Otázka: Zásoby
Předmět: Ekonomie a účetnictví
Přidal(a): Klára Cornelly
Zásoby – členění zásob, způsoby účtování o zásobách, metody oceňování zásob na skladě
- zásoby svým charakterem patří v rozvaze do oběžných aktiv, jsou jednou částí ze schématu celku
- v účetnictví je možno účtovat zásoby dvěma způsoby : A a B
Účtování zásob:
Zásoby jsou součástí oběžného majetku podniku
Zahrnují:
11 materiál
12 zásoby vlastní výroby
13 zboží
15 poskytnuté zálohy
19 opravné položky k zásobám
Základní účtování zásob:
- při účtování zásob může účetní jednotka použít dva způsoby účtování (způsob A a B), přitom na použití obou způsobů se nevztahují žádná omezení ohledně typu či velikosti podniku.
Účtování materiálových zásob podle způsobu A
Na úvod je nutné si ujasnit, které konkrétní operace přicházejí v úvahu při účtování materiálu:
- vyúčtování od dodavatele za materiál (faktury přijaté)
- další pořizovací náklady spojené s nákupem
- příjemky potvrzující převzetí na sklad
- úhrady dodavatelských faktur
- výdejky na materiál vydaný do spotřeby
Při způsobu A se účtují zásoby na skladové účty. Evidence je podstatou soustředění všech nákladů vynaložených na pořízení materiálu na majetkových účtech zásob.
Do provozních nákladů se zaúčtují až v okamžiku jejich skutečné spotřeby (na základě výdejky)
Nákup materiálu účtujeme pomocí účtu 111- Pořízení materiálu. Na stranu MD účtujeme jak cenu samotného materiálu, tak i další náklady s nákupem spojené (dopravné, clo, pojistné, atd.). na účtu 111 se tedy tvoří (kalkuluje) skutečná cena materiálu). Účet 111 je proto označován jako kalkulační účet.
Na účtu 112 – materiál na skladě se pak na základě příjemky převzatý materiál účtuje v pořizovacích cenách.
Účtování materiálových zásob podle způsoby B
Účtujeme nakoupené zásoby přímo do nákladů bez použití skladových účtů („do spotřeby“).
V průběhu roku se na skladových účtech nevytvářejí žádné zápisy. Teprve na konci roku se provede inventarizace zásob, jistí se jejich účetní hodnota a provede se účtování na skladových účtech. O přírůstek nebo úbytek hodnoty skladu se opraví náklady. Skladovou evidenci na skladových kartách musí účetní jednotka vést prakticky ve stejném rozsahu jako u způsobu A.
U obou způsobů je nutno vést předepsanou analytickou evidenci podle jednotlivých skladových položek, aby bylo možno zjistit stav zásob z důvodu inventarizace.
Dělení zásob
Základní rozdělení zásob z hlediska ekonomky:
1) Materiál
Materiál jsou suroviny a základní materiál, náhradní díly, pomocné a provozovací látky, obaly, drobný hmotný majetek, pokud se účetní jednotka rozhodla ho řadit mezi zásoby.
Suroviny a základní materiál – hmoty, z nichž je výrobek převážnou částí složen.
- tvoří jeho základ ( mléko při výrobě jogurtu, dřevo při výrobě nábytku)
Pomocné látky – jsou to další věci, které se podílejí na užitných vlastnostech finálního výrobku, netvoří však jeho základ (lak nebo barva produktu)
Provozovací látky – podnik je potřebuje k zajištění svého chodu (palivo, kancelářské potřeby)
Obaly – chrání a usnadňují dopravu a skladování, dělíme je na vratné a nevratné
Drobný hmotný majetek – pořizovací cena je menší než 40 000 Kč (psací stroj)
2) Zboží
Jsou věci, které účetní jednotka nakupuje za účelem jejich dalšího prodeje
3) Nedokončená výroba, polotovary vlastní výroby a výrobky a zvířata – zásoby vlastní výroby
Zásoby vlastní výroby – vedle zvířat sem patří „meziprodukty“, které tvoří přechod mezi materiálem a výrobkem. Pro účtování zásob vlastní výroby je nutno vytvořit alespoň tyto základní podmínky, kterými se zabývá vnitropodnikové účetnictví.
Tyto meziprodukty podle stupně rozpracovanosti dělíme:
- nedokončená výroba – prošly prvními stupni výrobního procesu
- polotovary vlastní výroby – jsou dokončeny z hlediska určitého výrobního stupně, nejsou však hotové
- výrobky – již dokončené předměty, které jsou připraveny k prodeji
Zvířata náležící do zásob dělíme na:
- mladá zvířata
- zvířata ve výkrmu
- ryby
- kožešinová zvířata
- včelstva
- hejna kachen, slepic, krůt, perliček atd.
Oceňování zásob
Z hlediska oceňování se používá toto rozdělení:
- zásoby, které nakupujeme: materiál, zvířata, zboží
- zásoby vlastní výroby: nedokončená výroba, polotovary vlastní výroby, zvířata
Nakupované zásoby oceňujeme v pořizovacích cenách (v cenách, za které byly zásoby skutečně pořízeny, včetně dalších souvisejících nákladů – clo, pojistné, přepravné, apod.)
Zásoby vlastní výroby se oceňují ve vlastních nákladech. Jsou to jednak přímé náklady (mzdy, materiál) a nepřímé náklady (podíl na správní a výrobní režii)
Bezúplatně pořízení zásoby (dary, recyklace výrobního odpadu) oceňujeme reprodukční pořizovací cenou stanovenou odhadem.
Problematičtější je stanovení ceny vyskladňování zásob, protože pořizovací ceny nakupovaných zásob se mění (nakupujeme od různých dodavatelů za různé ceny).
Při určení ceny vyskladňování zásob lze použít tyto metody:
Metoda FIFO
(„first in, first out“ – první do skladu, první ze skladu), při této metodě se u určitého druhu zásob používají ty ceny, které jsou nejstarší. Na organizaci skladu nebo skutečném fyzickém pořadí výdeje určitého druhu zásob nezáleží. Jde o administrativní uplatnění této metody ve skaldové evidenci a v účetnictví.
Vážený aritmetický průměr – neboli metoda průměrných cen
Cena konkrétního druhu se vypočítává jako vážený aritmetický průměr (každé ceně je přisouzena váha podle počtu jednotek). Průměrnou cenu vypočítáme při příjmu a používáme při výdeji. Vážený aritmetický průměr je možno počítat při každé dodávce, minimálně však alespoň jednou za měsíc.
Podle platných předpisů lze používat i další metody např.:
- metoda sledování skutečné ceny
- metoda pevné ceny s odchylkou
Mezi používanými metodami jsou rozdíly, které se projevují v administrativě a problematika cen se tak přenáší mimo skladovou evidenci. Platí ovšem, že změnu metod oceňování lze provést poze k datu roční závěrky (na konci účetního období)
