Management – Firemní ekonomika (VOŠ)

Téma: Management

Předmět: Firemní ekonomika

Zaslal(a): Klára Cornelly

Obsah otázky – pojem managementu, vývoj managementu, management a podnikání, přehled základních manažerských funkcí, manažer a moderní přístupy k vedení lidí, profil manažera, zásady práce manažera, styl řídicí práce, komunikace

Management – věda o řízení. Soubor ověřených postupů, názorů a zkušeností, které řídicí pracovníci (manažeři viz) užívají ke zvládnutí specifických funkcí, jež jsou nezbytné k dosažení soustavy podnikatelských cílů organizace.

Management je ucelený soubor otevřených přístupů, názorů, zkušeností, které vedoucí pracovníci užívají k zvládnutí specifických činností, jež jsou nezbytné k dosažení soustavy podnikatelských cílů.

Vývoj managementu:

A) Klasický management

první tři desetiletí 20. století
proud USA byl zaměřen na zvyšování výkonnosti s důrazem na bezprostřední řízení výroby (pracovní disciplína)
tehdejší USA prodělávala bouřlivý rozvoj průmyslové výroby. Do výroby byly zapojovány nekvalifikované pracovní síly, včetně přistěhovalců.
V praxi existovalo málo odborníků
Přístup k řízení nevyžadoval od podřízených žádnou iniciativu, pouze dodržování kázně

Představitelé:

H.Ford – plechová Líza

činnosti byly prokalkulovány na minimum času a nákladů
zavedl v roce 1913 běžící pás

T. Baťa – plánování veškeré činnosti, samospráva dílen

pravomoc a odpovědnost řídicích pracovníků
týdenní vyplácení mezd, účast na zisku
podnikové spoření, disciplína, běžící pás

B) Management 40. – 70. let

Členění:

Sociální přístupy:

Hledání, postavení a úkoly člověka podniku
Důraz na mezilidské vztahy
Úkolová mzda

Procesní přístupy:

Došlo k propracování řady manažerských funkcí (plánování, organizování, kontrolování)

Systémové přístupy:

Usilují o aplikaci koncepce funkční analýzy a obecné teorie systému do řízení
Řešíme složité problémy skutečnosti
Účelově vytvořený a uspořádaný celek

Matematické přístupy:

Matematické moduly, řešení problémů, logické procesy
Při formování matematického modelu nemůžeme obsáhnout všechny aspekty zkoumané reality

Empirické přístupy:

Neboli pragmatické
Zkušenost (empirie) a praktické poznatky (regmatismus) = důležitá je praxe
Jsou předkládány manažerům za účelem zlepšení jejich řídicích činností

C) Současné období managementu

dochází k celé řadě změn ve vývoji ekonomiky
růst konkurence
globální změny (ekonomický, politický původ, aj.)

Členění:

Filosofie podnikání

okamžitá ziskovost výrobku, preferováno v minulosti, není nejvýhodnější cestou k popularitě
dnes se firmy zabezpečují v podobě zvyšování tržního podílu
orientace na snižování nákladu (materiál, čas, aj.)
zvýšení produktivity práce, zkracování času (kratší dodací lhůty)
objednávací cykly, skladovací cykly

Samostatnost a podnikavost

vyšší vzdělanost a kvalifikovanost
týmová práce

Ústup od hromadné výroby

– současná tržní realita upřednostňuje zákazníka – náročnost výroby, univerzálnost pracovníků aj.

Rozvíjení tvořivosti

reaktivní (okamžité reagování na problém zákazníka)
inovativní (vyžaduje týmovou práci a odborné informace)

Manažerské funkce:

Plánování – proces: cíle, cesty, způsob dosažení a strategie jak dosáhnout – přeno informací mezi subjekty rozhodování

Realizace – provedení určitého cíle podniku

Organizování – vymezení, stanovení, zabezpečení, vztahy mezi pracovníky a týmy

Vedení lidí – základní náplň práce man. Schopnost – vést, usměrňovat, stimulovat, motivovat k cílům

Personální práce – řízení lidských zdrojů, získávání, udržení a využití pracovníků

Kontrola – proces sledování realizace plánů a stanovení opatření v případě odchylek

Analýza činností – proces získávání informací pro rozhodování managera, externího a vnitřního prostředí firem

Rozhodování – výběr jedné alternativy

Komunikace – naplnění a uskutečnění plánů činnosti

Plánování

rozhodovací proces volby cílů a prostředků jejich dosažení
smyslem je stavění mostů mezi tím, kde jsme a tím, kam se chceme ostat
je nejdůležitější manažerskou funkcí, protože je východiskem pro všechny ostatní

Plánovací proces:

uvědomění si příležitosti a hrozeb (šance) z hlediska vnějšího a oborového okolí a silných a slabých stránek organizace
stanovení cílů – k čemu chceme směřovat, jak a kdy si toho přejeme dosáhnou
zvažování plánovacích předpokladů – v jakém prostředí vnějším, oborovém a vnitřním budou naše plány realizovány
stanovení alternativ – jaké jsou reálné alternativy pro dosažení našich cílů
porovnání alternativ a cílů – které alternativy se jeví jako nejefektivnější
výběr alternativ – volba postupu činností, které budeme prosazovat
formulování pomocných plánů – investic, náboru—
numerické vyjádření plánů pomocí rozpočtu – zpracování

Organizování

pokud máme zvolen cíl a alternativu postupu, jak jej dosáhnout, je třeba tento postup efektivně zorganizovat, rozmístit a uspořádat všechny dispontabilní zdroje organizace tak, aby existovala reálná šance vytyčených cílů zvoleným postupem a ve stanoveném časovém horizontu dosáhnout
zejména u lidských zdrojů organizace zajistit, aby:
- bylo jasné, kdo a co má dělat, kdo je odpovědný za výsledky
- byly odstraňovány organizační překážky při uskutečňování plánovaných činností
- existovaly rozhodovací a komunikační sítě nezbytné k řešení očekávaných problémů

Personalistika

v každé organizaci je personální útvar zajišťující řízení lidských zdrojů
personalistika je proces získávaní potřebných a schopných pracovníků, jejich adaptace v novém prostředí a udržení na zvolené pozici
využívá poznatky z oblasti psychologie, sociologie, práva a organizace práce

Hlavní úkoly personálního managementu:

nábor a výběr pracovníků
adaptace pracovníků v novém prostředí
rozvoj pracovníků ve prospěch firmy i osobnosti pracovníků
hodnocení podle výsledků práce i chování
stabilizace (udržení) pracovníků

Vedení

je cílevědomý proces ovlivňování lidí tak, aby jejich činnost úspěšně naplnila firemní cíle
vést a řídit lidi vyžaduje dvě základní dovednosti:
- vytvářet energii – umění zaujmout, motivovat, vzbudit elán
- usměrňovat energii – správný směr, tempo, využití zdrojů

Styl řízení (způsoby využívání pravomocí):

Autokratický styl – rozhoduje sám, uděluje příkazy, odmítá diskusi, očekává bezpodmínečné plnění příkazů

Demokratický styl – partnerský, podřízení jsou důvěryhodní lidé, diskuse

Liberální styl – seznámí podřízené s úkoly a doufá, že vše dobře dopadne

Byrokratický styl

Konzultativní systém – obousměrná komunikace, základní rozhodnutí na nejvyšší úrovni, motivace je pozitivní

Participativně skupinový systém – plná důvěra podřízeným, komunikace je plně rozvinutá a obousměrná, likert myslí, že tento způsob je nejefektivnější

Kontrolní

podstatou je objektivní hodnocení vykonané práce z hlediska vytyčených cílů
smyslem je korekce pracovních procesů tak, aby bylo cílů co nejefektivněji dosaženo v zájmu dalšího rozvoje organizace
preventivní charakter

Zkladni kontrolní proces se skládá ze 3 kroků:

stanovení standardů
měření vykonané práce z hlediska stanovených standardů
korekce zajištěných odchylek od standardů a plánů

Manažer – je především profese a její nositel je odpovědný za dosahování cílů svěřených mu organizačních jednotek (útvar, kolektivů), včetně tvůrčí účasti na jejich tvorbě a zajištění

využívá přitom kolektiv pracovníků

Profil a vlastnosti manažera:

odborná kvalifikace – vysoké školy, university, apod…
vysoká pracovní morálka
důslednost – kontrola práce (postihy, odměny)
morální a volní vlastností (slušnost, pravdomluvnost, pracovitost)
partnerský vztah k podřízeným
vůdčí osobnost

Vrozené vlastnosti – potřeba řídit, temperament, inteligence

Získané vlastnosti – znalosti, orientace v ekonomice, psychologické, metody řízení, tělesná a duševní kondice

(30%dovedností se dá naučit, 70% je vrozených)

Zásady práce manažera:

mít jasné cíle
orientovat se na priority – soustředit se na důležité
preferovat prevenci
omezit plýtvání časem
respektovat určující hlas zákazníka

Pyramida:

Top management

Střední management

Nejnižší management

Výkonní pracovníci

Top management – představuje jen úzkou a nepočetnou skupinu nejlépe placených a velmi důležitých lidí, na jejichž znalostech závisí úspěchy firem (ředitel, náměstek ředitele, prezident společnosti, apod.)

Střední management – je podřízen top managementu, jejich řídicí působení má kratší časový dopad a podstatně jsou zaměstnání operativním řízením svěřených útvarů (vedoucí marketingového oddělení, vedoucí nákupu, vedoucí kontroly, apod.)

Nejnižší management – tato skupina manažerů je ve firmě nejpočetnější, neočekává se od ní koncepční řízení ale především řízení operativní, perfektní znalost detailů schopnost vládat řešení každodenních dílčích problémů (mistr na dílně, vedoucí jídelny, apod.)

Vedení lidí – při vedení lidí nám pomáhá jedna z klasických teorií nazývá se teorie X a Y

Teorie X – vychází z předpokladu že průměrný pracovník nemá své zaměstnání rád, je mu přítěží nutnou k zajištění obživy

nemá zvláštní ambice
jiné prameny ho nazývají člověkem ekonomickým, jehož základním rysem je lenost a snaha práci se vyhnout (a brát za to peníze)
vedoucí musí takového pracovníka stále kontrolovat, popohánět
vedoucí sám vše rozhodne a přikáže a od pracovníka se očekává přesné plnění rozkazů, tedy nikoli samostatná aktivní práce

Teorie Y – vychází z opačných předpokladů, pracovník má přirozený sklon k práci, chce v práci najít svou seberealizaci, má sklon j odpovědnosti, aktivně se účastní na práci a řízení

vedoucí je v tomto případě rádce a koordinátor

Manažer – řídicí pracovník, který je zodpovědný za dosahování cílů

využívá k tomu kolektiv pracovníků

Role manažera dělíme:

podle úrovně řízení

vrcholový – ředitel, prezident společnosti
střední – vedoucí nákupu a marketingového oddělení
nejnižší – mistři na dílně, vedoucí závodní jídelny

podle stylu řízení

Autokratický styl – je charakteristický pro vedoucího, který sám rozhoduje a přikazuje svým podřízeným bez ohledu na jejich náměty a návrhy

autokrat kontroluje, zda byly splněny jeho příkazy
tento styl typický pro armádu, ve firemní praxi tam kde je potřeba se rychle rozhodnout

Demokratický styl – styl řízení, kdy demokrat bere ohled na názory svých podřízených, o problémech diskutuje

Konečné rozhodnutí musí udělat sám a kontroluje jeho splnění
Tento styl je výhodný zvyšuje aktivitu podřízených a podporuje tvůrčí činnost

Liberální styl – liberální vedoucí nepoužívá přímých řídicích příkazů

tento styl je výhodný u tvůrčích pracovníků s vysokoškolským vzděláním, pro lidi s motivací a vysokou zodpovědností k práci
úkolem vedoucího je vytvářet dobré podmínky pro práci, organizovat týmovou spolupráci, směřovat své podřízené k naplňování cílů organizace