Otázka: Evropská unie a Česká republika
Předmět: Ekonomie
Přidal(a): aneta
Po r. 1989 po pádu komunistických režimů v Evropě se Československo a další státy chtěly stát součástí evropských společenství.
V. Havel „Návrat do Evropy“
Evropská společenství, později EU na to musely reagovat. V r. 1989 vznikl program PHARE (původně na pomoc při transformaci ekonomik v Polsku a Maďarsku) Tento program byl později rozšířen na Československo a další státy. Nejprve sloužil jako pomoc při přechodu k tržní ekonomice,později jako finanční pomoc pro usnadnění vstupu do EU. Československo a později ČR z něho čerpaly každý rok 60 – 114 milionu EUR ročně.
- 1990- podpis kooperační dohoda
- 1991 – podpis asociační dohody (o přidruženém členství)
Spolupráce v oblasti ekonomiky i kultury. Kandidátské země měly možnost se připojit k jednotnému trhu EU, ale kromě citlivých druhů zboží (zemědělství, ocelářský průmysl).
Po vzniku ČR byla v r. 1993 podepsána nová dohoda o přidruženém členství.
Pro vstup ČR a dalších zemí do evropských struktur měl nejbětší význam summit v Kodani 1993, kde byla stanovena tzv. Kodaňská kriteria pro vstup do EU (viz. 1.část EU)
- leden 1996 – ČR podává žádost o přijetí do EU
(premiér V. Klaus) a byli jsme zařazeni do první vlny rozšíření. V březnu 1998 začal proces přistupování kandidátských zemí. Hlavním vyjednavačem za ČR byl Pavel Telička.
Přístupová jednání byla velmi složitá, problémem byla především změna legislativy a její přizpůsobení zákonům a normám EU.
Problematika byla rozdělena do 31 kapitol. Poslední kapitoly byly uzavřeny v r. 2002.
EU ČR a ostatní země každý rok pravidelně hodnotila a většinou jsme nedopadli příliš dobře.
Během této doby přípravy na vstup narušilo několik událostí:
Např.
- „Jablečná válka s EU“ – ČR zavedla kvóty na dovoz jablek z EU, pod vlivem odvetných opatření ze strany EU je musela rychle změnit
- Problém jaderné elektrárny v Temelíně – ze strany Rakouska (uzavřena dohoda)
- Problém Benešových dekretů – část německých poslanců z Europarlamentu požadovala jejich zrušení. Tento problém vyřešily právní expertízy, že dekrety nejsou v rozporu s evropských právem
Po r. 2000 se hodnotící zprávy o ČR zlepšily (až na reformu soudnictví a ochranu menšin) a bylo jasné, že ČR bude v 1. vlně přistupujících států.
Přístupové smlouvy byly podepsány v dubnu 2003 v Aténách: za ČR – prezident V. Klaus, premiér Vladimír Špidla, ministr zahraničí Cyril Svoboda a hlavní vyjednavač Pavel Telička.
Bylo rozhodnuto, že ČR se stane členem EU od r. 2004. Tuto dohodu muselo potvrdit referendum, které se konalo v červnu 2003. Se vstupem souhlasilo přibližně 77% voličů.
1.5.2004 – Vstup ČR a dalších zemí do EU
Červen 2004 – ČR se účastní voleb do Europarlamentu. (vyhrála ODS)
Přístupová jednání byla velmi složitá, ČR si vyjednala řadu přechodných výjimek (např. týkající se sazeb DPH). EU zase omezila přístup pracovníků nových zemí na svůj pracovní trh. Od počátku uvolnila přístup na pracovní trh Velká Británie a Irsko (mj. jim to ekonomicky velmi pomohlo) V současnosti ještě pracovníci z ČR nepotřebují pracovní povolení v žádné zemi EU.. Obavy týkaly především občanů z Polska, Češi se příliš stěhovat za prací nechtějí.
Důsledky vstupu
Před vstupem do EU panovaly u některých obyvatel nejrůznější obavy, např. ze zdražování, nebo z toho, že české podniky nebudou konkurenceschopné a zkrachují.
Lze říct, že se katastrofické scénáře rozhodně nenaplnily. Zdražily jen některé potraviny (např. cukr, mléčné výrobky a maso) u některých byla změněna sazba DPH z 5% na 19 % (např. telefony). Průměrné ceny vzrostly v důsledku vstupu do EU jen o 0,5%, zatímco mzdy vrostly o 6,5 %, což znamenalo zvýšení životní úrovně.
Největší vliv měl vstup na vývoz, obchodní bilance, která do té doby byla v minusu, ihned v 2. pololetí r. 2004 vykázala přebytek, který má dosud.
Negativním důsledkem vstupu byla zvýšení kamionové dopravy, tedy zhoršení životního prostředí.
V mezinárodně politické oblasti znamená vstup do EU zvýšení bezpečnosti a rozhodně ČR může lépe prosadit své zájmy, než když by členem EU nebyla.
