Střední management

– patří sem vedoucí útvarů a oddělení (vedoucí nákupu, účtárny…), jejich řídící působení má kratší časový dopad (sestavování krátkodobých plánů), vytváří motivační programy, konkrétní cíle atd.

 

3) Nejvyšší management

(= vrcholový TOP management)

– patří sem ředitelé, prezidenti společnosti atd.

– určují celkovou hospodářskou politiku podniku, sestavují dlouhodobé (strategické) plány

 

MANAGERSKÉ FUNKCE

1) Plánování

– proces stanovení cílů a vhodných cest a prostředků k jejich dosažení

– tomu předchází SWOT analýza (S – W analýza – analýza vnitřních faktorů, S = silné stránky, to v čem jsme lepší než konkurence (kvalifikovaní zaměstnanci, dobrá finanční situace…), W = slabé stránky O – T analýza – analýza vnějších faktorů, O = příležitosti – žádná konkurence, T = hrozby)

– výsledkem je sestavení plánu

 

Postup tvorby plánu:

– stanovení cíle

– vymezení cesty (varianty řešení)

– vybrání optimální varianty

– plán

 

Rozdělení plánu:

  1. strategické plány (dlouhodobé) – mají časový horizont 5 a více let, řeší se na úrovni TOP managementu. Například: Stanovení cílů organizace, poslání firmy, určení předmětu podnikání, strategií atd.
  1. taktické (střednědobé) – 1 – 5 let, řeší se na úrovni středního managementu, konkretizují podrobněji cíle organizace pro určitou etapu jejího rozvoje (spočívá například v zajištění finančních, pracovních, technických prostředků atd.)
  2. operativní (krátkodobé) – do jednoho roku, řeší se na úrovni nejnižšího managementu. Tyto plány reagují na změny podmínek v okolí organizace a vytvářejí předpoklady k tomu, aby firma mohla se svými disponibilními a potencionálními zdroji mohla průběžně své stanovené cíle plnit.

 

2) Organizování

– posláním je zajistit dosažení stanovených cílů pomocí procesů specializace a návazné a nezbytné koordinace prací a lidí. Dále vymezení pravomoci a zodpovědnosti.

 

Proces organizov;ání:

            – identifikace činností: co je potřeba udělat k zajištění naplánovaných úkolů

            – seskupení vymezených činností: dle určitých kritérií, například činnosti spojené s výrobou, účetnictvím atd.

            – stanovení a přiřazení rolí lidí: stanovíme, kolik lidí budeme potřebovat a zadáme jim konkrétní úkoly

 

 výsledkem organizačního procesu je vytvoření organizační struktury – souhrn prvků (útvarů) a vazem mezi nimi.

 

Třídění organizačních struktur

 

1) HLEDISKO FORMÁLNOSTI

a) formální organizační struktura

– oficiální organizační struktura, vychází z organizačního řádu firmy, jsou jasně dány vztahy nadřízenosti a podřízenosti, činnosti, odpovědnosti a pravomoci jednotlivých vedoucích a celých útvarů

 

b) neformální organizační struktura

– vzniká ve firmě spontánně, je tvořena skupinkami lidí společných zájmů, vedoucí není nikým jmenován, ale jde často o uznávanou autoritu, vedoucí osobnost

 

2) HLEDISKO MÍRY CENTRALIZACE

A) centalizovaná – pravomooci a odpovědnosti jsou soustředěny centrálně v rukou omezeného okruhu vedoucích

B) decentralizovaná – pravomoci a odpovědnosti jsou delegovány na větší okruh vedoucích a vrcholové vedení přebírá především funkci kontrolní a koordinační

 

3) hledisko počtu řídících úrovní

A) ploché – každý vedoucí má velké rozpětí řízení (hodně podřízených), organizační struktura má široké a ploché pyramidy

B) úzké – každý vedoucí má málo podřízených, úzká a vysoká pyramida

 

4) hledisko časového trvání

A) trvalé – platí v organizaci trvale, nejčastěji liniově štábní struktury

B) dočasné – jsou vytvořeny dočtně (určité projekty, krátkodobé programy…)

 

5) hledisko rozhodovací pravomoci

A)liniové struktury – jsou založeny na principu jediného vedoucího (pracovník se zodpovídá za svou práci jedinému konkrétnímu vedoucímu) a na přímé odpovědnosti a pravomoci

B)liniově šábní stuktura – štáby – jsou útvary, které nemají žádnou rozhodovací a řídící pravomoc, jsou pouze pomocníky pro liniovou strukturu (např. sekretářka ředitele – tato struktura je liniová, doplněná štáby

-rozhodující řídící pravomoci zůstávájí na liniovém řízení

C) funkcionální organizační struktura- organizace je rozdělená na funkční specializované útvary (každý má svého vedoucího), pracovníci mají několik nadřízených což může vést ke křížení příkazů

D) divizní organizační sturktura – divize – jsou organizační jednotky, které mají pravomoce a odpovědnosti, mohou být vytvořeny například dle území, nebo dle výrobků, ústřendní záležitosti nadále řeší vrcholové vedení.

 

3) Vedení

– hlavním úkolem je

– vedení zahrnuje motivaci

– pracovní motivace je procesem vzbuzení respektive podnícení pracovní aktivity a jejího usměrňování

 

– motivační nástroje:

a) hmotné odměnypřímé odměny (mzda nebo plat, prémie, odměny, osobní ohodnocení, podíly na zisku

nepřímé odměny (příplatky na dovolenou, příspěvky na stravování, zapůjčení firemního vozu, důchodové připojištění, zboží a služby zdarma či za snížené ceny…)

 

b) nehmotné odměny – ocenění před kolektivem, odborný růst, individuální pracovní doba atd.

 

c) sankce – jsou důležitými motivačními nástroji, např.: pokárání ZC, odebrání prémií, osobního ohodnocení

 

Teorie vedení – teorie XY

a) teorie X – vychází z předpokladu, že průměrný pracovník nerad pracuje a pokud může, práci se vyhýbá. Nemá zvláštní ambice, nechce být odpovědný. Hlavním motivem jsou peníze. Doporučuje se autokratické (direktivní) řízení, kdy vedoucí stále pracovníka kontroluje, popohání, hrozí mu sankcemi atd.

b) teorie Y – pracovník má přirozený sklon k práci, chce se seberealizovat, má sklon k odpovědnosti, aktivně se účastní na práci a řízení. Doporučuje se demokratický až liberální styl řízení

 

každý člověk je jiný, a proto je třeba u každého najít potřebnou míru skloubení teorie X a Y současně

 

KONTROLA

– proces sledování, rozboru a přijetí závěrů v souvislosti s odchylkami od stanovených cílů. Odchylky mohou být významné (je třeba na ně reagovat) nebo nevýznamné (nevyžadují reakci)

 

ČLENĚNÍ KONTROLY

a) dle místa – provádí se na pracovišti, například inventura

 

b) dle časového hlediska

  • a) předběžná – kontrola variant plánu
  • b) průběžná – dispečink výroby
  • c) následná – revize, rozbor hospodaření atd.

 

c) dle doby trvání

  • a) nepřímá – kontrola technických procesů
  • b) občasná pravidelná – inventarizace
  • c) občasná nepravidelná – přepadová kontrola

 

d) dle rozsahu

  • a) komplexní – roční rozbor hospodaření firmy
  • b) dílčí – rozbor výrobní kapacity

 

e) dle způsobu hodnocení

  • a) slovní – hodnocení pracovníka
  • b) hmotná– výroba v ks, tunách atd.
  • c) hodnotná






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: