Ekonomie jako věda | Ekonomie-ucetnictvi.cz

Otázka: Ekonomie jako věda

Předmět: Občanské a společenské vědy

Přidal(a): Jan Novák

Předmět ekonomie a vztah k jiným vědám

Ekonomie jako věda (ekonomická teorie) se zabývá společenskou realitou zvanou ekonomika (ekonomická praxe), vzniká asi ve druhé polovině 18. století.
Ekonomie objasňuje zákonitosti hospodářské činnosti lidí.
Ekonomie se řadí mezi vědy společenské. Využívá poznatků jiných věd, například –psychologie (lidské chování), sociologie (jednání lidí ve společnosti, sociální skupiny, společ.systém), demografie (proces reprodukce lidské populace-úmrtnost,porodnost atd.), zeměpis (lokalizace, distribuce), historie (politické i hospodářské děje v minulosti), marketing (uspokojování potřeb zákazníka), management (řídit ovládat určité činnosti), právo (určuje pravidla chování), politika (společenské uspořádání), etika (morálka, hodnoty, jednání).

Mikroekonomie

ekonomika „v malém“ zkoumá chování jednotlivých ekonomických subjektů – občan, domácnost, firma, banka, vláda,
zabývá se jejich chováním v rámci vlastní skupiny nebo jejich vzájemnými vztahy,
objasňuje pojmy jako nabídka, poptávka, náklady, výnosy, majetek podniku, pracovníci, ceny, hospodářský výsledek.

Makroekonomie

zkoumá fungování ekonomiky jako celku, z řeckého makrós = velký,
zabývá se inflací, nezaměstnaností, hrubým domácím produktem (HDP) atd., což jsou základní ekonomické veličiny, které charakterizují vyspělost ekonomiky.

Zvykový systém

historicky nejstarší ekonomické uspořádání,
statky se dělily na základě potřeb jednotlivce,
nevznikala nadhodnota, která byla později důvodem bojů a válek,
v současné době lze pozorovat u primitivních národů v Africe, Jižní Americe a Austrálii.

Příkazový systém (centrálně plánovaný systém)

úzká mocenská skupina rozhoduje o dělení zdrojů i výsledných produktů,
vytváří se konkrétní centrální plány na určitá časová období (dvouletky, pětiletky atd.),
byl využíván v bývalých socialistických státech, kde převažovalo státní vlastnictví a monopolní postavení výrobců.

Tržní systém

ekonomika je koordinována pouze prostřednictvím trhů
vláda nijak nezasahuje do ekonomiky,
výhodou je fungování zákonů trhu (nabídka, poptávka) bez subjektivních chyb jednotlivců,
tržní vztahy koriguje tzv. neviditelná ruka trhu,
nevýhodou je přerozdělování, které nepočítá se sociálně potřebnými občany,

Smíšený systém

kombinace příkazového a tržního systému na základě politického vlivu, tzv. sociálně tržní systém,
vychází z tržního systému, je ale doplněn o zásahy vlády (tzv. hospodářská politika státu),
v současné době převládající uspořádání vyspělých světových ekonomik (i v ČR),
stát řídí daňový systém, sociální opatření, výši minimální mzdy atd.,
jde o otevřený systém, propojený s jinými ekonomikami.

Merkantilismus (17. století)

doporučuje významné zásahy a regulace ze strany státu, zejména v zahraničním obchodě.
myšlenkový koncept při vzniku tržního mechanismu
vládní podpora zákonů udržující pracovní a další náklady na nízké úrovni
proexportní politika – podpora vývozu, omezení dovozu – důraz na zahraniční obchod
snahy získat kolonie → levná práce a suroviny + současně vývozní trh
podpora průmyslového rozvoje – manufaktury

Klasická škola (18. století)

od poloviny 17. století do druhé třetiny 19. století v Anglii a Francii;
zabývala se především makroekonomií (ekonomií celého hospodářství)
prosazovala hospodářský liberalismus a nezasahování ze strany státu,
hlavní představitelé Adam Smith (Kniha Bohatství národů – efektivita, specializace dělníků a přínos manufaktur) a David Ricardo;
poprvé použit pojem „neviditelné ruky trhu“.

Utopický socialismus a marxismus (19. století)

Podle marxistů je to nauka o společnosti založené na společném vlastnictví, povinné práci pro všechny a rozdělování hodnot podle zásady rovnosti,
tyto myšlenkové směry byly přímou reakcí na negativní dopady rozvíjejícího se kapitalismu (a čistého tržního ekonomického systému) na průmyslové dělnictvo, zneužívání levné práce dětí a dalších vážných sociálních jevů,
na myšlenky utopických socialistů navázal Karel Marx (Komunistický manifest, Kapitál) s teorií nadhodnoty vytvářené dělnickou třídou, kterou si bez zásluh přivlastňují vykořisťovatelé = vlastníci kapitálu a pozemkoví vlastníci,
od Marxovy ekonomické teorie byl už jen kousek k politické teorii revolučního dělnického hnutí Lenina (Rusko), která výrazně ovlivnila dějinné události celého dvacátého století.

Rakouská škola (poslední třetina 19. století)

zaměřena především na mikroekonomii, psychologii jednotlivce v hospodářství (péče o vlastní blahobyt jako základní hnací motor), teorie mezního užitku;
představitelé C. Menger a H. H. Gossen; politicky se její představitelé většinou řadí k klasickému liberalismu,
na tradice této školy navazoval F. A. von Hayek s výkladem hospodářského cyklu. Byl obhájcem liberalismu, individualismu a svobody. Věřil v nutnost svobodné volby a vůle. V ekonomickém smyslu ve volný trh, svobodnou konkurenci, liberální kapitalismus a tržní hospodářství.

Neoklasická škola (19. století a začátek 20. století)

tato škola se zaměřila na mikroekonomii, snažila se o matematizaci ekonomických věd, které byly do té doby pouze slovně dedukovány. Přinesla teorii mezní produktivity a mezních nákladů, teorii celkové rovnováhy,
významní představitelé byli A. Marshall, V. Pareto, J.B.Clark, L.Walrase.
Marshall – Zásady ekonomie (1890) – vysvětluje myšlenky nabídky, poptávky, mezního užitku a nákladů na výrobu.

Keynesiánství (30. a následující léta 20. a 21. století)

zabývá se především úlohou státu v ekonomice a hospodářkou politikou;
dílo Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz z roku 1936 teoreticky zdůvodňuje potřebu aktivního působení státu na straně poptávky, snižování nezaměstnanosti a mírnění dopadů hospodářských krizí,
hlavní představitel John Maynard Keynes – důsledky jeho úvah vyústily v aplikace pro řešení Velké hospodářské krize z 30. let, zejména v USA a Spojeném království.

Monetarismus (50. a následující léta 20. století)

tato teorie je určitým protipólem keynesiánských státních zásahů do ekonomiky. Klade důraz na samoregulační funkce peněz v ekonomice. Jde o soudobou podobu neoklasické ekonomie,
ekonomická teorie, kt. považuje peníze za ústřední kategorii makroekonomické teorie i hospodářské politiky – množství peněz v oběhu je rozhodující,
nabídka peněz a její změny jsou nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím HDP a hladinu cen
důraz na úlohu tržních sil a omezení státních zásahů do jejich působení
hlavní představitel Milton Friedman (peníze jsou klíčovým prvkem v ekonomice, prudké zvýšení množství peněz vyvolává inflaci, prudké snížení depresi)