Otázka: Příprava výroby, kalkulace
Předmět: Účetnictví
Přidal(a): Hilarry
PŘÍPRAVA VÝROBY, KALKULACE
– jedná se o důležitou činnost v podniku, která probíhá ještě před samotným zahájením výroby
– do přípravy výroby spadá výzkum a vývoj nového výrobku a zpracování technologických postupů pro výrobu daného výrobku
– proces přípravy nového výrobku nazýváme INOVACÍ (lze rozlišit několik řádů inovace – podle míry změny nového výrobku oproti původnímu)
– inovace se může týkat jak výrobku, tak i technologického postupu
Do přípravy výroby zahrnujeme:
- technickou přípravu
- ekonomickou přípravu
- organizační přípravu
TECHNICKÁ PŘÍPRAVA
– má zajistit, aby byl výrobek vyrobitelný, a to v požadované kvalitě a aby výroba byla co nejefektivnější (tedy s co nejnižšími náklady)
– technickou přípravu členíme na:
- konstrukční
– vyvíjí se samotný výrobek
– výsledkem konstrukční přípravy je konstrukční dokumentace
- technologickou
– má za úkol vypracovat postup výroby
– výsledkem technologické přípravy jsou výrobní postupy, které obsahují:
- potřebný materiál
- vlastní popis práce, jednotlivé pracovní operace
- určení strojů, zařízení, pracovních pomůcek
- stanovení výkonnových norem, pokynů bezpečnosti práce, kvalifikace dělníků apod.
EKONOMICKÁ PŘÍPRAVA
– zabývá se předběžnou kalkulací nákladů a cen (na základě těchto výpočtů se rozhodne, bude-lise výrobek vyrábět či ne)
– pokud by byla kalkulovaná cena příliš vysoká – výrobek by se stal neprodejný – nemá smysl pokračovat ve výrobě – a naopak
ORGANIZAČNÍ PŘÍPRAVA
– jedná se o určení pracovišť, kde se bude výroba uskutečňovat
– cílem je zajistit, aby výroba byla plynulá a bezporuchová
(organizační příprava závisí na velikosti podniku, typu výroby, druhu výroby,….)
TVORBA TECHNICKOHOSPODÁŘSKÝCH NOREM
– technickohospodářské normy jsou výsledkem práce útvaru přípravy výroby
– jsou podkladem pro řízení a plánování výroby, pro výpočet mezd, kalkulaci nákladů a cen apod.
Norma = předpis, pravidlo, které platí buď v rámci podniku, odvětví, oboru, země nebo mezinárodně
Rozlišujeme:
- technické normy – udávají rozměr, tvar – ČSN
- technickohospodářské normy – vyjadřují potřebu majetku nebo práce na jednotku výkonu (tedy na 1 výrobek nebo službu)
NORMA SPOTŘEBY MAJETKU ( v Kč)
- Norma spotřeby materiálu
- Norma spotřeby energie
- Norma zásob
- Odpisová norma
- Kapacitní norma
NORMA PRÁCE
- Výkonová norma množství a času
- Norma obsluhy
Norma spotřeby materiálu
– udává maximální množství materiálu, které může být spotřebováno na jednotku výkonu
– závisí na:
– druhu výrobku (mouka na rohlík x veku)
– způsobu výroby (na obráběný výrobek se spotřebuje více než na odlitek)
– kvalitě materiálu
– kvalifikaci pracovníků apod.
– norma spotřeby materiálu se skládá ze 3 částí:
- užitečná spotřeba – tj. množství materiálu, které je součástí nového výrobku
- technologický odpad – část materiálu, který se nestane součástí výrobku
- ztráty – úbytek materiálu – u některých druhů materiálu je přirozený (kapaliny se odpařují, ovoce vysychá apod.)
Norma spotřeby energie
– vyjadřuje maximální spotřebu energie na jednotku výkonu (např. na 1 tunu slitiny je maximální spotřeba energie 12 kilowathodin) nebo na jednotku výrobního zařízení za čas. Jednotku (1 stroj spotřebuje za 1 hod 4 kilowathodiny)
Norma zásob
– udává optimální (průměrné) množství zásob na skladě k zajištění plynulé výroby s co nejnižšími náklady
(viz kapitola normy zásob – ČNZ, NZ v naturálních jednotkách, normativ)
Odpisová norma
– vyjadřuje způsob stanovení odpisů ze VC popř. ze ZC
– je dána zákonem o dani z příjmu
(viz dlouhodobý majetek – odpisy)
Kapacitní norma
– vyjadřuje maximální výkon stroje, zařízení nebo podniku při optimálních podmínkách za časovou jednotku (obvykle za 1 rok)
– rozlišujeme:
- KNČ = kolik času potřebuje stroj na výrobu 1 výrobku – pak se VK = VČF / KNČ
- KNM = kolik výrobků vyrobí stroj za jednotku času (obvykle za 1 hod) – pak se VK = VČF x KNM
Výkonnová norma
– množství – jaké množství výrobků má být provedeno za časovou jednotku
– času – udává čas potřebný na 1 výkon
Normy obsluhy
– vyjadřují:
- kolik pracovníků má obsluhovat určité zařízení (kombajn má obsluhovat 3 pracovníci)
- kolik zařízení připadá na 1 pracovníka (1 pracovník má obsluhovat 12 pletacích strojů)
ČLENĚNÍ VÝROBNÍHO PROCESU
výrobní proces rozlišujeme:
Podle výrobního programu
- základní výroba – výroba výrobků, ke kterým byl podnik zřízen
- vedlejší výroba – výroba součástí a příslušenství k výrobkům základní výroby (např. náhradní díly)
- doplňková výroba – obvykle se jedná o zpracování odpadu nebo lepší využití volné VK strojů
- přidružená výroba – výroba výrobků z jiného výrobního oboru (např. výroba nábytku v zemědělském družstvu)
Podle výstupních prvků
- hlavní výrobní proces – výsledskem jsou výrobky určené k prodeji (výsledek činnosti základní a doplňkové)
- pomocný výrobní proces – výsledkem jsou výrobky, které slouží pro potřebu výrobce (výroba vlastní energie, údržba, úklid, stravování)
- obslužné procesy – napomáhají základním procesům (doprava,skladování)
ORGANIZACE VÝROBNÍHO PROCESU
– má se na mysli co nejlepší uspořádání pracovišť v dílnách tak, aby výroba probíhala bez zbytečných prostojů a v návaznosti
Rozlišujeme:
- technologické uspořádání
- předmětné uspořádání
Technologické uspořádání výrobního procesu
– spočívá v seskupování stejných či podobných strojů podle technické příbuznosti (např. v dílně je 10 šicích strojů nebo žehlící dílna apod.)
Výhody:
- dobře se organizuje práce
- lépe se řeší nepřítomnost pracovníka nebo poruchovost stroje
Nevýhody:
- horší přehled o rozpracované výrobě
- výrobní proces je dlouhý vzhledem k přesunům rozpracované výroby mezi dílnami
Použití: – v kusové a sériové výrobě
Předmětné uspořádání výrobního procesu
– spočívá v seskupování různorodých strojů podle technologického postupu
Výhody:
- výrobek se zpracovává v jedné dílně od začátku do konce
- krátký výrobní proces
Nevýhody:
- horší organizace práce – především když chybí pracovník nebo se porouchá stroj
- těžko se mění výrobní program
Použití: – hromadná a sériová výroba – vytváří se výrobní linky
TYPY VÝROBY
– typy výroby se od sebe odlišují počtem vyráběných druhů, rozsahem výroby a její opakovatelností
rozlišujeme:
- kusovou výrobu
- sériovou výrobu
- hromadnou výrobu
KUSOVÁ VÝROBA
– vyrábí se velký počet druhů výrobků, ale jen v malém množství
– strojní zařízení je víceúčelové
– pracovníci musí mít vysokou kvalifikaci, aby zvládli různé druhy prací
– kusová výroba má vyšší náklady na výrobu (převažují ruční vysoce kvalifikované práce)
– produktivita práce je nízká
SÉRIOVÁ VÝROBA
– vyrábí se menší počet druhů, ale ve větším počtu od každého druhu
– vyznačuje se určitou opakovatelností
– rozlišujeme:
malosériovou výrobu
středněsériovou výrobu
velkosériovou výrobu
– používané stroje jsou víceúčelové
HROMADNÁ VÝROBA
– výroba malého počtu druhů ve velkém množství
– je pro ni typická vysoká éopakovatelnost
– stroje jsou jednoúčelové
– pracovníci mají nízkou kvalifikaci
– hromadná výroba má nízké náklady na výrobu
– produktivita práce je vysoká
– umožňuje použití výrobních linek
KALKULACE
= předběžné stanovení nebo následné zjištění vlastních nákladů a ostatních složek ceny na jednotku výkonu nebo-li na kalkulační jednici
Kalkulační jednice = jednotka výkonu (1 šaty, 1 t uhlí, 1 pár bot, …)
– z hlediska času rozeznáváme:
a) předběžnou kalkulaci
– sestavuje se před zahájením výroby
– stanoví předpokládané náklady (plánované) na kalkulační jednici
– sestavuje se na základě TH norem
b) výslednou kalkulaci
– sestavuje se až po provedení výkonu (po skončení výroby)
– zjišťuje skutečné náklady na jednotku výkonu
– sestavuje se na základě informací z vnitropodnikového účetnictví
ČLENĚNÍ NÁKLADŮ V KALKULACI
Přímé (jednicové) náklady
– tyto náklady se na kalkulační jednici vyčíslují přímo – pomocí TH norem
– patří sem:
- přímý materiál = materiál, který tvoří podstatu vyráběných výrobků
- přímé mzdy = mzdy výrobních dělníků
- ostatní přímé náklady = např. zákonné pojištění z přímých mezd
Nepřímé (režijní) náklady
– tyto náklady se na kalkulační jednici vyčíslují nepřímo
– jedná se o společné náklady na:
- výrobu – výrobní režie
- správu – správní režie
- zásobování – zásobovací režie
- odbytové činnosti – odbytová režie
– kalkulaci sestavujeme postupně podle jednotlivých položek, které v souhrnu nazýváme KALKULAČNÍ VZOREC NÁKLADŮ
– kalkulační vzorec má zpravidla tuto podobu:
Přímý materiál
Přímé mzdy
Ostatní přímé náklady
= celkové přímé náklady
Výrobní režie
= vlastní náklady výroby
Zásobovací režie
Správní režie
= vlastní náklady výkonu
Odbytová režie
= úplné vlastní náklady výkonu
Zisk
= prodejní cena bez DPH
DPH
= konečná cena pro spotřebitele
METODY KALKULACE (tedy způsob jak rozvrhnout nepřímé náklady na kalkulační jednici)
PROSTÝM DĚLENÍM
– tato metoda se používá při výrobě jednoho druhu výrobků
– při této metodě se celkové režijní náklady vypočtou na jednici vydělením počtem výrobků
METODA DĚLENÍM POMOCÍ POMĚROVÝCH ČÍSEL
– používá se v podniku, kde se vyrábí několik stejnorodých výrobků, které se liší např. velikostí, hmotností, pracností apod. (např. výroba bund dětských, dámských, pánských, sklenic – půllitry, čtvrtlitry,…)
– jeden z výrobků se zvolí za základní (jeho poměrové číslo je 1)
– ostatním výrobkům se přiřadí poměrová čísla větší či menší než 1 podle jejich nákladové náročnosti v porovnání se základním výrobkem
KALKULACE PŘIRÁŽKOVÁ
– používá se v podnicích, které vyrábějí více druhů různorodých výrobků s rozdílnými náklady na kalkulační jednici
– režijní náklady se na kalkulační jednici stanoví pomocí tzv. ROZVRHOVÉ ZÁKLADNY
-rozvrhová základna může být:
a) peněžní
– přímý materiál
– přímé mzdy
– součet přímých materiálů a přímých mezd
– celkové přímé náklady
b) naturální – počet výrobků, počet strojových hodin,….
POSTUP:
- Zjistíme rozvrhovou základnu na celý objem výroby (za všechny výrobky)
- Vypočteme režijní přirážku v %
Režijní přirážka = vyjadřuje poměr rozpočtovaných režijních nákladů ke zvolené rozvrhové základně
Režijní přirážka v % = (rozp. RN v Kč/rozvrh.zákl. v Kč na celý objem výroby) x 100
- Zjistíme režijní N na kalkulační jednici v Kč
Režijní přirážka v % x rozvrh. základna na kalkulační jednici
