Volnočasové aktivity v ČR – maturitní otázka

Otázka: Volnočasové aktivity v ČR

Předmět: Cestovní ruch a hotelnictví

Přidal(a): Kristýna Koutníková

VOLNOČASOVÉ AKTIVITY V CR

SPORTOVNĚ-REKREAČNÍ

PĚŠÍ TURISTIKA

Chůze je nejzákladnějším a nejpřirozenějším pohybem člověka.
= Pěší výlety jsou vhodné pro kohokoliv v každém věku =) každý si může trasu uzpůsobit dle svých fyzických, psychických, časových a jiných možností (dlouhé túry X krátké procházky v příměstských oblastech) a není ničím vázán: pěší turistiku lze provozovat v každém ročním období, v každou denní dobu, není omezován jízdními řády, rozvrhem služeb, atd. =) nejjednodušší forma cestovního ruchu.
Turisté využívají hustou síť turistických tras, které jsou značeny turistickými značkami, jejichž barva nás informuje, o jaký druh trasy se jedná:
červená – dálkové nebo hřebenové trasy s náročnějším terénem,
modrá – středně dlouhé i středně náročné regionální tratě,
zelená – místní většinou nenáročné trasy,
žlutá – krátké trasy, spojky a zkratky, vedené mírným terénem.
Kromě klasických turistických tras v posledních letech vzniká čím dál více naučných stezek a dětmi velmi oblíbených interaktivních a zábavních stezek, kde mohou plnit různé úkoly nebo hrát zajímavé hry nebo vyzkoušet si svoji zručnost či pohyblivost, jako příklad těchto stezek můžeme uvést: Naučná stezka Hrátky se zvířátky u Sušice, Naučná stezka Pohádkovým lesem u Hradce Králové nebo Stezku Korunami stromů na Lipně.
Můžeme sem zařadit i poutní cesty nejznámější je do saúdskoarabské Mekky, v Evropě jistě pak do španělského Santiaga de Compostela a na našem území můžeme uvést třeba na Svatý Hostýn nebo (z Prahy) do Staré Boleslavi a můžeme sem zařadit i různé pochody – u nás nejznámější Praha – Prčice.
Speciální formou turistiky je vysokohorská turistika (víz dále).
Hiking = ´´procházkování´´ – jednodenní procházka ve volné přírodě, kde se klade důraz na technicko-sportovní aspekt aktivity.
Trekking = novodobý výraz pro několikadenní túry, pro trekkaře jsou typické batohy na zádech a trekkingové hole.
Základem pěší turistiky je mít pevnou a kvalitní

CYKLOTURISTIKA

= Výlety na kolech neboli ´´cyklovýlety´´ – dnes moderní elektrokola.
Značené turistické trasy určené pro jízdu na kolech rozdělujeme na:
cyklotrasy = vedou po méně frekventovaných silnicích a na těch více frekventovaných jsou vedeny ve vyhrazeném pruhu při okraji,
cyklostezky = vedou po dobře upravených cestách krajinou (polemi, lesy, …), ve městech mají vyhrazený pruh na chodnících =) odchylují se od motorové dopravy.
Turistické trasy určené pro kola také můžeme rozdělit na:
silniční stezky – vedou po silnicích a zpevněných cestách = trasy pro jízdní kola,
silniční tratě – vedou přírodním terénem = trasy pro horská kola.
Povinnosti cyklisty:
musí dobře ovládat jízdu na kole (držet rovnováhu a stabilitu pohybu, zvládat i jízdu na nerovném terénu, …),
musí znát pravidla silničního provozu (dopravní značení, pravidla jízdy, …),
musí se chovat zodpovědně, ohleduplně a ukázněně, aby neohrozil sám sebe i ostatní,
musí mít jízdní kolo v dobrém stavu a řádně vybaveno (světlem a odrazkami, brzdou, krytem na řetěz, …),
musí být vhodně oblečen a obut (vhodné je funkční nebo přímo cyklistické oblečení, ale i obyčejné sportovní oblečení je v pořádku),
měl by mít ochranné doplňky jako přilbu a chrániče (do 18 let povinná, v některých zemích i pro dospělé).
V České republice jsou velmi oblíbené Vinařské stezky na jižní Moravě = stezky vedoucí mezi vinicemi – nejznámější: Znojmo – Uherské Hradiště.

VODNÍ TURISTIKA

Vodní turistika neboli ´´vodáctví´´ = sjíždění klidných i divokých řek znamená:
projíždění krásnou přírodní scenérií, která má historický a kulturní význam,
zažít dobrodružství,
sportovně se vyžít.
Velmi oblíbené jsou dětské vodácké tábory spojené s poznáváním přírody a získáváním tábornických dovedností.
Používanými plavidly jsou:
klidné toky: kajak (kayaking), kánoj (canoeing), pramice,
divoké toky: raft (rafting).
V České republice se jedná hlavně o sjíždění klidných řek (na kánoích, kajacích a pramicích) naopak v zahraničí hlavně v hornatých zemích se jedná o sjíždění divokých řek (na raftech), ale i v České republice se dají najít místa pro rafting např.: na řece Vydře nebo na Čertových proudech na Vltavě.
Nejoblíbenější vodní trasy v České republice vedou na řekách: Vltava, Lužnice, Sázava, Ohře, Berounka a Otava.
Skvělé řeky pro sjíždění najdeme v Rakousku, v Balkánských zemích (Slovinsko, Černá Hora, Chorvatsko), ale také v Norsku nebo na Britských ostrovech.
K sjíždění některých řek je třeba mít povolení (obzvlášť v zahraničí, pokud řeka vede chráněnou oblastí).
Řeky jsou označeny různou obtížností dle peřejí a jezů, které se na nich nacházejí.

VODNÍ SPORTY

Vodní sporty dle místa realizace dělíme na:
pod vodou: šnorchlování, potápění (sportovní, k vrakům, k útesům, do jeskyní, pod ledem, …), podvodní sporty (fotbal, hokej, rugby, …),
ve vodě: plavání, vodní aerobic, vodní pólo, …
na vodě: jízda na tradičních lodích (veslování), jízda na motorových člunech, jachtaření a plachtění, jízda na vodním skútru, …
+ adrenalinové sporty: vodní lyžování, surfování, windsurfing, kitesurfing, flyboatding, …
Provozují se na řekách, ale především na vodních nádržích a jezerech, některé lze realizovat jen v mořských vodách (např.: surfování).
Pokud účastník nemá své vlastní vybavení lze si ho zapůjčit v místních sportovních klubech a kempech.
Nejoblíbenějšími vodními plochami v ČR jsou: Lipno, Orlík, Slapy a Máchovo jezero.

RYBAŘENÍ

Rybaření je záliba i sport spočívající v lovu ryb na udici.
Dlouholetá a bohatá tradice i v České republice vynikající podmínky.
Rybář musí mít své vlastní vybavení, které zakoupí v prodejně: Rybářské potřeby.
K rybaření je nutné mít povolení / licenci tzv. Rybářský lístek, vydává ho obecní úřad na základě získané kvalifikace žadatele, platí po celém území ČR.
Rybář se musí řídit Rybářským řádem + je zvykem, že se rybáři starají o okolí rybníků a řek (posečou trávu, posbírají odpadky, …).
V České republice funguje Český rybářský svaz a Moravský rybářský svaz.
V současné době se v rybaření stále více začíná uplatňovat nový trend a to ´´chyť a pusť´´´, kdy rybáři rybaří čistě jen pro relaxaci či sport (bez konzumace ryby) – zásadou je šetrné zacházení s rybou a používání háčků bez peotihrotů, které nepoškozují rybí tlamky.
Rybařit se dá téměř kdekoliv, ale nejoblíbenější oblastí jsou jihočeské rybníky, kterým dominuje Rožmberk (největší rybník v ČR).
V Evropě můžeme vyrazit rybařit třeba do Španělska, Itálie, Švýcarska, Rakouska a především do Norska = ráj rybářů.

(VYSOKO)HORSKÁ TURISTIKA

(Vysoko)horská turistika je specifickým druhem pěší turistiky – její specifikaci udává samotný název = jedná se o turistiku v horských oblastech: horské přechody a horské výstupy v letním i zimním období.
Na rozdíl od turistiky v nížinatých nebo rovinatých oblastech ta ve (vysoko)horských oblastech někdy vyžaduje speciální znalosti (lepší orientaci v terénu, předvídat časté a rychlé změny počasí, …) a speciální dovednosti (např.: v náročnějších terénech používání horolezeckých technik).
Nejen v nížinatých a rovinatých oblastech je hustá síť turistických tras, ale i ve (vysoko)horských oblastech se nachází hustá síť turistických tras = zajištěných cest, ale funguje zde jiná klasifikace tras a značení – obtížnost cesty je daná délkou trasy, její náročností terénu a počtem a složitostí překážek, které se na trase nacházejí:
žluté horské cesty – jednoduché stezky: jsou široké, bez prudkých stoupání a klesání, bez překážek (max. s velmi jednoduchými), nevyžadují žádné zvláštní zkušenosti ani speciální vybavení, vhodné pro rodinné výlety (děti i aktivní prarodiče) nebo ´´sváteční turisty´´, postačí jen vhodná obuv a oblečení adekvátní k počasí,
červené horské cesty – středně obtížné stezky: místy jsou strmé nebo úzké a mohou na nich být kratší jištěné pěší i lezecké pasáže (překážky), vhodné pro fyzicky zdatné turisty se zkušenostmi z hor, je třeba mít sebou běžné vybavení do hor,
černé horské cesty – obtížné stezky: téměř v celé délce úzké, strmé a často přímo vystavené povětrnostním vlivům, obsahují delší jištěné pěší a lezecké pasáže (překážky), vhodné pro velmi fyzicky zdatné turisty s velkými zkušenostmi z hor, je nutné sebou mít horolezecké vybavení,
alpské cesty – Alpine Route: stezky ve vysokohorských oblastech, od nenáročných pěších (trekkingových tras) přes kombinované trasy (pěší s překážkami) až po čistě horolezecké trasy, pro koho je trasa určen áa jaké je nutné mít sebou vybavení, udává její obtížnost (6 stupňů obtížnosti).
- =) Méně náročné formy (vysoko)horské turistiky jsou dostupné komukoliv, náročnější formy vyžadují speciální znalosti a dovednosti nejlépe pod odborným vedením, proto jsou vhodné pro užší kruh zájemců.
Na území České republiky vzhledem k teréním podmínkám lze provozovat v horách jen méně náročné formy horské turistiky, ale přesto tu najdeme řadu krásných cest – od těch nejjednodušších, které zvládnou i malé děti až po ty, které poslouží fyzicky zdatným osobám jako výcvik pro vysokohorskou turistiku – tyto trasy najdeme především v Krkonoších, na Šumavě nebo v Jeseníkách, ale i v dalších českých pohořích najdeme velké množství tras,
V zahraničí lze absolvovat jak méně náročné, tak i ty náročnější formy vysokohorské turistiky především v Alpách (Rakousko, Švýcarsko, Itálie, …) je řada snadných i obtížných cest a počet těchto cest v poslední době rychle roste, stejně tomu tak je i v Pyrenejích (Španělsko), nesmíme opomenout zmínit Vysoké a Nízké Tatry (Slovensko), v poslední době roste obliba Skandinávského pohoří (Norsko, Švédsko, Finsko), mimo Evropu samozřejmě musíme zmínit Himaláje (Pákistán, Nepál, Čína, …) a Andy (Argentina, Chile, Peru, Kolumbie, …).
=) Horská turistika tvoří plynulý přechod od pěší turistiky k horským sportům.

HORSKÉ SPORTY

Horské sporty jsou takové sporty, které se převážně praktikují v horách, protože využívají členitosti tamního terénu.
Horské sporty dle období jejich provozu členíme na:
letní sporty: horolezectví, cyklistika,
zimní sporty: běh na lyžích (běžky), sjezdové lyžování, snowboarding,

Horolezectví

= Druh sportu nebo zábavy, pro někoho i životní styl spočívající ve vertikálním pohybu (jištěném i nejištěném) vedoucího k vystoupání na vrchol. Horolezectví zahrnuje širokou škálu činností – každý druh horolezectví má svoje specifická pravidla a způsob lezení.
Dle terénu horolezectví rozlišujeme na:
lezení v horách = má spojitost s turistikou =) výstupy na vrcholy hor, různé obtížnosti tras, v České republice můžeme vystoupat třeba na Kralický Sněžník, na Lysou horu nebo na naši nejvyšší horu Sněžku, v zahraničí např.: na Grossglockner (Rakousko), Gerlachovský štít (Slovensko) nebo Moldoveanu (Rumunsko),
lezení na skalách = v České republice je velké množství skal, po kterých se dá lézt např.: po skalách u Chotěboře, po skálách u Aše nebo po skálách u Vimperka, ale i v samotné Praze najdeme řadu skal k vylezení např.: skály v Divoké Šárce, Branické skály nebo skály v Prokopském údolí, lézt na skály do zahraničí můžeme vyrazit třeba do Itálie, Slovinska nebo na Britské ostrovy,
pískovcové lezení = speciální druh lezení praktikující se v České republice (Český ráj, Adršpašsko-teplické skály, Labské pískovce, Moravský kras, …) a v německém Sasku (Labské pískovce, šaské Švýcarsko, …),
lezení po ledu = k lezení je potřeba maček a cepínů, na našem území se nenachází žádný ledovec jen umělé cvičné ledové stěny tzv. ledopády, např.: ledopád Vír (blízko Žďáru nad Sázavou). v Evropě můžeme vyrazit na ledovec třeba do Francie, Itálie a především na Island, mimo Evropu hlavně na Aljašku,
výškové horolezectví = stupeň: ´´čtyřtisícovky´´ – Mont Blanc (Francie), Matterhorn (Švýcarsko), Corno Nero (Itálie), … II. stupeň: ´´osmitisícovk´´y: je jich 14 např.: Nanga Parbat, K2, Anapurna, Makalu, … a samozřejmě Mont Everest,
K horolezectví je třeba mít povolení.

Cyklistika

Od jízdy na klasických kolech po vyznačených cyklotrasách různých náročností a délek, které vedou horským terénem přes jízdu na MTB kolech po speciálně upravených terénních kolostezkách = Rocky trails in woods až po jízdu na BMX klech ve vytvořených freestylových parcích.

Běh na lyžích

= Běžecké lyžování je druh sportu, zábavy nebo i turistiky na zasněženém terénu po turistických trasách, které v tomto případě nazýváme bílé stopy, dle typu stopy, její délky a náročnosti je rozdělujeme do 3 kategorií:
stopy značené zeleně = turistické trasy, vhodné pro širokou veřejnost,
stopy označené červeně = běžecké magistrály, vhodné pro fyzicky zdatné turisty,
stopy označené modře = závodní běžecké tratě.
´´Nenáročný sport´´ =) nevyžaduje žádné speciální dovednosti nebo znalosti ani fyzické dispozice či zkušenosti, též není náročný na vybavení: postačí nám zimní oblečení a obuv a běžecké lyže je možné si zapůjčit v půjčovně lyží a ani na jeho samotný provoz není třeba vynakládat nijak vysoké finanční částky =) sport pro každého v každém věku.
Na ´´běžky´´ můžeme vyrazit třeba na Pustevny (Beskydy), na tratích Jizerské padesátky (Jizerské hory), v Horních Mísečkách (Krkonoše), ve stopě Kateřiny Neumannové (Šumava), …, do zahraničí na běžky můžeme vyrazit hned k naším sousedům: na Slovensko, do Rakouska, a do Německa dále třeba do Itálie nebo Francie ve všech těchto zemí nalezneme velké množství tras různých obtížností.

Sjezdové lyžování

Velmi oblíbená sportovní a rekreační aktivita spočívající ve sjíždění zasněžených kopců a to s přirozenou sněhovou pokrývkou nebo s pokrytím umělým sněhem (v případě nedostatku přírodního sněhu).
Dle terénu rozlišujeme tři styly lyžování:
klasické lyžování = po upraveném terénu = sjezdových tratích tzv. sjezdovkách,
alpské lyžování = volnou přírodou obvykle vysoko v horách,
lyžování na ledovci = celoroční lyžování.
Obtížnost sjezdovky stanovuje její nejnáročnější úsek, rozlišujeme 4 druhy sjezdovek:
zelená sjezdovka = úplně ty nejjednodušší sjezdovky, pro nejmenší děti,
modrá sjezdovka = jednoduché sjezdovky, pro větší děti, slabší lyžaře a starší lidi,
červená sjezdovka = mírně obtížné sjezdovky, pro běžné lyžaře,
černá sjezdovka = obtížné sjezdovky, pro zkušené lyžaře.
- =) Lyžování je vhodné pro každého jen nesmí přeceňovat své síly a vybrat si správnou sjezdovku.
K lyžování potřebujeme následující vybavení:
sjezdové lyže a vázání (+ hůlky),
lyžařské boty,
lyžařské oblečení,
přilba, brýle, chránič páteře, …
- – Pokud nemáme lyžařské vybavení, můžeme si ho zapůjčit v půjčovně lyží.
Lyžování patří k dražším sportům – nejde jen o náklady na výbavu nebo pernamentku (skipas), ale i za servis lyží (seřízení vázání, úpravu skluznic, …), o náklady za dopravu na hory popř. pobyt.
Mezi nejlepší sjezdovky v České republice patří např.: sjezdovka Zahrádky (Pec pod Sněžkou), sjezdovka Slalomák (Ještěd) nebo sjezdovka Sportovní (Deštné v Orlických horách), ty nejlepší sjezdovky v zahraničí najdeme v Rakousku, Švýcarsku, Francií či Itálii.

SNOWBOARDING

= ´´Surfování na sněhu´´ je relativně mladý sport příbuzný k lyžování, vzhledem k náročnější technice jízdy je oblíben hlavně u mladší generace.
Rozlišujeme 3 základní styly jízdy na snowboardu:
carving = jízdy po upravených sjezdovkách maximální rychlostí s řezanými oblouky,
freeride = volné jízdy po upravených sjezdovkách i širokých horských plání.
freestyle = jízda v neupraveném terénu s nejrůznějšími skoky, otočkami a jinými triky.
Náklady na snowboarding jsou téměř totožné s náklady na lyžování i potřebné vybavení je stejné akorát místo lyží potřebujeme ´´prkno´´ snowboard, který si též můžeme zapůjčit v půjčovně lyží.

LYŽAŘSKÁ STŘEDISKA

Zimní sporty se provozují v lyžařských střediskách tzv. Ski areálech, které jsou cíleně vybudovány pro tyto sporty.
Evropská lyžařská střediska mají charakter vesnice nebo malého města se zázemím určeným jak pro turisty tak místní obyvatele (např.: restaurace, obchody, pošta, …), pro americká lyžařská střediska je charakteristická vzdálenost od stálých sídel =) zázemí středisek je vybudováno výhradně jen pro turisty.
V lyžařském středisku se běžně nachází:
několik sjezdovek různých úrovní + dětské svahy,
bílé stopy,
snowpark (pro freestyle snowboarding),
sáňkařské a bobové dráhy, snowtubing,
škola lyžování a snowboardingu,
půjčovna lyží a snowboardů,
ubytovací a stravovací služby,
doplňkové služby cestovního ruchu.
Mezi nejlepší česká lyžařská střediska patří: Ski Resort Pec pod Sněžkou, Ski areál Špindlerův Mlýn (Krkonoše), Ski areál Zadov, Ski areál Špičák, Ski areál Kvilda (Šumava), Ski areál Říčky, Ski areál Deštné (Orlické hory), Ski areál Klínovec (Krušné hory) nebo Ski areál Praděd (Jeseníky), mezi nejlepší evropská lyžařská střediska patří: Ski areal St. Anton am Arlberg (Rakousko), Ski areal Val Thorens (Francie) Ski areal Áre (Švédsko) nebo Ski areal Engadin Samnaum (Švýcarsko), mezi nejlepší světová lyžařská střediska patří: Ski areal Aspen (Colorado, USA), Ski areal Banff (Kanada), Ski areal Chamonix (Francie) nebo Ski areal Zermatt (Švýcarsko).

JESKYŇÁŘSTVÍ

= Speleologie = aktivita zabývající se především objevováním a průzkumem jeskyní dále jeskyňáři se věnují průzkumu nepoužívaných lomů, městských podzemních částí (podzemní chodby, sklepení, šachty, …) nebo starých dolů.
= zájmová a sportovní činnost, která spočívá v sestoupení do podzemí a nahlédnutí do tajemství jeskyních krasů =) podzemní svět skrývá velkou krásu (labyrinty chodeb, velké sály, podzemní řeky a jezera, historické stopy a malby, krápníky, …) a dobrodružství.
Jedná se o profesionální a amatérskou záležitost, ale možnost vyzkoušet si být jeskyňářem má každý včetně dětí od 6 let na některé z veřejnosti přístupné trase pod vedením zkušeného instruktora a po absolvování základního kurzu, pokud se člověk chce jeskyňaření věnovat více a navštěvovat veřejnosti nepřístupné jeskyně musí projít výcvikem.
Možnost vyzkoušet si být jeskyňářem máme třeba v Moravském krasu a to např.: ve Sloupsko-šošuvských jeskyních (nedaleko Blanska) na zážitkovém okruhu Po stoách Nagela nebo v jeskyni Výpustek (blízko Adamova) na zážitkové trase Za tajemstvím jeskyně nebo můžeme prozkoumat Stříbrný důl v Kutné Hoře.
Musíme počítat s tím, že v jeskyni je poměrně chladno (7-9 stupňů) a velká vlhkost (98-99%) takže se musíme teple obléct – vhodné je sportovní nebo funkční oblečení a nesmíme zapomenout na vhodnou obuv – pevnou, nepromokavou a protiskluzovou. Potřebné vybavení nám bude zapůjčeno u vstupu. V jeskyni musíme dbát zvýšené opatrnosti a řídit se pokyny vedoucího skupiny.
Jak již bylo zmíněno, jeskyňářství se mohou účastnit i malé děti takže trasy nejsou nijak dlouhé (1-2km) ani fyzicky náročné, ale vzhledem k terénu (nerovný a místy kluzký povrch, klesání a stoupání – schody / žebříky, zúžené průchody – místa k lezení po čtyřech nebo i plazení, …) tato aktivita není vhodná pro osoby se sníženou pohyblivostí nebo se sníženou orientací (zrakovou i sluchovou) a také není vhodná pro osoby trpící klaustrofobií (panika z malých a úzkých prostor).

JÍZDA NA KONI

= Jezdectví je činnost spočívající v jízdě na koni zpravidla v sedle.
Způsob ježdění (styl jízdy) se dělí:
anglická (klasická) jízda,
westernová jízda.
- – Každý jezdecký tyl má jiný způsob ovládání koně s jiným uzděním, způsob pohybu koně, jiná sedla a jiný styl sezení na koni, …
Dlouhá historie – první jízdárny a jezdecké školy vznikaly v Evropě během středověku.
Jízda na koni neprospívá nejen fyzickému zdraví a kondici (posiluje svaly, zpevňuje trup, …), ale prospívá i psychickému zdraví a pohodě (relaxace – ´´nejkrásnější pohled na svět je z koňského sedla´´).
K jízdě na koni je třeba mít vlastní jezdecké oblečení (jezdecké kalhoty tzv. rajtky, jezdecké boty, …) a bezpečnostní doplňky (helmu, chránič páteře, …), které zakoupíme ve specializovaných prodejnách nebo i v Decathlonu.
Pokud máme zájem jezdit na koni, stačí zajít do některé ze stájí či jízdáren, kde za poplatek si můžeme koně zapůjčit, je možné si zakoupit i pernamentku. Pokud jsme začátečníci, je nutné projít kurzem ježdění s trenérem. Druhou možností kde si zajezdit na koni je navštívit nějaký ranč nebo farmu a zde si též za poplatek nebo na základě pernamentky zapůjčit koně, ale ranče a farmy nabízejí i možnost svezení za vykonanou práci ať už u koní nebo jakoukoliv jinou na daném ranči či farmě (např.: sběr ovoce a zeleniny) – tato možnost bývá často využívána hlavně dospívající mládeží.
Jízdou na koni se dá trávit i dovolená a to buď pobytem na ranči či farmě nebo formou několikadenní vyjížďkou volnou přírodou s nocováním ve stanu nebo noclehárnách či jiných farmách = agroturistika.

GOLF

Golf je venkovní sport, který vznikl ve Skotsku a postupně se rozšířil do celého světa.
Donedávna byl považován za hru pro elitu, v současné době však získává širokou popularitu a počet hráčů po celém světě stále roste, přesto si zanechává svůj ´´gentlemanský´´ ráz (slušné oblečení, vybrané chování, velký důraz na fair-play, …).
Golf může hrát každý v každém věku =) schopnost hrát ho není omezena výjimečnými fyzickými přednostmi, navíc se hraje na čerstvém vzduchu v krásné a upravené krajině =) často bývá označován jako lázeňský sport.
Podstatou golfu je ´´odpálit´´ malý míček z odpaliště do jamky za použití golfových holí na co nejmenší počet ran.
Standardní golfové hřiště se skládá z 18 jamek (v tomto případě jeho délka je okolo 6Km), ale můžeme se setkat i s menšími hřišti s 9 jamkami, výjimečně se 6 jamkovými hřišti a naopak s hřišti většími s 27mi nebo 36mi jamkami. Hřiště se mohou lišit podle charakteru krajiny, v níž se nacházejí či mírnou stavební úpravou = hraní golfu je trvalá výzva =) žádná dvě hřiště nejsou stejná.
Jamky, aby byly vidět z větší vzdálenosti, jsou označeny vlaječkami, na nichž je číslo – číslo udává obtížnost jamky.
Mezi základní vybavení každého hráče golfu patří:
vhodné boty (pohodlné, pevné, prodyšné, nepromokavé, protiskluzové),
oblečení adekvátní k počasí (pohodlné, ale slušivé),
pokrývka hlavy (čepice, kšilt),
pláštěnka nebo golfový deštník (pro případ deště),
golfová rukavice (na tu ruku, v níž držíme golfovou hůl),
golfové míčky (jsou malé, tvrdé a s malinkými prohlubeninami),
pouzdro na golfové hole (buď vaky na nošení v ruce, nebo pojízdné vozíky),
golfové hole (jsou konstruované pro různé druhy úderů =) mají různý tvar a délku).
Mezi nejlepší golfová hřiště v České republice patří např.: Golf Resort Karlštejn, Golf Resort Karlovy Vary, Golf Resort Čeladná, nebo Zámecký Golf Resort Hluboká a samozřejmě Royal Golf Club Mariánské Lázně.
Mezi nejlepší světová golfová hřiště patří např.: Golf Club Newcastle (Severní Irsko), Golf Club Sutherland (Skotsko), Merion Golf Club Ardmore (Pensylvánie, USA) nebo Golf Club Melbourne (Austrálie).
Golf si můžeme zahrát za jednorázový poplatek (nutná rezervace předem) nebo se můžeme stát členem nějakého golfového klubu a zaplatit členský příspěvek (vždy se platí na rok) a golf můžeme hrát kdykoliv chceme.
Golf není jen sport, ale i zábava, relaxace, aktivní odpočinek a životní filozofie.