Otázka: Trh a tržní ekonomika
Předmět: Ekonomie
Přidal(a): Daniela
Tržní systém je založen na tržních vztazích. Tržní vztahy jsou vztahy mezi nezávislými výrobci a spotřebiteli zboží, kteří zboží prodávají a nakupují. Každý výrobce je zároveň spotřebitelem jiného zboží. Tím se vytváří trh, ve kterém vzniká soutěživost.
Trh je místo, probíhá koupě a prodej.
Chování tržních subjektů je však ovlivněno zákony trhu. Trh je místo, probíhá koupě a prodej. Na trhu se setkává nabídka s poptávkou. Trh je systém, který určuje pravidla, podle nichž se prodávající a kupující chovají, stanovují ceny, nabízené a kupované zboží.
Trh chápeme:
- prostorově – trh představuje určitý prostor, kde se setkává kupující a prodávající (tržiště)
- funkčně – jako spojení nabídky a poptávky v určité oblasti (trh zboží, práce apod.)
Na trhu se uskutečňuje akt koupě a prodeje – dochází ke směně. Kupující mají zájem nakupovat za co nejnižší cenu, prodávající naopak za co nejvyšší cenu prodat.
Subjekty trhu:
- Domácnosti
- na trh vstupují jako kupující při své potřebě po určitém statku nebo službě
- nebo jako prodávající, když jsou majiteli výrobních faktorů, které mohou prodat
- Firmy
- subjekty vyrábějící za účelem prodeje
- na trh vstupují jako prodávající, když prodávají své produkty za účelem zisku
- nebo jako kupující, když nakupují výrobní faktory za účelem začít výrobu
- Stát
- je to specifický subjekt trhu, vstupuje na trh s cílem ovlivnit jej a odstranit negativní dopady na ekonomiku
- jako prodávající vystupují v případě prodeje cenných papírů
- jako kupující při koupi státních zakázek a institucí
Druhy trhu:
- Podle množství druhů zboží:
- dílčí trh – týká se jediného trhu zboží
- agregátní trh – týká se veškerého zboží
- z hlediska územního:
- trh místní (regionální) – např. jihomoravské víno
- trh národní – na území ČR
- trh mezinárodní – týká se veškerého zboží
- Podle předmětu koupě a prodeje:
- trh výrobků a služeb – trh produktů
- trh práce, půdy a kapitálu – trh výrobních faktorů
- trh peněz (kapitálu) – trh finanční
Obě síly – nabídka i poptávka – jsou prostřednictvím ceny neustále v pohybu.
Trh výrobků a služeb
Poptávka
Poptávané množství zboží závisí na ceně. Čím vyšší cena, tím méně kupujících bude ochotno si za ni zboží koupit. A nejen to, stále méně kupujících bude mít na jeho pořízení dostatek peněz.
Poptávka tedy znamená ochotu a schopnost spotřebitelů kupovat za určitou cenu určité množství zboží.
Poptávku můžeme rozlišit:
- individuální poptávka – poptávka jednoho kupujícího po určitém statku nebo službě
- dílčí poptávka – poptávka všech lidí z určitého regionu (resp. z určitého státu) po určitém statku nebo službě – např. sečteme individuální poptávku celé třídy. Ale pro ekonomické úvahy by bylo lépe sčítat individuální poptávky na celonárodní úrovni. Zde si vypomáháme statistickými metodami.
- agregátní poptávka – poptávka všech lidí v určitém státe po všech možných statcích a službách, je to makroekonomická veličina, protože dáme na jednu hromadu všechny statky a služby, které jsou poptávány v celém státě a můžeme odvozovat posuny křivek poprávky a nabídky a jejích dopady na inflaci.
Faktory ovlivňující poptávku:
- Cena
- Demografické změny (změny v počtech a charakteristikách kupujících)
- Změny velikosti důchodů (mzdy zaměstnanců, renta vlastníků půdy, úroky a zisky vlastníků kapitálů)
- Změny v preferencích (zvyky, móda, změny potřeb)
- Změny cen jiných zboží
- Substituty – jiné zboží, které může nahradit při spotřebě zboží sledované (jablka – hrušky)
- Komplementy – jiné zboží, které doplňuje při použití zboží sledované (auto – benzín)
Nabídka
Činnost podniků směřujících k uspokojování potřeb spotřebitelů vytváří nabídku. I výše nabízeného množství závisí na ceně. Čím vyšší cena, tím více prodávajících bude ochotno za ni zboží prodávat (nabízet) a tím většímu počtu prodávajících se vyplatí je „produkovat“.
Nabídka tedy znamená ochotu a schopnost prodávajících nabízet za určitou cenu určité množství zboží.
Druhy nabídky:
- Individuální nabídka – nabídka jednoho výrobce určitého statku nebo služby (např. kolik nabídne jeden pekař rohlíků při ceně 1 Kč a kolik jich nabídne při ceně 5 Kč).
- Dílčí nabídka – nabídka všech výrobců určitého zboží v určitém regionu (např. kolik rohlíků celkem nabídnou všichni pekaři při ceně 1 Kč a kolik při ceně 5 Kč). Dílčí nabídka je součtem individuálních nabídek.
- Agregátní nabídka – nabídka všech výrobců všech druhů zboží v jednom státě
Faktory ovlivňující nabídku:
- Cena
- Náklady výroby a obchodu (dražší suroviny a energie, zvyšování nominálních mezd, nebo naopak snižování nákladů zaváděním nejnovějších technologií zvyšujících produktivitu práce
- Změny vnějších podmínek podnikání (organizace trhu, počasí pro zemědělce, daně a ostatní příjmy veřejných rozpočtů atd.)
- Ceny alternativních výrobků např. pokles cen smaltovaného nádobí může vést výrobce ke zvýšení nabídky nerezového nádobí, ačkoli se ceny nerezového nádobí nezměnily
- Změny kapitálové výnosnosti kapitál má přirozenou tendenci směřovat do podnikání s vyšší rentabilitou (návratností investic) a tedy i vyššími výnosy (zisky), to je důvodem k přelévání kapitálu mezi odvětvími i uvnitř odvětví samotných
Tržní mechanismus
- Kupující představují poptávku a čím je vyšší cena, tím je nižší poptávané množství ( a opačně).
1) zákon poptávky – s rostoucí cenou klesá poptávka po zboží
- Prodávající představují nabídku, a čím je vyšší cena, tím je vyšší nabízené množství (a opačně).
- Je-li příjem (mzda) kupujících daný (neměnný) mohou kupující za tento stejný příjem koupit při nižších cenách větší množství zboží. Při vyšších cenách si mohou naopak koupit méně zboží. Této příčině klesající poptávky s rostoucí cenou říkáme důchodový efekt.
- Lidé mají různou velikost svých příjmů. Při vyšší ceně přestanou výrobek kupovat lidé s nižšími příjmy. A naopak při snížení cen mohou např. kvalitní osobní počítače kupovat i nemajetní lidé.
- Při zvýšené ceně lidé mění strukturu svých potřeb – sníží se podíl zdraženého výrobku, zvýší se podíl jiných. Zdraží-li se jedno zboží, ostatní zboží od něj odlákají poptávku. Tomuto jevu říkáme substituční efekt.
- Např. zdraží-li se sýr, stává se pro některé lidi méně zajímavý, začnou si více všímat jiného zboží a častěji si koupí např. jogurt, salám, nebo jiné výrobky.
2) zákon nabídky – s rostoucí cenou roste i nabídka zboží
Proč má nabídková křivka stoupající tvar?
- Výrobci mohou s danými zdroji měnit strukturu výroby při zvýšení ceny sledovaného výrobku zvýší jeho podíl a sníží podíl jiných výrobků.
- Do odvětví vstoupí noví výrobci, ti kteří mají vyšší náklady a při nižší ceně nemohli daný výrobek vyrábět
Změní-li se některý z faktorů (ceny vstupu, technický pokrok, ceny alternativních výrobků), ztrácí původní křivka platnost a vzniká nová, posunutá doleva nebo doprava od původní.
Vzájemné působení nabídky poptávky
Cena, při které se vyrovnává poptávka a nabídka, nazýváme rovnovážnou cenou. To je takový stav trhu, kdy vše, co se vyrobí se také prodá. To je samozřejmě stav ideální. Výrobci neznají dopředu rovnovážnou cenu a jí odpovídající ideální množství vyrobeného zboží pro trh. Výrobcům tedy nezbývá, než tuto cenu více méně vědeckými metodami odhadnout.
Mohou nastat tři situace:
- rovnovážná cena – výrobci vyrobili přesně takové množství, aby pokryli poptávku zákazníků, obě strany jsou spokojené, výrobci i zákazníci.
- příliš nízká tržní cena v porovnání s cenou rovnovážnou, zákazníci stojí ve frontách, výrobci se mnou ruce a zvyšují ceny – převis poptávky (neuspokojená poptávka)
- příliš vysoká tržní cena v porovnání s cenou rovnovážnou – zákazníci kupují méně, zboží zůstává ležet na skladech výrobcům se krátí zisky – převis nabídky (přebytečná nabídka)
Celý tento pohyb nabídky a poptávky (jehož výsledkem je pohyb cen) nazýváme tržní mechanismus.
Rovnovážný stav na trhu:
Stav rovnováhy nabídky a poptávky při rovnovážné ceně na trhu je z makroekonomického hlediska nejefektivnější:
- zboží na trhu není příliš mnoho – nekazí se, není likvidováno, nedochází k plýtvání výrobními faktory
- zboží na trhu není příliš málo – nedostatečné uspokojování poptávky vede ke korupci, k rozvoji šedé a černé ekonomiky, což je stav společensky nežádoucí a deformuje ekonomické i sociální, právní a další vztahy ve společnosti.
Cena
V tržní ekonomice cena plní dvě funkce:
- Přiděluje vzácné zdroje
- Motivuje k výrobě
Cenou rozumíme sjednanou peněžní částku při prodeji a nákupu zboží (při poskytování služeb). Cena je závislá od nabídky a poptávky trhu. Existují protiklady mezi kupujícími a prodávajícími. Kupující má zájem na co nejnižší ceně a prodávající na ceně co nejvyšší.
Podnikatel by měl mít svou cenovou politiku, která se odráží:
- v nízkých cenách – tato cena nevytváří příliš vysoký zisk, ale přitahuje zákazníky a tržby z prodeje jsou stálejší
- ve vysokých cenách – tato cena přepokládá vyšší zisk, neboť s vyššími cenami se předpokládá vyšší kvalita zboží
- diferenciovaných cenách, které lze uplatnit:
- v sezóně x mimo sezónu
- na venkově x ve městě
- v malém množství x ve velkém množství
Metody stanovení ceny:
- Marketingový přístup
- zákazníka – podniky odhadují výši ceny podle očekávané nebo stávající poptávky.
- Přitom vycházejí z toho, jak zákazník hodnotí vlastnosti jejich produktu. Zjišťování je možné provádět pomocí průzkumu, při kterém se mj. ptáme, jakou cenu by zákazník akceptoval. Podle nejčastěji uváděné odpovědi pak stanovíme vhodnou cenu.
- konkurence – zdrojem konkurenčních cen jsou ceníky ostatních podniků, inzerce v novinách, televizi, rozhlase, na internetu, informace od zákazníků apod. Na základě těchto podkladů vypočítáváme průměr konkurenčních cen a podle něj stanovíme naši cenu.
Cenu můžeme stanovit:
- nižší než průměr – jestliže náklady jsou nízké a naším cílem je získat vyšší podíl na trhu, nebo pokud nově vstupujeme na trh,
- na úrovni průměru,
- vyšší než průměr – často u nových výrobků, které konkurence nenabízí, vyšší ceny bývají u výrobků zavedených značek s dobrou pověstí.
- Nákladový přístup
- Při tomto způsobu tvorby ceny je cena stanovena tak, aby pokryla vynaložené náklady.
Typickými náklady jsou:
- a) náklady na materiál,
- b) mzdové náklady,
- c) náklady na služby poskytované dodavateli – elektřina, opravy atd.,
- d) opotřebení majetku – strojů, budov atd.
Cena se stanoví tzv. kalkulací. Při ní podnik zjistí náklady, k nim připočte dostatečnou výši zisku a za tuto cenu prodává. Kalkulace se dá provádět různými způsoby, ale princip je vždy stejný:
cena = náklady + zisk
- Marketingový a nákladový přístup se často kombinují
- V praxi většinou nevystačíme s jedním z těchto přístupů. Ukázali jsme si, že s rostoucí cenou klesá poptávané množství, a naopak. Proto stanovíme-li cenu nákladovou metodou, musíme ještě následně zvážit, zda výrobek (službu) za tuto cenu skutečně prodáme.
- Při marketingovém přístupu si zase musí prodávající spočítat, zda se mu vyplatí za stanovenou cenu výrobek vyrábět a prodávat.
Odlišné ceny téhož zboží
Ceny stejného produktu se mohou lišit např. podle:
- místa prodeje – v chudých státech budou nižší než v bohatých; mohou se lišit v různých oblastech státu, na kraji města a v centru, jiné ceny jsou při prodeji prostřednictvím internetu, jiné v prodejně,
- zákazníků – např. věrnostní rabaty (slevy) stálým zákazníkům, množstevní slevy, slevy pro důchodce nebo děti,
- období – vyšší ceny v sezóně, vyšší ceny ovoce na tržišti ráno než večer,
- způsobu placení – při okamžitém placení nebo placení dříve, než uplyne dohodnutá doba, bývá časté poskytování slevy – skonto,
- doby, po kterou je výrobek na trhu – ceny u starších výrobků se snižují, nově uváděné výrobky jsou dražší, i když jejich vlastnosti jsou velmi podobné,
- výprodejních akcí – po skončení sezóny, výprodej starších modelů, prodej výrobků z výstav apod.
Cenové „praktiky“
Podniky používají i určité triky, aby cena vypadala příznivěji. Mezi nejpoužívanější patří:
a) cena je stanovena takovým způsobem, aby vypadala výhodnější, například:
- končí číslicí 9 (nebo lichou číslicí). Kupující vnímá zpravidla tuto cenu podle první části čísla, například 29,90 Kč stále vypadá lépe než 30 Kč;
- uvádí se bez DPH a malým písmem s DPH. S touto praxí se běžně setkáte například v některých prodejnách s elektronikou;
- na cenovku se uvede přeškrtnutá vyšší cena a výrazněji cena snížená (časté u výprodejů, dočasných akcí) atd. Někdy ani nejde o skutečné výprodejní akce, uvádí se smyšlená vyšší cena a jako snížená se uvádí ta, za kterou se skutečně prodává;
- výrazné inzerování slevových akcí a výprodejů slouží k přilákání zákazníků do prodejen (tabulky s výraznými nápisy akce, zvýraznění nižší ceny pestrými barvami apod.).
b) balíčky a „antibalíčky“ výrobky se prodávají v balíčcích za výhodnou cenu; celý balíček stojí méně, než kdybychom si koupili zboží samostatně.
c) vyrovnávací ceny
- Používají se u prodejen, které mají široký sortiment, např. v supermarketech. Některé druhy mají výrazně nízké ceny, což se vyrovnává vyššími cenami jiných produktů (např. výhodné ceny masa, jogurtů se vyrovnají vyššími cenami zeleniny).
Hospodářská soutěž
V zásadě mohou na trhu nastat:
- všichni, kdo nabízejí své zboží na trhu mají rovné podmínky přístupu na trh, nikdo z nich nemá žádné výsadní postavení vůči ostatním a také všichni kupující mají na trh stejný přístup a v zásadě nerozlišují u zboží značky, nejsou přetahováni reklamou, přibalenými propiskami či lákavými soutěžemi. Jediným kritériem rozhodujícím o koupi či nekoupi zboží je jeho cena. Je to trh ideální, s tzv. dokonalou konkurencí a v praxi ho najdeme těžko.
Dokonalá konkurence
- mezi potencionálními prodávajícími existuje jeden, který má výsadní postavení na trhu (např. má jako jediný povolení od státu určitý výrobek prodávat – tomu říkáme administrativní monopol, nebo jako jediný zná recept na výrobu určitého výrobku – to je absolutní monopol).
Úplný monopol
Výsadní postavení však existují i na straně poptávky (nakupujících) – ty nazýváme monopsony – např. u některých strategických zboží (speciální technologie, zbraně hromadného ničení apod.) je výhradním nakupujícím stát. Trh, kde existují monopoly či monopsony, je deformovaný, hovoříme o nedokonalé konkurenci, protože monopoly mohou svého postavení zneužívat a diktovat si podmínky, především cenové.
- Zvláštním případem trhu s nedokonalou konkurencí je oligopol – stav, kdy na straně nabídky existují dva nebo pouze několik málo velkých subjektů s dominantním postavením.
Oligopol
V praxi se málokdy dostáváme do mezních stavů. Proto nejčastější podoba trhu je někde mezi výše uvedenými extrémy (mezi dokonalou konkurencí a úplným monopolem) a je nazývána monopolistická konkurence, kdy na trhu existují firmy s dominantním postavením, ale současně zde působí i řada menších konkurenčních firem.
Monopolistická konkurence
Z jiného hlediska můžeme členit vznikající monopoly následovně:
- kartel – dohoda mezi samostatnými konkurenty o cenách, dělení teritorií působnosti apod. Tyto dohody jsou trestné
- syndikát – dohoda o společném nákupu nebo prodeji. Konkurenti zůstávají právně samostatní, ale k získání lepších vyjednávacích podmínek s dodavateli či odběrateli vystupují jako jeden celek. Typickým příkladem je spolupráce samostatných obchodních firem sdružených do dobrovolných nákupních či prodejních řetězců jako COOP (sdružení spotřebních družstev Jednota) apod. Firmy mohou ze sdružení vystoupit, nejedná se tedy o vznik nového právního subjektu
- trust – vyšší forma propojení konkurentů. Zde již dochází k propojování i v oblasti výrobní kooperace a bývalé konkurenční firmy jsou na sobě již velmi závislé. Přesto si ještě zachovávají právní subjektivitu
- koncern – nejvyšší forma existence monopolu. Firmy se propojují v celém rozsahu činnosti, ztrácí právní subjektivitu. Většinou hovoříme o fúzích (spojení dvou rovnocenných partnerů) nebo akvizicích (větší koupí menší).
Výše popsané členění má logickou posloupnost od nejslabšího k nejsilnějšímu monopolnímu propojení. V praxi je často těžké zjistit, k jak silné spolupráci mezi firmami dochází. Firmy se snaží působit navenek zcela nezávisle, a to jak vzhledem k potenciálním zákazníkům, kteří žijí v iluzi, že zákony trhu za ně řeší efektivní tvorbu cen, tak i vzhledem k zákonům země. V každé vyspělé zemi existují proti monopolní zákony, které vznik a fungování monopolů regulují, aby nedocházelo k poškozování zákazníků.
Selhání trhu
- vznik monopolu – stát zde hraje úlohu hlídače, protože samotný vznik monopolu není trestný. Známe spousty monopolů léta dobře fungujících např. monopolní výrobce Becherovky apod. Trestné je zneužití tohoto výsadního postavení, např. monopolně vysoká cena. Na ochranu hospodářské soutěže (tedy konkurenčního prostředí) vydává stát zákony, kde specifikuje, co je a co není trestné.
- existence tzv. veřejných statků, tedy statků u kterých není žádoucí, aby jejich pořizování a správu zajišťoval soukromý sektor na základě zákonů trhu. Mezi nejdůležitější jmenujme obranu státu, veřejné školství a zdravotnictví, státní správa atd. Zde existuje řada důvodů, aby tyto statky zůstaly v co nejvyšší míře neovlivněny trhem.
- Problémem je že, žádný z těchto sektorů nemůže existovat bez toho, aby nakupoval na trhu statky a služby k uspokojení svých potřeb. Tím vzniká nepříjemné rozhraní trhu (kde působí ekonomické zákony) a netrhu (kde dominují hlediska jiná než ekonomická, subjektivní, zranitelná, zneužitelná a z ekonomického pohledu hodnoceno často neefektivní). A výsledkem jsou úplatky, korupce atd.
- externality trhu – jedná se o vedlejší účinky trhu na subjekty, které se daného tržního vztahu neúčastní. Tyto účinky mohou být jak negativní, tak pozitivní.
- Negativní:
- špatný vliv výrobců na životní prostředí. Třetí stranou jsou občané, kteří musí žít v blízkosti továren.
- Je to vztah netržní a zákony trhu neovlivnitelný (výrobci do ceny výrobku započítají náklady na materiál a mzdy, ale náklady za zničené prostředí nehradí, proto se v ceně nepromítnou).
- Řešení: administrativní zásah státu ve formě pokut, penále apod.
- Pozitivní:
- Podnikatelskou činností můžeme někomu přinést i užitek, aniž se tato třetí osoba o to jakkoliv zaslouží a aniž by za to zaplatila – např. přivedením infrastruktury (dálnice, elektrifikace, plynofikace) do určité lokality výrazně stoupají tržní ceny pozemků zdejších majitelů, nebo včelař při chování včel pro med zajišťuje opylení ovocných sadů a polí, aniž by za to od zemědělců dostával peníze atd.
- Negativní:
