Ekonomika veřejného sektoru – Ekonomie (VŠ)

Téma: Ekonomika veřejného sektoru

Předmět: Ekonomie

Zaslal(a): Michal

 

Veřejný sektor – realizují se veřejné statky, v zájmu zajištění blahobytu všech občanů

• Ziskový – zdrojem financování – prodej statků na trhu za tržní cenu, subjekty – dosahování zisku
• Neziskový – subjekty – přímé dosažení užitku (ne zisk)
  • Veřejný
  • Soukromý
  • Domácností

 

Struktura veřejného sektoru

Odvětví společenských potřeb

• Nejstarší součást
• Zabezpečuje statky kolektivní potřeby (uspokojuje potřebu organizovaného uspořádání společnosti, potřebu ochrany občanů a majetku, spravedlnosti, ochrany území)

 

Odvětví rozvoje člověka

• Potřeba vzdělávání, estetických požitků, uchování a kultivace zdraví, pomoc druhým
• Poručnické statky (spotřebu stát administrativně přikazuje – předpoklad rozvoje společnosti)

 

Odvětví poznání a informací

• Věda a výzkum, uchování a distribuce informací, šíření informací

 

Odvětví technické infrastruktury

• Přeprava osob a materiálu, využití energií, přenos informací, dodávky vody, sběr a likvidace odpadu
• Investičně náročné, dlouhá doba vázanosti kapitálu => monopolizace trhu
• Stát eliminuje tržní selhání

 

Odvětví soukromých statků

• individuální potřeby – bydlení, výživa

 

Odvětví existenčních jistot

• prostřednictvím účasti státu na trhu práce, sociální zabezpečení, ochrana životního prostředí

 

Rozsah veřejného sektoru

• několik ukazatelů

RVS – podíl veřejných výdajů na hrubém domácím produktu

RSVS – lze porovnávat i mezinárodně, rozvoj jednotlivých resortů

EVV – Pružnost veřejných výdajů (relativní změna VV vyvolaná jednoprocentním zvýšením HDP)

 

• rozsah lze hodnotit i podle vlivu na zaměstnanost a zajišťování pracovních důchodů
  • Podíl počtu pracovních sil ve VS na celkovém počtu pracovníků v národním hospodářství
  • Podíl příjmu pracovníků ve VS na celkových příjmech pracovníků v národním hospodářství

 

• Další ukazatel: Rozsah kapitálu ve VS
  • Podíl základních fondů ve VS na celkových základních fondech v národním hospodářství

 

• Velikost VS ovlivňují následující faktory:
  • Ekonomické (fáze eko. rozvoje, výkonnost ekonomiky, možnost přerozdělovacích procesů v ekonomice)
  • Historické a geopolitické (historický vývoj státu, poloha)
  • Demografické (změny struktury a velikosti populace)
  • Kulturně náboženské (charakter církve)
  • Politické

 

• Teorie, objasňující růst VV a tedy i VS:
  • Wagnerův zákon
    • VS roste v důsledku ekonomického růstu, je doprovázen růstem důchodu => umožňuje vybrat více fin. prostředků na daních a financovat státní aktivity
  • Teorie prahových efektů
    • Růst VS je důsledkem krizových jevů (války, hosp. krize, katastrofy) a nutné obnovy země. Účel obnovy = vyšší daně, po skončení krize se daně, VV a rozsah VS nesnižují, pouze se mění struktura
  • Teorie státu blahobytu
    • Růst VS a VV je důsledkem snahy státu zajistit určitou životní úroveň

 

Ekonomické zdůvodnění existence VS

• Potřeba eliminace tržních selhání
• Představuje účast státu v národním hospodářství
• Selhání = tržní výsledek není ekonomicky optimální, není efektivní
• Efektivnost = z dostupných zdrojů se podaří získat maximální množství statků a maximální užitek
• Ekonomika je efektivní = žádná její změna nemůže zlepšit jeden subjekt, aniž by zhoršila druhý => Paretova (alokační) efektivnsot
  • Mezní užitek MU = mezní náklady MC
  • Graficky – v bodě průniku křivek S a D
    • S = MC (cena, kterou musí výrobce dostat, aby vyrobil poslední kus)
    • D = MU (cena, kterou je spotřebitel ochoten zaplatit za poslední kus)
  • Blahobyt společnosti = souhrn přebytku výrobce a přebytku spotřebitele – v tomto případě maximální

 

• Soukromé trhy nezajistí dosažení optima
  • Selhání konkurence – subjekty mohou ovlivnit výši ceny na trhu, cena pak není shodná s mezním příjmem, je vyšší
  • Informační asymetrie – významně se liší informace o určitém statku
  • Existence veřejných statků
  • Existence neúplných trhů – existuje poptávka, ale neexistuje nabídka (i když jsou spotřebitelé ochotni zaplatit cenu, která pokryje průměrné náklady)
  • Vznik externalit – trh nereaguje na vedlejší efekty výroby či spotřeby

 

Znaky veřejného sektoru

• Veřejná správa (výkon státní správy a samosprávy)
• Veřejná volna (kolektivní rozhodování)
• Veřejné rozpočty (nástroje financování)
• Veřejná kontrola (právo i povinnost kontrolovat veřejnou volbu a její důsledky)

 

Veřejná správa

• Souhrn záměrných činností zabezpečovaných na jednotlivých vládních úrovních ve veřejném zájmu (zejména zajišťování veřejných statků a služeb)

 

• Státní správa
  • Tvořena několika soustavami institucí, na vrcholu stojí soustava klíčových státních orgánů (zákonodárných, výkonných, soudních, kontrolních) a k nim příslušných institucí a úřadů (parlament, prezident, vláda, ČNB…)
  • Podřízena soustava ústředních orgánů – ministerstva, ústřední úřady (exekutivní politika, analytická a koncepční činnost, návrhy zákonů a předpisů)
  • Nejnižší – soustava územních orgánů státní správy (fin. úřady, úřady práce, soc. zabezpečení)

 

• Samospráva
  • Dvě skupiny:
    • Subjekty zájmové a ostatní samosprávy (zájmová a profesní sdružení osob) – komory (architektů, notářská, agrární), vinařský fond
    • Samosprávné orgány – kraje a obce – obecní, městské úřady, magistráty
  • Rozdělení je výsledkem decentralizace (delegování pravomocí a odpovědností na nižší články stát. správy a na územ. Samosprávu) a dekoncentrace (přiblížení státní správy občanům – vnik orgánů státní i územní samosprávy)

 

Veřejná volba

• Ve VS je působení tržního mechanismu nahrazeno politickým rozhodnutím (výsledek kolektivního rozhodnutí)
• Založena na voličských hlasech!
• Předmět: veřejný zájem
• Dochází k vyjednávání mezi subjekty (voliči, politici, zájmové skupiny, byrokracie) podle pravidel, v rámci politického trhu (způsob formulace nabídky a poptávky veřejných statků)
• Politici = nabídka, voliči = poptávka, zájmové skupiny – ovlivňují, byrokracie (státní úředníci) – maximalizace vlastního rozpočtu

 

• 2 formy veřejné volby
  • Forma přímé demokracie
    • Rozhodování se účastní každý občan, který má volební právo (zřídka, nákladná a zdlouhavá)
  • Forma reprezentativní byrokracie
    • Hlasují zvolení zástupci
    • Menší počet rozhodovatelů – ekonomicky a časově výhodnější
    • 2 fáze rozhodovacího procesu:
      • Občané projeví preference k zástupcům => agregace preferencí => soubor zvolených zástupců
      • Zástupci projeví preference k určitému opatření => agregace preferencí =>rozhodnutí o daném opatření

 

• Úkoly veřejné volby:
  • Podpořit voliče v projevení preferencí
    • Obtížné zjistit preference voličů (nemusí chtít, nebo není schopen)
  • Sladit individuální preference, aby vyústily do kolektivního rozhodnutí
    • Rozdílné individuální preference => agregovat (zvolit pravidlo) => kolektivní rozhodnutí

 

• Volební pravidla:
  • Pravidlo jednomyslné shody (koncesu)
    • Opatření přijatou pouze, pokud s ním souhlasí všichni zúčastnění voliči
    • Časová a finanční náročnost
  • Pravidlo většiny
    • Poměrně rychlé, eliminuje možnost vydírání jedincem
    • většina může schválit něco, co poškodí menšinu (až tyranie menšiny)
    • Pravidlo prosté většiny
      • Nadpoloviční většina hlasů
    • Pravidlo relativní většiny
      • Varianta, která získá poměrně nejvíc hlasů
    • Pravidlo kvantifikované většiny
      • Předem definovaná většina hlasů
    • Condorcetovo kritérium
      • Voliči párově porovnávají veškeré varianty, vítěz – prostá většina
      • + úplnost v zachycení preferencí
      • – hlasovací paradox
    • Bordovo pravidlo
      • Voliči rozdělují variantám disponibilní body (neguje hlasovací paradox)
    • Pluralitní hlasování
      • Řadí jednotlivé návrhy podle preferencí, vítězí varianta, která se nejčastěji umístila první (eliminace hlasovacího paradoxu)
    • Hlasování na základě váženého pořadí
      • Jednotlivým preferencím je přiřazena váha => uspořádání variant => zisky bodů (vážený součet)

 

• Hlasovací paradox
  • Při využití Condorcetova pravidla
  • 2 vrcholová preference (preferuje dvě krajní varianty před prostřední)

 

• Logrolling
  • Politické smlouvání (zákulisní jednání rozhodovatelů) – obchodování s hlasy (jednotlivé strany maximalizují svůj užitek)

 

• Volič medián
  • Rozděluje lichý soubor voličů na dvě stejně velké skupiny
  • Výsledné rozhodnutí odpovídá jeho preferencím (dominantní role)

 

Veřejné statky

• Ekonomické statky, které poskytuje veřejný sektor
• Nemůže je zabezpečit trh, při alokaci zdrojů na jejich výrobu nefunguje tržní mechanismus
• Není naplněna podmínka alokační efektivnosti – MU jednotlivých spotřebitelů si nejsou rovny, zároveň NEPLATÍ MU=MC !
• Příčina = spotřebovávané množství je pro všechny stejné
• Spotřebitel veřejných statků = quantity-taker = přejímá množství, které spotřebovává
• Předpoklad, že ochota zaplatit za jednotku statku je pro jednotlivé spotřebitele odlišná
• Rovnovážná cena na trhu = suma cen, které by byli ochotni všichni spotřebitelé zaplatit za jednotku statku
• MU spotřebitele < MC na výrobu
• 2 charakteristiky veřejných statků:
  • Nedělitelnost spotřeby (nerivalitní)
    • Všichni spotřebovávají stejné množství statku, celkový objem není možné rozdělit mezi jednotlivé spotřebitele
    • Spotřeba jednoho nesnižuje spotřebu dalších
    • MC spotřeby = 0, MC na produkci = konstantní
  • Nevyloučitelnost spotřeby
    • Nikomu nelze bránit ve spotřebě (technicky neproveditelné nebo příliš nákladné
    • Černý pasažér => může se stát, že statek nebude nikdo poskytovat
  • Statky splňující obě vlastnosti jsou označovány jako čisté veřejné statky (jen jedna = smíšené)
  • Volný statek – řeka, vzduch,
  • Soukromý statek – nesplňuje podmínky veřejného

 

Fiskální decentralizace

• Veřejný sektor je rozvrstven na řadu právních úrovní (2 základní úrovně – 1. ústřední vláda 2. územní samospráva)
• Důvod decentralizace – omezený geografický dosah prospěchu z veřejných statků, relativně vysoké náklady na rozhodování plně centralizovaného systému
• Charakteristika vztahů mezi úrovněmi
  • Optimální rozdělení pravomocí a odpovědnosti
  • Optimální rozdělení veřejných příjmů do jednotlivých rozpočtů, určitá míra decentralizace finančních prostředků, fiskální decentralizace
  • Částečné zohlednění zájmů a preferencí územní samosprávy
  • Částečná autonomie v rozhodování územní samosprávy, posílení zpětné vazby voličů a zkvalitnění veřejné a občanské kontroly
  • Součinnost územní samosprávy s orgány státu a oboustranný tok informací
  • Určitý stupeň kontroly nižších vládních úrovní a jednotlivých úrovní územní samosprávy ze strany ústřední vlády
  • Pomoc ze strany ústřední vlády
• Několik modelů fiskálního federalismu:
  • Vertikální model
    • Centralizovaný
      • Nízká míra soběstačnosti nižších vládních úrovní
      • Soběstačný je pouze vládní rozpočet
      • Finanční vztahy po vertikální ose – hl. nástroj = dotace (zejména účelové)
    • Decentralizovaný
      • Úplná finanční samostatnost nižších vládních úrovní a jednotlivých stupňů územní samosprávy
      • Bez dotací – jednotlivé rozpočty mají dost vysoké příjmy (pokrývají náklady)
      • V praxi se nevyužívá => vyšší daňové zatížení (soběstačnost v daném roce kolísá)
    • Kombinovaný
      • Každá úroveň má charakterizované vlastní příjmy (nižší úrovně zpravidla menší), v případě potřeby dotace => zmírňuje nerovný daňový výnos v jednotlivých regionech
    • Horizontální model
      • Vztahy mezi rozpočty na stejné linii (např. mezi kraji, obcemi)
      • Bohatší -> dotace chudšímu (princip solidarity)

 

Finanční systém na úrovni územní samosprávy

• Rozpočet + mimorozpočtové fondy
• Principy:
  • Hospodaření podle ročního rozpočtu
  • Vytváření mimorozpočtových fondů v omezené míře (nerozmělňovat omezené fin. prostředky do fondů)
  • Konzistence finančního systému územní samosprávy s veřejnými funkcemi
  • Stabilita pravidel hospodaření v delším časovém horizontu
  • Administrativní nenáročnost finančního systému
• Územní rozpočet
  • Základní prvek, decentralizovaný peněžní fond, který se tvoří, rozděluje a používá na principu nenávratnosti, nedobrovolnosti a neekvivalence
  • Důležitým rozpočtovým plánem, na základě kterého se hospodaří
  • Nástroj realizace regionální politiky
  • Rozpočtové období je shodné se zbytkem rozpočtové soustavy – 1 rok
• Příjmy a výdaje rozpočtu obce
  • Příjmy
  • Běžné
    • Daňové
      • Svěřené (výlučné) daně
        • Vybírány podle celostátně platných daňových zákonů (výnos přímo do rozpočtů obcí) – ČR daň z nemovitosti
      • Sdílené daně
        • Vybírány celostátně, do rozpočtu obcí pouze část – ČR DPFO, DPPO, DPH
      • Manipulační daně/Místní poplatky
        • Mohou využívat obce na svém území – ČR = místní poplatky
        • Rozhoduje o nich obec, na financování lokálních veřejných statků
        • Např. poplatek ze psů, vstupného, za užívání veřejného prostranství, z ubytovaví kapacity,
      • Správní poplatky
        • Příjmy z vlastní správní činnosti obce (za výpis z matriky, za vydání dokladů)
  • Nedaňové
    • Poplatky za služby
    • Příjmy z pronájmu majetku
    • Příjmy od právnických osob
    • Zisk obecních podnikatelů
    • Dividendy z akcií, přijaté úroky
  • Dotace
    • Transfery neúčelové
    • Transfery účelové
    • – dále můžeme dělit na –
    • Běžné (na potřeby které samospráva vykonává na základě přenesené působnosti)
    • Kapitálové (nepravidelné, na určité investice)
  • Kapitálové
    • Z prodeje majetku, akcií, majetkových podílů, přijaté kapitálové dotace, přijaté splátky půjček
  • Návratné příjmy obce
    • Úvěr od peněžního ústavu
    • Příjmy z emise obligací
    • Návratné půjčky a finanční výpomoci od jiných subjektů
  • Výdaje
    • Běžné (neinvestiční)
      • Platy zaměstnanců, pojistné, energie, materiál, pokuty, nájemné …
    • Kapitálové (investiční)
      • Pořízení DHM/DNM, nákup cenných papírů, poskytnuté kapitálové dotace, investiční půjčky

 

• Mimorozpočtové fondy
  • Fond rezerv a rozvoje (ze přebytků rozpočtového hospodaření, není přísně účelový)
  • Účelové fondy (jsou zřizovány na základě rozhodnutí voleného orgánu – zastupitelstvo)
    • Bytový fond
    • Památkový fond

 

Veřejné výdaje a jejich efektivnost

• Tok finančních prostředků, které jsou alokovány na realizaci různých funkcí státu
• Významná kategorie – dotace (cílené transfery, poskytnuté za účelem)
• Zabezpečení výdajových potřeb státu – výdajové programy a projekty
  • Vstupy – v peněžních jednotkách (náklady na realizaci + oportunity cost)
    • Náklady
      • Hmotné/nehmotné
      • Explicitní (skutečné)/implicitní (OC)
    • Metody pro stanovení výše nákladů
      • Průmyslově inženýrská
        • Vymezení subnákladů na základě ohodnocení jednotlivých dekomponovaných činností
      • Parametrického odhadu nákladů
        • Vychází z expertního odhadu nákladů, studia katalogových cem, znalosti již realizovaných programů
        • Stanovuje proměnné a odhaduje parametry => nákladová fce
      • Analogického odhadu nákladů
        • Odhad nákladů, dle analogické, již realizované, varianty
  • Výstupy (efekty)
    • Užitky
      • Hmotné/nehmotné
      • Kvantitativní/kvalitativní
      • Přímé (vyplývá ze stanovených cílů)/nepřímé (vedlejší produkt)
      • Vymezení – technika expertních výpovědí / matematické modelování
  • Hodnocení efektivnosti výdajových programů
    • Pro potřeby soukromého (využívají se i ve veřejném)
      • ČSH – čistá současná hodnota
      • VVP – vnitřní výnosové procento
      • IV – index výnosnosti
      • DN – doba návratnosti
    • Pro potřeby veřejného
      • Metoda minimalizace nákladů
      • Analýzy nákladů a přínosů
      • Analýza efektivnosti nákladů
      • Analýza užitečnosti nákladů

 

Obecné finanční metody

ČSH

• Rozdíl mezi současnou hodnotou očekávaných zisků (příjmy – výdaje v jednotlivých letech) a současnou hodnotou původních (investičních)

 

VVP

• Nalezení takové diskontní sazby, při které je ČSH programu nulová
• Mělo by být minimálně rovno požadované výnosnosti programu

 

IV

• Podíl sumy současné hodnoty čistých efektů z programu a současné hodnoty původních výdajů na program (přijatelný – IV > 1)

 

DN

• Období, za které čisté efekty z programu uhradí původní výdaje na program
• Podíl původních výdajů a průměrných ročních čistých efektů programu
• Pro přijetí – doba by neměla přesáhnout životnost programu

 

Nákladově užitkové metody

Metoda minimalizace nákladů

• Pouze, pokud nemá smysl měřit výstupy (předpokládá se, že jsou shodné)
• Kritériem pouze minimalizace nákladů

 

Analýza efektivnosti nákladů

• Pokud není možné kvantifikovat výstupy v peněžních jednotkách
• Kvantifikace je provedena pomocí naturálních jednotek
• Vstupy jsou měřeny hodnotovými jednotkami
• Nebere potaz pouze minimalizace, ale také naturální efektivnost nákladů
• Ukazatel měrné náročnosti SK
• Podmínka – homogenita naturálních výstupů

 

Analýza užitečnosti nákladů

• U alternativ s mnoha výstupy, které jsou dílčími složkami celkové užitečnosti
• Sledování a porovnávání vstupů a výstupů
• Náklady – hodnoty, výstupy – užitečnost
• Zdravotní programy

 

Analýzy nákladů a přínosů (CBA)

• Min náklady (B) max výstupy (C) (peněžní jednotky)
• B/C > 1 = přínosná
• B – B >= 0
• Faktor času – diskontování
• Dva druhy CBA:
  • Užší CBA: pouze přímé náklady a užitky cílové skupiny
  • Širší CBA: + společenské (nepřímé) náklady a přínosy

 

Vícekriteriální metody

• Bodovací metoda (body, váhy)
• Párové srovnávání variant
  • Uspořádáme kritéria podle důležitosti
  • Následně vybíráme varianty, které dosahují maximální hodnoty podle nejvýznamnějšího kritéria

 

Výběr výdajových programů a projektů

• Není podmíněn pouze hlediskem efektivnosti, ale rovněž dostupností fin. zdrojů
• Které programy realizovat (na které mám), tak aby se maximalizoval užitek
• 4 pravidla:
  • Poměru užitku a nákladů
    • Seřadí se podle poměru užitků a nákladů, vybírají se postupně, dokud finance nevyčerpáme
  • Čistého přínosu
  • Hospodárnosti
    • Podle současné hodnoty nákladů
  • Minimalizace nespotřebovaných zdrojů
    • Snaha plně vyčerpat rozpočtové omezení, pouze programy s B/C >1