Otázka: Pozemní komunikace

Předmět: Logistika, Doprava

Přidal(a): Nela

Dělení:

a) dle určení technického vybavení a dopravního významu

• dálnice
• silnice
• místní komunikace
• účelové komunikace

b) dle kategorie

• I. písmeny:
  • S- silnice s omezeným přístupem
  • R- rychlostní silnice pro vozidla s rychlostí vyšší než 50km/h
  • D- dálnice
  • M- místní komunikace
• II. zlomkem:
  • v činiteli je kategorijní šířka b v metrech
  • ve jmenovateli navrhovaná rychlost Vn( km/h)

Kategorijní šířka: komunikace je volná šířka silnice nebo dálnice, popř. šířka hl. dop. prostředku u místních komunikací

Navrhovaná rychlost: nejvyšší rychlost průměrného vozidla, kterou je možné bezpečně projet jakýmkoliv úsekem navrhované komunikace za normálních atmosférických podmínek, aniž bude ovlivňován provoz ostatních sil. vozidel

D27,5/120

• Druh komunikace (D, R, S)
• Šířka mezi vnitřními stranami svodidel nebo směrových sloupků (m)
• Navrhovaná rychlost (km/h)
• Dálnice musí mít nejvyšší přípustný podélný sklon 4- 4.5%, poloměr oblouku co největší 1250m.

Silnice

• Jsou základem pozemních komunikací ve všech vyspělejších zemích.

Dělení:

a) dle počtu jízdních pruhů:

• jedno pruhové
• dvou pruhové
• tří pruhové
• více pruhové

b) dle počtu dop. směrů:

• jedno směrné
• obou směrné

c) dle rozestupu dop. směrů:

• směrově rozdělené
• směrově nerozdělené

d) dle účelu:

• mezinárodní silnice, které jsou zapojeny do mezi. sil. dop. – E (označení)
• dálkové silnice, které slouží dálkové dop. překračující asi 30% ze sil. dop.
• výpadové silnice z center velkých městských aglomerací
• rychlostní silnice
• okružní silnice
• rekreační silnice

e) dle dopravního významu:

• silnice I. třídy:
  • jsou určena zejména pro dálkovou a mezistátní dopravu -1-99 ( označení)- např. I/5
• silnice II. třídy:
  • jsou určeny pro dopravu mezi okresy a označeny číslicemi 100- 999, např. II/238
• silnice III třídy:
  • jsou určeny k vzájemnému propojení obcí nebo jejich napojení na ostatní komunikace a onačeny pěti až šesticiferným číslem, např. III/54832

Místní komunikace

Nejčastěji rozdělujeme komunikace dle jejich významu, určení a technického vybavení:

a) místní komunikace I. třídy

• rychlostní a hlavní městské komunikace, ve kterých jsou základními komunikacemi v hl. městě Praze a dalších statutárních městech

b) místní komunikace II. třídy

• další důležité městské komunikace v hl. a statutárních městech a hl. místní komunikace v ostatních městech a obcích
• všechny druhy vozidel

c) místní komunikace III. třídy

• ostatní komunikace
• alespoň částečně přístupné, např. prašné cesty pro 2stopá vozidla¨

d) místní komunikace IV. třídy

• zbývající místní komunikace, které nejsou ani omezeně přístupné provozu ( nesmí tam vozidla)
• patří sem stezky, pěšiny, samotné chodníky, stezky pro cyklisty, veřejná schodiště, podchody atd.

Místní komunikace na území měst, kde se provozuje pravidelná MHD – městské komunikace.

Dělíme je podle urbanisticko-dopravní fce.:

• MR – místní rychlostní
• MS – místní sběrné
• MO – místní oblusžné
• Nemotoristické

MR

• slouží rychlejším motorovým vozidlům
• převádí soustředěné proudy vnitro městské silnice na vnější silniční dopravy
• bývají napojeny na dálnice nebo rychlostní silnice
• MHD zde není povolena, s výjimkou expresních autobusových linek (nemají zde zastávky)
• Označení A1, A2

MS

• plní sběrnou funkci
• odvádějí cílovou dopravu z těchto kom. do určitých obvodů
• slouží také jako průtahy silnic a jsou určeny pro vedení nekolejových i kolejových MHD
• označení B1, B2

MO

• plní obslužnou funkci a přímo zpřístupňují objekty občanské vybavenosti, obytné budovy, nemocnice, atd.
• nejsou určeny pro průjezdnou dopravu
• aby to lidé nezneužívali jako zkratky museli se učinit opatření (min. dopravní značkou)
• nepovoluje se sběrná služba, hlavně na městských kom. s vysokou četností obchodů

Nemotoristické komunikace

• slouží pouze pro pěší (D3) a cyklisty (D2)
• výjimku tvoří zklidněné kom. (D1), která povoluje obslužnou dopravu za zpřísněných podmínek

Účelové komunikace

• a) veřejné – polo veřejné (s povolením)- lesní cesty
• b) neveřejné – jsou za plotem, nejsou přístupné všem- závodní okruhy
  • slouží k určitému účelu

Dálnice

• je rychlostní komunikace pro motorová silniční vozidla
• nejvyšší typ pozemní komunikace

Technické parametry dálnic

• navrhovaná rychlost přes 100 km/h, maximální povolená rychlost se v jednotlivých zemích světa liší
• kategorijní šířka čtyřproudové dálnice průměrně 27,5 m
• výhradně mimoúrovňové křižovatky
• připojovací a odbočovací pruhy v maximální předepsané délce
• směrové oblouky, stoupání a klesání musí dodržovat určité parametry pro daný typ terénu
• v dlouhých stoupáních musí být vždy přidán stoupací pruh
• střední dělící pás a krajnice musí dodržovat předepsané šířky

Zpoplatnění dálnic

dálniční poplatky se mohou platit buď:

• Dálničními známkami (vydávají se na 1 rok a obvykle i na kratší časové úseky, např. na 1 měsíc)
• Elektronickým mýtem nebo klasickém mýtem

Mýtný systém

• Užití dálnic, rychlostních silnic a vybraných silnic 1. třídy v České republice vozidly s povolenou hmotností více než 3,5 tuny podléhá úhradě mýtného
• Vozidla, která podléhají mýtnému, jsou povinně vybavena mýtným elektronickým zařízením palubní jednotkou – které komunikuje s mýtným systémem.

Cena mýtného za kilometr závisí na:

• Počtu náprav
• Emisní třídě
• Den jízdy
• Druh komunikace
• Druh vozidla

Mýto:

• Detekce vozidla, obrazový záznam, komunikace (mikrovlna), klasifikace vozidla

Křižovatky

• křižovatka je místo, v němž se pozemní komunikace v půdorysném průmětu protínají nebo stýkají a alespoň dvě z nich jsou navzájem propojeny
• jestliže se dvě silniční komunikace protínají bez vzájemného propojení, jedná se o křížení – je to také křížení dopravních cest pro různé druhy dopravy

dělení:

podle způsobu protnutí komunikace nebo půdorysného tvaru:

• úrovňové
• mimoúrovňové

podle počtu ramen:

• trojramenné
• čtyřramenné
• víceramenné

Úrovňové

Mimoúrovňové

• jednovětvové
• deltovité
• osmičkovité
• kosodélné
• srdcovité
• čtyřlístkovité
• trojlístkové
• dvojlístkové
• trubkovité
• sdružené trubkovité
• dvojlístkovité s vystřídaným dvojlístkem
• rozštěpové
• spirálovité
• turbínové
• hvězdicové

na každé křižovatce rozeznáváme 3 druhy ploch:

• a) kolizní plochy – jsou dány šířkou jízdního pruhu, způsobem připojení a rozdělování vozidel a počtem předřazovacích pruhů pro daný manévr v křižovatce (nachází se zde také kolizní body)
• b) nekolizní plochy
• c) neprůjezdné plochy – jedná se o zvýšené ostrůvky nebo plochy ohraničeny vodorovným dop. značením

na mimoúrovňových křižovatkách se mohou nacházet:

• a) křižné body – místo na mimoúrovňové křižovatce, které funguje jako úrovňová křižovatka
• b) průplety – úsek na mimoúrovňové křižovatce, na kterém dochází k proplétání vozidel stejného směru
• c) rampy – jsou určeny u mimoúrovňové křižovatky pro přejezd silničních vozidel z jedné komunikace na druhou odbočením po zakřivené dráze, zajišťují překonání výškového rozdílu mimoúrovňové křižovatky

rampy se dělí:

• přímé
• polopřímé
• vratné

geometrické uspořádání křižovatek může být doplněno:

• usměrňovacími ostrůvky
• řadícími pruhy
• rychlostními pruhy

Světelně řízené křižovatky

• ve městech je na důležitých křižovatkách provoz řízen světelně
• na pozemních komunikacích mimo města a obce se tento způsob řízení křižovatek používá výjimečně
• princip světelného řízení křižovatky spočívá ve střídavém přidělování přednosti v jízdě jednotlivým dopravním proudům včetně chodců.

výhody:

• zvýšení bezpečnosti provozu
• snížení průměrného zdržení
• zvýšení kapacity křižovatky
• snížení spotřeby pohonných hmot

Okružní křižovatky

• v ČR velký rozmach těchto křižovatek
• používají se tam, kde je potřeba snížit počet dop. nehod

Výkonnost křižovatky

• každá křižovatka musí mít dostatečnou propustnost
• propustnost neřízené křižovatky je množství vozidel, která projedou křižovatkou za jednotku času při jejích dopravních a geometrických charakteristikách
• každý proud křižovatky musí mít z důvodu zablokování křižovatky určitou rezervu, která má být větší než 150 vozidel na hodinu

rezerva Ci se vypočítá: Ci = Gi – Ni

kde:

• Ci= rezerva i-tého proudu
• Gi= teoretická výkonnost i-tého proudu
• Ni=  návrhová intenzita i-tého proudu

Kapacita komunikace

• kapacita komunikace je maximální počet silničních vozidel, která mohou projet posuzovanou částí komunikace při daných podmínkách za jednotku času.
• pozor na záměnu kapacita a intenzita komunikace

Intenzita dopravního proudu

• je počet silničních vozidel, která projedou posuzovanou částí komunikace za jednotku času.
• kapacita komunikace je maximální intenzitou dopravního proudu, kterou nazýváme návrhovou přípustnou intenzitou při daných podmínkách

o ideální intenzitě mluvíme v souvislosti s tzv. ideálními podmínkami:

• a) dopravní ideální podmínky – dopravní proud je složen ze stejných automobilů, které jsou řízeny zkušenými řidiči
• b) stavební ideální podmínky – dostatečná šířka jízdního pruhu (až 3,75m), šířka krajnic i nouzových pruhů, dostatečná délka rozhledu pro zastavení, nízké hodnoty podélného sklonu (do 3%) a poloměry směrových oblouků odpovídají navrhovaných rychlostem
• c) povětrnostní ideální podmínky – suchý povrch vozovky, bezvětří a výborná viditelnost
• ideální podmínky nebudou nikdy zcela splněny.

The post Pozemní komunikace – maturitní otázka first appeared on Ekonomie-ucetnictvi.cz.

Otázka: Doprava a životní prostředí

Předmět: Logistika, Doprava

Přidal(a): Barbora Dvořáková

Ekologické aspekty dopravy

Mezi tradičně sledované vlivy dopravy na životní prostředí patří:

• nadměrný hluk
• vibrace a otřesy
• znečišťování ovzduší
• znečišťování vody
• zábor půdy a dělící účinky dopravy
• přetížení kapacit dopravních cest
• rizika při přepravě nebezpečných látek

Vlastní strategie ekologické šetrnosti dopravy je založena na:

a) aktivních opatřeních:

• jsou prováděna u zdroje účinku nebo u zdroje rizika
• týkají se technicko-technologického rozvoje dopravních prostředků, rozvoje ekologicky šetrné dopravy, případně vycházejí z rozvoje a uplatnění bezmotorové dopravy (cyklistická, pěší doprava)

b) pasivních opatřeních:

• sem patří podpora ekologicky orientovaných uživatelů dopravy a rozvoj prostředků ochrany před škodlivými účinky dopravy

jde o následující opatření:

a) technicko-technologická opatření:

• opatření týkající se dopravních prostředků (snižování obsahu škodlivin ve výfukových plynech, snižování hlučnosti atd.)
• opatření týkající se dopravní cesty (koordinace rozvoje dopravních sítí, optimální řízení dopravy atd.)
• komplexní přístup k řešení hybnosti (např. snaha o přesun z přetížených druhů dopravy na dopravy s přebytkem kapacit)

b) dopravně-urbanistická opatření:

• zvyšování atraktivity městské hromadné dopravy (zvýšení pravidelnosti, zvýšení komfortu, atraktivní tarifní systémy atd.)
• omezování škodlivých účinků individuální automobilové dopravy (účelným uspořádáním sítě dopravních cest, rozčleněním na komunikace tepnové, sběrné a obslužné)
• zásahy do systému dopravy v oblasti velkých měst, např. urychlením přestupů cestujících či vyloučením nákladní dopravy z obytných zón
• rozvoj cyklistické dopravy a rozšiřování pěších zón ve městech
• ovlivnění klidové dopravy vhodným rozmístěním a budováním parkovišť, garážovacích a odstavných ploch

c) provozně-technická opatření:

• týkají se širokého okruhu činností spjatých s organizací pohybu dopravních prostředků a s údržbou dopravních cest na odpovídající úrovni
• zabezpečují rychlost a plynulost pohybu dopravních prostředků, a tím i faktory ovlivňující zatížení prostředí dopravou

Negativní vlivy dopravy na životní prostředí

• Jednou z nejproblematičtějších oblastí z pohledu udržitelného rozvoje společnosti s ohledem na životní prostředí je odvětví doprava. Vliv dopravy na životní prostředí se stává v současné době globálním problémem. 
• Lidé si začínají uvědomovat problémy spojené s negativními účinky dopravy na životní prostředí, ale stále jsou však tyto účinky podceňovány.

Negativní vlivy dopravy na životní prostředí:

• jsou dány fyzikálními zákonitostmi vyvolanými nutností uvést dopravní prostředky do pohybu, udržet je v pohybu, brzdit je a zastavovat
• jejich velikost je podmíněna zejména používanou technikou – tedy dopravními prostředky a dopravními cestami (komunikacemi)

Rozhodující význam mají:

• způsob pohonu dopravních prostředků
• vedení tras komunikací
• segregace (oddělení) dopravních tras
• technický stav komunikací
• technický stav dopravních prostředků
• způsob a technika řízení dopravního provozu

Negativní vlivy dopravy na životní prostředí můžeme rozdělit do dvou skupin:

a) Nepřímé vlivy:

• při nich se projevuje poškozování životního prostředí prostřednictvím nepřímých řetězových souvislostí (škody na zdraví obyvatelstva vyvolané potravinovými řetězci)

b) Přímé vlivy:

• ty bezprostředně ohrožují životní prostředí (znečištění ovzduší, vody, hlučnost, vibrace, prašnost, nehodovost, zábory půdy atd.)

Ochrana životního prostředí:

• šetrnost k životnímu prostředí je jednou z dominantních předností železniční dopravy
• železnice potřebuje k přemístění stejného množství zboží ve srovnání se silniční dopravou nejmenší zábor pozemků, spotřebuje méně energie, způsobuje méně exhalací a méně hluku
• České dráhy, a.s. věnují ochraně životního prostředí velkou pozornost. Jako jedna z mála organizací v České republice již mají zavedeno tzv. „Zelené účetnictví“, umožňující sledování nákladů na ochranu životního prostředí.

Pozornost Českých drah, a. s. je v oblasti ekologie zaměřena na tři oblasti:

• odstraňování minulých vlivů železnice na životní prostředí
• důraz na ochranu životního prostředí u připravovaných projektů
• snižování zátěže prostředí stávajícími zdroji znečištění

Exhalace

K nejškodlivějším negativním vlivům dopravy, jež přímo ohrožují zdraví lidí, patří:

• plynné i pevné škodliviny, vznikající nedokonalým spalováním pohonných hmot v motorech dopravních prostředků
• ve světě je již přes 500 mil. automobilů (z toho více než pětinu tvoří automobily nákladní), které patří v dopravě k hlavním zdrojům znečištění ovzduší
• na druhém místě to jsou letadla, zvláště nadzvuková, která létají ve velkých výškách (vytvářejí kondenzační jádra, zvyšují oblačnost a svými zplodinami narušují ozónovou vrstvu)
• celkem se doprava podílí asi dvěma třetinami na znečišťování krajinné sféry oxidem uhelnatým, dvěma pětinami uhlovodíky a jednou třetinou oxidy dusíku

Výfukové plyny motorů dopravních prostředků:

• obsahují na 200 různých látek, z nichž většina je jedovatých nebo lidskému organizmu škodlivých

mezi nejdůležitější škodliviny patří:

a) oxid uhelnatý:

• je hlavním toxickým produktem výfukových plynů
• vzniká nedokonalým spalováním paliva
• je absorbován plícemi, váže se na hemoglobin červených krvinek, čímž vzniká oxihemoglobin, jež zabraňuje okysličování tkání
• způsobuje zpomalování reflexů, zbavuje tělo kyslíku a zvyšuje výskyt bolestí hlavy (při velkých koncentracích může vést až k otravě)

b) oxidy dusíku:

• vyvolávají katary horních a dolních cest dýchacích, mohou vyvolat zápal plic, způsobují snižování odolnosti vůči virovým onemocněním podílejí se také na poškozování staveb a způsobují i škody na vegetaci
• v Evropě způsobují asi jednu třetinu okyselení dešťových srážek

c) oxidy síry:

• působí podráždění horních cest dýchacích a záněty očních spojivek 
• působí na korozi kovů, poškozují lesní porosty a podílejí se i na snižování výnosů v zemědělství (způsobují okyselení dešťových srážek)

d) smog:

• může ve velkých městech s hustou automobilovou dopravou v důsledku specifických klimatických situací při nedostatečném provětrávání a s možností inverze již přímo ohrožovat životy lidí 

e) pevné částice:

• při automobilovém provozu dochází při brždění k uvolňování částic z azbestového brzdového obložení, které jednak ohrožují zdraví lidí, jednak přispívají k znečišťování povrchových vod (jsou splachovány do kanalizace, odkud se dostávají do řek, případně do jezer)

f) prachové částice:

• hlavním zdrojem jsou dieselové motory
• jsou karcinogenní

Hluk a vibrace

Zdroje hluku:

• doprava
• výroba

Hluk:

• je jedním z nejškodlivějších negativních průvodních jevů moderní civilizace působí na člověka svojí intenzitou, délkou trvání, frekvencí, rozložením v průběhu dne a v neposlední řadě i individuální citlivostí každého člověka
• poškozuje nejen sluchové orgány, ale i cévní, srdeční, zažívací a zejména nervový systém člověka, dochází ke změnám krevního tlaku (sekundárním důsledkem je snížení produktivity práce a zvýšení nákladů na léčení postižených)
• odhaduje se, že doprava se podílí na celkové hlučnosti životního prostředí více než třetinou, přičemž tento podíl stále vzrůstá
• zatímco hluk z výroby je soustředěn prakticky jen na pracoviště a výjimečně blízké okolí, hluk z dopravy prostupuje celým územím

Zdroje hluku v dopravě:

• zdrojem hluku z dopravy jsou motory dopravních prostředků, styk vozidel s dopravní cestou a aerodynamické účinky karoserií

a) automobilová doprava:

• zdrojem hluku je vlastní pohonná jednotka motorových vozidel, valení pneumatik po vozovce a aerodynamické vlastnosti karosérie
• hlučnost je ovlivňována technickým stavem vozidel a stavem krytu vozovky
• jen v ČR je asi čtvrtina silniční sítě obestavěna domy

b) železniční doprava:

• hluk je způsobován pohybem ocelových kol vagónů a lokomotiv po ocelových kolejnicích, hlukem motorů lokomotiv, zvukovými návěštími

c) letecká doprava:

• hluk je způsobován především hlukem motoru
• dlouholetým a obtížně řešitelným problémem je hluk, jímž trpí lidé žijící v blízkosti velkých letišť (zejména při provozu nadzvukových letadel)

Hluková hladina:

• měří se v decibelech podle normy A (odpovídá citlivosti lidského ucha)
• dle norem činí základní povolená hladina hluku 50 dB ve dne a 40 dB v noci
• většina lidí hluk 25 až 30 dB vnímá jako ticho (např. tikot budíku)
• hluk běžného provozu v městských ulicích dosahuje 65 až 85 dB (může způsobovat poruchy neurovegetativního a krevního oběhu)

Vibrace:

• zdrojem vibrací, jež mají vliv jak na účastníky dopravy, tak i uživatele přilehlých budov (i na jejich životnost), jsou kolejová doprava (železniční, tramvajová) a nákladní a autobusová doprava
• vibrace staveb však způsobují i přelety proudových a zejména nadzvukových letadel
• účinky na populaci jsou srovnatelné s účinky hluku

Zábor půdy

Zábor půdy je u jednotlivých druhů dopravy:

• značně odlišný
• největší zábor půdy vykazuje silniční doprava
• menší zábory půdy vykazuje doprava železniční a nejmenší doprava letecká

Plocha světové silniční sítě: 

• kolem 750 tisíc km čtverečních
• např. v USA se odhaduje, že 25 až 30 % rozlohy amerických měst (urbanizované oblasti zabírají 8,3 % rozlohy USA) zabírají ulice, dálnice, parkoviště a další plochy věnované automobilové dopravě – v důsledku toho se propaguje návrat k hromadné dopravě – v tomto případě železniční dopravě!!

Rozvoj dopravy je provázen:

• nepřetržitým růstem dopravních ploch, což je důsledek stále se zvyšujícího počtu dopravních prostředků (dochází k situaci, že zábor půdy pro dopravní účely se může stát limitujícím faktorem dopravní infrastruktury)

Na záboru krajiny se podílejí:

• dopravní prostředky
• dopravní síť a dopravní infrastruktura (např. silnice, železnice, letiště, přístavy, garáže, depa, autobusové a železniční stanice, lanovky, čerpací stanice pohonných hmot, opravny atd.)

Znečišťování vod a ostatní vlivy

Ochrana vod před znečišťováním:

• je jedním z nejdůležitějších úkolů ochrany a tvorby celého životního prostředí
• doprava má menší podíl na znečišťování povrchových a podzemních vod než průmysl

Hlavní příčiny znečišťování povrchových a podzemních vod:

• úniky pohonných hmot a mazadel při provozu dopravních prostředků (automobilů, lokomotiv, letadel, lodí) včetně nehod a havárií
• havárie ropovodů a produktovodů, nádrží pohonných hmot  
• pouhý 1 litr pohonné hmoty nebo mazadla může znehodnotit v průměru až 1 mil. litrů pitné vody!!
• Velké nebezpečí pro světový oceán představuje námořní doprava, především provoz tankerů. Americký ekolog M. Mostert napsal: „Kdyby najednou havarovalo deset ropných supertankerů a všechen jejich náklad se vylil do vod světového oceánu, zahynulo by tam vše živé, protože by byla přerušena výměna kyslíku mezi oceánem a atmosférou“.
• Odhaduje se, že do světového oceánu se každoročně rozlévá přes 6 mil. tun ropy a jejích odpadů, z toho 2,1 mil. z tankerů. K většině havárií došlo v blízkosti pobřeží, kde pak došlo k rapidnímu zhoršení životních podmínek pro obyvatelstvo.

Ekologické narušování krajiny:

sítě komunikací rozčleňují krajinu:

• např. dálnice znemožňují přirozený pohyb zvěře – proto se v náspech budují tunely umožňující její přechod

značné škody na životním prostředí způsobuje zimní údržba komunikací:

• dříve používané inertní materiály jako (písek, škvára) byly v sedmdesátých letech vystřídány chemickými posypovými materiály (chlorid sodný, Tonacal)
• postupem doby se začaly projevovat jejich vedlejší účinky jako je například zvýšená koroze mostních konstrukcí a karosérií, změny v chemizmu půdy v okolí komunikací a změny v chemizmu podzemních vod a škody na vegetaci (ke změnám dochází především vlivem zvýšené koncentrace chlóru v půdě)

Pozitivní působení dopravy na životní prostředí

Hlavní přínos dopravy pro tvorbu životního prostředí:

• doprava je jedním z rozhodujících faktorů ovlivňujících vytváření územní struktury hospodářství
• doprava jak v minulosti, tak i dnes umožňuje efektivnější využívání krajiny, neboť podmiňuje rozmístění sídel i ekonomických objektů
• díky dopravě bylo možné osídlit a ekonomicky využít i vzdálené, dosud neobydlené oblasti (v minulosti například západ USA, dnes oblast Amazonie a Brazílie atd.)
• doprava podmiňuje územní a mezinárodní dělbu práce (bez dopravy by nedošlo k vytvoření světového trhu, ani k fungující ekonomice vyspělých států)
• doprava má značný podíl na zvyšování životní úrovně obyvatelstva a díky zvyšující se rychlosti přepravy se podílí na relativním zmenšování prostoru

Podíl dopravní technologie na zkracování cestovní doby:

a) rok 1500 až 1840:

• průměrná rychlost koňského povozu a plachetní lodi byla 16 km/hod.

b) rok 1850 až 1930:

• průměrná rychlost parních lokomotiv byla 100 km/hod., parních lodí 25 km/hod.

c) padesátá léta 20. stol.:

• turbovrtulová letadla dosáhla rychlosti 480 až 720 km/hod.

d) šedesátá léta 20. stol.:

• proudová letadla dosáhla rychlosti 800 až 1120 km/hod.

Environmentální politika v dopravě

Environment = z anglického slova, význam slova je:

• životní prostředí
• okolí člověka
• vnější podmínky pro život

Environmentální politika:

• je politika zaměřená na usměrňování chování společnosti v souladu s cílem zachování podmínek života na Zemi

Základní příčiny narůstajícího rozsahu znehodnocování životního prostředí:

• populační růst
• industrializace
• rozvoj urbanizace a vznik velkých aglomerací
• změny ve využívání půd
• odlesňování

Doprava:

• je v současnosti jedním z nejrychleji se rozvíjejících oborů lidské činnosti
• významně ovlivňuje život člověka a to jak v pozitivním, tak i v negativním směru
• zatímco negativní vlivy na životní prostředí u jiných odvětví v České republice klesají, u dopravy, zejména silniční, rostou

V dopravě uplatňovat především environmentální opatření s cílem:

• podporovat změnu podílu osobní a nákladní přepravy ve prospěch environmentálně šetrnějších druhů, jako je železniční, kombinovaná a dále veřejná osobní a cyklistická doprava
• při modernizaci silniční sítě využívat především stávající silnice, popř. jejich koridory a omezit tím fragmentaci (rozdělení) krajiny novými trasami a nesnižovat průchodnost krajiny pro živočichy
• podporovat vhodná opatření (silniční obchvaty měst, protihlukové bariéry podél silnic i železničních tratí) vedoucí k minimalizaci zdravotních rizik a negativních vlivů na životní prostředí
• podporovat výstavbu zařízení pro cyklistickou dopravu v kombinaci s veřejnou dopravou a pěší dopravou. 

The post Doprava a životní prostředí – maturitní otázka first appeared on Ekonomie-ucetnictvi.cz.

Otázka: Nekonvenční dopravy, městská hromadná doprava

Předmět: Logistika, Doprava

Přidal(a): Barbora Dvořáková

Horské dráhy

Různé druhy horských drah umožňují:

• spolehlivou a pohodlnou dopravu i do jinak obtížně přístupných míst

Patří sem:

• ozubnicové dráhy
• pozemní lanové dráhy
• visuté lanové dráhy

Význam horských drah:

• usnadňují cestování a zvyšují návštěvnost horských oblastí
• patří do skupiny ekologických dopravních zařízení, které svým provozem bezprostředně neohrožují okolní přírodu
• zachovávají požadavky zákazníků na větší komfort, neporušení rázu krajiny při umožnění plnohodnotné turistiky

Ozubnicové a lanové dráhy

Ozubnicové dráhy jsou:

• železniční tratě, vybavené třetí kolejnicí s tzv. ozubnicí na zvláště strmých úsecích
• zpravidla jde o stoupání přesahující 40 promile
• třetí ozubená kolejnice (ozubnice) se pokládá běžně doprostřed koleje → ozubnice je pásnice s vyfrézovanými zářezy (zuby), do kterých zapadají ozubená kola zvlášť upravených lokomotiv

Ozubnicové železnice:

• vyžadují speciální lokomotivy s ozubenými hnacími koly
• slouží k přepravě turistů do hor a ve městech jako vyhlídkové dráhy
• umožňují překonávat mnohonásobně větší stoupání než klasické železnice

jedinou českou ozubnicovou dráhou je trať Tanvald – Kořenov: 

• na stavební délce 7,4 km překonává výškový rozdíl 235 m
• jde o nejstrmější železnici v ČR, provoz byl zahájen v roce 1902
• v současnosti je na trati zaveden adhezní provoz, ozubnice není v pravidelném provozu využívána
• v roce 1992 byla prohlášena Ministerstvem kultury ČR za kulturní památku

Lanové dráhy (lanovky):

• umožňují překonávat velké výškové rozdíly
• umožňují přepravu i v podmínkách, kdy jsou jiné možnosti přepravy vyloučeny

Klasifikace lanové dopravy:

Lyžařské vleky:

• vyžadují pravidelný přirozený profil trasy
• dříve tvořily i páteřní dopravní zařízení lyžařských středisek (dnes jsou páteřním dopravním zařízením lanovky – vyšší kvalita a kultura přepravy)
• provozování lyžařských vleků je živností vázanou

Pozemní lanové dráhy:

• jsou nejstarší osobní lanovky
• vyžadují náročnou infrastrukturu a vysoké investiční náklady
• jejich výhodou je provoz jen minimálně závislý na přírodních podmínkách
• používají se např. pro spojení vysoko položených stanic s údolím, pro spojení do ledovcových lyžařských areálů, ale také bývají součástí městské hromadné dopravy

Kabinové lanovky:

• řadíme mezi dvoulanové systémy (lano nosné a lano tažné)
• umožňují provoz i při zhoršených povětrnostních podmínkách
• první taková lanovka u nás byla vybudována v roce 1928 z Janských Lázní na Černou horu v Krkonoších (kapacita kabin 30 osob, šikmá délka 3174 metrů s převýšením
  644 metrů)

Sedačkové lanovky:

• jsou nejrozšířenějším druhem jednolanových drah (funkce nosného a tažného lana je sloučena do jediného lana dopravního)
• jsou velmi vhodné pro přepravu lyžařů, kteří si mohou ponechat své lyže na nohou
• namísto sedaček lze použít i kabinky s kapacitou až 8 osob

Další možnosti přepravy

Cyklistická doprava a autopůjčovny

Cyklistická doprava:

• je nedílnou součástí dopravního systému
• její pozitiva – bezhlučnost, nulové emise, finanční a prostorová nenáročnost

Dvě hlavní skupiny cyklistiky:

Cyklistika jako forma dopravy:

• spadá do oblasti dopravní obsluhy (resort dopravy)
• je alternativou k dalším druhům dopravy
• jízdní kolo nabízí značnou flexibilitu při pohybu v městském prostředí, částečně řeší
  i dopravní obsluhu v regionech
• cyklisté nemají problém s hledáním parkovacích míst ani s dopravními kongescemi

Rekreační cyklistika:

• z hlediska kompetencí spadá pod resort místního rozvoje
• cykloturistika je vnímána jako ekonomicky dostupná alternativa trávení volného času
• jde o druh cestovního ruchu, který má potenciál obohatit turistické zážitky návštěvníků a současně minimálně zatěžuje životní prostředí
• nezbytnou součástí rekreační cyklistiky je rozvoj doprovodné cyklistické infrastruktury pro sportovně-rekreační činnosti

Autopůjčovny:

• první velké autopůjčovny byly založeny koncem druhé světové války

• rozvoj autopůjčoven nastal díky vzestupu letecké dopravy, navíc ho umocnil progres (růst) informatiky a internetu, který podstatně usnadňuje mezinárodní operace (rezervace, platby apod.)
• v ČR nastal největší rozvoj autopůjčoven po roce 1989

Umístění autopůjčoven:

• důležitá dopravní centra (letiště, nádraží, přístavy)
• centra velkých měst
• turistická centra
• průmyslová centra (okolí velkých výrobních závodů)

Základní podmínky pro vlastní zapůjčení vozu:

• věk (klientovi musí být minimálně 21 let a musí vlastnit řidičský průkaz vydaný minimálně 1 rok před zahájením výpůjčky; některé společnosti povolují nižší věk)
• klient musí být vlastníkem mezinárodní embosované platební karty
• řidičský průkaz
• cestovní pas nebo občanský průkaz

Městská hromadná doprava (MHD)

Význam městské hromadné dopravy:

• je důležitá pro mobilitu ve městech (v ČR je zajišťována na území 96 měst)
• zajišťuje přemísťování cestujících nejen na území města, ale současně i v jeho bezprostředním okolí
• tvoří samostatný dopravní a přepravní systém
• jde o jednu z nejdůležitějších služeb obyvatelstvu, která každodenně ovlivňuje život tisíců lidí

Přepravní řád pro veřejnou drážní a silniční dopravu vymezuje MHD jako:

• činnost dopravce spočívající v pravidelné přepravě osob, ručních zavazadel, spoluzavazadel a živých zvířat vozidly veřejné drážní osobní dopravy a veřejné silniční dopravy, je-li doprava uskutečňována pro poskytování obecných přepravních potřeb na území města, případně jeho příměstských oblastí

Městskou hromadnou dopravu nejčastěji dělíme na:

• silniční – zajišťovanou převážně autobusy, trolejbusy
• kolejovou – zajišťovanou tramvajemi, metrem, železnicí
• nekonvenční – zajišťovanou pozemními lanovými dráhami

Členění městské hromadné dopravy z provozně-technického hlediska:

Kolejová doprava:

• řadíme sem podzemní, pozemní a nadzemní rychlodráhy, tramvajové systémy (včetně rychlé a podpovrchové tramvaje), ozubnicové a pozemní lanové dráhy

Nekolejová doprava:

• je tvořena především autobusy, trolejbusy, eventuálně jejich deriváty (duobusy, elektrobusy)
• derivát = odvozenina

Vodní doprava:

• málo obvyklá

Specifické vlastnosti městské hromadné dopravy:

• přeprava velkého počtu cestujících na relativně malém zájmovém území
• velká hustota přepravní sítě s krátkými vzdálenostmi zastávek a s nízkými intervaly mezi jednotlivými spoji
• značná časová, prostorová a sezónní nerovnoměrnost poptávky na poskytované služby
• tarifní politika
• specifická technická základna, přizpůsobena provozu ve městech
• v poslední době nabývá stále většího významu v MHD integrovaný dopravní systém, kde zejména v rámci velkých měst a aglomerací se podílejí na zajištění hromadné přepravy osob různé druhy dopravy silniční a kolejové.

The post Nekonvenční dopravy, městská hromadná doprava first appeared on Ekonomie-ucetnictvi.cz.

Otázka: Obchodní sortiment

Předmět: Logistika, Doprava

Přidal(a): Barbora Dvořáková

Vymezení pojmu sortiment, výrobní a obchodní sortiment

Jako sortiment bývá označován:

• cílevědomě soustředěný a utříděný soubor výrobků, ale i výkonů a služeb

Původ slova sortiment:

• slovo sortiment má původ v latinském slově sortior – rozdělovat, rozřazovat

Utřídění zboží může být provedeno podle různých hledisek:

• podle výrobního materiálu
• podle účelu použití
• podle frekvence zákazníků
• podle častosti spotřeby

Výrobní sortiment:

• je soubor výrobků v rámci výrobního programu
• je produkován určitou továrnou, výrobním závodem, koncernem či jiným seskupením

Obchodní sortiment:

• je soubor výrobků uspořádaných podle určitého obchodního záměru
• je dnes téměř všechno, co se vyrábí, protože výrobky přicházejí do sféry oběhu, tedy obchodu

Dvě hlavní velké skupiny zboží v oběhu:

• spotřební zboží
• polotovary, suroviny, materiál (typické pro výrobu)

Změny v sortimentu spotřebního zboží:

a) vývojové změny:

• jsou spojeny s vývojem (změnami, zdokonalováním) výrobního procesu a inovacemi a se změnami potřeb obyvatelstva
• působí na dynamiku sortimentu

b) sezónní změny:

• jsou spojeny s časovými výkyvy ve spotřebitelské poptávce, se spotřebitelskými zvyklostmi během roku
• se nepromítají do dynamiky sortimentu

Hlediska třídění zboží

a) Podle výrobního materiálu:

• např. textilní zboží, kožená galanterie, nábytek

b) Podle účelu použití:

• sem patří potraviny, kuchyňské potřeby, ať již jsou ze skla, porcelánu, plastů, kovu

c) Podle zájmů zákazníků:

• sem patří prodejny (typu butique), soustřeďující různorodé výrobky, zaměřené na určitý okruh zákazníků, na určitou věkovou skupinu

d) Podle častosti spotřeby:

• toto hledisko je základem teorie maloobchodní sítě

Světová teorie rozeznává tři skupiny častosti potřeb:

Světová teorie rozeznává tři skupiny častosti potřeb:

a) Zboží denní (základní) potřeby:

• sem patří většina potravin a základní sortiment nepotravinářského zboží (mýdla, kosmetika, papírenské výrobky, apod.)

b) Zboží občasné potřeby:

• např. obuv, oblečení

c) Zboží dlouhodobé potřeby:

• např. nábytek, elektropřístroje pro domácnost, automobily, kožichy, koberce

Hranice mezi těmito skupinami nejsou pevně vymezené (mění se historicky, např. před 50 lety bylo podstatně méně zboží zařazováno do skupiny základních potřeb). Různé členění souvisí i s životní úrovní, s národními či regionálními zvyklostmi.

Zážitek z nákupu:

• je typický zejména pro nákupy zboží, které se nakupuje méně často a kdy je možno v dobrém prostředí a s dobrými službami podpořit i uspokojení z nově a dobře nakoupeného zboží

Třídění obchodního zboží

Základní třídění:

• potravinářské zboží
• nepotravinářské zboží

Členění potravinářského zboží:

a) suchý sortiment:

• zboží dodávané přes velkoobchodní článek, které nevyžaduje mimořádné podmínky skladování ani rychlost oběhu

b) rychle se kazící zboží:

• je charakterizováno převážně přímými dodávkami z výroby do prodejen
• u velkých obchodních firem i toto zboží převážně prochází přes velkoobchodní distribuční centra

Členění nepotravinářského zboží:

a) měkký sortiment:

• představuje poměrně rozsáhlý soubor odívání, včetně obuvi

b) tvrdý sortiment:

• sem se řadí nábytek a potřeby pro domácnost (bílé pro kuchyně a koupelny, hnědé pro elektroniku)

Druh zboží

Pro řízení pohybu zboží a informací je nutno vycházet z každého jednotlivého výrobku, jakožto nejmenšího článku v sortimentu, tedy tzv. komerčního druhu.

Komerční druh zboží můžeme chápat:

• jako základní prvek obchodního sortimentu, který se liší od ostatních komerčních druhů hmotností, velikostí, tvarem (designem), obalem, cenou, užitím

Veškerá obchodní činnost vychází z tohoto vymezení komerčního druhu a pracuje s ním, počínaje objednávkou zboží a prezentací v prodejně konče. Vymezení druhu zboží je významné pro vytváření informačních systémů, ve kterých je třeba přesně definovat druh zboží.

Příklad:

• velké obchodní domy v Evropě vedou kolem 200 tisíc komerčních druhů zboží

Specializace a typizace prodejen

Vymezení základních pojmů:

Šířka sortimentu:

• představuje různé sortimentní obory, skupiny a podskupiny zboží, které uspokojují odlišné potřeby zákazníků
• znamená, že např. prodejna vede pánskou, dámskou i dětskou obuv, že vede
  i sportovní obuv a domácí obuv, ponožky apod.

Hloubka sortimentu:

• je tvořena druhy zboží, které uspokojují stejnou potřebu, avšak liší se užitnými vlastnostmi, případně cenou
• například v pánské kožené vycházkové obuvi se nabízí tři vzory nebo deset či dvacet, obdobně je to v provedení a počtu jednotlivých druhů vysoušečů vlasů apod.

Specializace prodejen:

• představuje omezování šířky sortimentu ve prospěch hloubky sortimentu
• s rozvojem výroby nepotravinářského zboží a s technickým rozvojem se vytvářely předpoklady pro existenci specializovaných a úzce specializovaných prodejen
• v současné době převládá opačný trend – tzv. despecializace (univerzalizace), jehož představitelem jsou velké prodejní jednotky (obchodní domy, hypermarkety, apod.)

Typizace prodejen:

• představuje vymezení podstatných znaků prodejen, přičemž jedním ze znaků je určení šíře a hloubky sortimentu
• dalšími znaky typizace může být rozsah služeb, rozmístění zboží, dispoziční řešení
  a uspořádání prodejní místnosti, způsob prodeje, chování prodávajícího personálu, způsob placení

Technologické členění sortimentu

• je členění, které podmiňuje nebo vytváří možnost racionálního způsobu manipulace se zbožím na maloobchodním nebo velkoobchodním stupni

A) Technologické členění zboží v maloobchodě:

• představuje jeho rozdělení na soubory vhodné pro jednotlivé způsoby prodeje

prodej zboží formou samoobsluhy:

• je to dnes nejrozšířenější forma prodeje
• ne každé zboží je pro tento způsob prodeje vhodné (například prodej malých věcí, módních doplňků, některé potraviny), hrozí nebezpečí zcizení zboží
• zákazníci si v klidu mohou zboží prohlédnout a vybrat
• přináší úspory v počtu pracovníků i pro vlastní maloobchodní jednotky

prodej zboží formou volného výběru:

• se využívá převážně u zboží velkých rozměrů
• zákazník si například může i sednout do křesla, vyzkoušet si počítač či jiné technické zařízení

B) Technologické členění zboží ve velkoobchodě:

• má podstatně větší význam než v maloobchodě
• jednotlivé druhy zboží představují zpravidla velké objemy nákupů a prodeje nebo naopak objemy malé
• je třeba se rozhodnout pro druh přepravního prostředku a vhodný skladovací systém

Využití technologického členění sortimentu při skladování:

a) skupina – skladování zboží na paletách:

• je nejrozšířenějším skladovacím systémem
• toto skladování musí umožnit přístup ke každé skladovací jednotce

b) skupina – zboží vhodné pro blokové skladování:

• využívá se u zboží s velkými objemy zásob, kde se nepožaduje přístup ke každé skladové jednotce
• například ledničky, myčky nádobí, nábytek, skladování brambor, jablek a dalších hromadných substrátů s delší dobou uložení

c) skupina – zboží , které se vyskytuje v malých množstvích:

• vhodné převážně jen pro ruční manipulaci
• skladuje se v malých přepravkách a vyjímá se ze skladovacího zařízení ručně

d) skupina – zboží, které pro svoji neskladnost vyžaduje zvláštní systém:

• například garnyže, žebříky, koberce

Moderní systémy identifikace zboží

Stále se zvětšující rozsah spotřebního zboží a převažující systém automatizace zpracování jeho pohybu vyžadují stručné a jednoznačné označení jednotlivých druhů zboží.

Již zhruba od 30. let minulého století se proto pokouší velké obchodní firmy zavést číselné označování zboží, které by umožnilo rychlou komunikaci a snížilo administrativní náročnost při jeho identifikaci.

Kód EAN – European Article Numbering:

• organizace EAN má sídlo v Bruselu
• v ČR přidělování čísel koordinuje Sdružení EAN ČR
• v současné době je nejúplnějším a nejdokonalejším systémem identifikace zboží
• je jednotný systém označování zboží, který umožňuje jeho přesnou a jednoznačnou identifikaci z mezinárodního hlediska
• systém je založen na identifikaci jednotlivých druhů zboží podle země, výrobce
  a podle číselného označení výrobku tohoto výrobce
• představuje soubor kontrastujících čar a mezer s různou šířkou, uspořádaných kolmo k pomyslné vodorovné čáře a je doplněný souborem číslic a dalších pomocných znaků
• je celosvětový standard, který má buď 8 nebo 13 číselně označených míst:
  • 3 místa jsou pro označení státu (ČR má číslo 859)
  • 4 místa určují výrobní podnik, 
  • 5 míst označuje výrobek 
  • 1 místo je kontrolní

Využití EAN v logistice:

• při identifikaci zboží u příjmu do velkoobchodní a maloobchodní základny a při kvantitativní přejímce zboží
• při identifikaci přepravovaného zboží od výrobce ke spotřebiteli, při veřejné
  i závodové dopravě
• při kontrole stavu zásob na stupni výroby, velkoobchodu a maloobchodu
• při kontrole expedice zboží z výroby, balíren a velkoobchodních skladů
• při objednávkách zboží
• při fakturaci zboží
• při rozmístění zboží do skladových regálů výroby i obchodu, při automatizovaném pohybu zboží ve skladech a prodejnách
• při evidenci prodejů – struktury obratu podle skupin a druhů zboží i podle pracovníků; umožňuje hodnocení jejich výkonu v kusech, tržbách, čase a počtech zákazníků
• při inventarizaci zásob v maloobchodě, ve velkoobchodě i ve výrobě
• při zrychlení propustnosti zboží pokladní přepážkou při prodeji a zároveň snížení psychické namáhavosti práce pokladní (nemusí si pamatovat ceny, nemá strach z chyb)
• při ochraně spotřebitele v momentě markování zboží
• při ochraně maloobchodníků proti krádežím a loupežím použitím bezpečnostních etiket a automatického clearingu (elektronický platební styk)

Balení zboží

Druhy obalů

V logistické praxi rozlišujeme zpravidla tři druhy obalů:

a) Spotřebitelský obal:

slouží pro:

• jeden výrobek
• sadu výrobků (tzv. sdružený obal)
• malý počet kusů téhož výrobku (tzv. skupinový obal)

b) Distribuční obal:

• je mezičlánkem mezi spotřebitelskými obaly a přepravním obalem
• mívá obvykle podobu kartonu nebo podložky kryté smrštitelnou fólií

c) Přepravní obal:

• jedná se o vnější obal, který musí být svým provedením přizpůsobený snadné a efektivní přepravě
• bývá často vystavován dlouhotrvajícímu nebo opakovanému působení mnoha různých klimatických vlivů a jeho konstrukce musí tedy být robustnější než konstrukce ostatních druhů obalů 
• u těchto obalů převažuje funkce ochranná, manipulační a informační (nese identifikační znaky zásilky)
• má nejčastěji podobu bedny nebo většího kartonu, zhotoveného z vlnité lepenky (obvykle vícevrstvé, popř. nepropustné)

Pohled na funkce obalu z logistického hlediska

Základní funkce obalu jsou:

a) funkce ochranná:

• obal má zboží chránit před běžnými možnostmi poškození
• například před povětrnostními vlivy, prachem, u potravin to jsou i hygienické důvody

b) funkce informační:

• obal má informovat zákazníka jak o obsahu, tak i o použití výrobku
• dobrá informace získává zákazníka, zabraňuje rozbalování originálních obalů
• informace na obalech jsou sdělovány uživatelům také pomocí různých značek (k zajištění bezpečnosti prodavačů i zákazníků slouží značky, například pozor na žíraviny, možnost poleptání, jedovaté látky, extrémní teploty apod.)
• výrobkům, které mají ekologické vlastnosti, uděluje stát ochrannou známku „ekologicky šetrný výrobek“

c) funkce reklamní:

• dobrý prodejní obal, tzn. vybavený informacemi, barevně přitažlivý, kvalitně provedený, s vyobrazením, to vše výrazně zvyšuje prodejnost
• v rámci logistiky se požaduje, aby i tvar obalu vyhovoval pro využití prostoru výstavního zařízení

d) funkce manipulační:

• obal musí být uzpůsoben tak, aby jej bylo možno dobře uchopit (velké kartony je třeba vybavit držadly, ať už to jsou poutka, otvory v kartonu, dřevěné lišty)
• dále je třeba zajistit stohovatelnost zboží (u některých obalů je přímo napsáno, v kolika vrstvách je možno je stohovat) a úsporu místa (obal by neměl být zbytečně veliký, při vrácení prázdného obalu by se měl dát složit, například skládací bedny, přepravky)
• požadavek lehkého, snadného otevření (ať už jde o různé konzervy nebo obaly sýrů, pevně přelepené krabice, atd.)

e) funkce ekologická:

• balení musí zajistit snadnou zničitelnost obalu
• ten, kdo vyrábí a prodává musí zajistit zpětné odebrání obalu nebo jeho zničení
• v současné době se upřednostňují  obaly jednoduché, malého objemu a hmotnosti a z takových materiálů, které se dají využít buď k opětovnému balení nebo k dalšímu zpracování jako druhotná surovina (recyklace obalů)

f) funkce rozdělovací:

• správné určení velikosti, aby nebylo nutno v průběhu cesty zboží tyto obaly otvírat
• spotřebitelský obal má odpovídat obvyklé potřebě 

Základní požadavky na velikost obalů, skladování obalů

Tři základní požadavky na velikost obalů:

a) velikost spotřebitelského obalu:

• musí odpovídat přání zákazníka
• jeho půdorysné i výškové rozměry musí být v souladu s dalšími body

b) rozměry všech přepravních obalů:

• jsou standardizovány tak, aby byly kompatibilní s rozměry palet
• výchozím rozměrovým modulem pro obaly je dle ISO norem rozměr 600 x 400 mm
  a násobky

c) manipulační balení (pro ruční manipulaci):

• musí obsahově odpovídat obvyklé potřebě odběru maloobchodu
• nesmí překračovat hmotnost 15 kg, stanovenou jako maximum pro ruční práci žen
• svými rozměry musí odpovídat podílu celkové plochy standardizované palety

Pokud se podaří sladit tyto všechny požadavky, jsou zajištěny dobré manipulační podmínky při celém distribučním procesu zboží.

Zásady skladování obalů:

• pytle – je třeba skladovat na suchém místě, očištěné od zbytků zboží
• obaly od potravinářského zboží – musí být odděleny od obalů se specifickým zápachem
• obaly skladované mimo prodejnu – je nutno chránit před povětrnostními vlivy.

The post Obchodní sortiment – maturitní otázka first appeared on Ekonomie-ucetnictvi.cz.