Otázka: Zásoby v podniku
Předmět: Účetnictví
Přidal(a): Bárbra
Zásoby dělíme na:
1, materiál
2, zásoby vlastní výroby
3, zboží
1, MATERIÁL
a, základní materiál (podstata výrobku)
b, pomocné látky (k doplnění výrobku – např. nitě při výrobě oděvů)
c, provozovací látky (k provozu jako celku – např. paliva, čistící prostředky..)
d, náhradní díly
e, obaly
2, ZÁSOBY VLASTNÍ VÝROBY
a, polotovary vlastní výroby – produkty, které už byly zpracovány, ale nemohou být bez dalšího zpracování použity.
b, nedokončená výroba – produkty, které už prošly výrobními operacemi, ale nejsou k určitému datu ukončeny (nejsou výrobkem – např. rozešité kalhoty, neupečený rohlík).
c, výrobky – hotové produkty
d, zvířata – mladá zvířata, hejna slepic, ryby
3, ZBOŽÍ – nakoupené výrobky v obchodech, kde se dál prodávají v nezměněné podobě.
Podle způsobu získání rozlišujeme:
a, zásoby vlastní výroby
b, nakupované zásoby
Zásobování – činnosti, kterými zabezpečujeme potřebný materiál pro svou činnost
CÍL ZÁSOBOVÁNÍ – zajistit materiál v potřebném množství a kvalitě za výhodné ceny a ve stanovené době.
ZÁSOBOVACÍ ČINNOSTI
– Zásobování je činnost podniku, kdy si podnik zajišťuje potřebné suroviny a materiál v požadovaném množství, kvalitě, druzích – ve stanovené době a ve výhodných cenách.
– Tyto suroviny a materiál používá pro svou činnost.
– Podnik by si měl vytvářet optimální zásobu, která by mu zajistila plynulý chod podniku.
Zásobování členíme na:
1, výběr materiálových prvků
2, nákup materiálu
3, manipulace s materiálem
4, skladování
5, odpadové hospodářství
6, řízení zásob
2, Nákup materiálu
Základní činnosti nákupu:
a, předpověď budoucí potřeby materiálu
b, plánování potřeby materiálu
c, normování zásob
d, řízení nákupu, kde jde o : – hledání zdrojů, – evidence zásob, – kontrola likvidace faktur
3, Manipulace s materiálem
– do cyklu zásobování materiálem vstupuje v okamžiku, kdy materiál přichází na přijímací rampou, vlečku..
Je tvořen těmito činnostmi:
– přeprava – skladování – měření
– nakládka – dělení – vážení
– vykládka – balení
– Manipulace s materiálem = mechanicky pohybové operace, které slouží k překonávání místní a časové roztříštěnosti pracovišť a technologických operací.
manipulace s materiálem dělíme na:
a, vnější a meziobjektová doprava – vnější doprava mezi výrobním podnikem jako celkem a jeho vnějším prostředím.
– vnitřní doprava uvnitř výrobního podniku mezi jeho jednotlivými objekty.
b, vnitroobjektová manipulace – operace, jejichž spotřeba vyplývá z průběhu výrobního procesu uvnitř jednoho objektu.
c, skladové hospodářství řeší skladovou technologii:
– skladů výrobních zásob – skladů odpadu (nepoužitelného)
– skladů součástek a polotovarů – meziskladů
– skladů hotových výrobků
4, Obalové hospodářství – zahrnuje problematiku způsobů balení, balících materiálů a hospodaření s obaly.
5, Odpadové hospodářství
– Oblast odpadového hospodářství řeší úkoly racionálního využitá odpadu při přeměnách materiálu.
– Toho lze dosáhnout 2 způsoby:
a, využitím odpadu ve vlastní výrobě
b, účelným prodejem odpadu mimo podnik
6, Řízení zásob
Oblast řízení zásob řeší racionalizace spotřeby materiálu a to z hlediska:
– vlastních materiálových přeměn (minimalizujeme neužitečnou spotřebu při přípravě materiálu)
– způsobů kontroly kvality materiálu při vstupní kontrole i jakost přeměn materiálu ve výrob.procesu
– využití druhotných zdrojů materiálu (jde o odpad, vedlejší produkty)
– vlastního materiálového toku
– optimalizace výše zásob
VELIKOST ZÁSOB
Pro zásoby potřebujeme sklady a s tím souvisí otázka – ,,Jak velké sklady budeme potřebovat?“
2 pohledy:
1, Snižujeme zásoby – zásoby je třeba co nejvíce snížit, protože:
a, vážou finanční prostředky podniku, které pak nemůžeme použít pro jiné účely
b, vyvolávají náklady – na provoz skladů, ztráty při skladování, příjem materiálu…
c, znamenají riziko, že zakoupené zásoby nebudeme moci později použít, hodnota některých zásob se v čase snižuje ……ztrát
2, Zvyšujeme zásoby – vyšší zásoby umožňují:
a, zabezpečit plynulou výrobu a vyloučit riziko jejího zastavení
b, realizovat výrobu velkého množství výrobků bez přestavování výrobní linky na jiný druh, který se vyrábí z jiného materiálu, tím se výroba zrychluje a zlevňuje.
Abychom mohli říct, jak velká má být optimální zásoba, je potřebné vědět, k jakým účelům zásoby slouží.
Pro každodenní dodávky do výroby slouží běžná zásoba (má zajistit předpokládanou spotřebu v období mezi 2 dodávkami).
Běžná zásoba
Zb = c x s c = dodávkový cyklus s = průměrná denní spotřeba materiálu
Pojistná zásoba – vyrovnává případné odchylky v dodávkách nebo spotřebě
Zp = p x s p = počet dní pojistné zásoby
Technická zásoba -vytváří se tam,kde je třeba materiál před výdejem do spotřeby upravit (třídit,sušit)
Zt = t x s t = počet dní tech. zásoby
VELIKOST ZÁSOB MATERIÁLU – optimální zásoba zabezpečuje plynulou činnost podniku
ZN = (Z max + Z min ) / 2 ZN = průměrná zásoba (normovaná zásoba)
Zmax = Zb + Zp + Zt
Zmin = Zp + Zt
Příležitostná zásoba – není pravidelná, vzniká příležitostně, využijeme množstevní slevy, výprodeje nebo mimořádné nabídky.
Normy:
Časová norma zásob
ČN = 0,5 + p + t
Normovaná zásoba
ZN = ČN x s s = S / 360 S = roční plánovaná spotřeba
Normativ zásoba (Kč)
NP = ZN x P P = cena za jednotku materiálu
Velikost počáteční zásoby
PZ = SZ + ON – SO SZ = skutečná zásoba ke dni sestavování bilance
ON = očekávaný nákup
SO = očekávaná spotřeba do začátku plánovaného období
PZ = počáteční zásoba
Velikost nákupu
N = S + KZ – PZ N = velikost nákupu KZ = konečná zásoba
S = spotřeba PZ = počáteční zásoba
STANOVENÍ CELKOVÉ SPOTŘEBY MATERIÁLU
– Pokud se zabýváme velikostí zásob, je na začátku vhodné provést odhad celkové spotřeby na delší dobu – rok, pololetí, čtvrtletí.
– Hotová prognóza spotřeby umožňuje uzavřít dlouhodobější dohody s dodavateli (nejčastěji na rok), dodavatel tak může zadávat výrobu v optimálních dávkách..
– Pro stanovení očekávané spotřeby se používají 2 způsoby:
1, Stanovení podle technické dokumentace
– potřebujeme znát normu spotřeby, která vyjadřuje přípustné optimální množství spotřebovaného materiálu na jednotku výrobku. Materiál nikdy nevyužijeme beze zbytku, musíme počítat se ztrátami a odpadem.
norma spotřeby = materiál přecházející do výrobku + norma odpadu + norma ztrát
Při stanovení očekávané spotřeby vycházíme z norem spotřeby:
celková spotřeba = norma spotřeby x plánovaný počet vyráběných jednotek
2, Stanovení podle statistických údajů
– Nejčastěji vycházíme z průměrné spotřeby v minulém roce, pololetí, čtvrtletí, jde o nepřesnou metodu, která nemotivuje k úspoře materiálu.
BILANČNÍ ROVNICE ZÁSOB
(zdroje) (využití)
PZ + N = KZ + S
PZ = počáteční zůstatek KZ = konečný zůstatek
N = velikost nákupu S = roční spotřeba
