Otázka: Právní úprava, směrná účtová osnova
Předmět: Účetnictví
Přidal(a): Tereza P.
PŘEDMĚT ÚČETNICTVÍ A JEHO VÝZNAM
– je to písemné zaznamenávání informací o hospodářských jevech podniku, a to v peněžních jednotkách
– předmět účetnictví je zaznamenáván v účetní jednotce takto:
a) stav a pohyb aktiv a pasiv – podnikatel musí mít přehled o stavu peněžních prostředků, o tom, kolik Kč má dostat zaplaceno od odběratelů, a naopak, kolik Kč dluží dodavatelům
b) N, V a s tím související zjištění HV – přehled o výši prostředků do podnikání vložených a o dosažených výsledcích podnikatelské činnosti, aby podnikatel věděl, zda se mu vyplatí provozovat podnikatelskou činnost
FUNKCE ÚČETNICTVÍ
1) poskytuje informace pro potřeby podnikatele – v průběhu hospodaření podnikatele, zda vydělal, nebo prodělal
2) může sloužit jako důkazní prostředek při vedení sporů – jedná se o vedení sporů při uznávání a ochraně práv vyplývajících ze vztahu mezi věřitelem a dlužníkem
3) poskytuje informace pro rozhodování a řízení podniku – na základě údajů o minulosti nebo současnosti firmy se mohou řídící pracovníci rozhodovat o budoucích investicích, obchodech či rozšíření nebo likvidaci
4) zjištění informací pro účely daňové – pro správné stanovení základu daně a tím i daňové povinnosti účetní jednotky
5) údaje v účetnictví umožňují kontrolu stavu majetku a hospodaření – je charakteristická u akciových společností, kdy tyto společnosti jsou řízeny profesionálním týmem odborníků, odděluje se výkonné řízení firmy od vlastnictví
PRÁVNÍ NORMY
– účetnictví je upravováno soustavou právních norem, základním předpisem v ČR je Zákon o účetnictví
– další normou jsou prováděcí vyhlášky Ministerstva financí ČR, které upravují vybrané oblasti účetnictví pro jednotlivé skupiny účetních jednotek
– podnikatelských subjektů se týká Vyhláška č.500/2002 Sb.
– podrobnější výklad k jednotlivým oblastem účtování pak poskytují České účetní standardy pro podnikatele
právní síla těchto norem je:
1. ZÁKON O ÚČETNICTVÍ 2. VYHLÁŠKY MF 3. ČESKÉ ÚČETNÍ STANDARDY
– dalšími předpisy, které účetní jednotky musí ve své praxi využívat, jsou nový občanský zákoník, zákon o obchodních korporacích, daňové zákony, pojišťovací zákony, zákoník práce, zákon o CP
• ZÁKON O ÚČETNICTVÍ
– povinností je vést účetnictví úplně, průkazným způsobem a správně tak, aby věcně zobrazovalo skutečnosti, které jsou jeho předmětem
1) účetnictví je úplné: zda jsou zaúčtovány všechny účetní případy tykající se účetního období
2) účetnictví vedené průkazným způsobem: zda jsou účetní případy a zápisy doloženy účetními doklady a účetní jednotka provedla inventarizaci
3) účetnictví je správné: zda nebyly porušeny povinnosti stanovené zákonem o účetnictví
-> obsah zákona:
a) definuje účetní jednotky b) definuje předmět účetnictví a účetní období c) stanoví základní povinnosti při vedení účetnictví a při používání účetních metod včetně pokut za nedodržení povinnosti stanovených zákonem o účetnictví d) stanoví pravidla pro oceňování jak v průběhu účetního období, tak i k rozvahovému dni e) definuje účetní knihy a jejich otevírání a uzavírání, účetní doklady
f) definuje směrnou účtovou osnovu g) stanoví základní požadavky na obsah účetní závěrky
-> vymezení účetních jednotek:
– zákon stanoví, kdo je účetní jednotka (na koho se tento zákon vztahuje)
a) právnické osoby, které mají sídlo v ČR b) fyzické osoby, které jsou jako podnikatelské zapsány v OR
c) ostatní FO, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat přesáhl za předcházející kalendářní rok 25 mil. Kč
d) ostatní FO, které vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí
-> povinnost vést účetnictví:
– právnické osoby jsou povinny vést účetnictví ode dne svého vzniku až do dne svého zániku
– FO, jejichž obrat překročil výše uvedenou částku, se stávají účetními jednotkami od prvního dne následujícího roku – nemají však povinnost vést účetnictví
-> zjednodušené účetnictví:
– FO, které budou účetními jednotkami a nemají povinný audit, mohou vést účetnictví ve zjednodušeném rozsahu
– mohou:
a) sestavit účtový rozvrh, v němž mohou uvést syntetické účty pouze na úrovni účtových skupin
b) spojit účtování v deníku s účtováním v hlavní knize
c) nemusí používat zásadu opatrnosti – u odpisů nemusí uplatňovat účetní, ale pouze daňové, které však musí být zaúčtovány – daňový výdaj
d) nepoužívají ustanovení ZoÚ týkající se rezerv a opravných položek
– obchodní společnosti povedou vždy účetnictví v plném rozsahu
• VYHLÁŠKA Č. 500/2002 SB.
– věnuje se ustanovením ZoÚ
– stanoví: rozsah a způsob sestavování účetní závěrky, obsahové vymezení položek účetní závěrky – účetních výkazů, směrnou účtovou osnovu,
• ČESKÉ ÚČETNÍ STANDARDY PRO PODNIKATELE
– v rámci tohoto předpisu jsou jednotlivé oblasti účtování rozděleny do těchto standardů: 001 – 023 (pravidla účtování, které zabezpečují účetnictví v rámci EU)
• ZÁKON O DANI Z PŘÍJMŮ, O DPH, OBCHODNÍ ZÁKONÍK APOD
SMĚRNÁ ÚČTOVÁ OSNOVA A ÚČTOVÝ ROZVRH
– aby byly účetní výkazy jednotlivých účetních jednotek srovnatelné, musí být sjednoceny základní stránky účtování, které je dáno povinnou účtovou osnovou
• směrná účtová osnova
– je to seznam účtových tříd a účtových skupin, v rámci kterých si dále účetní jednotka stanoví potřebné syntetické a analytické účty
– vydává MF
– podle ní účtují zejména: obchodní společnosti, družstva a FO, které jsou účetní jednotkou
-> konstrukce směrné účtové osnovy: zahrnuje 10 účtových tříd (0 – 9), které se dále člení na účtové třídy
-> názvy účtových tříd: 0 – dlouhodobý majetek, 1 – zásoby, 2 – krátkodobý finanční majetek a krátkodobé bankovní úvěry, 3 – zúčtovací vztahy, 4 – kapitálové účty a dlouhodobé závazky, 5 – náklady, 6 – výnosy, 7 – závěrkové a podrozvahové účty
– účtové třídy 8 a 9 jsou vyhrazeny pro vnitropodnikové účetnictví, jehož členění je plně v pravomoci účetní jednotky
• druhy účtových osnov
– účtová osnova pro podnikatele, účtová osnova pro banky, účtová osnova pro pojišťovny, účtová osnova pro rozpočtové a příspěvkové organizace a obce, účtová osnova pro politické strany, hnutí, občanská sdružení, sdružení právnických osob, nadace, církve a náboženské společnosti
• účtový rozvrh
– na podkladě směrné účtové osnovy sestavuje účetní jednotka účtový rozvrh – je to seznam všech syntetických a analytických účtů, které bude v účetním období používat
– sestavují pro každé účetní období – v průběhu období je možné účtový rozvrh doplňovat
a) syntetické účty: jednotlivé účtové skupiny se dále dělí na syntetické účty – konkrétní úprava závisí na rozhodnutí účetní jednotky s tím, že musí vycházet ze závazné směrné účtové osnovy
– první číslice v trojčíslí označuje účtovou třídu, druhá číslice účtovou skupinu uvnitř dané účtové třídy a třetí číslice udává pořadí účtu v příslušné účtové skupině
511: 5 – účtová třída (náklady) 0 – 9; 51 – účtová skupina (služby); 511 – účet (opravy a udržování)
b) analytické účty: účetní jednotky v rámci syntetických účtů mohou vytvářet účty analytické, které zajišťují podrobnější členění, například podle potřeb daňových předpisů, potřeb účetní závěrky a dalších potřeb účetní jednotky
– častým důvodem analytického členění je rozlišování jednotlivých hospodářských středisek
– při používání těchto účtů se doplňuje za trojmístné číselné označení navíc další dvě číslice
– například u DPH: 343 21
343 15 počet procent při počítání DPH
VNITROPODNIKOVÉ SMĚRNICE
– účetní jednotka si je sama vytváří – vychází z konkrétních podmínek dané účetní jednotky
– směrnice upravují účetní postupy a přístupy – každá směrnice musí obsahovat den nabytí účinnosti, popřípadě období platnosti, a musí být podepsána oprávněnou osobou – ředitelem
– rozsah není závazný, proto je možné níže navrhované směrnice sloučit do jedné směrnice a naopak v potřebě potřeby provést jejich podrobnější členění
– mezi vnitropodnikové směrnice patří:
• účtový rozvrh
• odpisový plán
• podpisové vzory – podpisové záznamy osob oprávněných a odpovědných za účetní a obchodní případy jsou jednou z nejdůležitějších směrnic účetní jednotky
– jedná se o tyto podpisové vzory: odpovědné osoby za účetní případ, za zaúčtování účetních dokladů, oprávněné osoby jednat jménem účetní jednotky, oprávněné osoby pracovat s peněžními prostředky
• používaní měnových kurzů – pokud používá valuty nebo devizy nebo eviduje majetek a závazky vyjádřené v cizí měně, musí rozhodnout, jaké kurzy bude používat, nejčastějším způsobem bude použití aktuálního denního kurzu platného v den uskutečnění účetního případu (kurz dle ČNB), další možností je použití pevného kurzu, který musí být stanoven k určitému datu po vymezené období
• způsob oceňování –
a) vlastních nákladů (zda úroky z investičních nákladů budou vstupovat do ocenění DM)
b) vedlejších výdajů zahrnovaných do PC (dopravné, provize, pojistné)
• oběh účetních dokladů – pro dodavatelské faktury, pokladní doklady, bankovní doklady, doklady k účtování o mzdách a odvodu pojistného
• zásady časového rozlišování N a V – může být uvedeno, v kterých případech nebude účetní jednotka používat časové rozlišení
• inventarizace majetku a závazků
• normy přirozených úbytků – také norem skladovaných zásob materiálu, zboží a výrobků, měla by také zahrnovat normy spotřeby přímého materiálu a polotovarů ve vazbě na technologické postupy
• způsob účtování zásob – zda účtovat způsobem A nebo B
ÚČETNÍ ZÁSADY
– aby účetnictví podávalo věcný a poctivý obraz o stavu a pohybu majetku a závazků účetní jednotky, musí vycházet ze všeobecných účetních zásad – ze souboru určitých pravidel, které budou dodržovány při vedení účetnictví a sestavování účetní závěrky
– mezi obecké zásady pro vedení účetnictví patří:
a) zásada bilanční kontinuity (návaznost jednotlivých účetních období) – konečné zůstatky aktiv a pasiv za běžné období se shodují s počátečními stavy aktiv a pasiv v následujícím účetním období
– R k 31. 12. 2014 = R k 1. 1. 2015
b) zásada věcné a časové souvislosti – vyjadřuje, aby účetní jednotka účtovala o účetních případech, které patří do příslušného účetního období
c) zásada stálosti účetních metod – účetní jednotka si na začátku účetního období zvolí účetní metody – oceňování nebo odepisování majetku, které musí používat celé účetní období, ale nesmí je měnit mezi jednotlivými účetními obdobími, a to aby byly informace v účetních výkazech srovnatelné
d) zásada věrného a poctivého zobrazení skutečnosti – podstatou je vykázat v účetní závěrce reálné finanční a majetkové postavení účetní jednotky, které odpovídá skutečnostem, které v průběhu účetního období nastaly
– aby účetní jednotka mohla splnit tento cíl, musí dodržet:
1) zásadu opatrnost – cílem je nepřenášet současná rizika do budoucnosti (tvorba rezerv či opravných položek)
2) správnost při aplikaci platných předpisů a postupů – musí umět správně rozlišit, zda se jedná o opravu DM nebo technické zhodnocení
e) zásada zákazu kompenzace – zakazuje vzájemně vyrovnávání mezi jednotlivými položkami aktiv a pasiv a položkami N a V
f) zásada historických cen – za cenu, co si účetní jednotka kdysi něco koupila -> majetek je tedy oceňován v původních cenách
