Otázka: Národní hospodářství
Předmět: Ekonomie
Přidal(a): Jitka
Charakteristika, struktura, ekonomický cyklus, ukazatele vývoje NH–HDP, inflace, nezaměstnanost
NÁRODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ
- Je oblast, kde se uskutečňuje hospodářský proces tj. výroba, rozdělování (zaměstnanci se podílí na výrobě a za svou práci dostávají mzdu. Podnikatelé dosahují zisku), přerozdělování (část mzdy a zisku se formou daní, zdravotního a sociál. pojištění odvádí do státního rozpočtu a stát tyto prostředky přerozděluje na určité účely podle zákona, např.na sociální dávky slabším sociálním skupinám obyvatelstva.), směna a spotřeba.
- Je určitá soustava, kterou tvoří všechna hospodářství na území určitého státu a která jsou tímto státem na základě zákonů určitým způsobem ovlivňována.
Struktura NH
- NH je tvořeno soustavou hospodářských subjektů, které se zabývají různorodou činností. Strukturou hospodářství rozumíme jeho členění podle různých hledisek, především podle druhu vytvářených výkonů a poskytovaných služeb = sektory.
- V našem státě jsou různorodá tzv. hospodářská odvětví např. průmysl, zemědělství, doprava, cestovní ruch, obchod, zdravotnictví, školství, kultura, obrana soudnictví aj.
Rozlišujeme 3 hospodářské sektory:
- Primární – zemědělství, lesnictví, rybolov, dobývání nerostných surovin
- Sekundární – zpracovatelský průmysl, výroba a rozvod energie, stavebnictví
- Terciární – služby (školství, zdravotnictví, obchod, doprava, cestovní ruch, atd.)
EKONOMICKÝ CYKLUS (hospodářský cyklus)
Ekonomicky život neprobíhá po linii, ale je daleko rozmanitější. Realita je ovlivňována:
- změnami hospodářské aktivity ekonomických subjektů,
- kolísáním úrovně nezaměstnanosti,
- pohybem cenové hladiny,
- měnícím se sklonem ke spotřebě či ochotě investovat,
- zahraničními vlivy a dalšími rozmanitými faktory.
Ekonomické cykly, někdy také označované jako cykly hospodářské nebo podnikatelské definujeme jako opakující se nesoulad mezi potenciálním produktem a skutečným produktem.
Potenciální produkt
- Ekonomika disponuje určitým množstvím práce, kapitálu a půdy, který může v dané době využívat. Může se vyrobit maximální úroveň výstupu.
- Jestliže se ekonomika pokouší vyrobit více než svůj potenciální produkt, začnou se ceny stále rychleji zvyšovat (vysoká inflace), protože se zdroje využívají příliš intenzívně.
- Jestliže ekonomika vyrábí méně než je její potenciální produkt, potom bude existovat zbytečně vysoká úroveň nezaměstnanosti a přebytečné kapacity továren.
- Mezi extrémy příliš vysokého využití kapacit a příliš vysoké nezaměstnanosti vstupů je prahová úroveň výstupu makroekonomiky, která se označuje jako potenciální produkt.
Jinými slovy:
- Označuje HNP vytvořený za podmínek plného využití pracovních i ostatních výrobních zdrojů, které má ekonomika k dispozici. Nejedná se o absolutně nejvyšší možné využití zdrojů, ale o dlouhodobě udržitelné využití těchto zdrojů.
Skutečný produkt
- Množství skutečně vyrobených statků a poskytnutých služeb v ekonomice.
OBECNÝ MODEL EKONOMICKÉHO CYKLU
Má dvě fáze:
- Expanzivní a kontraktivní. Časovým obdobím mezi každými dvěma body odpovídajících si okamžiků cyklu vymezujeme periodou cyklu.
Expanzívní fáze (konjunktura, rozmach, zotavení)
Představuje růst skutečného produktu.
Charakteristické znaky expanze:
- snižování nezaměstnanosti
- růst agregátní (celkové) poptávky
- větší využívání výrobních kapacit
Následuje poté, co bylo dosaženo dna a končí dosažením vrcholu.
Dno ekonomického cyklu je bod, ve kterém je skutečný produkt nejnižší ve vztahu k potenciálnímu produktu.
Nejnižší úroveň hospodářské aktivity.
Vrchol je protikladem ke dnu, skutečný produkt dosahuje v rámci jednoho ekonomického cyklu svého maxima. Mnohdy překračuje hranici potenciálního výstupu ekonomiky. Výrobní kapacity jsou využívány maximálně, mnohdy nad své optimum.
Po dosažení vrcholu následuje kontraktivní fáze ekonomického cyklu.
Kontrakce (pokles)
Fáze ek. cyklu, kdy se velikost skutečného produktu snižuje.
Charakteristické znaky kontrakce:
- pokles produkce komodit,
- snižování důchodů ekonomických subjektů
- vysoká nezaměstnanost
- nízké zisky firem
Při praktickém měření výkyvů ekonomiky jsou meziročně srovnávány čtvrtletní hodnoty reálného HDP. Pokud trvá kontrakce déle než 6 měsíců = RECESE.
V případě dlouhodobých recesí tyto nazýváme DEPRESEMI.
STAGNACE ekonomiky je období, kdy produkt vykazuje nulové či nepatrné změny.
V okamžiku, kdy se fáze kontrakce dostane na dno, celý ekonomický cyklus začíná znovu.
UKAZATELE VÝVOJE NH
- Celkový ekonomický výkon země měříme pomocí tzv. makroekonomických agregátů – souhrnné národohospodářské veličiny.
- Výkonnost NH – množství statků a služeb, které za určité období (zpravidla kalendářní rok) ekonomika vyprodukovala. Rozlišujeme tyto národohospodářské veličiny např.:
Hrubý národní produkt
- Zahrnuje statky a služby, vyrobené nejen na území dané země, ale i v zahraničí
Hrubý domácí produkt
- Statky a služby vyrobené v dané zemi, bez ohledu na to jsou-li vyprodukovány občany země nebo cizinci
- HDP = ceny x množství
Nominální HDP
- vypočten v běžných cenách, které převládají na trhu v době, za kterou je HDP počítán.
Reálný HDP
- vypočten ve stálých cenách tj. očištěných od změn. Stálými cenami rozumíme ceny toho období (roku), které stanovíme jako období výchozí, základní.
- Např.: stanovíme jako výchozí období rok 1995. Měříme –li pak hrubé domácí produkty vytvořené v dalších letech např. 1996 až 2002 v cenách roku 1995, měříme je ve stálých cenách a považujeme je za reálné produkty.
Výpočet HDP
HDP se vypočítává několika metodami. Jednou z nich je výdajová metoda. Spočívá v tom, že se sečtou výdaje, které byly vynaložené k jeho nakoupení. Sečtením výdajů domácností, podniků, vlády a zahraničních subjektů na nákup výrobků a služeb vyprodukovaných v dané zemi v daném roce, získáme údaj o hodnotě celkového produktu ekonomiky.
Složky celkových výdajů:
C – Spotřební výdaje (spotřeba domácností)
- předměty dlouhodobé a krátkodobé spotřeby a služby
I – Investiční výdaje
- Investice podniků, firem (budovy, stroje, zařízení, zásoby)
G – Výdaje vlády
- státní zakázky, zbraně pro armádu, platy státních zaměstnanců. Nezahrnujeme sem transferové platby – podpora v podobě důchodů starobních, invalidních aj., podpor v nezaměstnanosti aj. Jejich příjemci neposkytují plátci žádné výrobky a služby. Jde o jednostranné platby. Projevují se ve skupině C.
X –M = Výdaje zahraničních subjektů (čistý export). X je hodnota exportu, M hodnota Importu.
HDP = C + I + G + X – M
NEZAMĚSTNANOST
- Nezaměstnaností rozumíme nerealizovanou (neuspokojenou) nabídku práce na trhu práce. Je to část ekonomicky aktivního obyvatelstva, která není časově a kvalifikačně využita.
- Ekonomicky neaktivní osoby – osoby dlouhodobě nebo trvale práce neschopné a osoby, které práci nehledají.
TYPY NEZAMĚSTNANOSTI
Frikční
- vzniká tehdy, když se zaměstnaná osoba dobrovolně vzdá svého pracovního místa, protože si hledá nové. Její trvání je dáno časem potřebným pro hledání nového místa.
- přirozená situace na trhu práce
Sezónní
- způsobuje ji nepravidelnost výroby v odvětvích, kde je produkce závislá na počasí a v navazujících zpracovatelských odvětvích (cukrovary aj.)
- příčiny mohou být i výkyvy ve spotřebě – vánoce, nebo vlivem ročních období – léto, zima
Strukturální
- když nabídka práce určitého druhu je vyšší nebo nižší než poptávka po práci, a když nejsou osoby hledající práci dostatečně mobilní
Cyklická
- je vyvolána a odstraňována cyklickými změnami v intenzitě hospodářské aktivity země – střídání fází vzestupů, poklesů, stagnace atd. vzniká, když je ekonomika v recesi.
MĚŘENÍ NEZAMĚSTNANOSTI
- Je vyjadřována buď počtem nezaměstnaných nebo mírou nezaměstnanosti.
Míra nezaměstnanosti = nezaměstnaní/(pracující + nezaměstnaní)
Pracující + nezaměstnaní = celkový počet pracovních sil. Nejsou zde zahrnuty osoby v produktivním věku, kteří pracovat nemohou nebo nechtějí.
Důležitá není jen míra nezaměstnanosti, ale i délka nezaměstnanosti. Za dlouhodobě nezaměstnaného je považován člověk nezaměstnaný déle než 1 rok.
SOCIÁLNÍ DŮSLEDKY
- psychické zatížení, zvýšení nemocnosti, rozpad rodin
- destrukce etických hodnot a s ní spojené patologické jevy – kriminalita, alkoholismus apod.
Inflace
Je poruchou rovnováhy základních makroekonomických veličin, projevuje se růstem cen – zvyšováním cenové hladiny.
Inflací nerozumíme růst cen jednotlivých druhů výrobků, služeb, ale růst obecné cenové hladiny v dané ekonomice. Jde o vzestup průměrné cenové úrovně v národním hospodářství, kdy souběžně se zvyšováním obecné cenové úrovně mohou ceny jednotlivých druhů zboží klesat.
Příčiny inflace: tempo růstu množství peněz v ekonomice je rychlejší než tempo růstu reálného produktu (HDP).
KLASIFIKACE INFLACE PODLE PŘÍČIN JEJÍHO VZNIKU A PROJEVU
Poptávková inflace
Je způsobována převahou agregátní poptávky nad agregátní nabídkou. Vznikne-li tato nerovnováha v situaci, kdy nevyužité výrobní kapacity a pracovní síly jsou pod úrovní potenciálního produktu, vede převaha agregátní poptávky jak k růstu cen, tak i k růstu produkce.
Vytvoří-li se převaha agregátní poptávky nad agregát. nabídkou na úrovni blízké potenciálnímu produktu – výrobní faktory jsou víceméně vytíženy vzniká tak inflační mezera, která podněcuje cenový růst při minimálním vlivu na růst produkce. Ceny jsou nahoru taženy vysokou poptávkou.
Inflační mezera – ekonomika operuje za hranicí produkčních možností – je „přehřátá“. Všechny výrobní zdroje jsou využity a poptávka po nich je větší než nabídka. Vysoké vytížení výrobních faktorů = růst cen = snižování ziskovosti výroby a ta je omezována. Brzy se rozsah produkce reálného produktu vrací na úroveň potenciálního produktu, ale při vyšší cenové hladině. Inflace je cenou, kterou ekonomika zaplatila za překročení svého optima.
Inflační mezera může být uzavřena buď:
- zvýšením nabídky – obtížné z krátkodobého hlediska
- zvýšením cen – častější. Ceny reagují na převahu poptávky pružněji než nabídka.
Cenový růst je tak přirozeným nástrojem obnovy rovnováhy mezi agregátní poptávkou a agregátní nabídkou.
K poptávkové inflaci může docházet tehdy, když se skutečný produkt ekonomiky blíží produktu potenciálnímu, přičemž dochází:
- k nadměrným investičním výdajům
- úvěrové expanzi
- rychlejšímu růstu mezd než produktů
Nákladová inflace
Má svůj původ na straně nabídky. Je způsobována zvyšováním cen „vstupů“ do výroby – růstem cen nákladů na práci, kapitál a přírodních zdrojů. Náklad vytlačí ceny nahoru = inflace tlačená náklady.
Bývá vyjadřována pomocí inflační spirály, v níž se cenový růst přenáší z jedné etáže výrobní vertikály do etáže vyšší. „Roztočení“ inflační spirály dochází růstem cen výrobních vstupů. Tento růst zvyšuje výrobní náklady = zvýšení cen = zvýšení mezd = zvýšení výrobních nákladů = zvýšení cen atd.
Často působí oba inflační typy současně a prolínají se.
KLASIFIKACE INFLACE PODLE TEMPA
- plíživá inflace – pozvolný vzestup cenové hladiny, je nižší než 10%
- pádivá inflace – rychlejší, má dvou až trojciferná čísla. Zeslabuje informační funkci cen.
- hyperinflace – extrémní případ inflace, hroutí se peněžní systém. Peníze přestávají plnit své funkce – dává se přednost barterovému obchodu
MĚŘENÍ INFLACE
- Rychlost inflace, přesněji míra inflace – změna cenové hladiny za určité období je vyjadřována v %. K výpočtu míry inflace se používají cenové indexy.
Cenové indexy
Index spotřebitelských cen
- Odráží změnu cen výrobků a služeb, které nakupují domácnosti. Měření je založeno na srovnání nákladů na nákup typického spotřebního koše výrobků a služeb ve dvou srovnávaných obdobích.
- CPI = (hodnota daného spotřebního koše v cenách běžného roku/hodnota daného spotřebního koše v cenách základního roku)*100
- Dané množství každého výrobku a služby se vynásobí cenou příslušného období. Pokud je hodnota indexu vyšší než 100 došlo k vzestupu cenové hladiny a probíhá inflace.
- Struktura cenového koše je dána na základě průzkumu spotřebitelských zvyklostí. Je nutná aktualizace.
DŮSLEDKY INFLACE
- Existuje-li v ekonomice inflace, pak peníze ztrácejí svoji hodnotu.Tato hodnota je dána množstvím výrobků a služeb, které můžeme s daným množstvím peněz koupit, proto se také hovoří o kupní síle peněz. Míra, v níž kupní síla klesá, je rovna právě míře inflace.
- Ztráta kupní síly peněz nepostihuje všechny občany stejně. Zejména postihuje příjemce fixních platů (státní zaměstnanci, důchodci), neboť tyto platy jsou upravovány jednou za čas, přičemž inflace probíhá plynule. V této souvislosti rozlišujeme 2 přístupy k úpravám nominálních příjmů ve vztahu k inflaci:
- automatická indexace má ve svém mechanismu přesně a jednoznačně zabudovanou délku intervalu mezi úpravami platu a míru jejich zvýšení
- valorizace není tak závazná. Frekvence úprav – rozhodnutím vlády
