Otázka: Marketing a management
Předmět: Management
Přidal(a): JAN DVOŘÁK
Management = procesy, způsoby a metody řízení
– původ slova je zakotven v latině ve slově MANUS = RUKA
– následně další ekvivalenty např. v angličtině TO MANAGE = ŘÍDIT
– management nabývá na svém významu v období průmyslové revoluce
Postavení manažera v organizaci:
– pro tyto potřeby dělíme manažery do třech základních skupin
1) Vrcholový management (top management)
- nejvýše postavení řídící pracovníci
- jedná se o velice úzkou a ne příliš početnou skupinu lidí, kteří jsou nejlépe placeni a pro firmu velice důležití, na jejich umění řídit a znalostech závisí úspěch firmy
2) Střední management
- jedná se o vedoucí útvarů firmy
- např. vedoucí marketingového oddělení, vedoucí nákupu, vedoucí kontroly…
- jsou podřízeni vrcholovému managementu a zároveň jsou nadřízení nejníže postaveným vedoucím pracovníkům
- početnější skupina než vrcholový management
3) Nejnižší management
- manažeři na nejnižším stupni řízení
- např. mistr dílny…
- tato skupina manažerů je ve firmě nejpočetnější
- neočekává se od ní koncepční řízení, ale spíše operativní řízení
– toto členění se používá ve velkých firmách, u malých firem chybí střední management
Vývojové směry nauky o řízení:
– základy této ekonomické vědy jsou položeny v pracích Fredericka Taylora
– v souvislosti s rozvojem průmyslové výroby se poznatky začínají rozvíjet ve všech průmyslově vyspělých státech, dochází k rozvoji dvou směrů řízení
1) Technický směr
- matematicko-ekonomické metody
- hledání technických faktorů
- po 2. sv. v. samostatná vědecká disciplína
2) Psychologický směr
- hlavní pozornost je věnována člověku jako podstatnému výrobnímu faktoru
- jsou zaměřeny především na:
- motivace a způsoby vedení lidí v orientaci na optimální pracovní výkon
- řeší vliv sociální skupin, psychologické faktory…
Vývoj teoretických názorů na řízení:
– nejsilnější impulzy ke zkoumání jednotlivých otázek řízení vznikají na přelomu 19. a 20. století v USA
– příčiny tohoto vývoje právě v USA
1) velký vnitřní trh chráněný cly a snadno přístupné a velké přírodní bohatství
- v USA se rozvíjí nejprogresivněji průmyslová výroba, která vyžaduje nové metody řízení
- postupem času je nutný přechod od extenzivního k intenzivnímu charakteru výroby
2) zkrácení pracovní doby a mohutný rozvoj průmyslu – relativní nedostatek pracovních sil, nutná intenzifikace a racionalizace práce
- intenzifikace = maximální využití času, prostoru nebo síly k vyšším výkonům
- racionalizace = optimální rozložení sil, prostředků či prostoru k optimálnímu výkonu
Klasická škola teorie řízení:
– vznik v USA na přelomu 19. a 20. století, je spojována se jménem
Fredericka Taylora, první fázi vývoje těchto názorů předcházejí snahy o:
- zvýšení výkonů dělníků odstraněním ztrátových časů
- ekonomizací výroby a minimalizací nákladů
- nahrazením nahodilého, živelného řízení systematickým
– představitelé této teorie: Taylor, Gilbreth, Fayol, Ford
Frederick Winslow Taylor:
– považován za zakladatele vědeckého řízení
– snaho o zvýšení efektivity výroby
- základním zdrojem byla intenzifikace práce
– řízení chápe jako přísnou znalost:
- co vedoucí chce, aby lidé udělali
- aby to udělali nejlépe, v nejkratším čase a nejlevněji
– byly stanoveny normy denního pracovního výkonu dělníka
– zvláštní pozornost je věnována sytému odměňování jako stimulačnímu prvku výkonu dělníka
- odměny při překročení normy, ale i postihy při nesplnění
– vytvořil tzv. funkční řízení – funkční mistři – několik úseků
– je autorem časových studií a snímků pracovního dne (po celou dobu směny jsou měřeny veškeré časy u všech konkrétních dělníků)
Frank Gilbreth:
– není nejdůležitější udělat vše nejrychleji, ale udělat to jediným nejlepším způsobem, nejmenším počtem nejúčinnějších pohybů
– časové studie rozšířil na studie pohybové
– poprvé prokázal, že výkon pracovníka nezávisí jen na jeho fyzických a duševních schopnostech, na technice, na výši mzdy, ale i prvcích pracovních podmínek
- osvětlení, barva, teplota, hlučnost, design pracovních nástrojů…
Henry Fayol:
– francouzský ekonom
– zohledňoval nákladovost výroby
– jako první rozpoznal čtyři základní funkce managementu
- plánování
- organizování
- řízení
- kontrolu
– zkoumal samu řídící činnost, tedy činnost vedoucích pracovníků
Henri Ford:
– rozvinul formu organizace a řízení velkovýroby
– snažil se, aby zpracovávaný předmět probíhal jednotlivými pracovními operacemi nepřerušovaně a plynule
– plynulost – pásová výroba (dopravují předměty až k dělníkovi a určoval tempo práce)
Management a marketing
Styl řízení:
– každé řízení má dvě stránky
1) řízení věcných procesů, tzv. procesní řízení
- řízení procesů, činností, administrativní, technický…
2) řízení lidí, tzv. personální řízení
- vedení pracovního kolektivu
- zahrnuje:
- motivaci k práci
- vedení pracovních kolektivů
Styly řídící práce:
autokratický, liberální, demokratický, lhostejný, kompromisní, týmový
1) Autokratický (autoritativní) styl:
– manažer vystupuje autoritativně, nepřipouští diskuzi
– nevyžaduje, aby tomu lidé rozuměli, ale aby to vykonali
– nepřipouští kritiku
– vyžaduje disciplínu, přesnost, poslušnost podřízených
– výhody = rychlost a přesnost splnění úkolů
– nevýhody = není využit možný tvůrčí potenciál podřízených
– uplatnění např. silové složky státu
2) Liberální styl
– manažer je orientována na vytvoření a udržení přátelských vztahů na pracovišti
– určitý stupeň volnosti každého pracovníka
– manažer přejímá funkci konzultanta – zadává úkoly, sdělí jejich důležitost a svůj názor, připouští i kritiku a odlišené názory
– problém pokud cíle zaměstnance nejsou totožné s cílem podniku
– výhody = existuje svoboda, ale ne chaos
– je možné ho použít u kvalifikovaných odborníků
– nevýhody = nelze použít u pracovních kolektivů zaměřených na výkon – problém volnosti
– uplatnění např. výzkumné organizace
3) Demokratický styl
– nejvhodnější pro podnikovou sféru
– vzájemné respektování, založen na dobrých vztazích
– vedoucí nedává mnoho příkazů a spíše působí příkladem
– produktivita zaměstnanců je průměrná, ale kvalita dlouhodobá
– výhody = společné podílení manažerů a zaměstnanců na výsledcích činnosti, vzájemná motivace
– nevýhody = mohla by být časová ztráta, v souvislosti s demokratickým rozhodováním
– možnost využití = projektování, marketingová činnost…
4) Lhostejný styl
– manažer více méně pouze přenáší příkazy z vyšších stupňů řízení
– nerad sám rozhoduje v podstatě ani nekontroluje
– výhody = řídící činnosti tohoto manažera nejsou velké
– nevýhody = manažer v podstatě není schopný kolektiv sám řídit
– možnosti využití např. instituce orientované na uměleckou činnost
5) Kompromisní styl
– „líbivá politika“
– charakteristickým znakem je kompromis
– aby preference vyšších výkonů nenarážela na nevůli podřízených
– nejméně vhodný, hodně rozšířený na nižších stupních řízení – každodenní kontakt s podřízeným
– nevýhody = časté nahrazení tohoto manažera
6) Týmový styl
– považován za optimální
– je zaměřen na výkon a zároveň udržení dobrých vztahů
– nadřízení a podřízení se většinou od sebe příliš neodlišují
– výhody = vysoký výkon, nasazení celého týmu, pozitivní atmosféra
– možnosti využití např. výzkumné organizace, projekční kanceláře, počítačové firmy…
