Otázka: Management
Předmět: Ekonomie
Přidal(a): majk
Management
- systém plánování, organizování, řízení, kontroly a personálního zabezpečení firmy
- nauka o řízení, skupina vedoucích pracovníků, interdisciplinární věda
HISTORIE
Klasický management (MAN) – počátek 20. století
- Henry Ford
– zakladatel managementu
– 1913 → první pásová výroba → rozšířil se do světa
– zaplavil Ameriku velkoplošnou reklamou
– vytvořil dokonalý systém kontroly
– standardizace = ve všech modelech používá stejné součástky
– kalkulace
– snažil se minimalizovat náklady
– přísná pracovní morálka
– hmotná stimulace
- Frederich Taylor
– prosazoval vojenský styl vedení → Taylorismus
– normy
– tvrdil, že tvrdou metodou se dá dosáhnout nejlepších výsledků
– motivoval pracovníky prostřednictvím úkolové mzdy → všechny tyto metody byly nutné vzhledem k nízké kvalifikaci a většina dělníků byli přistěhovalci
- Tomáš Baťa
– použil Fordovy metody
– zavedl samosprávu středisek a dílen
– měli měsíční účetnictví
– mzdy se vyplácely na Baťův účet → pokud se vyrobili špatné výrobky, Baťa jim mohl strhnout pokutu
– přísná pravidla (disciplína)
– kladl velký důraz na motivaci zaměstnanců (možnost bydlet skoro zadarmo, možnost používat Baťovy restaurace, jídelny, nemocnice, plavecké bazény, …)
- Maxmilián Weber
– německý sociolog
– tvrdí, že musí být dokonalá organizace, dodržování předpisů, dokonalá znalost předpisů
– důraz kladl na papírovou kontrolu
– organizační plán
– ideální je vše naplánovat
Management 40. – 70. let
♪ SOCIÁLNÍ MANAGEMENT (psychologické přístupy)
- Mc. Gregor
– psycholog
– teoretik dlouhého a krátkého vodítka
– jde o to jak lidé rádi pracují
– záleží na typu práce
- Abraham Maslow
– teoretik
– proslavil se tím, že odhadoval, co zaměstnanci potřebují a podle toho k nepřistupoval
– považován za zakladatele motivace
– Maslowova pyramida potřeb → úrovni potřeb musí odpovídat motivační nástroje
seberealizace
potřeba uznání
sociální jistoty (přátelství, sounáležitost)
existenční jistoty (sociální, důchodové pojištění)
fyziologické potřeby (jídlo, pití, spánek)
♪ EMPIRICKÝ MANAGEMENT
- Peter Drucker
– MBO → řízení podle cílů
– stanovovat cíle a tomu vše přizpůsobovat
– poslání → firmy by měli na začátku vědět jaké je jejich poslání
- Alfred Sloan
– divize → místně oddělená organizační jednotka s relativně velkou samostatností
Současný management
♪ AMERICKÝ MANAGEMET
– manažer universální → měl by vystřídat hodně míst
– hodně poboček v hodně zemích divize
– opak japonského managementu → mladí lidé do vedení
♪ JAPONSKÝ MANAGEMENT
– vedou zaměstnance k loajalitě, aby zůstal celý život v jedné firmě
– odpracovaným letům odpovídá mzda
– firemní kultura
– top manažeři nesmí být mladší jak 50 let
Osobnost manažera:
– vrozené vlastnosti (temperament, empatie, povaha)
– získané vlastnosti (studium, praxe) → znalosti, vědomosti, dovednosti
Historický vývoj manažerské profese:
- V + M + Z (vlastník + manažer + zaměstnanec)
– nejčastěji malé firmy
– např. Baťa, Ford
- V + M + Z + Z
– (V + M + Z) → 1 osoba + další zaměstnanci
– rozvoj obchodu a najímání nových lidí
- Manažer
– speciální postavení, kompetence, pravomoci
- Zaměstnanci
– týká se u a. s.
– zaměstnanci mají podíl na akciích → podílejí se na řízení firmy
Dovednosti manažera:
a) technické dovednosti – manažer je zároveň odborníkem (1 linie)
b) komunikační dovednosti – top manažeři
– měli by naslouchat podřízeným
c) rozhodovací dovednosti – top manažeři
– schopnost předvídat, rozhodovat o chodu firmy v souvislostech
d) společenské dovednosti (firemní kultura)
– reprezentuje firmu
– styl práce, atmosféra ve firmě
Manažerské linie:
1. linie
– vedoucí pracovníci, mistři
– nejpočetnější skupina
– výborné technické dovednosti
– zadávají úkoly → kontrolují zaměstnance
2. linie – Střední linie
– nadřízení vedoucích pracovníků, mistrů
– spojovací článek mezi top manažery a 1. linie
– má na starosti: tvorbu cen, propagaci, reklamu, administrativu
3. linie – TOP manažeři
– ředitelé, generální ředitelé
– hlavní úkoly: strategie celé firmy, odpovědnost, motivace, odměňování
STYLY ŘÍZENÍ
1) liberální – manažer definuje pouze konečný cíl, ale způsob dosažení nechává na svých
zaměstnancích, kontrola přichází až nakonec → po splnění úkolu
2) byrokratický – řízení pomocí úředníků, kteří se opírají o různé vyhlášky, směrnice a
příkazy předávají zaměstnancům a potom je přísně kontrolují
3) demokratický – řízení se opírá o komunikaci se zaměstnanci
4) autokratický – manažer dává příkazy a očekává tím bezpodmínečná plnění, rozhoduje se
bez konzultace s ostatními, použití odměn a trestů, zaměstnanci mají
negativní přístup k práci
Styl řízení v praxi:
▪ sisyfovský styl – manažer se nedělí o práci se zaměstnanci, protože si myslí, že on jediný to
dokáže zvládnout nejlépe
▪ styl kilimandžáro – manažer zdůrazňuje svoji velikost a hledá význam i v banalitách
ROLE MANAŽERA
- role vedoucího – vytváří příznivé podmínky pro zaměstnance
– má odpovědnost za to, jak podnik prosperuje nebo neprosperuje
– vede, motivuje - role reprezentanta – měl by reprezentovat společnost
– účastní se rautů, schůzí a jiných akcí - role zachránce – řeší problémy firmy
- alokátor – musí umět hospodařit s omezenými zdroji
- vyjednavač – měl by umět řešit spory
- mluvčí – komunikuje za kolektiv s nadřízenými
- rozsévač – bere informace ze zdrojů (noviny, …) a rozšiřuje je mezi zaměstnance
- koordinátor – komunikuje mimo jednotku, informace pak vnáší do jednotky
FUNKCE MANAŽERA
1) PLÁNOVÁNÍ
– stanovení cílů, které chceme splnit
a) Dlouhodobé (strategické) plány
– 5 – 15 let
– stanoví se cíl a zároveň postup (program) jak cíle dosáhnout
– není v detailních číslech
– udává základní směr vývoje firmy
– mohla by pomoct SWOT Analýza
b) Střednědobé (taktické) plány
– 3 – 5 let
– jsou v konkrétních číslech
– personální plán
– stanovení výrobního plánu
c) Krátkodobé (operativní) plány
– konkrétní čísla → vyjadřují se v korunách
– detailní (i na dny)
– používají se často normy
forma plánu: ▪ hodnotová (peněžní jednotka)
▪ naturální (m, kg, …)
→ plán by se měl kontrolovat, zda se plní
2) ORGANIZOVÁNÍ
– vytváření systémů
– řídící činnost při, které dochází k vymezení pravomocí a odpovědnosti
– vytvářejí se vztahy nadřízenosti a podřízenosti
– základem je organizační plán
Organizační plán:
– základní pravidla
– péče o pracoviště
– jasné časové rozvrhy
Organizační řád:
– souhrn pravidel, které jsou potřebné pro fungování firmy
Organizační struktura:
– určují vztahy nadřízenosti a podřízenosti
– seřazení jednotlivých článků do systémů
a) Liniová organizační struktura
– ve velkých výrobních podmínkách
b) Liniově štábní struktura
odborné štáby = poradní jednotka, která nemá přikazovací pravomoc, zodpovídají se řediteli,
marketingový, personální vývoj
c) Maticová struktura
– stejná jako štábní, ale pomocné útvary mohou přikazovat např. útvar kontroly jakosti
– odborné útvary mají přikazovací pravomoc a jsou v kontaktu se zaměstnanci
d) Funkcionální struktura
– typické pro živnostníky, pro malé firmy
3) ŘÍZENÍ, VEDENÍ
– proces ovlivňování lidí takovým způsobem, aby jejich činnost přispívala k dosahování
podnikových cílů
– nejdůležitější funkce → týká se manažerů všech stupňů
▪ motivace = vnitřní proces utváření cílů
▪ motivy = vnitřní pohnutky (chci peníze, chci být úspěšný…)
Motivační koncepce:
– racionální koncepce (metoda cukru a biče, hlavní stimul jsou peníze)
– sociální koncepce (motivace lidí, aby pracovali z důvodu dobrého sociálního
klimatu a společenského života)
– seberealizační koncepce
– komplexní koncepce (peníze, dobrý kolektiv, dobré pracovní prostředí)
▪ stimul = vnější pobídky (odměny, stáž v zahraničí, bydlení…)
▪ stimulace = přichází z venku, může povzbudit nebo potlačit motivy
– vnější podmínky člověka, aby lépe pracoval
Nástroje stimulace: ▪ hmotné – finanční prostředky (prémie, 13 plat)
– vybavení kanceláře, mobilní telefon, auto, zařizování
zájezdů (teambuilding)
– Maslowova pyramida
▪ nehmotné – pochvala, kariérní postup
Þ manažer musí odhadnout jaký člověk je a podle toho ho motivovat a stimulovat
Stimulační nástroje manažera:
▪ delegování = schopnost přenášet pravomoci na podřízené
▪ omnipotence = neschopnost přenášet pravomoci na podřízené
▪ dobrá komunikace = předávání informací → schopnost dorozumět se
a) verbální – slovní komunikace
b) neverbální – gesta, styl chůze, výraz obličeje
c) formální
d) neformální
4) KONTROLA
– proces, při kterém dochází k porovnání skutečnosti a plánu
Postup při kontrole:
a) určení předmětu kontroly
b) získávání informací pro kontrolu
c) ověření a hodnocení informací
d) závěr, se kterým souvisí návrh řešení
Druhy kontroly:
a) průběžná (např. každou půl hodinu)
b) následná (analýzy, rozbory)
c) preventivní (aby se předešlo problémům)
d) nepřetržitá
e) periodická (např. kontrola každé pondělí)
f) občasná (nepravidelná)
Osobní kontrola → z hlášení a zpráv podřízených, ze zdrojů mimo podnik, provádí se buď v terénu, nebo od stolu
Neosobní kontrola → podniková, mimopodniková (internet)
Personální management
– přijímání zaměstnanců
– pohovory
– testování
– péče o zaměstnance
– pracovní prostředí
– řízení pracovní doby, rozdělení směn, předčasů
– dovolená
