Příprava výroby, kalkulace – účetnictví

 

Otázka: Příprava výroby, kalkulace

Předmět: Účetnictví

Přidal(a): Hilarry

 

PŘÍPRAVA VÝROBY, KALKULACE

– jedná se o důležitou činnost v podniku, která probíhá ještě před samotným zahájením výroby

– do přípravy výroby spadá výzkum a vývoj nového výrobku a zpracování technologických postupů pro výrobu daného výrobku

– proces přípravy nového výrobku nazýváme INOVACÍ (lze rozlišit několik řádů inovace – podle míry změny nového výrobku oproti původnímu)

– inovace se může týkat jak výrobku, tak i technologického postupu

 

Do přípravy výroby zahrnujeme:

  1. technickou přípravu
  2. ekonomickou přípravu
  3. organizační přípravu

 

TECHNICKÁ PŘÍPRAVA

– má zajistit, aby byl výrobek vyrobitelný, a to v požadované kvalitě a aby výroba byla co nejefektivnější (tedy s co nejnižšími náklady)

– technickou přípravu členíme na:

  • konstrukční

– vyvíjí se samotný výrobek

– výsledkem konstrukční přípravy je konstrukční dokumentace

  • technologickou

– má za úkol vypracovat postup výroby

– výsledkem technologické přípravy jsou výrobní postupy, které obsahují:

  • potřebný materiál
  • vlastní popis práce, jednotlivé pracovní operace
  • určení strojů, zařízení, pracovních pomůcek
  • stanovení výkonnových norem, pokynů bezpečnosti práce, kvalifikace dělníků apod.

 

EKONOMICKÁ PŘÍPRAVA

– zabývá se předběžnou kalkulací nákladů a cen (na základě těchto výpočtů se rozhodne, bude-lise výrobek vyrábět či ne)

– pokud by byla kalkulovaná cena příliš vysoká – výrobek by se stal neprodejný – nemá smysl pokračovat ve výrobě – a naopak

 

ORGANIZAČNÍ PŘÍPRAVA

– jedná se o určení pracovišť, kde se bude výroba uskutečňovat

– cílem je zajistit, aby výroba byla plynulá a bezporuchová

(organizační příprava závisí na velikosti podniku, typu výroby, druhu výroby,….)

 

TVORBA TECHNICKOHOSPODÁŘSKÝCH NOREM

– technickohospodářské normy jsou výsledkem práce útvaru přípravy výroby

– jsou podkladem pro řízení a plánování výroby, pro výpočet mezd, kalkulaci nákladů a cen apod.

 

Norma = předpis, pravidlo, které platí buď v rámci podniku, odvětví, oboru, země nebo mezinárodně

 

Rozlišujeme:

  • technické normy – udávají rozměr, tvar – ČSN
  • technickohospodářské normy – vyjadřují potřebu majetku nebo práce na jednotku výkonu (tedy na 1 výrobek nebo službu)

 

NORMA SPOTŘEBY MAJETKU ( v Kč)

  • Norma spotřeby materiálu
  • Norma spotřeby energie
  • Norma zásob
  • Odpisová norma
  • Kapacitní norma

 

NORMA PRÁCE

  • Výkonová norma množství a času
  • Norma obsluhy

 

Norma spotřeby materiálu

– udává maximální množství materiálu, které může být spotřebováno na jednotku výkonu

– závisí na:

– druhu výrobku (mouka na rohlík x veku)

– způsobu výroby (na obráběný výrobek se spotřebuje více než na odlitek)

– kvalitě materiálu

– kvalifikaci pracovníků apod.

 

– norma spotřeby materiálu se skládá ze 3 částí:

  • užitečná spotřeba – tj. množství materiálu, které je součástí nového výrobku
  • technologický odpad – část materiálu, který se nestane součástí výrobku
  • ztráty – úbytek materiálu – u některých druhů materiálu je přirozený (kapaliny se odpařují, ovoce vysychá apod.)

 

Norma spotřeby energie

– vyjadřuje maximální spotřebu energie na jednotku výkonu (např. na 1 tunu slitiny je maximální spotřeba energie 12 kilowathodin) nebo na jednotku výrobního zařízení za čas. Jednotku (1 stroj spotřebuje za 1 hod 4 kilowathodiny)

 

Norma zásob

– udává optimální (průměrné) množství zásob na skladě k zajištění plynulé výroby s co nejnižšími náklady

(viz kapitola normy zásob – ČNZ, NZ v naturálních jednotkách, normativ)

 

Odpisová norma

– vyjadřuje způsob stanovení odpisů ze VC popř. ze ZC

– je dána zákonem o dani z příjmu

(viz dlouhodobý majetek – odpisy)

 

Kapacitní norma

– vyjadřuje maximální výkon stroje, zařízení nebo podniku při optimálních podmínkách za časovou jednotku (obvykle za 1 rok)

– rozlišujeme:

  • KNČ = kolik času potřebuje stroj na výrobu 1 výrobku – pak se VK = VČF / KNČ
  • KNM = kolik výrobků vyrobí stroj za jednotku času (obvykle za 1 hod) – pak se VK = VČF x KNM

 

Výkonnová norma

– množství – jaké množství výrobků má být provedeno za časovou jednotku

– času – udává čas potřebný na 1 výkon

 

Normy obsluhy

– vyjadřují:

  • kolik pracovníků má obsluhovat určité zařízení (kombajn má obsluhovat 3 pracovníci)
  • kolik zařízení připadá na 1 pracovníka (1 pracovník má obsluhovat 12 pletacích strojů)

 

ČLENĚNÍ VÝROBNÍHO PROCESU

výrobní proces rozlišujeme:

Podle výrobního programu

  • základní výroba – výroba výrobků, ke kterým byl podnik zřízen
  • vedlejší výroba – výroba součástí a příslušenství k výrobkům základní výroby (např. náhradní díly)
  • doplňková výroba – obvykle se jedná o zpracování odpadu nebo lepší využití volné VK strojů
  • přidružená výroba – výroba výrobků z jiného výrobního oboru (např. výroba nábytku v zemědělském družstvu)

 

Podle výstupních prvků

  • hlavní výrobní proces – výsledskem jsou výrobky určené k prodeji (výsledek činnosti základní a doplňkové)
  • pomocný výrobní proces – výsledkem jsou výrobky, které slouží pro potřebu výrobce (výroba vlastní energie, údržba, úklid, stravování)
  • obslužné procesy – napomáhají základním procesům (doprava,skladování)

 

ORGANIZACE VÝROBNÍHO PROCESU

– má se na mysli co nejlepší uspořádání pracovišť v dílnách tak, aby výroba probíhala bez zbytečných prostojů a v návaznosti

 

Rozlišujeme:

  • technologické uspořádání
  • předmětné uspořádání

 

Technologické uspořádání výrobního procesu

– spočívá v seskupování stejných či podobných strojů podle technické příbuznosti (např. v dílně je 10 šicích strojů nebo žehlící dílna apod.)

 

Výhody:

  • dobře se organizuje práce
  • lépe se řeší nepřítomnost pracovníka nebo poruchovost stroje

 

Nevýhody:

  • horší přehled o rozpracované výrobě
  • výrobní proces je dlouhý vzhledem k přesunům rozpracované výroby mezi dílnami

Použití: – v kusové a sériové výrobě

 

Předmětné uspořádání výrobního procesu

– spočívá v seskupování různorodých strojů podle technologického postupu

 

Výhody:

  • výrobek se zpracovává v jedné dílně od začátku do konce
  • krátký výrobní proces

 

Nevýhody:

  • horší organizace práce – především když chybí pracovník nebo se porouchá stroj
  • těžko se mění výrobní program

Použití: – hromadná a sériová výroba – vytváří se výrobní linky

 

TYPY VÝROBY

– typy výroby se od sebe odlišují počtem vyráběných druhů, rozsahem výroby a její opakovatelností

 

rozlišujeme:

  • kusovou výrobu
  • sériovou výrobu
  • hromadnou výrobu

 

KUSOVÁ VÝROBA

– vyrábí se velký počet druhů výrobků, ale jen v malém množství

– strojní zařízení je víceúčelové

– pracovníci musí mít vysokou kvalifikaci, aby zvládli různé druhy prací

– kusová výroba má vyšší náklady na výrobu (převažují ruční vysoce kvalifikované práce)

– produktivita práce je nízká

 

SÉRIOVÁ VÝROBA

– vyrábí se menší počet druhů, ale ve větším počtu od každého druhu

– vyznačuje se určitou opakovatelností

– rozlišujeme:

malosériovou výrobu

středněsériovou výrobu

velkosériovou výrobu

– používané stroje jsou víceúčelové

 

HROMADNÁ VÝROBA

– výroba malého počtu druhů ve velkém množství

– je pro ni typická vysoká éopakovatelnost

– stroje jsou jednoúčelové

– pracovníci mají nízkou kvalifikaci

– hromadná výroba má nízké náklady na výrobu

– produktivita práce je vysoká

– umožňuje použití výrobních linek

 

KALKULACE

= předběžné stanovení nebo následné zjištění vlastních nákladů a ostatních složek ceny na jednotku výkonu nebo-li na kalkulační jednici

 

Kalkulační jednice = jednotka výkonu (1 šaty, 1 t uhlí, 1 pár bot, …)

 

– z hlediska času rozeznáváme:

a) předběžnou kalkulaci

– sestavuje se před zahájením výroby

– stanoví předpokládané náklady (plánované) na kalkulační jednici

– sestavuje se na základě TH norem

 

b) výslednou kalkulaci

– sestavuje se až po provedení výkonu (po skončení výroby)

– zjišťuje skutečné náklady na jednotku výkonu

– sestavuje se na základě informací z vnitropodnikového účetnictví

 

ČLENĚNÍ NÁKLADŮ V KALKULACI

Přímé (jednicové) náklady

– tyto náklady se na kalkulační jednici vyčíslují přímo – pomocí TH norem

– patří sem:

  • přímý materiál = materiál, který tvoří podstatu vyráběných výrobků
  • přímé mzdy = mzdy výrobních dělníků
  • ostatní přímé náklady = např. zákonné pojištění z přímých mezd

 

Nepřímé (režijní) náklady

– tyto náklady se na kalkulační jednici vyčíslují nepřímo

– jedná se o společné náklady na:

  • výrobu – výrobní režie
  • správu – správní režie
  • zásobování – zásobovací režie
  • odbytové činnosti – odbytová režie

 

– kalkulaci sestavujeme postupně podle jednotlivých položek, které v souhrnu nazýváme KALKULAČNÍ VZOREC NÁKLADŮ

– kalkulační vzorec má zpravidla tuto podobu:

 

Přímý materiál

Přímé mzdy

Ostatní přímé náklady

= celkové přímé náklady

Výrobní režie

= vlastní náklady výroby

Zásobovací režie

Správní režie

= vlastní náklady výkonu

Odbytová režie

= úplné vlastní náklady výkonu

Zisk

= prodejní cena bez DPH

DPH

= konečná cena pro spotřebitele

 

METODY KALKULACE (tedy způsob jak rozvrhnout nepřímé náklady na kalkulační jednici)

PROSTÝM DĚLENÍM

– tato metoda se používá při výrobě jednoho druhu výrobků

– při této metodě se celkové režijní náklady vypočtou na jednici vydělením počtem výrobků

 

METODA DĚLENÍM POMOCÍ POMĚROVÝCH ČÍSEL

– používá se v podniku, kde se vyrábí několik stejnorodých výrobků, které se liší např. velikostí, hmotností, pracností apod. (např. výroba bund dětských, dámských, pánských, sklenic – půllitry, čtvrtlitry,…)

– jeden z výrobků se zvolí za základní (jeho poměrové číslo je 1)

– ostatním výrobkům se přiřadí poměrová čísla větší či menší než 1 podle jejich nákladové náročnosti v porovnání se základním výrobkem

 

KALKULACE PŘIRÁŽKOVÁ

– používá se v podnicích, které vyrábějí více druhů různorodých výrobků s rozdílnými náklady na kalkulační jednici

– režijní náklady se na kalkulační jednici stanoví pomocí tzv. ROZVRHOVÉ ZÁKLADNY

-rozvrhová základna může být:

a) peněžní

– přímý materiál

– přímé mzdy

– součet přímých materiálů a přímých mezd

– celkové přímé náklady

 

b) naturální – počet výrobků, počet strojových hodin,….

 

POSTUP:

  1. Zjistíme rozvrhovou základnu na celý objem výroby (za všechny výrobky)
  2. Vypočteme režijní přirážku v %

Režijní přirážka = vyjadřuje poměr rozpočtovaných režijních nákladů ke zvolené rozvrhové základně

Režijní přirážka v % = (rozp. RN v Kč/rozvrh.zákl. v Kč na celý objem výroby) x  100

  1. Zjistíme režijní N na kalkulační jednici v Kč

Režijní přirážka v % x rozvrh. základna na kalkulační jednici

 






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: