Bankovnictví – maturitní otázka (2)

Otázka: Bankovnictví

Předmět: Ekonomie/Bankovnictví a pojišťovnictví

Přidal(a): morf3us

ÚLOHA A VÝZNAM BANK – Bankovnictví = velmi starý obor lidské činnosti; starověk; směna zboží → * peníze; vznik činnosti zabývající se penězi; základy: středověká Itálie; Peníze = měřítko oceňování veškerých hodnot; funkce: zprostředkování směny, uchovávání hodnoty a zúčtovací jednotka (UCE); drahé kovy → mince + stvrzenky – 1. Forma bankovky; stát – emitent → levnější kovy, bankovky (státovky); měna: česká koruna (100 haléřů) – ČR nebo € – euro – eurozóna; bezhotovostní peníze – banky – emitují (vklad = depozitum)

Bankovní soustava a centrální banka – dvoustupňová – Centrální banka (emisní) – ČNB a obchodní banky; ČNB – * 1.1.1993 (Státní banka československá J ← Národní banka československá (1.4.1926)) – Československá obchodní banka; Československá spořitelna; J 1989; bankovní rada – nejvyšší řídící orgán ČNB; 7 členů (na 6 let – volí prezident); v čele guvernér – pod sebou viceguvernéři (zastupují ho); EU – ECB – Evropská centrální banka – Evropský systém centrálních bank; 2002 – euro ve členských státech – význam ECB stoupá; Deutsche Bundesbank, Banque de France, Österreichische Nationalbank, Banco de Portugal, Bank of Greece, Bank of England; USA – Federální rezervní systém (Federal Reserve System – Fed) – 2 federální rezervní banky; ČNB

Funkce CB: vydává (emituje) peníze; plní cíle měnové politiky; má postavení banky bank; slouží jako banka státu; spravuje měnové rezervy; reguluje počet OB v ČR; …; Vydávání oběživa: ČNB stanovuje nominální hodnotu, vzhled a ochranné prvky peněz → sbírka zákonů; bankovky – tisknou se na zvláštním papíru s vodoznakem, soutisková značka; provádění měnové politiky – cenová stabilita; základním principem je nezávislost banky – zakotvena v ústavě; nástroje: – diskontní sazba – cena za kterou ČNB půjčuje O; povinné minimální rezervy; operace na trhu

OBCHODNÍ BANKY – ČR – zákon o bankách (č. 21 / 1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů) definuje banku jako PO se sídlem v ČR, založenou jako akciovou společnost, která přijímá vklady od veřejnosti a poskytuje úvěry a má k výkonu těchto činností bankovní licenci

Směrnice EU – zabývající se bankovnictvím hovoří o úvěrové instituci, jejíž činnost spočívá v přijímání vkladů nebo jiných splatných fondů od veřejnosti a poskytování úvěrů na vlastní účet;

Regulace obchodních bank – pro banku jako instituci hospodařící s cizími penězi je důležitá důvěra jejich klientů, že jejich peníze jsou v bance chráněny, zhodnocovány a že banka je kdykoli schopna dostát svým závazkům; pro podporu veřejnosti v banky podřizuje stát banky regulaci – smyslem regulace je snížení rizik – žádnou regulací však nelze rizika zcela vyloučit

Bankovní regulací se rozumí: podřízení vzniku a činnosti obchodních bank souhrnu pravidel vyjádřených v právních normách; výkon povolovací činnosti a výkon dohledu nad dodržováním stanovených pravidel

Právní rámec bankovní regulace: a, podmínky pro udělení licence – kdo chce přijímat vklady od veřejnosti, musí požádat o licenci; licence se udělí pouze akciové společnosti, jejíž ZK je vyšší než 500.000.000,- Kč; žadatel musí prokázat původ dostatečnosti a složení ZK (snaha zabránit praní špinavých peněz); dalším posouzením je technické a organizační předpoklady pro výkon navrhovaných činností banky a tím související funkční řídící a kontrolní systém banky včetně systému řízení rizik – s těmito předpoklady velmi úzce souvisí obchodní plán podložený reálnými obchodními kalkulacemi

Základní obezřetnostní pravidla pro fungování banky – přímo v zákoně o bankách je zakotvený zákaz uzavírat obchody pro banku nevýhodné; pravidla pro bankovní obchodování – obezřetnostní pravidla – slouží bance jako návod ke snižování rizik

při svých obchodech je banka vystavena především těmto rizikům:

1. Úvěrové riziko – poskytnutý úvěr nebude řádně splacen

2. Likvidní riziko – nedokáže uspokojit požadavky svých klientů na výplatu z jejich účtů

3. Tržní riziko – spočívá ve změněn podmínek na trhu – např. pokles cen akcií

4. Operační riziko – nebezpečí plynoucí z určitých strategických rozhodnutí, např. zaměření na určitý produkt, o který klient neprojeví zájem

nejvýznamnější opatření:

1. Kapitálové přiměřenosti – zajištění obchodů banky jejími vlastními prostředky;

2. O standardech likvidity banky – průběžně sledovat a porovnávat potřebu banky hradit závazky a schopnosti banky mít k dispozici dostatek prostředků na úhradu závazků;

Další povinnosti banky ve vztahu ke klientům – informační služba – vývěsky v pobočkách, obchodní podmínky v bankách, informační letáky, webové stránky jednotlivých bank

Povinnost banky sdělovat bankovnímu dohledu potřebné údaje – bankovní tajemství – ochrana všech údajů o klientovi a jeho obchodních vztazích s bankou; zákonem stanovené průlomy do bankovního tajemství umožňují, aby v případech, kdy je na tom veřejný zájem, byly údaje o klientovi sděleny uvedeným subjektům, i když k tomu klient nedá souhlas (např. státní zastupitelství, soudy, …); s b. tajemstvím souvisí i mlčenlivost zaměstnanců bank, osobám vykonávajícím bankovní dohled, auditorům; banky zajímá i bonita klienta – schopnost splácet své závazky

Sankce při nesplnění povinností – dohled na dálku = vyplňování výkazů; nápravná opatření, pokuty, nucené správy až odnětí bankovní licence; klienti dostanou náhradu za vklad z fondu pojištění vkladů

Zánik banky – praní špinavých peněz; povinností banky je identifikovat svého klienta; identifikaci musí banka provést u všech obchodů, jejichž hodnota přesahuje 100.000,- Kč , při otevření jakéhokoliv typu účtu, při vydání vkladní knížky, při prodeji jakéhokoliv produktu; povinnost sledovat podezřelé operace;

BILANCE BANKY = rozvaha

Aktiva – pokladní hotovost, směnky, vklady u jiných peněžních ústavů, úvěry poskytnuté zákazníkům, cenné papíry a účasti, budovy a zařízení, ostatní aktiva
Pasiva – Vlastní kapitál – ZK, rezervní fond (421) a jiné fondy (427), nerozdělený zisk; Cizí kapitál – vklady, emitované obligace, úvěry od ústřední banky a od jiných bank; ostatní cizí zdroje

Podrozvaha banky – Podrozvahové účty – účty o majetku, např.: ve správě, pronájem skladu, spotřeba energie, …; = položky neovlivňující rozvahu banky v tomto okamžiku, ale později; = finanční operace neovlivňující rozvahu nebo je ovlivní, ale až za delší dobu; jsou to např.: úvěrové přísliby – je sjednán úvěr, jeho objem a způsob čerpání; zatím se nečerpá a až se bude čerpat, sníží se podrozvahová položka a vykazovaný úvěr se objeví v aktivech; záruky – banka je vystaví za své (pro své) klienty jako zajištění pro jiné věřitele nebo je naopak přijme od jiných výstavců; spotové a termínované operace – spoty – ko; koupě a prodej CP, cizí měny a komodit

Účty – výsledkové, rozvahové, uzávěrkové, podrozvahové

FINANČNÍ UKAZATELÉ

1. Výnosnost kapitálu (ROE = Return of equity) = zlome = (ZISK / KAPITÁL) * 100 = %; udává procentní výnos z jedné peněžní jednotky kapitálu

2. Výnosnost aktiv (ROA = Returm of assets) = (ZISK / AKTIVA) * 100 = %; udává, jak velký zisk vydělala 1 peněžní jednotka aktiv

3. Ziskové rozpětí (PM = Profit margin) = (ZISK / VÝNOSY) * 100; udává schopnost banky vytvářet zisk

Nejrozšířenější způsob hodnocení banky – metoda CAMEL – vznikla v 80. letech 20. století (poměrně velmi mladá); posouzení pěti základních faktorů: kapitál (capital), kvality aktiv (asset), vnitřního řídícího a kontrolního systému (management), posouzení výnosů (earning), posouzení likvidity (liquidity)

Rizika banky – hlavně finanční rizika

1. Úvěrové riziko;

2. Tržní riziko = riziko ze ztrát změny cen;

3. Operační riziko = riziko ztrát v řízení banky

likvidní riziko = platební neschopnost;

TUZEMSKÝ PLATEBNÍ STYK – Členění:

1. Podle plátce a příjemce: a, vnitřní, b, mezibankovní;

2. Podle způsobu placení: a, hotovostní, b, bezhotovostní;

3. Podle kritoria: a, tuzemský, b, zahraniční

Hotovostní platební styk – pokladní doklad banky;

1. Pokladní složenka – slouží k připsání částky na účet;

2. Pokladní výběrka nebo šek;

3. Platební karta;

Bezhotovostní platební styk

1. Příkaz k úhradě – plátce + účet plátce → banka plátce → banka příjemce → příjemce;

2. Inkasní forma placení – plátce → příjemce → banka příjemce → banka plátce ← účet plátce, seznam povolených inkas → banka příjemce → účet příjemce;

Nástroje disponování s peněžními prostředky na běžném účtu:

1. Příkazy k zaúčtování;

2. Šeky k zaúčtování;

3. Bankovní platební karty;

4. Další elektronické platební prostředky;

1. Příkazy k zaúčtování

druhy: jednorázový, trvalý, jednotlivý, hromadný, písemný, nepísemný – ne na nosičích dat – přímý přenos komunikačních sítí
náležitosti: bankovní spojení plátce a příjemce; částka; podpis – elektronický / písemný; konstantní symbol – 10 míst; variabilní symbol – 10 znaků; datum splatnosti; datum vystavení; textová zpráva – identifikační údaj – max. 140 znaků;

Lhůty k zůčtování: (k příkazu k úhradě) 1. Lhůty zúčtování úhrady v tuzemském korunovém platebním styku v rámci jedné banky – ÚČET PLÁTCE (odepsání částky) (D) → BANKA → ÚČET PŘÍJEMCE (připsání částky) (D) → ÚČET PLÁTCE (odepsání částky) (D)→ …; D = den účinnosti (úhrada v rámci jedné banky musí být provedena v jednom dni); 2. Lhůty zúčtování úhrady v tuzemském korunovém platebním styku mezi bankami – BANKA PLÁTCE A ÚČET PLÁTCE (odepsání částky) – D + 1 = 1. Operace – BANKA PŘÍJEMCE A ÚČET BANKY PŘÍJEMCE (připsání částky bance) – (D + 1) + 1 = 2. Operace – PŘÍJEMCE A ÚČET PŘÍJEMCE (připsání částky příjemci); 1. Operace – banka plátce nese odpovědnost až do připsání částky na účet banky příjemce, je povinna (banka) zaúčtovat do dne následujícího po dni účinnosti příkazu; 2. Operace – odpovědnost nese banka příjemce platby, je povinna připsat na účet příjemce do dne následujícího po dni připsání částky na její účet

2. ŠEKY

1. Soukromý šek – slouží k: a, bezhotovostnímu placení, b, k výběru hotovosti z účtu; KUPUJÍCÍ → 1. ← PRODÁVAJÍCÍ → 2., 6. ← BANKA PRODÁVAJÍCÍHO → 3., 5. ← BANKA KUPUJÍCÍHO = ŠEKOVNÍK → 4. ÚČET KUPUJÍCÍHO U ŠEKOVNÍKA; 1. Kupující předává prodávajícímu šek a obdrží za něj zboží nebo službu; 2. Prodávající předá šek své bance s žádostí o zprostředkování inkasa šeku; 3. Banka zašle šek k inkasům šekovníkovi; 4. Šekovník odepíše šekovou částku z účtu kupujícího; 5. Šekovník uhradí šekovou částku na účet banky prodávajícího; 6. Banka prodávajícího připíše šekovou částku ve prospěch účtu prodávajícího a podá mu o tom informaci;

2. Bankovní šek – vysoká bonita; vždy je krytý; banka ručí za proplacení šeku 1. KUPUJÍCÍ → BANKA KUPUJÍCÍHO – kupující požádá svoji banku o vystavení bankovního šeku, 2. BANKA KUPUJÍCÍHO → KUPUJÍCÍ – banka kupujícího vystaví šek a převede šekovou částku z jeho účtu na svůj vnitřní účet, 3. KUPUJÍCÍ → PRODÁVAJÍCÍ – kupující předá bankovní šek prodávajícímu, 4a, PRODÁVAJÍCÍ → BANKA PRODÁVAJÍCÍHO → ŠEKOVNÍK = BANKA – prodávající předá bankovní šek své bance a ta ho zašle šekovníkovi, 4b, PRODÁVAJÍCÍ → ŠEKOVNÍK = BANKA – prodávající může zaslat bankovní šek přímo šekovníkovi, 5a, ŠEKOVNÍK = BANKA →PRODÁVAJÍCÍ – šekovník uhradí šekovou částku přímo prodávajícímu, 5b, ŠEKOVNÍK = BANKA → BANKA PRODÁVAJÍCÍHO – šekovník uhradí šekovou částku na účet banky prodávajícího, 6. ŠEKOVNÍK = BANKA → PRODÁVAJÍCÍ – šekovník vyúčtuje šekovou částku – (odepsání z účtu výstavce šeku); Rubopis (Indosament) – u šeku; možnost převést na jinou osobu; šek může obsahovat libovolný počet indosamentů; 2 druhy – blankoindosament – majitel šeku se podepíše na rubu šeku a pokud předá šek jiné osobě → stane se majitelem šeku; vyplněný indosament – majitel šeku uvede ke slovům „za mne na řad“ jméno konkrétní osoby, které má být šek proplacen a opatří ho svým podpisem; Význam – a, převodní – převod práv na další osobu; b, garanční – majitel šeku převádějící šek ručí každému dalšímu majiteli za proplacení šeku; c, legitimační – prokazuje, kdo je řádným majitelem šeku;

3. PLATEBNÍ KARTY

Norma ISO = norma určující fyzikální vlastnosti karet – a, rozměry, b, materiál, c, vlastnosti, d, konstrukci
Náležitosti – určují je tzv. standardy mezinárodních karetních asociací; mezi hlavní: označení vydavatele (název a logo příslušné banky); číslo platební karty (délka max. 16 – 19 numerických znaků – 1. a 2. – druh platební karty, 3. – 7. – identifikace vydávající banky, 8. – x. – identifikace držitele; platnost platební karty; jméno držitele (max. 20 znaků); podpisový proužek; část čísla BIN (3 až 4 čísla – identifikační čísla banky – z 1. dvou se dá alespoň obecně druh banky); Ochranné prvky: a, hologram, b, speciální podtisk, c, ultrafialový tisk, d, mikrotext, e, zvláštní ochrana podpisového proužku – podlepený speciálním papírem
Členění:
- 1. Podle způsobu zúčtování transakcí – a, debetní karta – vydává se k běžnému účtu; slouží k úhradě plateb za zboží nebo služby nebo k výběru hotovosti a bankomatu; u nás většina; b, kreditní karty = úvěrové – umožňují čerpat spotřebitelské úvěry; držitel je může používat i k placení za zboží nebo služby; od debetních se liší tím, že držitel po dohodě s bankou může splácet v dohodnutých termínech; může si od banky opakovaně půjčovat a splácet až do výše úvěrového limitu → = revolvingový úvěr; c, charge karta – principem je odložené placení; držitel platí měsíčně za tuto službu až po uskutečňování zdanitelného plnění;
- 2. Podle záznamu dat
  - a, karta embosovaná – identifikační údaje jsou na kartu vyraženy (= embosovány) speciálním písmem
  - b, karty s magnetickým záznamem – data jsou zaznamenána na magnetický proužek, umožňují provádět elektronické transakce platební kartou
  - c, čipové karty – data jsou zaznamenána v mikročipu, který je umístěn na přední straně karty; + vysoká bezpečnost; Čipová technologie je velmi progresivní a nelézá uplatnění v různých oborech činnosti (telekomunikace, identifikační systémy, pojištění, zdravotnictví, bankovnictví).
- Čipové karty se podle způsobu využití, typu zápisu a čtení zapsaných dat dají zařadit do tří základních skupin.:
  - a, Pamě´tové karty (Memory Cards) – Tyto karty se uplatňují všude, kde není požadována vysoká bezpečnost (např. telefonní karty, předplatní TV karty apod.). Data jsou do systému čipu pevně vložena již při výrobě karty. Karta disponuje pamětí, avšak žádnou inteligencí
  - b, Logické karty (Hard-Wired Logic Cards) – Bezpečnost této karty je na vyšší úrovni. Pevně vložená data jsou zabezpečena proti zneužití požadavkem na identifikaci prostřednictvím tajného kódu (např. PIN). Parametry tohoto typu karty jsou také pevně nastaveny výrobcem jako u karet paměťových
  - c, inteligentní karty (Smart Cards) – Tato mikroprocesorová karta disponuje aktivní inteligencí. Systém mikroprocesoru umožňuje dynamicky měnit vložená data, ale pouze při identifikaci provedené na základě použití stejného kódu (např. PIN). Karty vybavené tímto typem čipu je možno programovat a nastavovat jejich úroveň zabezpečení. To umožňuje např. funkci automatického vymazání vložených dat, kterou je možno aktivovat například při neoprávněném použití karty (např. vícekrát chybně zadaný PIN). Tento typ čipu se používá v odvětvích vyžadujících nejvyšší stupeň zabezpečení (bankovnictví, telekomunikace, GSM apod.). Výrobní náklady jsou přirozeně vyšší než u karet paměťových.
  - d, karta s laserovým záznamem – data jsou vypalována do podkladové vrstvy laserem
- 3. Podle teritorií – a, domácí = národní = tuzemské karty; b, mezinárodní karty;

4. ELEKTRONICKÉ BANKOVNICTVÍ – 4 ČINNOSTI

1. HOMEBANKING – používá se speciální software; komunikace přes modem; = propojení počítačového systému klienta s informačním systémem banky; umožňuje ovládat v bance vlastní účty; + možnost propojení s účetnictvím klienta, popřípadě se mzdovým systémem klienta; + vysoká bezpečnost a ochrana přenosů dat
2. TELEFONICKÉ BANKOVNICTVÍ –
- 2 podoby
  - 1. Telefonní bankéř – kdy klient se pomocí telefonu spojuje s živým člověkem
  - 2. Hlasový informační systém (IVR) – pomocí klávesnice telefonu se spojí s hlasovou službou banky; klade se velký důraz na identifikaci klienta (hovory nahrávány a archivovány)
- Mobilní telefony – 2 základní způsoby:
  - 1. GSM BANKING – aplikace od banky na kartě
  - 2. WAP BANKING – na jeho základě i počítače (palubní) zaoceánských lodí;
3. INTERNETOVÉ BANKOVNICTVÍ – vysoký uživatelský komfort – 24 h – 7 dní v týdnu; vysoký stupeň ochrany přenosu dat; 4. ELEKTRONICKÉ PENÍZE – stádium rozvoje; náhrada klasického oběživa – klasický elektronický prostředek – dohadují se

OBECNÉ INFORMACE O TUZEMSKÉM BANKOVNÍM STYKU – základní činnost banky; lze ho provádět v souladu se zákonem o bankách na základě bankovní licence; platební styk je regulovaný ČNB; existuje zákon o platebním styku (díky EU) od 1.1.2003

2 základní typy členění: tuzemský a zahraniční;

1. BANKOVNÍ ÚČET – korunové (Kč – v české měně) / devizové (cizí měna); jsou uvedeny na základě písemné formy (smlouvy) → řídí se obchodním zákoníkem – papír / tiskopis – všeobecné obchodní podmínky – ČNB nejdůležitější – vodítkem pro ostatní banky; Retailové bankovnictví = poskytování služeb drobným klientům včetně služeb bankovního styku; Běžný účet – základem pro zprostředkování platebního styku; smlouva o bankovním účtu (běžném); kopie dokladů – součást dokumentace účtu u banky; smlouva: a, datum zřízení; b, změna účtu; c, závazek banky přijímat na tento účet vklady a provádět z něj výplaty a platby; d, další náležitosti (ostatní) – da, podmínky úročení účtu, db, oprávněné osoby, dc, stanovení a vybírání cen za služby spojené s vedením účtů, dd, podmínky reklamace; Vedení účtu – a, disponování s PP (peněžními prostředky); b, úročení; c, ceny vedené bankou za poskytnutí služeb; d, výpisy z Bú (poplatky, PZ, KZ, trvalé příkazy, číslo Bú, datum vydání, období, klient); e, reklamace; Zánik smlouvy: dohodou – výpovědí ze strany klienta; úmrtím; vypršením lhůty
2. VKLADOVÝ ÚČET = slouží k ukládání peněz za čelem úrokového výnosu; není běžné, aby se z těchto účtů platily příkazy; větší úrok J; Náležitosti smlouvy: měna účtu; datum zřízení účtu; závazek majitele platit z PP úroky; doba trvání smlouvy; výpovědní lhůta (jinak STORNO POPLATKY); podmínky úročení účtu; určení oprávněných osob disponovat s účtem; způsob, předávání a periodita VBú; musí mít písemnou smlouvu a být dle obchodního zákoníku, …; Vkladové služby – přijímání vkladů je zákonem pouze vyhrazeno bankám; úroky – …, úroková marže = rozdíl mezi úrokem, za který banka půjčuje a úrokem, který platí vkladatelům = příjem banky; pojištění vkladů – pojištěno 90 % všech účtů; ne banka → fond pojištění vkladů; nejvýše lze získat do 25.000,- € → zvláštní PO, povinné příspěvky od bank; vklad lze vinkulovat = omezené nakládání s vkladem (při splácení půjčky např.); banka nesmí přijmout anonymní vklad; termínované vklady;

ÚVĚROVÉ OPERACE

1. VELKOOBCHODNÍ BANKOVNICTVÍ = úvěry velkým firmám (korporátní klientela); Úvěry se poskytují na: a, vývoz produkce; b, investiční práce; c, pořízení dlouhodobého majetku; d, běžný provoz; pokud chce klient větší úvěr než má banka limit, může se spojit několik bank → konsorcium – konsorciální – syndikované úvěry;

2. MALOOBCHODNÍ BANKOVNICTVÍ – slouží pro veřejnost; jedná se o osobní úvěry; úvěry ze stavebního spoření; hypoteční úvěry nepodnikatelům; pohledávky z platebních karet nepodnikatelům; ÚVĚROVÝ PROCES –

ZÁKLADNÍ 4 FÁZE:
- 1. OBCHODNÍ ÚTVAR – vyhledává nové klienty; sjednává smluvní podmínky; vypracovává podkladové materiály a hodnocení klienty a zajištění úvěru; udržuje kontakt s klienty
- 2. ÚTVAR ŘÍZENÍ RIZIK – nezávisle na obchodním útvaru provádí analýzu klienta; sleduje jeho vývoj;
- 3. SCHVÁLENÍ ÚVĚROVÉHO PŘÍPADU – osoba vybavena určitými pravomocemi a, odpovídá podle všech dostupných informací; b, je odpovědná za schválení nebo odmítnutí úvěru
- 4. ÚTVAR ADMINISTRATIVY – vede dokumentování úvěru; zpracovává převody peněžních prostředků na účet klienta; zadává informace o klientovi, o úvěrovém případu, o zajištění úvěru; sleduje zda klient plní podmínky smlouvy
  - ČLENĚNÍ ÚVĚRU
    - A, PODLE ČASU – a, Krátkodobé do 1 roku; b, Střednědobé od 1 do 5 let; c, Dlouhodobé nad 5 let
    - B, Z HLEDISKA KVALITY – a, Standardní – o splacení nemá důvod pochybovat; žádní splátka není delší než 30 dní po splatnosti; jsou řádně splaceny; b, Sledované úvěry – úplné splacení je pravděpodobné; dlužník splácí s úvěrovými problémy; žádná ze splátek není delší než 90 dní po splatnosti; c, Ohrožení úvěry – 1. Nestandardní – úplné splacení je nejisté; částečné splacení je velice pravděpodobné; žádná splátka není delší než 180 dní po splatnosti; 2. Pochybný – úplné splacení je vysoce nepravděpodobné; částečné splacení je možné; dlužník splácí s problémy; žádná splátka není delší než 300 dní po splatnosti; 3. Ztrátové úvěry – úplně splacení je nemožné; splátky úvěru jsou delší než 360 dní po splatnosti
    - C, PODLE DRUHU – a, Kontokorentní úvěr – většinou krátkodobý; spojení Bú a Úú; přečerpat zůstatek lze do určitého limitu; + úroky se hradí pouze z vyčerpaného limitu, + možnost pohotového čerpání úvěru; – úvěr bývá spojen s vyšší úrokovou mírou; b, Investiční úvěru – předmětem jsou nemovitosti, stavby, stroje a zařízení nebo jeho soubory, CP; střednědobý nebo dlouhodobý; k čerpání dochází formou „přímých úhrad na účet dodavatele nebo prodávajícího na základě účetních dokladů (hlavně FA); + realizace finančně nenáročných akcí; – požadavek zajištění úvěrů často formou zástav; c, Provozní úvěr – financování provozních potřeb; jedná se o úvěr na OAktiva věcná nebo na provozní N; čerpání formou přímých úhrad; charakter krátkodobého úvěru; často * revolvingový úvěr; d, Exportní úvěr – účelový úvěr = ; často se vyžaduje „doprovodné financování“; poskytovaný bankou D bance O nebo přímo O; někdy lze použít na (ale spíše ne): zemědělské produkty, financování drobného spotřebního zboží; používá se na: a, financování investičních celků vč. doprovodných služeb; b, na vedení investic do provozu; c, pro financování kurzových dodávek investičního či strojního charakteru; jeden z nejsložitějších – před čerpáním (uzavřením) se uzavírají následující smlouvy:
      - 1. Obchodní smlouva mezi výrobcem a dovozcem
      - 2. Smlouva o zajištění úvěru mezi dovozcem a jeho ručitelem (u nás EGAP – v ČR – pojišťovací agentura)
      - 3. Úvěrová smlouva mezi bankou a zahraničním dovozcem
      - 4. Smlouva o realizaci financování mezi bankou a vývozcem = D
      - 5. Pojištění – Pojistná smlouva mezi bankou a pojišťovací agenturou

e, Hypotéční úvěr – dlouhodobý a účelový úvěr;

druhy: 1. Hledisko úvěrového objektu: na koupi nemovitosti, na výstavbu nemovitosti, na opravu nemovitosti, na modernizaci nemovitosti, na rekonstrukci nemovitosti; na splacení dříve poskytnutého úvěru sloužícího na investici do nemovitostí 2. Hledisko úvěrového subjektu – zabezpečení individuální bytové potřeby (pro FO); pro podnikatelské účely (pro PO i FO – podnikání)

f, Úvěr ze stavebního spoření – účelový úvěr

g, Překlenovací úvěr; * Revolvingový úvěr = krátkodobý úvěr možností obnovování; úvěr, který má na dané období sjednaný finanční limit a klient může při jeho splácení opakovaně čerpat prostředky až do výše limitu; z hlediska čerpání úvěru funguje podobně jako úvěr z kontokorentního účtu – na rozdíl od něho je ovšem účelový a neziskový na kontokorentním běžném účtu; předmětem financování bývají OA, především bonitní pohledávky, doplňkově i zásoby; pokud zákazník splatí část dlužné částky, může si opět – za předpokladu dodržení podmínek úvěrové smlouvy, půjčit znovu až do výše úvěrového rámce; díky účelovosti bývá úroková míra výrazně nižší než u úvěru kontokorentního; obdobně funguje revolvingový vklad, který je po uplynutí sjednané doby trvání automaticky prodloužen na delší stejné období; Spotřebitelský úvěr – je poskytován klientům, ne firmám; stálá úroková sazba; krátkodobý, střednědobý nebo dlouhodobý; používá se: a, osobní účelový úvěr – slouží k úhradě zboží a služeb; b, osobní bezúčelný úvěr – hotovostní úvěr na nákup spotřebovaného zboží nebo k úhradě služeb

Zajištění úvěru – 1. Záruka – forma bankovní záruky (jiná banka se zaručí, že pokud klient nesplatí, banka to zaplatí); 2. Ručení – na vyšší částky (majetek); 3. Zástava a převod vlastnického práva k aktivům (nemovitosti); 4. Cese pohledávek – vznik – smlouva o postoupení pohledávky uzavřena mezi bankou a dlužníkem; Registr úvěru – ČR – centrální registr dlužníků – vede ho ČNB, seznam PO i FO (podnikatelů), veřejně přístupný

OSTATNÍ BANKOVNÍ SLUŽBY – Úvěrové riziko banka nese jen při poskytování úvěrů. Je spojeno i s dalšími činnostmi banky, např. s finančním leasingem, investováním do CP, poskytováním záruk, avalováním směnek či vystavováním dokumentárních akreditivů (= nástroj používaný zejména v zahraničním platebním styku). Banka tyto činnosti vykonává buď přímo, nebo prostřednictvím dceřiných společností, které patří do skupiny banky. Setkáváme se tak často s leasingovými nebo faktoringovými společnostmi, které banka ovládá. Do skupiny banky také obvykle patří pojišťovna, penzijní fond, investiční společnost či společnost, která se zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů.

Faktoring – Zjednodušeně můžeme faktoring považovat za nástroj financování krátkodobých pohledávek. Banka nebo faktoringová společnost, tzv. faktor , financuje krátkodobé pohledávky vznikající klientovi z dodávek zboží či poskytnutí služeb na úvěr bez jakéhokoli bankovního zajištění. Z právního a účetního hlediska je faktoring spojen s postoupením pohledávek. Pohledávky klienta jsou postupovány bance nebo faktoringové společnosti. Tím dochází k zásadní změně věřitele. Banka nebo faktoringová společnost se stává novým a výhradním majitelem pohledávky. Vůči odběratelům tak banka nebo faktoringová společnost vystupuje jako nový věřitel a při nedodržení lhůty splatnosti zajišťuje upomínání a případný další inkasní postup až po soudní vymáhání. O faktoringové spolupráci banka nebo faktoringová společnost uzavírá s klientem smlouvu, obvykle na období jednoho roku. Na jejím základě odkupuje od klienta pohledávky vůči jeho odběratelům. V některých případech klientovi poskytuje po předání příslušných faktur zálohu (např. ve výši 60 % až 90 % z fakturované částky). Zbytek do výše 100 % pohledávky je klientovi připsán poté, co banka nebo faktoringová společnost přijme platbu od odběratele.

Druhy faktoringu – Faktoring je možné členit z různých hledisek. Podle toho, zda je dodavatel a odběratel z jedné země či nikoli, rozlišujeme:
- 1. Tuzemský faktoring – dodavatel i odběratel jsou z jedné země
- 2. Mezinárodní faktoring – dodavatel i odběratel jsou z různých zemí.
- Tento druh faktoringu se dále člení na: a, exportní (vývozní) faktoring – banka nebo faktoringová společnost odkupuje od tuzemského vývozce pohledávky vůči zahraničním odběratelům, b, importní (dovozní) faktoring – banka nebo faktoringová společnost odkupuje od zahraničního vývozce pohledávky vůči tuzemským odběratelům
- Dalším hlediskem pro členění faktoringu je skutečnost, zda banka nebo faktoringová společnost přebírá při odkupu pohledávek riziko jejich neplacení či nikoli. 1. Faktoring s rekurzem (regresní faktoring) – u kterého riziko nesplacení ze strany odběratele (dlužníka) zůstává na dodavateli (klientovi). Banka nebo faktoringová společnost může totiž po klientovi požadovat zaplacení pohledávek, které od něho v rámci faktoringu odkoupila, a to v případě, že pohledávky nesplatí původní dlužník (odběratel)., 2. Faktoring bez rekurzu (bezregrasní faktoring) – u kterého banka nebo faktoringová společnost přebírá riziko z nesplacení pohledávek odběratelem. V tomto případě nemůže požadovat zaplacení pohledávek po klientovi, od kterého pohledávky v rámci faktoringu odkoupila
- Cena za faktoring – Výnosy, které bance při poskytování faktoringu vznikají, můžeme rozdělit na dvě složky:
  - 1. Faktoringový poplatek – který zohledňuje skutečnost, že banka nebo faktoringová společnost přebírá správu pohledávek. Obvykle bývá ve výši 1 – 1,5 % z hodnoty pohledávky. Konkrétní výše poplatku bývá stanovena individuálně podle předpokládané pracnosti obchodního případu a způsobu předávání dat o postupovaných pohledávkách. Banka nebo faktoringová společnost tímto poplatkem kryje náklady spojené s administrativní zpracováním odkoupených pohledávek.,
  - 2. Úrok – jsou úročeny skutečně čerpané zálohy na odkoupené pohledávky. Úroková míra odpovídá obvykle běžným úrokovým mírám z krátkodobých bankovních úvěrů. Forfaiting – Podstatou forfaitingu je odkup jednotlivých krátkodobých, střednědobých nebo dlouhodobých pohledávek, které vznikly především při vývozu. Zpravidla se jedná o souběžný odkup dosud nesplatné pohledávky a zároveň postoupení či převod navazujících platebních nebo zajišťovacích nástrojů, např. směnky, dokumentárního akreditivu, záruky. Zjednodušeně můžeme definovat forfaiting jako odkup směnných pohledávek, akreditivních pohledávek nebo pohledávek s bankovní zárukou.; Na rozdíl od faktoringu při forfaitingu se jedná o odkup zajištěných pohledávek. Banka, tzv. forfaitér, pohledávky odkupuje bez zpětného postihu vůči tomu, kdo pohledávku prodává. Jedná se tudíž o odkup pohledávek bez rekurzu (regresní). Při odkupu banka dodavateli ihned proplácí pohledávky s určitou srážkou (poplatníkem).
  - Druhy forfaitingu – Podle typu zajištění odkupovaných pohledávek je možné forfaiting členit na forfaiting: 1. Zajištěný směnkou svalovanou bankou 2. Zajištěný dokumentárním akreditivem 3. Zajištěný bankovní zárukou. Na rozdíl od faktoringu není banka, která poskytuje forfaitingové služby, vystavena riziku, že odběratel nesplní své závazky. Odkupovaná pohledávka je zajištěna jinou bankou. Stejně jako u faktoringu i při forfaitingu dodavatel získává bezprostředně po uskutečnění dodávky zaplaceno. Nemusí tudíž čerpat pro financování svých provozních potřeb úvěr. Přesto je schopen odběrateli nabídnout odklad splatnosti při úhradě za splněnou dodávku.;
  - Průběh a cena forfaitingu – Pokud je při forfaitingu použita směnka, průběh forfaitingu je následující. Po té co vývozce dostane za dodávku od odběratele směnku, za kterou se zaručila jiná banka formou připojení avalu, prodá tuto směnku bance, se kterou má sjednanou smlouvu o forfaitingu. Banka i směnka může ponechat až do splatnosti. Pak ji předkládá odběrateli nebo bance, která poskytla zajištění, k proplacení. Nebo může směnku prodat na sekundárním trhu. Průběh forfaitingu při využití dokumentárního akreditivu: DODAVATEL ← (1) • (1, 4) → ODBĚRATEL / DLUŽNÍK ← (5) • (2, 9) → VYSTAVUJÍCÍ RUČÍCÍ BANKA ← (5) • (3, 6, 9) → AVIZUJÍCÍ BANKA FORFAITÉR ← (5, 7) • (3, 8) → DODAVATEL; 1 – smlouva dodavatele s odběratelem, 2 – žádost odběratele o vystavení dokumentárního akreditivu, 3 – vystavení dokumentárního akreditivu, 4 – dodávka zboží nebo služeb, 5 – předání akreditivních dokumentů, 6 – akceptace akreditivních dokumentů, 7 – forfaitingová smlouva a odkup pohledávek, 8 – platba banky (forfaitera) za odkoupené pohledávky, 9 – platba odběratele za dodávku zboží nebo služeb; Cena forfaitingu se stanovuje individuálně a závisí zejména na tom, jak banka ohodnotí odběratele (dlužníka). Cena je také ovlivněna objemem a charakterem pohledávky a dobou do splatnosti pohledávky. Poplatek za forfaiting banka obvykle odčítá od částky, kterou vyplácí dodavateli v okamžiku odkupu pohledávky.; Leasing – Banky leasing neposkytují zpravidla přímo, ale prostřednictvím dceřiných společností specializovaných na leasing. Obdobné jako v oblasti faktoringu, tak i v oblasti leasingu existuje řada společností, které tyto služby poskytují. Banky nebo jejich dceřiné společnosti jsou v těchto aktivitách vystaveny silné konkurenci. Podstatou faktoringu je dohoda, na základě které pronajímatel poskytuje nájemci právo užívat majetek pro stanovenou dobu za platbu či řadu plateb hrazených po smluvené období. Rozlišují se dva druhy leasingu, a to finanční leasing (= rizika a výnosy spojené s majetkem přechází na nájemce) a operativní leasing (= rizika a výnosy spojené s majetkem nepřechází na nájemce). Leasing se obvykle považuje za finanční leasing, pokud je splněna alespoň jedna z těchto podmínek: na konci stanovené doby je převedeno vlastnictví majetku na nájemce / na konci stanovené doby má nájemce možnost koupit majetek od pronajímatele velmi levně / stanovená doba pronájmu představuje alespoň podstatnou část (např 75 %) doby životnosti majetku / současná hodnota budoucích plateb (tj. hodnota budoucích plateb vyjádřená k určitému okamžiku, který předchází těmto platbám) pronajímateli činí významnou část (alespoň 90 %) obvyklé hodnoty takového majetku.; Pokud není splněna alespoň jedna z těchto podmínek, leasing má charakter operativního leasingu. Ten můžeme zjednodušeně považovat za běžný nájem majetku. Ve většině případů se jedná o krátkodobé nájmy. Po jeho ukončení nájemce vrací majetek pronajímateli. Nájemce platí po dobu trvání nájmu pronajímateli nájemné. Pro banku nebo leasingovou společnost operativní leasing znamená výnosy z nájmu.; Smyslem finančního leasingu (daňové zákony finanční leasing nazývají finančním pronájmem s následnou koupí najaté věci) je financovat majetek během podstatné části jeho životnosti. Nájemce má záměr pořídit si majetek. Jak může pořízení majetku financovat? Použije k tomu peněžní prostředky na běžném účtu u banky. Nebo nemá v okamžiku pořízení dostatek peněžních prostředků a tak sjedná s bankou investiční úvěr. Nebo použije alternativní ….; Složky splátky úvěrů – 1. Úmor – tato částka postupně snižuje jistinu úvěru, 2. Úrok – tato částka splácí úrok ze zbývající dlužné částky; SMĚNKY – Cizí směnka – výstavce (vystavuje směnku a přikazuje směnečníkovi zaplatit směnečnou částku ve prospěch remitenta) → směnečník (akceptuje směnku a zavazuje se zaplatit / splatit směnečnou částku remitentovi) → remitent (méno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; Vlastní směnka – výstavce – zavazuje se zaplatit směnečnou částku ve prospěch remitenta a vystavuje směnku – výstavce → remitent; Převod směnky – indosament – upravený zákonem směnečným a šekovým; indosant (= dosavadní oprávněná osoba (původní vlastník)) → indosatář (jméno nové oprávněné osoby) = 2 subjekty; Aval směnky – zákon směnečný a šekový; výjimečné případy – moc se nepoužívá; směnečné tajemství; 1. Banka se stává avalistou (rukojmím). 2. Aval vzniká písemnou doložkou na směnce nebo jejím přívěsku). 3. Kromě připojení doložky je nutno označit směnečného dlužníka (= avaláta), za kterého se avalista zaručuje + musí být podpis avalisty.; cena za aval – nikde dána – dohoda s bankou; DEVIZOVÉ OPERACE – devizové kurzy; Devizové trhy = místo N a P pohledávek, komody a CP; Obchodní den = 24 hodin; Hlavní devizové trhy světa: Zürrich, Londýn, NY, San Francisko, Tokio, Frankfurt, nové finanční trhy: Hong Kong, Singapour; Obrat – devizový obrat na světových devizových trzích několikanásobně převyšuje obrat zahraničního obchodu všech zemí; devizové trhy dosahují ročně několika 100 miliard dolarů; dealing = oddělení na burze zabývající se devizovými obchody (SWAPY, OBCE, SPOTY, …);