Otázka: Ekonomie jako věda

   Předmět: Občanské a společenské vědy

   Přidal(a): Jan Novák

Předmět ekonomie a vztah k jiným vědám

• Ekonomie jako věda (ekonomická teorie) se zabývá společenskou realitou zvanou ekonomika (ekonomická praxe), vzniká asi ve druhé polovině 18. století.
• Ekonomie objasňuje zákonitosti hospodářské činnosti lidí.
• Ekonomie se řadí mezi vědy společenské. Využívá poznatků jiných věd, například –psychologie (lidské chování), sociologie (jednání lidí ve společnosti, sociální skupiny, společ.systém), demografie (proces reprodukce lidské populace-úmrtnost,porodnost atd.), zeměpis (lokalizace, distribuce), historie (politické i hospodářské děje v minulosti), marketing (uspokojování potřeb zákazníka), management (řídit ovládat určité činnosti), právo (určuje pravidla chování), politika (společenské uspořádání), etika (morálka, hodnoty, jednání).

Ekonomie makro a mikro

Mikroekonomie

• ekonomika „v malém“ zkoumá chování jednotlivých ekonomických subjektů – občan, domácnost, firma, banka, vláda,
• zabývá se jejich chováním v rámci vlastní skupiny nebo jejich vzájemnými vztahy,
• objasňuje pojmy jako nabídka, poptávka, náklady, výnosy, majetek podniku, pracovníci, ceny, hospodářský výsledek.

Makroekonomie

• zkoumá fungování ekonomiky jako celku, z řeckého makrós = velký,
• zabývá se inflací, nezaměstnaností, hrubým domácím produktem (HDP) atd., což jsou základní ekonomické veličiny, které charakterizují vyspělost ekonomiky.

Základní ekonomické systémy

Zvykový systém

• historicky nejstarší ekonomické uspořádání,
• statky se dělily na základě potřeb jednotlivce,
• nevznikala nadhodnota, která byla později důvodem bojů a válek,
• v současné době lze pozorovat u primitivních národů v Africe, Jižní Americe a Austrálii.

Příkazový systém (centrálně plánovaný systém)

• úzká mocenská skupina rozhoduje o dělení zdrojů i výsledných produktů,
• vytváří se konkrétní centrální plány na určitá časová období (dvouletky, pětiletky atd.),
• byl využíván v bývalých socialistických státech, kde převažovalo státní vlastnictví a monopolní postavení výrobců.

Tržní systém

• ekonomika je koordinována pouze prostřednictvím trhů
• vláda nijak nezasahuje do ekonomiky,
• výhodou je fungování zákonů trhu (nabídka, poptávka) bez subjektivních chyb jednotlivců,
• tržní vztahy koriguje tzv. neviditelná ruka trhu,
• nevýhodou je přerozdělování, které nepočítá se sociálně potřebnými občany,

Smíšený systém

• kombinace příkazového a tržního systému na základě politického vlivu, tzv. sociálně tržní systém,
• vychází z tržního systému, je ale doplněn o zásahy vlády (tzv. hospodářská politika státu),
• v současné době převládající uspořádání vyspělých světových ekonomik (i v ČR),
• stát řídí daňový systém, sociální opatření, výši minimální mzdy atd.,
• jde o otevřený systém, propojený s jinými ekonomikami.

Historický vývoj ekonomických teorií

Merkantilismus (17. století)

• doporučuje významné zásahy a regulace ze strany státu, zejména v zahraničním obchodě.
• myšlenkový koncept při vzniku tržního mechanismu
• vládní podpora zákonů udržující pracovní a další náklady na nízké úrovni
• proexportní politika – podpora vývozu, omezení dovozu – důraz na zahraniční obchod
• snahy získat kolonie → levná práce a suroviny + současně vývozní trh
• podpora průmyslového rozvoje – manufaktury

Klasická škola (18. století)

• od poloviny 17. století do druhé třetiny 19. století v Anglii a Francii;
• zabývala se především makroekonomií (ekonomií celého hospodářství)
• prosazovala hospodářský liberalismus a nezasahování ze strany státu,
•  hlavní představitelé Adam Smith (Kniha Bohatství národů – efektivita, specializace dělníků a přínos manufaktur) a David Ricardo;
• poprvé použit pojem „neviditelné ruky trhu“.

Utopický socialismus a marxismus (19. století)

• Podle marxistů je to nauka o společnosti založené na společném vlastnictví, povinné práci pro všechny a rozdělování hodnot podle zásady rovnosti,
• tyto myšlenkové směry byly přímou reakcí na negativní dopady rozvíjejícího se kapitalismu (a čistého tržního ekonomického systému) na průmyslové dělnictvo, zneužívání levné práce dětí a dalších vážných sociálních jevů,
•  na myšlenky utopických socialistů navázal Karel Marx (Komunistický manifest, Kapitál) s teorií nadhodnoty vytvářené dělnickou třídou, kterou si bez zásluh přivlastňují vykořisťovatelé = vlastníci kapitálu a pozemkoví vlastníci,
• od Marxovy ekonomické teorie byl už jen kousek k politické teorii revolučního dělnického hnutí Lenina (Rusko), která výrazně ovlivnila dějinné události celého dvacátého století.

Rakouská škola (poslední třetina 19. století)  

• zaměřena především na mikroekonomii, psychologii jednotlivce v hospodářství (péče o vlastní blahobyt jako  základní hnací motor), teorie mezního užitku;
• představitelé C. Menger a H. H. Gossen; politicky se její představitelé většinou řadí k klasickému liberalismu,
•  na tradice této školy navazoval F. A. von Hayek s výkladem hospodářského cyklu. Byl obhájcem liberalismu, individualismu a svobody. Věřil v nutnost svobodné volby a vůle. V ekonomickém smyslu ve volný trh, svobodnou konkurenci, liberální kapitalismus a tržní hospodářství.

Neoklasická škola (19. století a začátek 20. století)

• tato škola se zaměřila na mikroekonomii, snažila se o matematizaci ekonomických věd, které byly do té doby pouze  slovně dedukovány.  Přinesla teorii mezní produktivity a mezních nákladů, teorii celkové rovnováhy,
•  významní představitelé byli A. Marshall, V. Pareto, J.B.Clark, L.Walrase.
• Marshall – Zásady ekonomie (1890) – vysvětluje myšlenky nabídky, poptávky, mezního užitku a nákladů na výrobu.

Keynesiánství (30. a následující léta 20. a 21. století)

• zabývá se především úlohou státu v ekonomice a hospodářkou politikou;
• dílo Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz z roku 1936 teoreticky zdůvodňuje potřebu aktivního působení státu na straně poptávky, snižování nezaměstnanosti a mírnění dopadů hospodářských krizí,
• hlavní představitel  John Maynard Keynes – důsledky jeho úvah vyústily v aplikace pro řešení Velké hospodářské krize z 30. let, zejména v USA a Spojeném království.

Monetarismus (50. a následující léta 20. století)

• tato teorie je určitým protipólem keynesiánských státních zásahů do ekonomiky. Klade důraz na  samoregulační funkce peněz v ekonomice. Jde o soudobou podobu neoklasické ekonomie,
• ekonomická teorie, kt. považuje peníze za ústřední kategorii makroekonomické teorie i hospodářské politiky – množství peněz v oběhu je rozhodující,
•  nabídka peněz a její změny jsou nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím HDP a hladinu cen
•  důraz na úlohu tržních sil a omezení státních zásahů do jejich působení
• hlavní představitel Milton Friedman (peníze jsou klíčovým prvkem v ekonomice,  prudké zvýšení množství peněz vyvolává inflaci, prudké snížení depresi)

The post Ekonomie jako věda first appeared on Ekonomie-ucetnictvi.cz.

   Otázka: Co je to ekonomie?

   Předmět: Ekonomie/Společenské vědy

   Přidal(a): Jiří Fárek

CO JE TO EKONOMIE

• Ekonomie = věda o hospodářství

Co je ekonomie ? (mnoho definic)

– věda o výrobě a směně zboží

-Věda o penězích, kapitálu a bohatství

-Věda o výrobních vztazích mezi třídami společnosti

-Věda o volbě mezi alternativním využitím vzácných zdrojů

ČLENĚNÍ EKONOMIE

• 3 základní subjekty v ekonomii : domácnosti, firmy, stát

• Členění ekonomie:
  • Makroekonomie
  • Mikroekonomie

MAKROEKONOMIE 

-Základním předmětem je stát a jeho ekonomické integrace

1. stát

Zkoumá např. hospodářskou politiku vlády, inflaci, daně, nezaměstnanost, stav platební bilance, strukturu národního hospodářství

2. ekonomické integrace

Zapojení státu např. do Evropské unie, do Mezinárodního měnového fondu apod.

MIKROEKONOMIE-Zabývá se chováním menších ekonomických celků, tj. chováním domácností a firem

Ekonomické subjekty mohou být v roli:

– kupujících nebo prodávajících

-Výrobců nebo spotřebitelů

-Zaměstnanců nebo zaměstnavatelů

EKONOMICKÉ SYSTÉMY

• Každá společnost musí mít nějaký řád.

Ekonomický systém, který je v dané společnosti zaveden, je výsledkem odpovědi na základní ekonomické otázky:

-co vyrábět

-jakým způsobem

-pro koho, kdo je spotřebitelem

Ekonomické systémy:

–zvykový systém

-příkazový systém

-tržní systém

-smíšený systém

Zvykový systém:

• zvyky, tradice, obyčeje řídí ekonomické chování člověka
• Historie, dodnes u domorodých kmenů
• U nás prodej vánočních kaprů

Příkazový systém:

• = systém centrální moci
• Totální hospodářská funkce státu, centrálně plánovaná ekonomika
• Společenské vlastnictví výrobních prostředků – zestátnění majetku

Tržní systém:

• Hlavní prostředek řízení ekonomiky je tržní mechanismus (nabídka, poptávka)
• Ideální dokonalá konkurence, ve skutečnosti nedokonalá (monopolní), musí zasahovat stát ——— smíšený systém

Smíšený systém:

–      tržní systém, v němž má významnou roli stát

–      Stát vystupuje jako důležitý tržní subjekt i jako koordinátor ekonomického vývoje země

–      Charakteristický pro vyspělé země

MASLOWOVA PYRAMIDA

1. fyziologické potřeby
2. potřeba bezpečí, jistoty
3. potřeba lásky, přijetí, sounáležitosti
4. potřeba uznání, úcty
5. potřeba seberealizace

Logika Maslowova členění potřeb spočívá v tom, že člověk nejprve uspokojuje základní potřeby, a teprve pokud je uspokojí, přesouvá se v uspokojování potřeb v pyramidě na vyšší stupeň. To znamená, že např. hladovějící člověk se nebude zajímat o krásu obrazu, ani o to, zda si jeho osobnostních kvalit cení lidé kolem něj, a pravděpodobně ani o to, zda dýchá čistý vzduch. Až ve chvíli kdy se nají, bude moci vnímat nebo naplňovat potřeby vyšší. Vyšší potřeby totiž uspokojujeme teprve tehdy, kdy jsou uspokojeny všechny základní potřeby na nižších stupních pyramidy.

CO JE TO VÝROBA

• druh činnosti, spočívající v přeměně primárních přírodních statků k získání žádoucích produktů uspokojujících lidské potřeby
• = záměrná lidská činnost sloužící k vytváření ekonomických statků, jejichž konečným cílem je uspokojení člověka

The post Co je to ekonomie? – maturitní otázka first appeared on Ekonomie-ucetnictvi.cz.

Otázka: Evropská unie a Česká republika

Předmět: Ekonomie

Přidal(a): aneta

Po r. 1989 po pádu komunistických režimů v Evropě se Československo a další státy chtěly stát součástí evropských společenství.

V. Havel „Návrat do Evropy“

Evropská společenství, později EU na to musely reagovat. V r. 1989 vznikl program PHARE (původně na pomoc při transformaci ekonomik v Polsku a Maďarsku) Tento program byl později rozšířen na Československo a další státy. Nejprve sloužil jako pomoc při přechodu k tržní ekonomice,později jako finanční pomoc pro usnadnění vstupu do EU. Československo a později ČR z něho čerpaly každý rok 60 – 114 milionu EUR ročně.

• 1990- podpis kooperační dohoda
• 1991 – podpis asociační dohody (o přidruženém členství)

Spolupráce v oblasti ekonomiky i kultury. Kandidátské země měly možnost se připojit k jednotnému trhu EU, ale kromě citlivých druhů zboží (zemědělství, ocelářský průmysl).

Po vzniku ČR byla v r. 1993 podepsána nová dohoda o přidruženém členství.

Pro vstup ČR a dalších zemí do evropských struktur měl nejbětší význam summit v Kodani 1993, kde byla stanovena tzv. Kodaňská kriteria pro vstup do EU (viz. 1.část EU)

• leden 1996 – ČR podává žádost o přijetí do EU

(premiér V. Klaus) a byli jsme zařazeni do první vlny rozšíření. V březnu 1998 začal proces přistupování kandidátských zemí. Hlavním vyjednavačem za ČR byl Pavel Telička.

Přístupová jednání byla velmi složitá, problémem byla především změna legislativy a její přizpůsobení zákonům a normám EU.

Problematika byla rozdělena do 31 kapitol. Poslední kapitoly byly uzavřeny v r. 2002.

EU ČR a ostatní země každý rok pravidelně hodnotila a většinou jsme nedopadli příliš dobře.

Během této doby přípravy na vstup narušilo několik událostí:

Např.

• „Jablečná válka s EU“ – ČR zavedla kvóty na dovoz jablek z EU, pod vlivem odvetných opatření ze strany EU je musela rychle změnit
• Problém jaderné elektrárny v Temelíně – ze strany Rakouska (uzavřena dohoda)
• Problém Benešových dekretů – část německých poslanců z Europarlamentu požadovala jejich zrušení. Tento problém vyřešily právní expertízy, že dekrety nejsou v rozporu s evropských právem

Po r. 2000 se hodnotící zprávy o ČR zlepšily (až na reformu soudnictví a ochranu menšin) a bylo jasné, že ČR bude v 1. vlně přistupujících států.

Přístupové smlouvy byly podepsány v dubnu 2003 v Aténách: za ČR – prezident V. Klaus, premiér Vladimír Špidla, ministr zahraničí Cyril Svoboda a hlavní vyjednavač Pavel Telička.

Bylo rozhodnuto, že ČR se stane členem EU od r. 2004. Tuto dohodu muselo potvrdit referendum, které se konalo v červnu 2003. Se vstupem souhlasilo přibližně 77% voličů.

1.5.2004 – Vstup ČR a dalších zemí do EU

Červen 2004 – ČR se účastní voleb do Europarlamentu. (vyhrála ODS)

Přístupová jednání byla velmi složitá, ČR si vyjednala řadu přechodných výjimek (např. týkající se sazeb DPH). EU zase omezila přístup pracovníků nových zemí na svůj pracovní trh. Od počátku uvolnila přístup na pracovní trh Velká Británie a Irsko (mj. jim to ekonomicky velmi pomohlo) V současnosti ještě pracovníci z ČR nepotřebují pracovní povolení v žádné zemi EU.. Obavy týkaly především občanů z Polska, Češi se příliš stěhovat za prací nechtějí.

Důsledky vstupu

Před vstupem do EU panovaly u některých obyvatel nejrůznější obavy, např. ze zdražování, nebo z toho, že české podniky nebudou konkurenceschopné a zkrachují.

Lze říct, že se katastrofické scénáře rozhodně nenaplnily. Zdražily jen některé potraviny (např. cukr, mléčné výrobky a maso) u některých byla změněna sazba DPH z 5% na 19 % (např. telefony). Průměrné ceny vzrostly v důsledku vstupu do EU jen o 0,5%, zatímco mzdy vrostly o 6,5 %, což znamenalo zvýšení životní úrovně.

Největší vliv měl vstup na vývoz, obchodní bilance, která do té doby byla v minusu, ihned v 2. pololetí r. 2004 vykázala přebytek, který má dosud.

Negativním důsledkem vstupu byla zvýšení kamionové dopravy, tedy zhoršení životního prostředí.

V mezinárodně politické oblasti znamená vstup do EU zvýšení bezpečnosti a rozhodně ČR může lépe prosadit své zájmy, než když by členem EU nebyla.

The post Evropská unie a ČR – otázka z ekonomie first appeared on Ekonomie-ucetnictvi.cz.

   Otázka: Sociologie a ekonomie

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Tereza Horníková

Poznámky ze zsv – Tereza Horníková,

Domácí násilí

= chování, které u jednoho z účastníků způsobuje strach z druhého

– z velké části problematické

– velmi často se vyskytuje v několika formách současně

– vzrůstající tendence (!)

Formy násilí

1. fyzické – fyzické útoky, bití, facky, ohrožení zbraní …

 často útočník může fyzicky ubližovat nejbližším lidem osoby

2. psychické – nadávání, vyhrožování, znemožňování, zesměšňování …

 ne vždy je doprovázeno fyzickým

a. sexuální  – znásilnění, nucení k sexu

b. ekonomické – odstřihuje druhou osobu od peněz, bere výplaty, zakazuje chodit do zaměstnání

c. sociální izolace – brání v návštěvách přátel i rodiny, neustále pronásleduje  nebo si někoho najme

Specifika násilí

1. „Za zavřenými dveřmi“ – doma, bez svědků a navíc je to mezi osobami blízkými

– pachatelé domácího násilí mají dvojí tvář – navenek se chová normálně – společensky oblíbený, přátelský, bavič, atraktivní – násilně se chová pouze doma (ovšem tohle neplatí ve všech případech!)

– násilí má vždy svojí historii – začíná zpravidla nenápadně (často si prvních příznaků oběť nevšimne, přehlíží je, omlouvá)

– násilí není neustále – střídání období násilí a období relativního klidu (usmíření, omlouvání)

– oběť pořád k partnerovi lásku cítí – cítí naději – věří (i několik desítek let), že se partner změní

– vystupňování násilí – samotný akt – relativní klid, „líbánky“ – stále dokola

– násilí nemůžeme (!) zaměňovat s hádkou

– nejčastějšími obětmi jsou: ženy, děti, muži, senioři

Mýty o násilí

1. týká se jen lidí sociálně slabších

2. není běžné – týká se jen několika málo rodin

3. častou příčinou je alkoholismus člověka

4. ženy si za násilí mohou sami – dávají mu k tomu příčinu

5. ženy mají násilí rády

6. oběť násilí a násilník

– ve chvíli, kdy člověk ví, že se u někoho jedná o týrání – tak je povinen (!) nahlásit toto jednání

Stalking

– většinou se týká bývalých partnerů – neustále pronásledování, prozvánění, neustálé psaní sms, mailů, obtěžování rodiny …

– v roce 2010 začal oficiálně existovat jako trestný čin

– aby člověk mohl být obviněný ze stalkingu musí:

 stalker činí proti vůli oběti

 intenzivně pronásleduje oběť

 dlouhodobě pronásleduje oběť (minimálně 4 týdny)

 ROSA              

 DONA – zkratka domácí násilí

 obě dvě jsou linky na pomoc při domácím násilí

 Bílý kruh bezpečí – organizace pro všechny oběti trestného činu poradna při jakémkoliv trestném činu, i lidská pomoc (mají psychology)

 obě dvě jsou linky na pomoc při domácím násilí

Násilí na dětech

– nejméně 20 tisíc dětí v ČR je týráno rodiči a ve většině ani není odhaleno

– rodiče nebo nový partneři – nejčastěji kombinace fyzického, psychického nebo sexuálního

– týrané děti často nechodí ven, nechodí do škol, školek

– často pomáhá všímavost okolí (např. doktorka při preventivní prohlídce)

– často si sami neumějí přivolat pomoc

a) psychopatičtí rodiče – často jim je dítě sebráno

b) pod pohružkou stíhání jsou ochotni se jít léčit

EKONOMIE

 ekonomika               =               věda o hospodářství

 oikos              =              „dům, domácnost, okolí domu“

 nomos              =              „jméno, slovo, popis“

– zřejmě poprvé se ekonomika objevila na přelomu 5. – 6. století – Xenofón – ekonomické poznatky – „Oikonómikos“ (jak zpravovat otrokářskou domácnost, zemědělství, obchodování, trh)

– dalším, kdo s zabývali ekonomií byli: Platón, Aristoteles …

– zlomem je 14. století a renezance – zámořské objevy, vynálezy, kolonie, přímořská města – Janov, Benátky …

– k osamostatnění ekonomie až mezi 18. – 19. Století – základy položil Adam Smith

Neviditelná ruka trhu = Adam Smith tvrdil, že trh nepotřebuje žádné větší zásahy, že trh si vyřeší vše sám

Mikroekonomie = část ekonomické vědy; zkoumání jednotlivých ekonomických subjektů (= zkoumá, jak e chovají firmy, domácnosti, stát, vztahy mezi podniky, firmami, motivy proč někdo vyrábí to,  co vyrábí)

Makroekonomie  = část ekonomické vědy; zkoumá hospodářství jako celek (= inflace, nezaměstnanost, růst DPH)

Tržní subjekty

1. Firma

 na straně poptávky (poptávají pracovní sílu, nabízejí pracovní místo) i na straně nabídky

 subjekty, které podnikají

 jejich hlavním cílem je maximalizace zisku

2. Domácnost

 vyskytují se a trhu jako kupující na straně poptávky – chtějí uspokojit své potřeby

 vystupují i na straně nabídky, jako nakupující

 jejich cílem je maximalizace užitku

 Výrobní faktory:

a. půda               – přírodní zdroje

b. práce               – cílevědomé působení člověka

c. kapitál – peníze a kapitálové statky (= stroje, budovy)

3. Stát

 vystupuje jako kupující (prostřednictvím státních zakázek – oblast dopravních komunikací, obrany …) i jako prodávající (státní firmy, státní podniky)

 specifický subjekt

 zvláštní postavení – stát určuje podmínky trhu, má právo do něj zasahovat, reguluje trh

Potřeby

– každý člověk má jiné potřeby z ekonomického hlediska

= pociťovaný nedostatek něčeho nezbytného

– naše potřeby jsou nekonečné – uspokojíme jednu a chceme další

Dělení:

a) hmotné – př. mám hlad, najím se

b) nehmotné – svobod, přátelství, vzdělání

a) zbytné

b) nezbytné                                                                      

– k uspokojení potřeb patří statky a služby

Statky

= v ekonomice označuje cokoliv, co zvyšuje užitek

a) hmotné – věci, které uspokojují

b) nehmotné – znalosti nebo duševní výtvor člověka

a) volné– nemusí se za ně platit a je jich nekonečné množství (např. kyslík, písek na Sahaře, sluneční paprsek)

b) vzácné (ekonomické) – statků je omezené množství, spotřebitelé jsou ochotni za něj platit (většina statků)

Služby

= hospodářské činnosti uspokojující určitou potřebu

– jejím výsledkem je užitečný efekt a ne hmotný statek

a) věcné – práce spojené s obnovením funkce výrobku – př. opravny, čistírny

b) osobní – obohacují duševní stránku člověka – př. kadeřník, lékař, masér, divadlo, knihovny …

Ekonomické sektory

a) primární – zahrnuje veškerou prvovýroba (zemědělství, lesnictví, těžba surovin); využívá přírodních zdrojů

b) sekundární – zpracovatelský průmysl, stavebnictví, výroba elektřiny a plynu

c) terciální –  odvětví poskytující hlavně služby, vzdělání, státní instituce

Kvartérní sektor

= soubor činností služeb, které souvisejí s výzkumem, vědou, informace, vzdělávání

– zahrnuje služby typicky veřejného charakteru – veřejná správa, justice, armáda, policie

Ekonomické systémy

– Nobelova cena za ekonomii – Paul Samuelson – ekonom – definoval ekonomii jako vědu, která musí odpovědět na tři základní otázky:

1. CO – určuje, jaké statky se budou vyrábět a v jakém množství (druh výrobku, jestli se mají vyrobit pouze drahé a kvalitní v malém nebo nekvalitní ve velkém množství…)

2. JAK – jakým způsobem budou dané statky vyráběny (s jakými technologiemi a výrobními faktory)

3. PRO KOHO – pro koho se budou dané statky vyrábět

1) Zvykový systém

 fungovalo v jednotlivých kmenech – založen na tradicích země (předávání řemesla a znalostí z generace na generaci)

 veškerá děla práce se odehrávala uvnitř kmenu

 náčelník (nebo rada starších; ti nejmoudřejší) rozhodoval o tom, co se bude vyrábět a kolik se toho vyrobí

 pro větší společnost nemůže fungovat (!)

 můžeme se s ním i dnes někde setkat – jihoamerické, africké kmeny – ale je to skoro překonaná záležitost, vyskytuje e nejvíce v zaostalých společnostech

2) Příkazový – centrálně řízený

 založený na moci úzké skupiny lidí – kteří stojí v čele státu

 v nedemokratické společnosti, v totalitní společnosti

 neřídí se zdravým rozumem – rozhodují, diktují a nakazují, co se bude vyrábět jak se daný produkt rozdělí

 neefektivní, nevýhodný – obrovským mínusem je subjektivnost – buďto je nedostatek nebo nadbytek věcí

 může mít výhodu z krátkodobého hlediska – například při nějaké krizi, a nebo při přírodní katastrofě nebo po válce – výhoda je v tom, že se rychle a efektivně mohou zmobilizovat všechny zdroje

3) Tržní systém

 funguje v západních státech

 využívány určité zásahy státu do hospodářství

 o ekonomických otázkách rozhoduje trh a konkurence

 předpokládá, že hospodářství se řídí pomocí trhu a tržních zákonů

 řídí se díky tržním zákonům

 plusem je, že funguje bez subjektivních lidských rozhodnutí – funguje neviditelná ruka trhu – efektivní využití zdrojů

Hospodářský proces

= souhrn výroby, rozdělení, směny a spotřeby v návaznosti na sebe

1. výroba

2. rozdělení + přerozdělování

3. směna

4. spotřeba

Výroba

– je zapotřebí výrobních faktorů – může to vyrábět i jednotlivec (např. živnostník) nebo celé firmy a státní podniky

= činnost, při které člověk přetváří přírodu ve statky

– potřeba přírodních zdrojů – půda + kapitál

– informace – řadí se také mezi výrobní faktory – velká řada informací velmi rychle zastarává, ztrácí na své hodnotě, musí být nahrazeny informacemi novými

Práce = cílevědomá lidská činnost, kterou se vytváří statky

Mzda = cena za práci

Renta = cena za půdu

Kapitál = peníze jsou to hlavní, čím myslíme kapitál – peníze přinášejí další peníze

 rozumí se tím stroje, budovy

 cenou za kapitál je zisk, případně úrok z peněz

Hranice produkčních možností – souvisí s problematikou výroby

– něco, co je mimo křivku – varianta, kam se ekonomika není schopna dostat, jelikož v danou chvíli nemá dostatek zdrojů

 jedinou možností že by se firma někam jinam mohla dostat jsou nové vynálezy, technický pokrok, nález peněz, přeorganizovat práci

Rozdělování a přerozdělování

– vyrobilo se a všichni, kdo se na tom podíleli, očekávají svojí odměnu – za práci mzdu, ti, kdo vložili kapitál, tak se snaží o zisk a z půdy očekáváme rentu = rozdělování

– každých peněž jdou daně, zdravotní a sociální pojištění a sát tyhle peníze přerozdělí těm, kteří se na tom procesu nepodíleli – nezaměstnaní, ženy na mateřské, nemocní, děti, důchodci

Směna

– proces, kdy hledáme vhodné statky a služby

– nabízející hledají poptávající

= proces, při kterém nabízející (výrobci, obchodníci) hledají kupce (poptávající) na své zboží a služby, aby mohli realizovat svůj zisk

– jde jim hlavně o maximalizaci zisku – o to jde každému

– právě v této fázi se ukáže, jestli výsledky fáze rozdělování a přerozdělování byly oprávněné

– existuje také možnost, že výrobek svého kupce nenajde – v tento moment podnikatel prodělá

Fáze spotřeby

= proces uspokojení potřeb

a) konečná – uspokojení potřeb jednotlivých lidí – např. koupím si knížku, přečtu si jí

b) výrobní – uspokojení potřeby firem, aby mohli dále vyrábět a podnikat – např. firmy si nakoupí součástky a z nich něco vyrábějí

Trh + tržní zákony

Trh = místo, kde se střetává nabídka a poptávka, kde dochází ke směně zboží a služeb

– zboží je podmnožinou celé množiny všech statků a služeb

Peníze = v ekonomii brány jako zvláštní druh zboží – používají se především k usnadnění směny

a) barter = směnnývýměnný obchod

 často u států, u kterých se neví, jestli by e peníze vrátily – naturálie

b) zbožové peníze = speciální druh zboží, který sloužil jako platidlo

 např. funkci peněz splňoval čaj, víno, plátno …

 obrovské nevýhody – krátká trvanlivost, špatná dělitelnost, špatné uchovávání a skladování

c) drahé kovy =               vždy dostatečně vzácné; dobré dělení, uchovávání, skladování, neměli dobu spotřeby, snadná přeprava …

d) mince              =              jeden z nejdéle trvajících prostředků směny

Funkce peněz

1. prostředek směny – peníze lze volně směňovat za zboží a služby – měření různých statků a služeb

2. jednotka zúčtování – slouží jako univerzální měřítko ceny zboží a služeb; lze jimi vyjádřit dluh – zprostředkovává obchod a vzájemnou výměnu

3. uchovatel hodnoty – slouží jako forma majetku a prostředek pro hromadění – uchovávají hodnotu do budoucnosti

Měna

= peněžní soustava určitého státu

– základem každé měny je peněžní jednotka

– v dnešní ekonomice je nutné převádět na měny cizí – měnový kurz = cena měnové jednotky jedné země vyjádřena v peněžní jednotce jiné země (měnový kurz je pohyblivý, každý banka ho má jiný – abych zjistila, kolik právě měna je, tak se podívám do kurzovního lístku)

Kurzovní lístek: soupis kurzů měn určitého data (oficiální kurzovní lístek vydává u nás ČNB a vydává ho každý pracovní den)

Valuty: bankovky a mince cizího státu

Devizy: pohledávky (např. cenné papíry v cizí měně), které znějí na cizí měnu

Devalvace: oficiální snížený kurzů měny určitého státu vůči všem ostatním měnám

Revalvace: oficiální zvýšení kurzů měny určitého státu vůči všem ostatním měnám

 devalvaci a revalvaci může ovlivňovat jenom centrální banka státu

Konkurence

– jedna ze základních podmínek, za kterých probíhá obchod

– může být a straně poptávky (mezi zákazníky, když usilují o nějaké zboží) nebo na straně nabídky (- zajímavější)

= soupeření, boj o zákazníka

– je několikero typů konkurencí:

 cenová konkurence – konkuruje se cenou – firmy se snaží snížením ceny získat větší podíl na cenu

 necenová konkurence – firmy se snaží jiným způsoben než snížením ceny (kvalita, účinná cílená reklama, tradice firmy, značka, ekologicky šetrné výrobky, bylnebyl testován na zvířatech, estetické hledisko, koupím si věc a něco dostanu zdarma

 dokonalá konkurence: v praxi se téměř nenajde, trh spočívá v tom, že všichni nabízející mají rovné podmínky přístupu na trh a stejně tak všichni kupující mají na trh stejný přístup = rovné podmínky vstupu na trh; kvalita je stejná u všech zboží – nerozlišují se značky, neexistuje žádná reklama (zboží je stejně kvalitní), žádné bonusové akce; jediné, podle čeho já jako zákazník se budu rozhodovat je cena

 nedokonalá konkurence: realita

 Monopol = existuje jeden, který má výsadní postavení na trhu; např. administrativní monopol (má jako jediný povolení od státu), nebo podnik, který zná jediný recept na jednu surovinu (Coca-Cola, Becherovka …)

 Monopson = výsadní postavení, na straně kupujícího (zbraně, technologie); výhradním nakupujícím je stát

 Oligopol = na straně nabídky existují dva velké subjekty

 Monopolistická konkurence: firmy s dominantním postavením, ale i malé konkurenční firmy

– v nedokonalé konkurenci dochází k selhání trhu:

1.) Vznik monopolu

– samotný vznik monopolu trestní není, ale stát musí stanovit určitá pravidla – zákony na ochranu hospodářské soutěže, kde se specifikuje, co je a není trestné

– porušení je zneužití výsadního postavení – neprávně ustanovená cena (kdyby byla pro odběratele třeba likvidační)

2.) Existence veřejných statků

– statky, o kterých není žádoucí, aby byli v rukách soukromého sektoru

– zdravotnictví, školství, státní správa …

3.) Externality trhu

= vedlejší účinky trhů na subjekty, které se daného tržního vztahu neúčastní

– mohou být jak negativní, tak i pozitivní

– poškozenými jsou lidé, kteří žijí v průmyslových oblastech

The post Ekonomie a závěr sociologie first appeared on Ekonomie-ucetnictvi.cz.

   Otázka: Trh, tržní mechanismus

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Vrsi

citáty:

1. Obrovský rozmach majetných středních tříd je nutná (nikoliv postačující) podmínka pro tvorbu liberální společnosti, ve které jsou respektována práva jednotlivce.     A.Smith

• střední třída – dynamický prvek; potřebuje reformy, ale nebudou zbytečně radikální (nebudou chtít rozbít jistoty)21. století: učitelé, státní zaměstnanci, lékaři, drobní a střední podnikatelé, dělníci obsluhující počítačové stroje (nejvíc to platí ve Francii)

•liberální společnost (otevřená, občanská) – předpokládá vznik nových sociálních rolí; společnost je třeba řídit, aby fungovala; riziko anomie – rozpadu společnosti

2. Co je na ekonomii fascinující, jsou její základní principy, které jsou tak jednoduché, že mohou být napsány na jediné stránce, aby jim každý mohl porozumět.       M. Friedman

-> monetaristická rovnice

3. Podnikatel, který se chová eticky a sociálně odpovědně, slouží sám sobě.    T. J. Baťa

Když se podnikatel chová slušně ke svým zaměstnancům, pracují dobře, ale hlavně jsou loajální.

předpoklady tržní ekonomiky

– pokud existují 3 základní výrobní faktory

1. půda

– uvolnění půdy -> zrušení roboty a poddanství (Anglie – v průběhu 14.století ;České země – revoluční rok 1848)

2. práce

– uvolnění pracovní síly – vznik zrušením nevolnictví (polovina 14. století – západní Evropa – Francie, Anglie -> kvůli moru; České země -1781 -> Josef II. vydal patent o zrušení nevolnictví)

3. kapitál

– první akumulace kapitálu (Anglie – proces ohrazování -> šlechta zabírá poddaným půdu pro chov ovcí; České země – raabizace za vlády Marie Terezie)

•vlastnictví: 1. soukromé

2. veřejné – státní

– družstevní (družstevník je člen družstva a vlastní podíl)

– akciové (nejvíce ziskové)

– komunální (obce)

• trh zboží – institucí je komunitní burza

•trh práce – institucí je úřad práce

• trh kapitálu – peněžní burzy

burzy

– zvláštní forma trhu, kde se soustřeďuje nabídka a poptávka

– instituce, která činnost burzy zabezpečuje – BCPP – Burza cenných papírů Praha

– dělení:  1. peněžní – obchoduje se zde s cennými papíry a penězi

2. komoditní – zbožové burzy

3. lodního prostoru – obchodní společnosti nabízejí lodní prostor nebo celé lodi

– obchod probíhá podle stanoveného burzovního řádu

– na burzách obchodují makléři – zprostředkovatelé obchodů na burze (mohou jimi být banky – obchodují na svůj účet jako investoři nebo na účet svého klienta – nakupují a prodávají z podnětu klienta; zprostředkovatelé = brokeři – obchodují svým jménem na klientův účet; dealeři – obchodují svým jménem na svůj účet)

– firmy dávají akcie na burzu, protože je to pro ně možnost, jak získat dodatečné zdroje peněz

– burzy používají ke svému fungování index – vyjadřuje sílu burzy a přitahuje investory (vyjadřuje hodnotu nejsilnější firmy v zemi)

– nejsilnější index na světě je Down – Jonesův (Newyorská burza)

– firmy, které jsou na oburze obchodovány, jsou ty nejsilnější v zemi

– burzy jsou otevřeny podle poledníků

Burzy ČR

•Burza cenných papírů Praha, a.s.

– funguje od r. 1993

– má index PX (v rámci něj je ještě spad index – pokud se sem přihlásí firma, musí obchodovat -> větší spád)

•RM systém (=registrační místo)

– mimoburzovní trh

– může zde obchodovat kdokoliv (slabší firmy, fyzické osoby)

– akciová společnost, která zprostředkovává obchod s cennými papíry

Cenné papíry

• akcie

– dokládá vlastnictví jako podíl na kapitálu akciové společnosti

– jsou stanovené na peněžní částku (kurs – cena, na kterou se akcie prodává)

– dividenda – proměnlivá; výnos, který svému majiteli akcie přináší

druhy:

•zaměstnanecké

•kmenové – obyčejné

•prioritní – zaručují zvláštní práva vlastníkům (pevná dividenda, větší počet hlasů na jednu akcii)

vliv na cenu akcie:

•hospodářská a politická situace v zemi

•mezinárodní situace

•úroková míra

•očekávaný výnos

•ukazatele výkonnosti firmy a její postavení na trhu

• nabídka a poptávka

– akciemi se obchoduje na burze nebo mimo burzu

•šeky

– bezpodmínečný písemný příkaz výstavce šeku peněžnímu ústavu zaplatit doručiteli nebo osobě uvedené na šeku určitou peněžní částku

– náhrada hotových peněz

– šeková knížka – forma formuláře vydávající banka klientům

– náležitosti (nutno uvést):

•peněžní částka

•peněžní ústav (šekovník), který má platit

•místo placení

•datum a místo vystavení šeku

•podpis výstavce šeku

– typy šeku: (podle osoby, které má být částka vyplacena)

•šeky na jméno

•šeky na doručitele

•šeky na řád (převoditelné na jinou osobu)

•obligace – dluhopisy

– dlužnický charakter – majitel má právo požadovat vyplacení výnosů a splacení dlužné částky

–  emitent – osoba, která vystavila dluhopis, má povinnost tyto závazky splnit

– nominální hodnota – hodnota uvedená v textu dluhopisu

– kurs – cena, na kterou se dluhopis prodává

•směnky

– krátkodobý cenný papír

– majitel směnky má právo vyžadovat zaplacení peněžní částky ve stanoveném čase a zavazuje dlužníka zaplatit

– platební úvěrový prostředek zakládající vztah obchodního úvěru mezi dlužníkem a věřitelem -> upraveno zákonem

– náležitosti:

•příkaz zaplatit určitou sumu

•údaj o splatnosti (určitý na určitou celou sumu)

•místo placení

•jméno dlužníka (směnečník)

•jméno věřitele

•datum a místo vystavení směnky

•podpis výstavce směnky

– způsob vystavení – směnka:

•cizí – písemný příkaz výstavce bance zaplatit věřiteli uvedenou částku

•cizí na vlastní řad – věřitel – výstavce

•vlastní – závazek výstavce směnky zaplatit uvedenou částku

Trh

– systém, v kterém dochází ke směně zboží a střetávání nabídky a poptávky

– kupující má zájem nakoupit co nejvíce co nejlevněji x prodávající má zájem prodat co nejvíce za nejvyšší cenu -> zájmy jsou protichůdné – střety zájmů, projevují se ve sjednané ceně

•cena – částka sjednaná při nákupu nebo prodeji = suma peněz, která je předána výměnou za výrobek nebo službu

druhy trhu:

•dle velikosti  – trh místní (pro malou geografickou rozlohu)

– trh národní (v rámci jednoho státu)

– trh světový, globální (propojení mezinárodního trhu)

•dle množství směnovaného zboží   – trh dílčí (jeden druh zboží)

– trh agregátní (souhrn všech druhů zboží)

•dle předmětu směny  – trh výrobních faktorů

– trh peněz

– trh výrobků a služeb

subjekty trhu:

domácnosti – spotřebitelé nejlépe uspokojující svoje potřeby

firmy – výroba statků, jejichž cílem je zněkolikanásobit svůj zisk

stát – všechny orgány státu stanovují základní pravidla ekonomického trhu – zákony, předpisy + kontroluje jejich dodržování

– funkce státu:  – zvýšit efektivnost ekonomického systému

– zvýšit spravedlnost

– zvýšit stabilitu

zahraniční firmy – souhrn zahraničních domácností, firem i vlád, které vstupují do státu zvenčí, musí respektovat právní režimy, řešení problému rozdílných národních měn (euro)

poptávka

– je vyjádřena množstvím určitého druhu zboží, které jsou kupující ochotni při dané ceně koupit

– vztah mezi cenou a příslušným poptávaným zbožím

– čím je vyšší cena výrobků, tím menší je poptávka po zboží

typy:  poptávka agregátní – souhrn všech koupí, které chceme uskutečnit

poptávka individuální – poptávka jednoho kupujícího (nerealizovatelné)

poptávka dílčí – poptávka po jednom výrobku

ovlivňující faktory: cena

demografické změny (v počtech a charakteristice kupujících)

změny velikosti důchodu (mzdy, renty, daně, úrokové sazby

změny v preferencích (zvyky)

změny cen jiných zboží

nabídka

– je vyjádřena množstvím určitého druhu zboží, které jsou prodávající ochotni za určitou cenu prodat

– vztah mezi cenou a nabízeným zbožím

– s růstem ceny roste i počet zboží

typy:  nabídka individuální – jedno zboží nabízí jeden ekonomický subjekt

nabídka dílčí – jedno zboží je nabízeno všemi ekonomickými subjekty

nabídka agregátní – všechny druhy zboží jsou nabízeny všemi subjekty

ovlivňující faktory: cena

náklady na výrobu a na obchod (suroviny, energie, mzdy)

změny vnějších podmínek v podnikání (počasí, organizace trhu, daně, příjmy)

změny kapitálové výnosnosti (zisk -> roste konkurence -> výnosnost klesá, až je nulová -> opuštění trhu -> hledání nové cesty na trh)

rovnovážná cena

– rentabilní pro prodávajícího a dostupná pro kupujícího

– je to ideální cena -> nabízené množství = poptávané množství

– dochází k vyčištění trhu – není přebytek ani nedostatek

– rovnovážná cena se určuje metodou pokus – omyl (průzkumy trhu)

•střet nabídky a poptávky:         1. rovnovážný stav – ideální cena

2. nižší tržní cena než je rovnovážná – dochází k převisu poptávky a nedostatku zboží na trhu (zákazníci by koupili víc)

3. vyšší tržní cena než je rovnovážná – převis nabídky (zboží zůstává ve skladech)

•změna tržní rovnováhy:            1. nabídka klesá, poptávka se nemění (zvyšuje se rovnovážná cena)

2. nabídka se nemění, poptávka klesá (snižuje se rovnovážná cena)

konkurence

– projev hospodářské soutěže

– urychluje technický pokrok i vývoj v sociální sféře

– formy:   •napříč trhem – konkurenční boj mezi nabízejícími a poptávajícími

•na straně poptávky – vzniká ze vzájemného soupeření poptávajících, kteří chtějí co nejlevnější zboží

•na straně nabídky – prodávající chce vytvořit co nejvyšší zisk a z trhu vytlačit ostatní producenty

•cenová – snížení cen

•necenová – zlepšení parametrů a kvality produktů (dovoz, servisní služby, záruční lhůta, způsob dodání, platební podmínky, prestiž, služby, reklama)

•dokonalá konkurence   – stav trhu, který předpokládá velké množství výrobců i spotřebitelů

– vstup na trh není omezen

– existuje úplná a dokonalá informace o trhu

•nedokonalá konkurence

– stav trhu, kdy jeden výrobce má výsadní postavení na trhu a má vliv na cenu = monopol

– druhy nedokonalé konkurence:

administrativní konkurence – výrobce má od státu povolení na prodej určitého druhu zboží

monopolistická konkurence – velké subjekty na trhu mají monopolní postavení, ale jsou zde i menší subjekty

                                       oligopol – na straně nabídky je velmi málo dominantních subjektů, každý disponuje určitou monopolní silou a ovládají trh (brání vstupu na trh ostatním firmám, uměle udržují nedostatek zboží, prodávají výrobky za vyšší ceny)

                                       monopson – výsadní postavení na straně poptávky (stát – technologie, zbraně hromadného ničení)

– typy monopolu:   kartel – dohoda dvou nebo více podniků o dodržování určitých podmínek prodeje (omezení konkurence a ovládnutí trhu), měl by dohlížet stát, aby nebylo porušeno výsadní postavení

syndikát – právní samostatnost subjektů, dohoda o nákupu nebo prodeji

trust – dochází k propojení v oblasti výroby, právní samostatnost subjektů

koncern   – firmy se propojují ve všech oblastech činnosti

– firmy nemají právní samostatnost

– fůze = spojení rovnocenných partnerů

– spojení formou dohody nebo anexe (=násilné obsazení a připojení)

– nadnárodní charakter

selhání trhu

1) vznik monopolu – není trestný, ale stát musí kontrolovat zneužití výsadního práva (to je trestné)

2) veřejné statky – takové statky, kde není žádoucí, aby jejich chod měla pod vlivem soukromá osoba

3) externality trhu – vedlejší účinky trhu na subjekt, který se trhu neúčastní

•negativní (jde o nadbytečné náklady pro subjekty, které jim nepřinášejí žádný užitek)

•pozitivní (vznikají při bezplatném získání určité výhody)

podnikání

– soustavná činnost prováděná podnikatelem vlastním jménem na vlastní odpovědnost a za účelem zisku

podnikatelské subjekty

1. fyzické osoby – podnikatelé

•podnikatel -osoba zapsaná do obchodního rejstříku

– podniká na platný živnostenský list

– podniká podle jiného než živnostenského zákona (advokacie, notář, …)

– provozující zemědělskou činnost zapsanou do zvláštní evidence

• podmínky pro provozování činnosti:

1. všeobecné:starší 18 let, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost (čistý trestní rejstřík), bez daňových nedostatků vůči státu

2. zvláštní – upraveno u zvláštních typů živností, nutná odborná nebo jiná způsobilost

2. organizace – podniky

typy podniků

– vznikají založením právnické osoby za účelem podnikání

– obchodní zákoník stanovuje pravidla podnikání

– vznikají zapsáním do obchodního rejstříku – je to veřejný seznam, který vedou rejstříkové soudy

– zapisují zákonem stanovené údaje, týkající se podnikatelů

– zapisuje se: obchodní jméno, sídlo firmy, předmět podnikání, právní forma podnikání, jméno a bydliště právnické osoby, která jedná jménem společnosti

– existence obchodní společnosti je potvrzena výpisem z obchodního rejstříku

– obchodní společnost vzniká vymazáním z obchodního rejstříku

Veřejná obchodní společnost – v.o.s.

– vzniká založením minimálně 2 právnickými osobami – podnikají pod společným jménem a ručí za závazky společně a nerozdílně veškerým svým majetkem

– její jméno musí obsahovat v.o.s.

– podnikající obchodníci jsou společníci – jsou označeni ve smlouvě

– smlouva musí obsahovat obchodní jméno a sídlo společnosti, výčet společníků (jejich jména, bydliště a úředně ověřené podpisy), předmět podnikání

– obchodní jednání může vést každý ze společníků, pokud smlouva nestanoví jinak -> řídící orgán je každý společník

– smrtí společníka dochází k zániku společnosti

– zákaz konkurence v oboru – společníci si nemůžou vytvořit další firmu stejného zaměření

– zisk se dělí rovným dílem

Komoditní společnost

– přechodná forma mezi obchodní (ruší celým majetkem) a kapitálovou (ručí pouze kapitálem) společností

– smlouva musí obsahovat obchodní jméno a sídlo společnosti, výčet společníků (jejich jména, bydliště a úředně ověřené podpisy), předmět podnikání

– 2 typy společníků:  •komplementáři – za závazky ručí celým svým majetkem

•komandisté – ručí pouze výší svého členského vkladu, který je zapsán ve smlouvě (minimální vklad je 5000 Kč)

– zisk se rozdělí na dvě stejné části – jednu dostanou komandisté, kteří si ji rozdělí podle výše vkladu, druhou dostanou komplementáři, kteří si ji rozdělí rovným dílem

– ztrátu hradí komandisté podle společenské smlouvy

s.r.o.

– kapitálová společnost

– společníci dávají povinný vklad – vytvořeno základní povinné jmění (minimálně 200 000 Kč)

– minimální počet společníků je 5 a maximální 50

– při krachu společnosti přijdou společníci pouze o firemní majetek

– součástí obchodního jména společnosti je s.r.o.

– smlouva musí obsahovat obchodní jméno a sídlo společnosti, výčet společníků (jejich jména, bydliště a úředně ověřené podpisy), předmět podnikání, vklady společníků, základní jmění společnosti, jméno jednatele, který jedná jménem společnosti a je zapsán do obchodního rejstříku

– dozorčí rada kontroluje hospodaření a nakládání s majetkem společnosti

– podíl na zisku se odvíjí z výše vkladu

– společnost je povinna si vytvořit rezervní fond – 10% z čistého zisku (jistota při ztrátách)

– nejvyšší orgán je valná hromada  – rozhoduje o všem

– její zasedání jsou svolána 15 dní dopředu

– podle vkladu mají společníci počet hlasů ve valné hromadě (1 hlas = 2000 Kč)

akciová společnost, a.s.

– základní jmění je rozloženo do akcií (jeho minimální hodnota je 2 000 000 Kč)

– za závazky společnosti ručí společníci celým majetkem i vklady akcionářů

– je založena: jedním zakladatelem (právní osoba, zapsána v zakladatelské listině)

dvěma a více zakladateli – uvedeni v zakladatelské smlouvě (obsahuje obchodní jméno a sídlo společnosti, předmět podnikání, výčet společníků (jména, bydliště, notářsky ověřené podpisy), počet akcií)

– rezervní fond tvoří 20% zisku

– orgány: •valná hromada – svolávají ji zakladatelé, je to nejvyšší rozhodující orgán

•představenstvo – řídí společnost a valné hromadě předkládá zprávy

• dozorčí rada – kontroluje představenstvo

státní podniky

– jsou ve vlastnictví státu

druhy:  •neziskové

-slouží k uspokojení státních potřeb

• ziskové

– vytváří zisk, za závazky ručí celým majetkem společnosti

– základní orgán: ředitel, dozorčí rada – jmenována na 5 let, kontroluje ředitele a finance

•rozpočtové organizace

– subjekty v podnikání, jejichž příjmy a výdaje jsou součástí státního rozpočtu

• příspěvkové organizace

– stát poskytuje příspěvek na činnost, ale jinak hospodaří samostatně

družstva

4 typy:  zemědělská

bytová

stavební

spotřební

– nemá uzavřený počet osob (minimálně 5)

– právnická osoba založená za účelem podnikání

– zisk se dělí podle vkladu a družstvo odpovídá za závazky celým svým majetkem

– základní jmění je 50 000 Kč

– družstvo vzniká na ustanovující schůzi

– zapisuje se jméno, základní jmění, předmět podnikání

– určují se práva a povinnosti, výše členského příspěvku

– volí se představenstvo – plní rozkazy členské schůze

– volí se kontrolní komise – kontroluje finance a účetnictví

graf – nabídka, poptávka

The post Trh, tržní mechanismus first appeared on Ekonomie-ucetnictvi.cz.

   Otázka: Novověká tržní ekonomika

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Vrsi

Citáty:  

• Vymáhat daně znamená škubat husu tak, abychom získali co nejvíce peří s co nejmenším syčením. J.B. Colbert
• Převážná většina lidí má přirozený a nepotlačitelný zájem na zlepšení svého materiálního postavení. Když tato přirozená touha dostane prostor, dojde k hospodářskému vzestupu. A.Smith
  • každý člověk když dostane příležitost, tak se snaží být úspěšný
• Největší důraz kladu na zvyšování kupní síly státu, jež vyplývá z vládních výdajů financovaných půjčkami. J. M. Keynes

Dějiny ekonomického myšlení

Protovědecké období

1. počátek již v antice – Platón, Aristoteles; středověk – Tomáš Akvinský (teorie přiměřeného zisku – peníze jsou přirozeným produktem směny a není proti Bibli s nimi pracovat), Hugo Grotius

• fyziokratismus

– základ ekonomiky je půda, z ní všechno vychází

– „laissez faire“ – stát by neměl zasahovat do zemědělství, jenom tak může zemědělství uživit obyvatele státu

– představitelé: F. Quesnay, P. de Boiquilbert

•merkantilismus (=colbertismus)

absolutistická Francie, ČZ: doba Marie Terezie – raabizace (F.A. Raab)

– představitel: J.B. Colbert

– akceptuje průmysl a obchod

– etatistický – pod silným vlivem státu

– pravidla:  1. státní rozpočet (měl by být přebytkový)

2. aktivní obchodní bilance (větší vývoz než dovoz)

– vysoká dovozní cla

– zákaz vývozu drahých kovů – základ státního pokladu

3. podpora domácího průmyslu

– bajonet, parfémy

– podpora vzdělání

Vědecké období (19. století)

1. anglická klasická škola

A. Smith – formování základních ekonomických zákonů – zákon hodnoty (hodnotové relace musí vždy odpovídat směnným relacím – cena by neměla být pod hodnotou výrobku = dumping)

– základem hodnoty je práce

– laissez faire

– trh bez přívlastků může fungovat tam, kde funguje morálka

– jeho knihy: Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, Teorie mravních citů

D. Ricardo – použil Smithovy teorie na mezinárodní obchod

T. R. Malthus – „malthusiánská smyčka“  – dojde  nárůstu obyvatel – obyvatelstvo roste geometrickou řadou, potraviny matematickou -> bude hladomor (vynález hnojiv zvětšil výrobu)

– řeší otázku nabídky a makroekonomie

r. 1823 – VB – krize z nadvýroby

r. 1873 – Vídeň – krize z nadvýroby

2. neoklasická škola

– po krizích museli přijít reformy, které na trh doplňují i poptávku

– řeší otázku mikroekonomie

•rakouská škola: její představitel: K. Menger přišel s teorií mezního užitku – doplnění poptávky na trh (člověk na poušti bez vody za první kalíšek zaplatí vše, co má o dalším už smlouvá a další kalíšek prodává jinému); vliv na klasickou školu

•A. Marshall– napsal knihu Mikroekonomie, teorie mezních nákladů – jestli je vhodné rozšířit výrobu, aby to bylo ziskové

•V. Pareto    – teorie poptávky

– teorie elit – elita je vládnoucí třída uzavřená do sebe -> může přestat komunikovat s ostatní společností, stát se příliš konzervativní a odmítat aktuální názory, až může být nahrazena kontra-elitou („cirkulace elit“ – dva druhy elity, které se v průběhu celé historie lidstva střídají)

•L. Walras – teorie celkové rovnováhy mezi 4 faktory na trhu (spotřební statky, služby výrobních faktorů, peněz, výrobní faktory, meziprodukty a materiály)

•J. A. Schumpeter – teorie inovací – důležité je vědět, kdo je vlastník – ten je zodpovědný za firmu a zaměstnance; průhledný vlastník bude reinvestovat

3. marxistická ekonomická škola

– její představitel byl K. Marx, který napsal knihu Kapitál

– problémy nejde vyřešit pouze ekonomickými změnami, musí se změnit politika a celá společnost

– vychází ze 3 zdrojů:  anglická ekonomická škola – ekonomický vývoj společnosti

filozofická německá škola (Hegel) – v každé společnosti jsou lidé, kteří mají a kteří nemají majetek – jejich vztahy jsou antagonistické -> vládnout má většina

utopický socialismus

Vědecké období (20. století)

– během 1.SV války mají v ekonomice silné intervence státy

•intervence – vnější zásah do procesu za účelem jej ovlivnit nebo změnit

– po 1. SV se řeší, co bude dál, nastává patová situace, které dospěla až k hospodářské krizi

•keynesiánská ekonomie (fiskální ekonomie)

– měla to být taková ekonomie, která svět vytáhne z hospodářské krize (New deal – byl soubor ekonomických a sociálních reforem, kterými chtěl F. Roosevelt dostat USA z hospodářské krize)

– během táto ekonomické teorie zažil svět největší konjunkturu (1945 – konec 2. SV až 1973 – první ropný šok)

– představitel: J. M. Keynes – napsal knihu Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz

– fiskální ekonomie (fiskum – rozpočet)

– keynesiánství říká, že:

1. stát je garantem větší jistoty než banky, protože má více informací pro řešení společenských otázek a má také pravomoc od lidí

2. státní rozpočet může být deficitní, ale pouze v krizi a ne za každou cenu, aby se podpořila spotřeba a zachoval sociální smír

3. může být inflace – vychází z Philipsovy křivky: pokud stoupá inflace, klesá nezaměstnanost, pokud klesá inflace, stoupá nezaměstnanost (musí to být ale řízená inflace, max. do 30%)

– další představitelé: P.A. Samuelson – napsal knihu Ekonomie, J. Stiglitz – představuje dnešní keynesiánství

•monetaristická ekonomie (chicagská škola)

– trvala do roku 1973 – 1. ropný šok až do roku 1997/1998 – asijská finanční krize

– způsoby vlády, které se podle ní řídily: reaganomika, tchacherismus

– představitel: M.Friedman – napsal knihu Kapitalismus a svoboda

– monetarismus říká, že:

1. největším garantem jistoty jsou banky, protože ony mají nejlepší vzdělání a informace o ekonomických zájmech a vědí, jak nakládat s penězi, navíc stát nesleduje pouze ekonomické zájmy, ale i zájmy politické

2. inflace je špatná, nemá žádný vztah k nezaměstnanosti a státní rozpočet by měl být přebytkový, protože jenom tak mohou mít banky všechny informace, které potřebují

3. sociální smír je nastaven vhodnějšími půjčkami, aby si mohli půjčovat i chudší lidé a dostat se tak k více penězům (x nepředpokládá ekonomickou negramotnost lidí a jejich obrovské zadlužení)

– vychází z monetaristické rovnice: M.V=P.Y

M… masa oběživa-množství peněz na trhu

V… rychlost oběhu peněžní jednotky

P… ceny

Y… růst hrubého domácího produktu

-> při finanční krizi růst hrubého domácího produktu se zmenšuje, množství peněz na trhu se zvětšuje, rychlost jejich oběhu je konstantní a zákonitě musí stoupat ceny -> banky omezují množství peněz na trhu a tím zabraňují vysoké inflaci

– další představitelé: F.A. von Hayek – napsal knihu Cesta do otroctví

– navazuje na rakouskou školu, pracuje s nabídkou i poptávkou

– aplikuje tyto záležitosti na finanční trhy a průmyslový cyklus

-> zákon fungování tržní ekonomiky: konjunktura -> krize -> deprese (řešení situace) -> oživení

– do komerčních bank si lidé ukládají svoje peníze a banky si mohou  od nich půjčovat, také si mohou půjčovat od centrální banky, pokud je ekonomický zřetel nahrazen politickým a komerční banky špatně odhadnou situaci, mohou prodělávat a znehodnotit tím peníze svých zákazníků – občanů, lidé by měli mít právo emitovat svou vlastní měnu – pokud mají pocit, že je znehodnocena, nepřijímat ji

J. Buchanan – zabývá se teorií veřejné volby (stát nemůže nikdy v demokracii používat pouze ekonomické axiomy, protože v demokracii jsou volby a zasahuje do toho politika)

•axiom – tvrzení, které se předem pokládá za platné a tudíž se nedokazuje

 •institucionální ekonomie

– ekonomické směry, které spatřují v institucích (soukromé vlastnictví, peníze, zisk, tradice, zákony, zvyky) základ ekonomického vývoje, říká, že by se nemělo ignorovat neekonomické prostředí, protože zde se jednotlivec rozhoduje

– představitelé: J.K. Galbraith – napsal knihu Společnost hojnosti

– přišel s teorií vyvažující síly (zajišťuje vyvážení vztahu stát – zaměstnavatelé – odbory), teorií společenské rovnováhy (vybírání daní, tak aby se vytvářela solidarita), teorií strategického plánování (stát by měl garantovat marketingové informace pro malé a střední podniky, protože jsou drahé; dává prognózy do 15 let vývoje)

•neoinstitualismus – představitel:  D.North – požaduje průhlednost vlastnictví a vymahatelnost práva

•Česká ekonomická škola

– vychází z rakouské

– zakladatel: Albín Bráf

– Josef Kaizl – ministr financí Rakouska-Uherska

– české země měly v té době silnou ekonomiku

– vznik 1. republiky – ministr financí Alois Rašín – kolkování peněz: rychle oddělit naši měnu od rakouské

– nostrifikace: naše podniky musí být na Pražské burze a jejich akcie musí vlastnit československá občan

– česká měna byla silná, opřená o švýcarský frank, Rašín chtěl zlatý standard -> to bylo nevýhodné: při vyvážení naše výrobky byly moc drahé a tedy konkurence neschopné (-> byl zastřelen nějakým anarchistou)

– další čeští ekonomové: Karel Engliš – kniha: Hospodářské soustavy, J. Macek, Ota Šik – kniha: Třetí cesta, F. Vencovský, L. Mlčoch – institucionální teorie

aktuální situace v české politice:

1. pravice (monetarismus) – Friedman, Buchanan

2. levice (keynesiánství) – Stiglitz, Paul Krudgman

ekonomie (oikos=dům, nomos=řídit)

– je vědní disciplína zkoumající nejobecnější souvislosti ekonomického života společnosti, (zkoumá využívání vzácných postupů ve výrobě ekonomických statků a rozdělování vyrobených statků mezi ekonomické subjekty k uspokojování jejich potřeb)

– je interdisciplinární věda – věda, která používá poznatky z jiných vědních disciplín

– jejím předmětem je ekonomika

ekonomika

– vědní disciplína, která zkoumá hospodářskou činnost v určitém úseku nebo odvětví

– zahrnuje výrobu, rozdělování, změnu a spotřebu statků a služeb

– základní úkoly ekonomiky: 1) určuje strukturu výroby, množství jednotlivých statků, předchází krizi z nadvýroby

2) určuje způsob a zdroje výroby, aby náklady nebyly vyšší než zisk -> aby výroba byla rentabilní

3) provádí průzkum trhu, vybírá spotřebitele a určuje koupěschopnost obyvatelstva (rovnováha nabídky a poptávky)

makroekonomie

– zkoumá chování ekonomie jako celku

– zabývá se: mezinárodní a národní ekonomikou, hospodářskou prosperitou zemí, inflací, nezaměstnaností, HDP

mikroekonomie

– zkoumá chování jednotlivých ekonomických subjektů a vztahy mezi nimi

– tvorba cen, služby, fungování trhu, konkurence, rozmístění ekonomických zdrojů, chování a změny ekonomických subjektů

OECD – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

– sídlo: Paříž

– G30 – 30 nejbohatších států světa

– tvoří: 19% lidstva, 71% světového obchodu, 58% zahraničních služeb, 91% internetových služeb

– projekt PISA – zabývá se vzdělaností států OECD (ČR je dobrá v matematice a přírodních vědách, ale špatná v práci s fakty a propojování informací)

– ČR JE ČLENEM (G 26)

základní výrobní faktory

1) půda

– typy: zemědělská, k těžbě, k zástavbě

– za užití půdy se platí daň = pozemková renta (její výše závisí na tom, jak je půda úrodná a k čemu je určena)

2) práce

– je to účelná, cílevědomá činnost člověka

-přetváří přírodní látky na statky

– množství práce je limitováno počtem obyvatelstva, pracovní dobou, odměnou za práci

3) kapitál

– soubor prostředků, které nebyly spotřebovány a slouží k další výrobě

– zisk z původního kapitálu se nazývá kapitálová výnosnost

•peněžní kapitál

• produktivní kapitál – budovy, stroje

•komoditní kapitál – zboží určené k prodeji

•porfolijní kapitál – cenné papíry

ekonomický statek

předměty, které jsou užitečné a slouží k uspokojování lidských potřeb

– rozdělení:  1) užitečné statky

– uspokojují aktuální potřebu člověka

•hmotné užitečné statky – jednotlivé věci

•nehmotné užitečné statky – duševní výtvory člověka (služby, hudba)

2) vzácné statky

– to znamená, že vzhledem k výši jeho potřeby je tohoto statku nedostatečné množství, statek je dostupný pouze při určité námaze, člověk musí být ochoten se při spotřebě tohoto statku vzdát něčeho jiného

3) volné

– statky volně dostupné v množství, které převyšuje potřebu (voda, vzduch…)

vliv státu v ekonomice

– legislativní proces – hospodářská politika (stanovuje daně, mzdy, antimonopolní zákony,…)

•hospodářská politika – soustava konkrétních pravidel a opatření, jimiž stát usměrňuje vývoj ekonomiky; stanoví základní cíle a k jejich dosažení používá odpovídající nástroje (cíle: ekonomický růst, zaměstnanost, stabilita cen, vnější rovnováha)

– fiskální politika – regulace sociální a ekonomického vývoje

– regulace negativních dopadů ekonomiky (nezaměstnanost, inflace, chudoba)

•fiscum = státní rozpočet

– vyrovnaný (příjmy a výdaje jsou v rovnováze)

– schodkový = deficitní (výdaje převažují nad příjmy)

– přebytkový (příjmy převažují nad výdaji)

– poskytování veřejných statků

•veřejné statky – jde o takové statky nebo služby, které jsou nezděditelné a jejich množství se spotřebou jednotlivce nezmenšuje (obrana země, bezpečnost)

The post Novověká tržní ekonomika first appeared on Ekonomie-ucetnictvi.cz.

   Otázka:Mezinárodní ekonomie

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): danka

V dnešní době je pouze iluzí, že by stát mohl být ekonomicky soběstačný. I v mezinárodním prostředí je uplatňuje stále důmyslnější dělba práce a specializace
–          mezinárodní trh vykazuje v podstatě stejné zákonitost fungování jako trh národní (zákon nabídky a poptávky). Specifiky mez. trhu jsou ale: absolutní a komparativní výhody jednotlivých států, obchodní překážky, existence mezinárodních firem a mezinárodních integračních seskupení.

–          mezinárodní ekonomie studuje právě mezinárodní ekonomické vazby a specifika mezinárodního obchodu

1. Otázka absolutních a komparativních výhod (viz mikroekonomie a význam D. Ricarda)

– vzájemný obchod musí být pro státy výhodný. Podle principu absolutní výhody budou např. USA nakupovat banány v Kamerunu, protože Kamerunci je vyprodukují levněji než Američané (pro Američany je výhodnější řešení dovoz než pěstování vlastních zdrojů).

– Kamerun však oproti USA může být v absolutní nevýhodě dvou komodit: ve výrobě elektroniky a potravin. Obě položky USA vyprodukují levněji (a možná i kvalitněji), protože jsou technologicky vyspělejší. Kamerun však může mít komparativní výhodu v produkci potravin. Co to znamená? Elektroniku vyrobí USA třikrát levněji než Kamerun, avšak potraviny jen dvakrát levněji. Ve vzájemném obchodě by bylo pro USA výhodné specializovat se na výrobu elektroniky (nebude ztrácet čas produkcí potravin, ušetří peníze a vyrobí více elektroniky, kterou může vyvézt), Kamerun nebude investovat peníze do neefektivní výroby elektroniky (ve srovnání s USA), bude se specializovat na potraviny, vyrobí jich více, více jich vyveze (do USA) a více tak také vydělá. V mezinárodním obchodu si tak každá země, tedy i rozvojová, může najít oblast, která pro ni bude výhodná.

2. Obchodní překážky: V mez. obchodu existují dva přístupy: protekcionismus (stát chrání své trhy před zahraniční konkurencí, viz merkantilismus) a odstraňování obchodních bariér (viz ekonomický liberalismus). Základními bariérami jsou cla a kvóty. Clo je daň vyměřená za dovoz výrobku (dovážený statek se proto prodává relativně „draho“). Kvóta je omezení množství dováženého výrobku. Výhodou těchto opatření je udržení zaměstnanosti v zemi, která se brání dovozům. Nevýhodou je často zbytečně vysoká cena, jelikož se brání průniku levnějšího zahraničního zboží.

3. Konvertibilita (směnitelnost) měny

– základní otázkou v mezinárodním obchodě dlouho bylo, v jakých finančních jednotkách uskutečňovat směnu statků.

– dlouho (do 30. let 20. st.) fungoval systém tzv. zlatého standartu: národní měny byly směnitelné za zlato (hodnota a síla národní měny byla daná obsahem zlata v mincích).

– po II. světové válce vzniká tzv. brettonwoodský systém (v r. 1944 se konalo konference v Bretton Woods): za zlato je směnitelný pouze americký dolar, a tato měna se tak stává dominantní v mezinárodním obchodě. V 70. letech je i tento systém opuštěn.

– v současnosti se v evropském i světovém prostoru stává dominantní finanční jednotkou (vedle dolaru a japonského jenu) euro.

4. Mezinárodní ekonomické organizace (mimo EU):

Světová obchodní organizace (WTO): – sdružuje více než 140 zemí, které usilují o odstranění obchodních bariér (vlastní organizace vzniká až v r. 1995, předtím státy byly sdruženy pod tzv. Všeobecnou dohodou o clech a obchodu GATT), to se týká především výše cla. Obchodní spory by se měly řešit konzultacemi, případně mezinárodní arbitráží.

Mezinárodní měnový fond (MMF): – napomáhá řešit měnové problémy jako je např. předluženost, navrhuje řešení k ozdravení národní ekonomiky, může vládě státu poskytnout půjčku.

Světová banka: – spolufinancuje různé rozvojové projekty (viz také kritika MMF a SB v textech k planetárním problémům)

G8: sdružení sedmi nejvyspělejších států světa (USA, Japonsko, Kanada, VB, Německo, Francie, Itálie) a Ruska. Dohromady tyto státy představují 65 procent světové ekonomiky). Jde v podstatě o každoroční setkávání nejvyšších představitelů daných států, a to od r. 1975, které spočívá v diskuzích o celosvětových (zejm. ekonomických a finančních) problémech. Nejdříve to ale byla G6 (bez Kanady), potom G7, od 70. let se summitů účastí i představitelé EU. Od r. 1991 se jednání účastní také Rusko. Název G8 se začíná používat ale až od r. 1997. Rusko má zvláštní postavení (vzhledem ke své ekonomické úrovni). Od r. 1999 se G8 rozšířila také o některé tzv. nové ekonomiky a státy rozvojové nebo již rozvinuté na G20 (Arg., Austr., Braz., Čína, Indie, Indonésie, Jap., Mex., Saud. Arab., JAR, Již. Korea, Turecko + zástupce EU). Tímto „rozkročením“ sledují státy G8 snahu zajistit globální finanční a ekon. stabilitu a strategicky začlenit do vzájemných jednání nové, perspektivní a hlavně početně významné trhy. Státy G8 a G20 se scházejí na oddělených summitech.

The post Mezinárodní ekonomie – otázka z ekonomie first appeared on Ekonomie-ucetnictvi.cz.